Pokud by v televizní reality show hledali nejjednoduššího živočicha, stoprocentně by nakonec s převahou vyhráli bizarní vločkovci. Až donedávna byl vlastně jenom jeden vločkovec Trichoplax adherens. Už české jméno ukazuje na něco speciálního a latina jde ještě dál, natvrdle doslovný překlad odborného jména vločkovce by mohl být třeba „chlupatá destička lepivá“. V současnosti mají vločkologové na základě analýz DNA vážné podezření, že vločkovců je ve skutečnosti mnohem víc druhů, jen všichni vypadají na pohled úplně stejně.
Vločkovci opravdu jsou malé nepravidelné placičky připomínající měňavku tak půlmilimetrové velikosti, které velmi nenápadně lezou po všem možném, co leží v moři poblíž pobřeží v tropech a subtropech celého světa. Nemají vůbec žádné orgány ani tkáně, ani žádnou zřetelnou tělní symetrii, jenom několik tisíc buněk uspořádaných ve třech vrstvách. Mezi vrchními a spodními buňkami s bičíky jsou mnohojaderné vláknité buňky a na spodní straně ještě vločkovci mají žlázové buňky bez bičíku, které snad vylučují trávicí enzymy. Toť vše. Pokud jde o dietu, vločkovci rádi kokální zelené řasy, kryptomonády, sinice a nepohrdnou ani organickými zbytky.
Jaderný genom vločkovců je sice v porovnání s jinými živočichy vcelku maličký, ale i přesto jeho necelá stovka miliónů párů bází obsahuje přes jedenáct a půl tisíce genů kódujících proteiny. Už o něm leccos víme, protože ho loni přečetli lidi z Trichoplax Genome Consortium. Jistě docela zaujme, že skoro devadesát procent genů trichoplaxe má své protějšky u ostatních živočichů a že náš vlastní genom je genomu vločkovce v mnohém velmi podobný. V genech společným nám a vločkovcům máme například 80 procent intronů na stejném místě.
Vzhledem ke vločkoidní povaze vločkovců ani moc nepřekvapí, že nebyli objeveni v moři, ale v mořském akváriu Zoologického institutu ve Štýrském Hradci, kde si ho roku 1883 všiml německý zoolog Schulze. Vědci si s ním nejdřív moc nevěděli rady a intuitivně odhadli, že nebude ze žádné tehdy známé skupiny živočichů.
Pak ale v roce 1907 jistý Krumbach přišel s tím, že trichoplax je planulová larva jistého žahavce Eleutheria krohni. To trichoplaxe pohřbilo až do roku 1971, kdy se definitivně potvrdilo, že trichoplax musí být něco zvláštního. Od těch dob se biologové dohadují, komu jsou vločkovci příbuzní a jaké je jejich postavení ve fylogenezi živočichů, čili v linii Metazoa.
Zatím poslední slovo ohledně příbuzenských vztahů vločkovců nedávno řekl Bernd Schierwater z ITZ, Ecology and Evolution, Tierärztliche Hochschule Hannover. S dalšími kolegy ve velkoryse pojaté studii analyzoval morfologická data, sekundární strukturu mitochondriálních ribozomálních genů, molekulární data mitochondriálních a jaderných genů a aby toho nebylo málo, tak ještě data o struktuře mitochondriálního genomu a o sekvencích a expresi Hox genů, to vše pro 24 a v některých případech až 73 druhů rozličných živočichů, samozřejmě včetně trichoplaxe.
Výsledkem byl pozoruhodný nový pohled na vztahy mezi hlavními skupinami živočichů. Podle něj se živočichové nejprve rozštěpili na dvě vývojové linie, tím pádem stejně staré. Jedna z nich, Bilateria neboli Triploblasta, zahrnuje všechny bilaterálně souměrné živočichy včetně členovců, strunatců, ostnokožců, měkkýšů, či kroužkovců, zatímco v té druhé, Diploblasta, jsou žahavci, žebernatky, houbovci a úplně na bázi, jako první odštěpená linie právě vločkovci. Mimo jiné to znamená, že tak vychytané novinky, jako třeba nervová soustava, smyslové orgány nebo svaly nejspíš musely vzniknout minimálně dvakrát nezávisle.
Zmíněná studie působí vcelku věrohodně. Vločkovci sice bohužel nejsou úplně nejbazálnější živočichové za všech, ale jejich postavení je nakonec skoro tak pěkné, jako kdyby byli. Každopádně bude extrémně zajímavé je dál studovat. Dokonce se zdá, že z trichoplaxe bude modelový organismus, například při studiu evoluce pohybu nebo pro testování nových léků. Obrvená placička skoro určitě nevzbudí tolik emocí u zvířecích aktivistů. Už nejsou známí jenom z akvárií a lze si je nasbírat například na Velkém bariérovém útesu u Austrálie, na Nové Guinei, tichomořských ostrovech, jihovýchodní Asii, v Japonsku, v Karibiku, Brazílii nebo Rudém moři a pokud by se někomu nechtělo moc daleko, tak jsou i ve Středozemním moři.
Prameny:
ScienceDaily 27.1. 2009, Wikipedia (Trichoplax).
Diskuze:
