Tato anekdota se traduje už po několik let na mnoha vysokých školách. Otázkou tedy je, proč se ekonomové tolik stydí za to, že chodí volit? Jednoduše proto, že chodit k volbám se ekonomicky nevyplácí. Ztracená produktivita, čas a námaha jen s výjimkami vykompenzují výsledek voleb. Kompenzací může být i to, že člověk věří, že splnil svoji občanskou povinnost.
Tomuto tématu se věnovala Patricia Funk v článku „Racionální člověk by neměl volit.“
Nicméně lidé stále k volbám ve větší či menší míře chodí. Na otázku proč je tomu tak se nabízí tři možnosti. Tou první možností je to, že voliči nejsou příliš chytří a tak si stále myslí, že mohou výsledek voleb ovlivnit. Druhá možnost je přirovnatelná k výhernímu losu v loterii. Možnost, že vyhrajeme milionovou částku, je velmi malá. Z finančního hlediska je hraní loterie špatnou investicí, ale na druhou stranu pro někoho to může být zábavné a relativně levné. Cena losu je poměrně malá, ale zároveň nás nechává popustit uzdu naší fantazie a můžeme si představovat, co si všechno za vyhrané peníze koupíme. Třetí možností, která se ukazuje jako vysvětlující, je jednoduše občanská povinnost, kterou občan cítí, že musí splnit a to tak, že vhodí svůj hlas do hlasovací urny. Jinak by se mohl cítit provinile a to nemá dobrý občan rád.
Samozřejmě, čtenář může navrhnout, že pokud by každý volič měl k volbám přístup takový jako dva ekonomové ze zmiňované anekdoty, pak by volby ani nemusely být. Vždyť přeci žádný volič není z duše přesvědčen, že jeho hlas nic neovlivní.
Ocitáme se tak na tenkém ledu, kde zdánlivě bezvýznamné chování jednotlivce se na konci obrací v závazné určení budoucnosti. Dalším problémem, kterému volby čelí, je volební účast. Za dávných časů politické strany odměňovaly voliče menšími finančními příspěvky, jindy voliči dostali soudek whisky, mouky nebo i živé prase, jak tomu bylo v roce 1890 v New Hampshire.
A opět jsme u naší otázky, proč se lidé vůbec namáhají chodit k volbám? Odpověď můžeme nalézt ve Švýcarsku. Právě tam Patricia Funk provedla svůj experiment.
Švýcaři jsou známi tím, že rádi volí. Rádi volí ve volbách, v referendech či v čemkoliv jiném. Nicméně, před pár lety se objevil pokles ve volební účasti a tak Švýcarsko přišlo s novou volební technikou využívající internet a email, která měla volení usnadnit. Oproti očekávání se volební účast nezvýšila a v menších městech a na vesnicích dokonce i poklesla.
Čím to? Nabízí se vysvětlení zcela prosté. Jakmile občan nemůže dát veřejně najevo, že volí, volba politické strany pro něj přestává být prioritou. Zvláště v malých městech a na vesnicích, kde se všichni navzájem znají, mají občané potřebu ukázat, že naplňují svou občanskou povinnost. Ovšem pokud jejich účast není viditelná, stává se jaksi nepotřebnou a lidé nevolí. A tak můžeme říci, že tou nejcennější odměnou je být vidět u volební urny. Samozřejmě to je podmíněno tím, že nejste ekonom.ˇ
Pramen:
http://www.nytimes.com/2005/11/06/magazine/06freak.html
Sledování mrtvých těl urychluje stárnutí. Přinejmenším u octomilek
Autor: Stanislav Mihulka (14.06.2023)
Sebe a své blízké léčí lékaři jinak
Autor: Josef Pazdera (26.12.2022)
Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty
Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl
Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce
Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)
Diskuze:
Preco volit?
Roman Janata,2009-06-10 17:15:33
Zaujimave ze tu nebol spomenuty este jeden dovod preco volit.. ja chodim volit prave kvoli nemu. je to ten isty dovod, preco sa snazim dodrziavat urcite moralne zasady - spravam sa tak ako by som chcel aby sa spravali aj ostatni (samozrejme ze sa neda aplikovat tato zasada vzdy, jej presna definicia je zlozitejsia, ale snad kazdy pochopi co som tym myslel)
Praslovanská dámokaráčijá, tj. domácí vedení
Igor Turecek,2009-06-10 14:51:08
V novinách New York Times (NYT) vyšel 6.prosince 2005 článek Proč volit? Anketní otázku novin Je volba ztrátou času? Zodpovědělo 15% kladně, 47% negativně.
Autorka článku a také vědkyně, jejíž výzkum byl citován, to vzali typicky americky. Ve výzkumu si prý autorka položilo otázku: Co posiluje účast na volbách? Odpověď je také typicky americky povrchní: Že mě jiní vidí, že volím.
Proč je jak otázka, tak odpověď povrchní?
V článku se autorka odvolává na experiment provedený ve Švýcarsku. V článku ale schází sdělení o švýcarských poměrech. Ve Švýcarsku se chodí volit velmi často a nikoliv jednou za 4 roky při volbě prezidenta. Švýcaři si ve volbách rozhodují o tom, zda se v kantonu bude stavět dálnice, nemocnice nebo jiné veřejné budovy. Rozhodují i o jiných věcech, ne jen o stavbách. Například jak budou zacházet s cizinci. Zkrátka o věcech veřejných. Takovou věcí veřejnou je také republika, tedy “res publica”, tedy věc veřejná. Volby se netýkají volby nějakého politika, jak tomu čtenáři NYT zřejmě porozuměli. A není to také show v americkém stylu nebo událost ve smyslu nějaké party, kde přítomnost nebo nepřítomnost ukazuje na klovací pořadí. “Klovací pořadí” je pojem vzatý ze selského dvorku, kde nejprve klove (žere) kohout, pak jeho favoritka a pak ostatní slepice.
Při účasti na volbách ve Švýcarsku rozhoduje také význam nebo důležitost toho, o čem se rozhoduje. Ve Švýcarsku bývalo také zvykem, že se lidé sešli na náměstí a při volbě politika zvedli ruku pro nebo proti. Politik přitom také ustoupil tak, aby neviděl, kdo pro něho tu ruku zvedl a kdo byl proti němu. Ale dost Švýcarska. Píši tento diskusní příspěvek z jiného důvodu.
O slovu “demokracie” se traduje, že je řeckého původu a že v překladu znamená lidovládu. K tomu si dovoluji připomenout koho, čeho, čí a nikoliv “znamená lidovláda”, tedy kdo, co. A že by měla být naším vzorem. Řecký antický vzor demokracie je pro nás Slovany naprosto nevhodný, stejně jako onen americký. V USA je to hra na geniálního “demokratického” vůdce. Chápání demokracie Američany je takové, že “demokraticky” rozhodnou koho si dosadí na stolec a pak má tento člověk neomezenou moc jako tyran, který nemusí na nic a na nikoho brát ohledy. Z toho důvodu mají také vojenské výdajé (604 miliard dolarů) snad vyšší než celý ostatní svět dohromady (Rusové 50 miliard, Čína 80? miliard dolarů). V antickém Řecku to byl dokonce výsměch lidovládě, poněvadž “lid” tam tvořilo pouze asi jednu šestinu obyvatel. Na jednoho Řeka připadalo něco okolo 20 otroků, kteří na řeckého pána dělali, ale žádná práva neměli. V drtivě většině byli tito otroci údajně Slované.
Pojem demokracii je prý mnohem starší než jeho údajně “náhlé” objevení se v Řecku v 5. stol. př. n.l.
Řecký název “demokratia” byl údajně převzat a upraven z názvu “dámokaráčijá” domácích Praslovanů. Každá osada či obec byla před vpádem asijských tatarských Řeků samostatnou hospodářskou i organizační jednotkou, jak tomu ještě někde bylo v 19. století v českých zemích. “Dámokaráčijá” označovala doslova “domácí vedení”. Řídícím orgánem byl domácí “staršina” nebo “starosta”, který měl k ruce místní držitele pořádku a místní odborné pracovní poradce. Veškeré vedení bylo tedy v rukou domácího lidu.
Po vpádu asijských tatarských Řeků bylo všechno jinak. Domácí praslovanské obyvatelstvo včetně předáků a starostů bylo zotročeno, samostatnost obcí zrušena, vládu nad dobytou oblastí převzal řecký nejvyšší pohanský kněz jako samovládce a tyran. Ostatní příslušníci útočníků se stali “svobodnými občany”, osvobozeni od jakékoliv fyzické a intelektuální práce. V 5. stol.př.n.l. (Kleisthenés a později jeho prasynovec Períklés) se změnil systém “svobodných občanů”. Začali se z nich volit přední spráci měst a obcí. Pro tento systém byl od domácích Praslovanů převzat pojem “dámokaráčijá” a upraven na “demokratia”. Na bezprávném postavení Praslovanů se ale nic nezměnilo. “Demokratia” platila pouze pro nepracující panstvo.
Nejen systém byl obrácen na ruby, ale i složky názvu: řecký název “démos” označoval poddaný lid “démonické-ďábelské” povahy a “kratés” (síla-násilí) označoval vládu násilím nad domácím lidem.
Řecká demokracie znamenala pokračování otrockého života domácího lidu a je výsměchem tomuto lidu. Nemůže být proto vzorem pro dnešní společenský systém, jak mnozí mají zato.
Prý Češi nemají zkušenosti s dámokaráčijí, namlouvají nám dnešní tyranští politici. Nikoliv . Každý Čech má dlouholetou praxi s místní dámokaráčijí. Například v družstvech. Ať již stavebních, zemědělských nebo v jakékoliv další formě, kde musí přímo hlasovat, přímo rozhodovat. České národy se intuitivně bouří proti cizáckým vládám a jejich českým přisluhovačům. Nebo takto importovaným systémům. Je to jeden z nejdéle přítomných instinktů Slovanů.
Proč nevolit
Radim Dvořák,2009-06-10 03:21:25
Demokracie je ve své podstatě vláda lůzy. Absolutní demokracie ovšem neexistuje, dnes jsou to všelijaké oligarchie, které se snaží jako demokracie vypadat.
V dnešní době se mi zdá nejlepším řešením pro rozvoj země osvícená diktatura (Chile za Pinocheta, Singapur donedávna).
Nejvíce by se mi líbilo volební právo založené na reciprocitě. Nejprve musí občan dobrovolně státu něco dát (viz Hvězdná pěchota K. Henleina, kde šlo o vojenskou službu), pak může jako volič rozhodovat o jeho dalším osudu.
Proč volím
Zdeněk Jindra,2009-06-08 17:31:30
Je mnoho důvodů, proč volím. Například kdybych nevolil, tak bych si těžko mohl stěžovat na poměry způsobené protikladnou stranou. Zamyslím se nad tím, kdo má potenciál zlepšit štěstí v životě mně a mým spoluobčanům a toho volím. Dále si pamatuji prohřešky, jak ty medializované, tak ty vyplývající z teorie ekonomiky a případně sociologie a vybírám program, který je řeší, nebo alespoň neprohlubuje.
Poznamka hnidopicha
Esde Esde1,2009-06-08 11:44:28
Vsimol som si volne zamienanie pojmu obcan a volic.
Obcianstvo NIE JE dostacujucou podmienkou k volebnemu pravu.
T.j. obcan != volic
T.j. volby nie su "obcianska povinnost", kedze nie kazdy obcan je zaroven volicom. Obcanov je cca 2 krat viac ako volicov, +- autobus, zalezi od krajiny.
Moj maly prispevok k buducemu odstraneniu nezmyslov v mediach.
Trochu polemiky
Didi Dusmor,2009-06-08 09:12:27
Shodou okolností, právě letos jsem si změřil, kolik mě tyto volby stojí na přímých nákladech. Vyšlo mi že je to 6 minut času na vlastní volby (2 minuty vlastní akt, 4 minuty prodloužení cesty oproti obvyklé trase z práce). To je méně než spotřebuji na napsání tohoto příspěvku :-)
Co se týče jednoho hlasu: při obvyklé účasti kolem 30% je na jedno procento potřeba cca 20 000 hlasů. Tedy můj hlas má sice malý, ale přece jen významný vliv.
Ad motivace: Je jen jeden jediný člověk, který přesně ví jak jsem volil a tím jsem já sám. Nadávání u piva nic neřeší, takže bych se musel stydět sám před sebou, kdybych to výše zmíněné minimální úsilí nevynaložil a nedal svůj hlas. Když už ne těm, jejichž činnost by mi prospěla, tak aspoň těm, co mi budou nejméně škodit. Možná že to je ta občanská povinnost.
Elektronické volby
Didi Dusmor,2009-06-08 09:21:24
Ještě poznámka k elektronickým volbám: Nevěřím v jejich anonymnost. Nerad bych se znovu dožil doby, kdy po volbách za mnou přijdou členové uličního výboru a budou se naléhavě ptát "Soudruhu, jak nám vysvětlíš, že jsi nás nevolil?"
Možnost rozhodnout volby
Drahomír Strouhal,2009-06-08 07:19:28
Až tak moc bych nevěřil tomu, že volby jeden hlas nemůže rozhodnout. Pokud si vzpomeneme například na výsledky na Floridě, kde dokonce byl rozdíl v pár stovkách hlasů, nebo u nás před třemi léty, kdy pravice a levice měla poměr 100:100, tak volit se vyloženě vyplatí.
Ten joke ale popisuje možná ještě smutnější skutečnost. Období největší stability ekonomiky se odehrává v době, kdy nikdo nevládne. Například, když je u moci vláda úřednická bez mandátu, nebo ještě není složená vláda. Tehdy totiž nejsou vydávány množství nesmyslných zákonů, směrnic a nařízení, většinou populistických, které zvyšují náklady firem. Změna je sice život, ale právě pro firmy může znamenat i smrt.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
