Zvětšit obrázek

Sameček mořské koljušky v reprodukční kondici a v červených namlouvacích barvách. Jde o jedince s kompletním kostěným „brněním“. (Foto: Rowan Barrett, UBC)

Jsou prakticky všude, ale jen málo kdo z nás je viděl ve volné přírodě na vlastní oči. Koljušky měří pouhé tři až deset centimetrů. Původně to byly jen mořské ryby ale od poslední doby ledové se úspěšně šíří do sladkých stojatých i tekoucích vod. Najdeme je v celé Eurasii a velké části Severní Ameriky. Často obydlují i malé vodní plochy, jako jsou tůně a jezírka, které jsou pro ostatní druhy ryb nepříhodné. Protáhlé tělo je zakončené drobnou ocasní ploutví, hlava je opatřena velkými ústy. Na hřbetě, před hřbetní ploutví, jsou umístěny nejčastěji tři volné a pohyblivé ostny (odtud pramení její druhové jméno – tříostná). Počet ostnů se ale může pohybovat mezi 2 - 5.  Boky jsou buď holé nebo pokryté zvláštním plátováním. Nejde o šupiny ale o kostěné destičky.

Zvětšit obrázek

Téměř všechny koljušky v moři mají ochranné kostěné štítky na boku. Bývá jich až 35.

V průběhu uplynulých 15 000 let koljuška svojí kostěnou ochranu ztratila. Ale jen ta sladkovodní. Nyní vědci našli v moři mutanty, kterým postraní brnění také chybí. Podobají se koljuškám, které žijí ve sladkých vodách. V populaci mořských rybek se těchto nechráněných jedinců vyskytuje jen velmi málo (méně než jedno procento z celkové populace). Právě na ně se zaměřil Rowan Barrett z University of British Columbia a zjistil, že gen odpovědný za tvorbu tělního kostěného krunýře (fyzického znaku), ovlivňuje také chování rybek. Ukázalo se, že mutace genu odpovědného za tvorbu kostěných plátů dělá z usedlého tvora cestovatele. Změněný gen probouzí u rybky nutkání opouštět svoje původní teritorium a osídlovat nové lokality. Nic podobného zatím pro takové chování nebylo popsáno. Zprávu o tomto objevu nyní otiskuje časopis Biology Letters. Za obě vlastnosti může jediný gen - gen pro Ectodysplasin.

Zvětšit obrázek

Koljušky bez brnění (nahoře) jsou rozené „cestovatelky“. Obrněné formy, jako je ta dole, spíš „sedí doma na zadku“. Za všechno může „Eda“ (gen pro ectodysplasin).

V rozporu s předpokladem výzkumníků není zmíněná forma genu u ryb spojena s preferováním pobytu ve sladké vodě a nebo vodě s nízkou salinitou. Rybky s takto změněným genem se chovají tak, že opouštějí salinitu na níž jsou adaptované a mění stanoviště. Je jim vpodstatě jedno, zda se vydávají směrem k menší, nebo větší salinitě. Hlavně že jde o změnu. Jde tedy o obdobu něčeho, čemu u lidí říkáme „mít boty z toulavého telete“. Gen pro protein Ectodysplasin, přezdívaný „Eda“, máme i my lidé. Jeho mutace souvisí s genetickými poruchami růstu vlasů, zubů a dalších orgánů vyvíjejících se z ektodermu. O tom, zda tento gen dělá cestovatele a objevitele i z nás, se zatím nic neví.

Poznatek dvojí funkce genu a souvislost fyzického znaku s chováním dává vysvětlení, proč se ve sladkých vodách vyskytují odlišné koljušky od těch mořských. Rybky bez „brnění“ jsou většími cestovatelkami a proto měli větší šance osídlit nové prostory. Stejně tak se tím dá vysvětlit, proč se i v moři  tato mutace stále udržuje i když její nositelé jsou znevýhodněni. Menší ochrana proti predátorům je zřejmě vyvážena schopností zabírat nová teritoria.

Pramen: University of British Columbia.