Houbou ovládané mravenčí zombie  
Pokud to šlo, využívali naši předkové zvířata k více účelům. Například koně a skot jako zdroj potravy, ale i na těžkou práci a k přepravě nákladů. Krocením nebo šlechtěním jsme divokým tvorům vnutili naši představu o tom, jak se mají chovat. V přírodě nám v tomto ohledu konkurují někteří parazité. Jejich vskutku zajímavé evoluční řešení snahy o přežití spočívá v dokonalé manipulaci jejich obětmi.ˇ

 

Zvětšit obrázek
Mrtvý mravenec Camponotus leonardi nakažen houbou Ophiocordyceps unilateralis je zakousnutý na hlavní cévě zespodu vhodného listu. Výrůstek (stroma) prorazí jeho zátylek, vyroste, vytvoří plodnici a rozsévá výtrusy na zem. Chitinový krunýř mravence nadále chrání měkké podhoubí.
Kredit: PlosOne

Parazitická houba s latinským názvem Ophiocordyceps unilateralis infikuje mravence druhu Camponotus leonardi, aby si zabezpečila své přežití v prostředí deštného pralesa, kde oba druhy žijí. Když houba napadne mravence, začne ovládat jeho chování a přinutí ho sešplhat dolů ze svého hnízda v korunách stromů a zakousnout se do hlavní cévy v žilnaté spodní straně listu na nižší rostlině a … zahynout. Výsledky výzkumu, který mezinárodní tým vědců uskutečnil v thajské přírodní rezervaci Khao Chong, zveřejňuje srpnové číslo The American Naturalist. Článek na toto téma se objevil i v březnu v PlosOne.


To, že parazit dokáže zmanipulovat chování svého hostitele, není novým poznatkem, z přírody známe již hodně příkladů. Některé jsou uvedeny v závěru tohoto článku. Na novém výzkumu je však překvapující míra, do jaké to houba Ophiocordyceps unilateralis dokáže. Nakažený mravenec svou vynucenou poslední cestu ukončí v prostředí pro houbu nejvhodnější. Všichni nalezení jedinci si za poslední cíl zvolili spodní stranu listu, kde je stín a ochrana před prudkým deštěm. 98 % z nich se zakouslo do hlavní cévy listové žilnatiny, převážná většina si zvolila severní stranu rostliny ve výšce asi 25 cm nad zemí, prostředí s 94 až 95 procentní vzdušnou vlhkostí a teplotou mezi 20 a 30 oC.


Houba tak vlastně z mravence vytvoří zcela zotročené zombie a využije ho jako zdroj potravy, ochranu i taxík, jenž jí spolehlivě zajišťuje přežití a šíření. Aby vědci zjistili, nakolik je přesná navigace důležitá, přenesli několik infikovaných jedinců do prostředí s jinými podmínkami – například do jiné výšky – a sledovali, jak si s nimi houba poradí. Neporadí. Zdravé hyfy a plodnice s výtrusy vytvořila jenom v místech, kde zahynuli nepřesunutí mravenci.

 

Zvětšit obrázek
Poněkud děsivý detail
Kredit: David Hughes

„Neznám jiný příklad tak přesně řízené změny adaptivního chování, jako je tato“, tvrdí Edward Levri, který již pěknou řádku let na pensylvánské Indiana university studuje změny chování vyvolané parazity. „Skutečnost, že infikovaní jedinci hynou pevně zakousnuti 25 centimetrů nad zemí, povětšinou na severní straně, je udivující. Vyžaduje složité chování a pravděpodobně i složitější fyziologické mechanizmy, jimiž parazit svojí obětí manipuluje.“

Vědci si položili i další otázku, jestli houba dokáže podobně zmanipulovat i jiný druh mravence, než je Camponotus leonardi. Za pomoci nakažených jedinců rodu Polyrhachis našli odpověď, že ano i ne. Mravenci sice své chování změnili, výsledek však nebyl pro houbu tak příznivý, nedokázala přimět svého méně tradičního hostitele naplnit všechny její požadavky. Levri to považuje za důkaz, že tato konkrétní forma parazitizmu se vyvinula, a k prospěchu houbě a na smůlu mravence zdokonalila právě ve vzájemné interakci jen dvou druhů - Ophiocordyceps unilateralis a Camponotus leonardi.

 

Zvětšit obrázek
Jiný druh parazita, jenž manipuluje svou obětí: Tito dva mravenci nejsou různí, jak se donedávna myslelo. Jde o jedince jednoho druhu Cephalotes atratus, jenž žije v tropických pralesích Střední a Jižní Ameriky. Zdravý jedinec je celý černý, jedinec se zvětšeným červeným zadečkem je napaden parazitickou hlísticí. Ta způsobuje, že se mravenec podobá bobuli plodů, které chutnají semenožravým ptákům. Ovlivňuje však i jeho chování tak, že se navzdory svým zvyklostem snaží dostat ptákům na oči a být sezobnut. Hlístice pro svůj životní cyklus a rozšíření potřebuje oba hostitele.
Kredit: Steve Yanoviak/University of Arkansas

U takového vzájemného vývoje však vyvstává logická otázka: jaká obranná strategie se u mravence vytvořila? Podle prvních poznatků je to spíše prevence. Zdraví jedinci se vyhýbají místům, kde se v posledním „smrtelném sevření“ ("death grip"), jak vědci poslední nejpevnější zakousnutí nazvali, nachází větší počet jejich mrtvých druhů. Do spodních pralesních podlaží a zejména na zem sestupují poměrně zřídka. Činí tak, když v korunách nemají dostatek vhodné potravy, nebo když stanoviště nejsou propojena větvovím stromů.


Nevděčné nedobrovolné poslání infikovaného mravence je vskutku hororové a houba se chová jako filmový Vetřelec. Když přinutí mravence zakousnout se do listu ve vhodném prostředí, začnou jeho mrtvým tělem prorůstat houbová vlákna (hyfy) podobná kořenům a vytvářet podhoubí, které po několika dnech prorazí mravenčí exoskelet. Vždy na stejném místě – na zadní straně hlavy, na mravenčím zátylku, vyroste jakási stopka (stroma). Do týdne dosáhne až dvounásobek mravenčího těla, vytvoří kulovitou plodnici a začne uvolňovat výtrusy, nejdřív nepohlavní, po několika dalších dnech i pohlavní. Každou noc dopadají na zem a pod listem s mrtvým mravencem vytváří doslova smrtící pole s rozlohou asi metr čtvereční. Mravenec, který do něho vejde, jako by si na tělo připnul časovanou samonaváděcí bombu. Její spouštěcí a navigační mechanizmus čeká na podrobnější prozkoumání.





 

Ukázka z dokumentárního filmu BBC od Davida Attenborougha The Planet Earth. Parazitická houba rodu Cordyceps (housenice) manipuluje svými hmyzími oběťmi podobně jako Ophiocordyceps unilateralis

 


 

Motolice kopinatá Dicrocoelium dendriticum potřebuje na své rozmnožení trávicí ústrojí krav a ovcí. Vajíčka motolic se z trusu dostávají do hlemýžďů, kteří jejich další vývojové stadium – cerkárie – vylučují do slizu, na kterém si pochutnávají mravenci. Když se nakazí, parazit ze žaludku projde do jejich mozků, kde vytvoří cysty a zároveň změní chování hostitelů. Postižení jedinci nezůstávají se svými druhy u země, ale snaží se vylézt na vrcholky rostlin a tak se spolu se zeleným krmivem dobrovolně nabídnout pasoucím se zvířatům.

 


 

Motolice Leucochloridium paradoxum musí přesvědčit plže z čeledi jantarkovitích, aby se alespoň o jeho tykadla zajímal hmyzožravý pták. Proto je proměňuje na důvěryhodnou imitaci housenek. Postižený plž vyhledává pro něho neobvyklá místa na výsluní, aby byl pro opeřence lépe vidět. Když přijde jenom o tykadla, má šanci přežít, ale není to jeho výhra. Nová tykadla mu dorostou opět s parazitem.ˇ


Zdroje: Scientific American news , PlosOne , Discover

Datum: 13.08.2009 02:11
Tisk článku

Parazit IX9 : life in quarantine -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 150 Kč
cena: 133 Kč
Parazit IX9 : life in quarantine


Diskuze:

brian aldiss - sklenik

petr tomanik,2009-08-16 15:09:52

clanek mi pripomnel sf roman od briana aldisse - sklenik (hot house, 1961). vrele doporucuji

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace