Jsou „zachránění“ živočichové zachránění?  
Rhodesova studie dokazuje starou známou pravdu, že počty nejsou všechno. I velmi početná ale geneticky „jednobarevná“ populace je snadno zranitelná. Z tohoto pohledu se zdá, že některé údajně zachráněné druhy (např. americký bizon) jsou z dlouhodobého evolučního hlediska stejně odepsané, i když početně jejich populace vzkvétá.

Vysadit bobra  či rysa do krajiny, kde tito živočichové kdysi žili, dokud je člověk nevyhubil, je jistě bohulibý čin. Jenže všechno má svůj háček. A to i v případech, kdy se zvířátka v novém domově utěšeně rozmnožují a jejich populace se blíží původním stavům. Naznačují to výzkumy amerických vědců.


Gene Rhodes z Purdue University se podíval blíže na genetickou rozmanitost početných stád jelenů, jejichž základ položilo pár kusů vysazených do krajiny, odkud člověk tuto zvěř vypudil či ji bezohledně vystřílel. Počátkem 19. století to totiž s americkými, kanadskými a mexickými jeleny vypadalo bledě. Intenzivní lov je přivedl na pokraj vyhubení. Jeleni přežívali jen daleko na západě. Právě tam byla odchytávána zvířata a rozesílána doslova na všechny strany ve snaze vrátit „paroháče“ zpátky do přírody. Rhodes srovnal genetickou rozmanitost jelení „obnovené“ populace z Pensylvánie s jejími „mateřskými“ populacemi ve Wyomingu a Jižní Dakotě. Jak se dalo čekat, obnovená populace je geneticky podstatně chudší než populace původní. Stejně zoufale geneticky jednotvárná je i dědičná informace kalifornských jelenů, kterou se povedlo zachránit před vyhubením a která „povstala z popela“ jen z několika mála přežívajících jedinců.


Genetika zná takovou drastickou redukci ve velikosti populace vystřídanou opětovným početním „zotavením“ jako „bottleneck“ čili „hrdlo láhve“. Rhodesova studie jasně dokazuje starou známou pravdu, že počty nejsou všechno. I velmi početná ale geneticky „jednobarevná“ populace je snadno zranitelná. Nevyskytují se v ní nositelé takových variant genů, které by zajistily zvířatům přežití v konfrontaci s nepřízní osudu, např. s infekční chorobou. Populační genetici považují u velkých savců za rozumnou nejmenší velikost populace, z které lze ještě zachránit významnou část spektra genetické proměnlivosti, asi 500 dospělých pohlavně se rozmnožujících kusů. Když k nim připočteme mláďata nebo dožívající neplodné jedince, může být tato „nejmenší životaschopná populace“ ještě o dost větší. Z tohoto hlediska se zdá, že některé údajně zachráněné druhy (např. americký bizon) jsou z dlouhodobého evolučního hlediska stejně odepsané, i když početně jejich populace vzkvétá.




 Gene Rhodes nad výsledky genetických analýz amerických jelenů. Nic povzbudivého z nich nevyčetl.



 


   Početně zachráněná populace kalifornských jelenů je geneticky stále ještě na vymření.

Datum: 18.11.2003
Tisk článku

Velké vymírání na konci křídy - Socha Vladimír
 
 
cena původní: 289 Kč
cena: 249 Kč
Velké vymírání na konci křídy
Socha Vladimír

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace