Ničí rostliny ozonovou vrstvu?  
...A ejhle, našel se tu gen, který je za tvorbu těchto látek zodpovědný. Dostal označení HOL, jež je zkratkou pro „Harmless to Ozone Layer“ čili „neškodný pro ozónovou vrstvu“...
Rostliny jsou přirozeným zdrojem sloučenin schopných narušit ozónovou vrstvu. Gen HOL, zodpovědný za methylové sloučeniny halových prvků  byl sice nejprve objeven u huseníčku Thalova (Arabidopsis thaliana), ale genetici záhy našli obdobné geny i u dalších rostlin. „Ozonovou díru“ ale kytky „nevyvrtaly“.

Huseníček Thalův (Arabidopsis thaliana) je běžný plevel našich zahrádek. Protože má huseníček velmi malý genom, je oblíbenou rostlinou genetiků.


 Po věky se nám nad hlavou rozprostíral ochranný ozónový „slunečník“, který nás chránil před škodlivým zářením dopadajícím na naši planetu. Jenže pak jsme začali vypouštět do ovzduší freony a další sloučeniny, jež v konečném důsledku spouštějí rozklad ozónu. Nad jižním pólem klesl obsah ozónu natolik, že se hovoří o „ozónové díře“.


K látkám „leptajícím“ ozonovou díru patří i metyl jodid, metyl bromid a metyl chlorid. Ty se používají v zemědělství, a tak jejich přítomnost nad poli celkem nikoho nevzrušovala. Naopak, bylo jasné, že jejich použití bude po roce 2005 zakázáno na základě tzv. Montrealského protokolu z roku 1987, který už poslal do výslužby naše freonové ledničky. Jenže geochemici začali tušit cosi nekalého. Metylových sloučenin halových prvků bylo nad poli podezřele mnoho. A tak se obrátili na rostlinné fyziology a genetiky, aby se podívali rostlinám do jejich výbavy. A ejhle, našel se tu gen, který je za tvorbu těchto látek zodpovědný. Dostal označení HOL, jež je zkratkou pro „Harmless to Ozone Layer“ čili „neškodný pro ozonovou vrstvu“. Jméno dostal proto, že zablokováním genu ustává v rostlinách produkce metylových sloučenin halových prvků a rostlina se stává z hlediska ochrany ozónové vrsty „ekologickou“.


Sekvence genu HOL byly nalezeny i v databázích s dědičnou informací dalších rostlin, např. rýže nebo bavlník. Velmi aktivní je tento gen u rostlin rostoucích na zasolených bažinách, jež se tak zřejmě zbavují nadbytečných halových prvků přijímaných z okolí plného halových solí. 

Narušení ozónové vrstvy nemůžeme házet na kytky. Zjevně jsme si jej pořídili sami. Světová rýžoviště zřejmě přispívají k celoroční produkci metyl bromidu jen 1% a metyl jodidu z 5%. Příroda sama sice dokáže ozónovou vrstvu oslabit sloučeninami vyvrženými v obrovských množstvích do nebetyčných výšek při sopečných erupcích, ale je to právě člověk, který posunul rovnováhu mezi tvorbou a destrukcí ozónu ve vyšších vrstvách atmosféry hrubě ve prospěch destrukce. Většina sloučenin chlóru a brómu, jež ozónovou vrstvu hrubě narušují, vznikla lidskou rukou. Přesto vědci zvažují, jestli by se nevyplatilo pěstovat geneticky modifikované plodiny, jež by měly potlačenou tvorbu methylových sloučenin halových prvků a byly tak skutečně „HOL“.  Možná by vývoj podobných rostlin pomohl zvrátit nevraživost, na jakou geneticky modifikované rostliny stále ještě narážejí.
Datum: 23.11.2003
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz