ACRIM versus PMOD  
Vědci se přou o sluneční aktivitu v éře globálního oteplování.

 
ACRIM

Sluneční záření od roku 1978 měříme přímo a to pomocí satelitů. První byl satelit Nimbus 7. Jde o měření TSI (total solar irradiance) čili sluneční konstanty. Tato konstanta není konstanta – zjistilo se totiž, že kolísá. Měří se ve Wattech, jako třeba výkon žárovek.

 

Během let TSI měřila spousta různých satelitů. Každý měl jiné přístroje s jinou technologií. Tato nesourodá data se musí nějak spojit, aby pokryla celých 30 let. Těmto kombinovaným grafům se říká „kompozity“

 

Nejdelší a nejkvalitnější řadu měření máme ze satelitů ACRIM. Tým, který se o ně stará, vede R.C. Willson. Tento tým také vytváří svůj kompozit. ACRIM kompozit říká, že sluneční záření rostlo ještě kolem roku 1990. Od solárního minima 1986 do solárního minima 1996 sluneční konstanta stoupla.

 
 
  
 
 
GRAF 1: Červeně Willsonův ACRIM kompozit, modře kontroverzní Fröhlichův PMOD kompozit

 

 

PMOD

To má své dopady na teorii lidmi způsobeného globálního oteplování. Alarmisté tvrdí, že sluneční aktivita už padesát let neroste. Podle ACRIM kompozitu však rostla až do 90. let. To by znamenalo, že globální oteplování se dá přinejmenším z části vysvětlit sluneční aktivitou.

 

Konkurenční kompozit vytvořil Claus Fröhlich. Vytvořil alternativní rekonstrukci vývoje TSI a v té mu vyšlo, že sluneční aktivita NErostla. Od té doby alarmisté zásadně citují Fröhlicha a Willsonův kompozit označují za „vyvrácený“.


Co vlastně Claus Fröhlich  udělal? Vzal data z  29. září 89, naměřená satelitem Nimbus 7 a posunul je dolů. Tvrdí, že naměřené zvýšení sluneční ho záření z toho dne byla jen porucha satelitu (glitch). Nemá přímé doklady, že by to skutečně byla chyba, ale argumentuje, že naměřená data jsou v rozporu s teorií.


Správnost této korekce je těžké ověřit. Září 1989 totiž spadá do tzv. "acrim" gap, období asi dvou let, kdy starý satelit ACRIM1 už byl mimo provoz a nový satelit ACRIM2 ještě nebyl na oběžné dráze.  Ke zpoždění došlo kvůli havárii raketoplánu Challenger (1986). Pro tyto dva roky máme k dispozici jen údaje z jediného satelitu a to je stařičký a opotřebovaný Nimbus7.

 

Výsledkem Fröhlichovy změny záříových dat je tzv. PMOD kompozit, který díky tomuto vypadá, jako by sluneční aktivita byla celých 30 let stejná.  Jmenuje se PMOD, protože jeho autor Claus Fröhlich je ředitel World Radiation Centre v Physikalisch-Meteorologisches Observatorium Davos. Proto slýcháme environmentalisty říkat, že „sluneční aktivita už 30 nebo 50 let neroste“.


 
 
   
 
GRAF 2: Červeně označený vzestup TSI prý nikdy nebyl. Je to dle Fröhlicha jen porucha satelitu.

  http://www.skepticalscience.com/Determining-the-long-term-solar-trend.html

 

MARNÉ PROTESTY


Když se najdou bezesporné důkazy, vědec byť nerad připustí, že se mýlil. Takové důkazy, však Fröhlich nepředložil. Willson, šéf týmu ACRIM, s Fröhlichovými korekcemi ostře nesouhlasí:

 

"Fröhlich provedl nedovolené a nesprávné úpravy... Jednoznačně to udělal s cílem účelově předělat TSI cyklu 21... Neměl přitom dostatečné znalosti Nimbus7 ani k němu neudělal žádné vlastní výpočty... Svůj krok omlouval tím, že prý ve výsledcích satelitu Nimbus 7 prý jsou "poruchy“ (glitch), které prý musí opravit. Ty tam ale žádný jiný vědec nenašel... PMOD kompozit se hodí těm, kdo tvrdí, že za globální oteplování mohou hlavně antropogenní příčiny... Citují pak absenci signifikantního TSI trendu jako důkaz, že vliv Slunce na změny klimatu v uplynulých 30 letech byl nepatrný."

 

Ve své práci z roku 2003 Willson protestuje, že Fröhlich změnil grafy účelově tak, aby odpovídaly klimatickým modelům, které si vymysleli klimatologové IPCC. Kritikům to připadá jako aplikace tzv. Maierova zákona: Jestliže fakta neodpovídají teorii, je nutno je zavrhnout.

 

Uznejte sami, že když původní satelitní měření vyhodíme (ať už z jakéhokoli důvodu) a nahradíme je teoretickým modelem, tak už to není záznam satelitního měření. PMOD je hypotetický model. Nemůžete to uvádět slovy "satelity naměřily..."

 

Douglas Hoyt byl v týmu, který měl kdysi Nimbus7 léta na starosti. V září 2008 píše Willsonovu kolegovi Scafettovi: "Radiometr Nimbu 7 se kalibroval každých 12 hodin. Před a po údajné poruše jsme nezjistili žádnou známku, že by se citlivost radiometru zvýšila.... Není znám žádný fyzikální mechanismus, jak by se citlivost senzoru mohla zvýšit... Fröhlichův kompozit je tedy v rozporu s interními údaji Nimbu.“

 

Hoyt je uznávaný vědec. Právě on a Schatten vyřešili letitý problém s Wolfovými čísly a přišli s přesnější metodou počítání slunečních skvrn (Group Sunspot Numbers). Jim tak vděčí astronomie za průlomový objev, že sluneční aktivita v polovině 20. století rekordně vzrostla.

 


 
TŘETINA

Podle původních dat  (ACRIM) to vypadalo, že sluneční konstanta TSI (total solar irradiance) stoupla od roku 1986 do roku 1996 o asi 0,033%.

 

Alarmisté tvrdí, že tak jako tak jde o nepatrný výkyv, který nemůže mít na klima vliv.
Tyto výroky je obtížné akceptovat. Vždyť je to celá jedna třetina!
• Je to cca jedna třetina rozdílu TSI mezi solárním maximem a solárním minimem v 11letém cyklu. TSI během tohoto cyklu kolísá o jednu desetinu procenta.
• Je to také cca jedna třetina rozdílu mezi současnou úrovní sluneční aktivity a úrovní ze dna malé doby ledové 
 
 
 
  
 
GRAF 3: Vývoj solární konstanty rekonstruované podle čísla slunečních skvrn. Krivova.

 


IPCC

IPCC ráda říká, že klimatické modely nedokáží vysvětlit globální oteplování přirozenou variabilitou klimatu. Tím myslí zejména sluneční aktivitu. Možná je ale chyba v těch modelech, protože používají kontroverzní údaje z PMOD.

 

a) Zastánci teorie antropogenního oteplování neříkají veřejnosti pravdu, když tvrdí, že čas na diskuse skončil a  věda má jasno (science is settled, debate is over). Existuje tu zásadní odborný spor v samém jádru věci.

 

b) IPCC se staví na stranu Fröhlicha a opírá se o PMOD, jehož křivka však závisí na sporné manipulaci se zářím 89. Stojí možná za povšimnutí, že vedoucím autorem kapitoly 2  ve WG I z IPCC AR4 byla Judith Lean, dlouholetá spolupracovnice Clause Fröhlicha. Posuďte sami, zda jde o nestranného arbitra. Jde o podobný případ jako když Michael Mann jako vedoucí autor TAR posuzoval svůj vlastní hokejkový graf (MBH98).

 

c) Na základě takto sporných důkazů IPCC tvrdí, že vliv Slunce na klima je zcela zanedbatelný (low). Viz kapitola 2.9.2 z WG i níže v odkazech.


  
 
  
 
GRAF 4: Červeně teploty. Modře sluneční aktivita dle satelitních měření TSI ve verzi PMOD kompozitu.

http://www.mps.mpg.de/en/projekte/sun-climate/

 

Podívejte se na ten graf ještě jednou. Jsem opravdu jediný komu je nápadné, že sluneční aktivita se začala rozcházet s pozemskými teplotami přesně od roku 1978, kdy jsme přešli na měření satelitem? Nejde je o poruchu měření?

Nabízí se paralela s tím, o čem psal Jaroslav Petr v článku s úsměvným názvem „Poválečné ochlazení moří má na svědomí kýbl.“

 


KDO MÁ PRAVDU

Je možné, že správně není PMOD, ale ani ACRIM. Satelitní data procházejí velkým množstvím složitých korekcí a konverzí, kde je příliš mnoho příležitostí udělat chybu.

Nicméně, jak jsem psal v jiných článcích na svém blogu, ostatní indikátory sluneční aktivity (kromě slunečních skvrn) naznačují, že sluneční aktivita - přinejmenším dle nezahlazených surových dat - rostla až do začátku 90. let. Geomagnetismus, délka slunečního cyklu, kosmická radiace. 

 

Délka solárního cyklu se zkracovala, což značí zesilování sluneční aktivity. Dvacátý cyklus  11,6 let, dvacátý první cyklus 10,3 let, dvacátý druhý cyklus (1986-1996)  9,6 let. To svědčí spíše ve prospěch ACRIM kompozitu. Zpráva IPCC se však o délce solárního cyklu ani o trendu kosmického záření nezmiňuje, ač jde o klíčové indikátory sluneční aktivity. Přinejmenším to znamená, že AR4 je neúplná.

 

 


 
Graf  5: Tyto grafy v zprávě IPCC nenajdete. Kosmické záření v 70-90. letech výrazně pokleslo, což znamená, že sluneční vítr - jakožto funkce sluneční aktivity - výrazně stoupl. Sluneční vítr nás před kosmickým zářením chrání. Kosmické záření lze pokládat za přímé – nikoli nepřímé -  měření sluneční aktivity stejně jako TSI, s tou výhodou, že se odráží v izotopech na celé planetě a měření tedy nezávisí na hypotetické poruše jediného přístroje. Grafy z webu Leifa Svalgaarda http://www.leif.org/research/CosmicRayFlux.png .

 

 
Prameny:

Nicola Scafetta a Richard C. Willson. ACRIM gap and TSI-trend issue resolved using a surface magnetic flux TSI proxy model. Geophysical Research Letters 36. Březen 2009. (http://www.fel.duke.edu/~scafetta/pdf/2008GL036307.pdf)

Krivova, Balmaceda, Solanki.  Reconstruction of solar total irradiance since 1700 from the surface magnetic flux. Astronomy and Astrophysics, Volume 467, Issue 1, May III 2007, pp.335-346   < http://www.mps.mpg.de/dokumente/publikationen/solanki/j234.pdf >

Richard C. Willson, A.V. Mordvinov. Secular total solar irradiance trend during solar cycles 21-23. Geophysical Research Letters, Vol. 30. No. 5. 2003.

Nicola Scafetta. Climate Change and Its Causes - A Discussion About Some Key Issues. (Presented at EPA, Feb 2009). Zde je otištěn Willsonův dopis, kde si stěžuje na Fröhlichovy manipulace s daty.

Nicola Scafettta and Richard Willson. Supporting material document for: ACRIM-gap and TSI-trend issue resolved using a surface magnetic flux TSI proxy model.  http://www.fel.duke.edu/~scafetta/pdf/NS_grl-supplement.pdf

IPCC:  AR4, Working Group I, Chapter 6.6.3.1 and Chapter 2.3.1 http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/contents.html  (kapitola věnující se ACRIM a PMOD)

K.Mursula. A new method to determine a solar cycle length. Geophysical Research Letters 20, No11, p. 1837-1840. June 1998. Dostupné na  ttp://spaceweb.oulu.fi/~kalevi/publications/MursulaAndUlich1998.pdf (zde je uvedena délka jednotlivých solárních cyklů)

IPCC AR4 (2007). Working Group I,  2.9.2 Global Mean Radiative Forcing
http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch2s2-9-2.html  (zde je graf srovnání vlivu CO2/slunce na klima)

 

Datum: 24.03.2010 16:22
Tisk článku

Príroda, klíma, µudstvo - Volner Štefan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 288 Kč
cena: 288 Kč
Príroda, klíma, µudstvo
Volner Štefan
Související články:

Zdroje tepla pod Antarktidou     Autor: Josef Pazdera (10.11.2017)
Konsensus klimatologů na špatném základě?     Autor: Josef Pazdera (28.08.2017)
Umírněná klimatoložka Judith Curry resignuje     Autor: Vítězslav Kremlík (05.01.2017)
Přehřívají se údaje NASA v důsledku chyby?     Autor: Vítězslav Kremlík (21.11.2016)
Jihovýchodní Afrika nevysychá, vlhne     Autor: Josef Pazdera (23.10.2016)



Diskuze:

Ľady a slnko

Milan Závodný,2010-03-31 18:52:15

Dobre, počkáme si na to, ako všetko dopadne. Nadnárodné monopoly, počítam, nerozkážu vetru-dažďu, ale nám určite: Kupujte nové výrobky, aby kolotoč peňazí frčal naplno.
Keď je priveľa rozporov vo vedeckých správach o klíme, snažím sa orientovať podľa vlastných pozorovaní. V 70-tych rokoch bývali veľmi suché, ale dosť chladné letá. A v zime takmer žiadny sneh. Teraz je pravý opak. To súhlasí s teóriou oteplovania klímy. V živote som nezažil také divoké búrky ako teraz. /Výstup na istý vrch u nás som odkladal celé leto - kvôli búrkam./ Atmosféra búri, ide z nej strach!
Živočíchy: Mnohé z môjho detstva zmizli, iné sa premnožili a biodiverzita je mnohonásobne nižšia. Viem, čítam dosť literatúry na túto tému, to všetko sa môže stať i bez prispenia človeka. Ale s jeho prispením je to oveľa pravdepodobnejšie. Pre mňa sú to dôkazy. Som však na hony vzdialený fanaticky sa ich držať /keďže fanatizmus je opakom vedy/.
Predovšetkým: Tak či onak, keby sa i na miliónkrát podarilo dokázať vplyv človeka na klímu, vo svete vlády kapitálu sa nič rozumom riadiť nebude. Iba ziskom! A za akúkoľvek cenu!

Odpovědět

Nejde o fyziku

Milan Závodný,2010-03-29 22:05:31

Východzím bodom nie sú teplotné maximá a minimá za neviem koľko rokov. Počas 20.storočia sa vyplnili všetky životné priestory tejto planéty. Stalo sa tak za určitých klimatických podmienok. Na nich sú ľudské a prírodné spoločenstvá extrémne citlivo závislé. Každá zmena znamená konflikt, ktorý pri svojom vzniku ešte nevie, aký veľký bude. O TO IDE. O konflikt. Je zvláštne, že na to každý myslí, keď spochybňuje dôkazy oteplenia, ale nikto to nevysloví. Preto: Ako zodpovedný obyvateľ Zeme by som striktne odmietol konzumnú spoločnosť. Koniec ťažby ropy, žiadne jednorazovky, žiadne nové autá a luxus. Ak chceme prežiť, treba sa pripraviť na strádanie. Stavbou nových atomoviek a uhloviek neukojíme svoj mamon. Stačí nemrhať energiou a materiálom. Že to nie je ekonomické? Ale čo je ma po tom. Globálna tragédia tiež nie je niečo, za čo by sa rozdávali nobelovky. I keď sa rozdávajú.
Mimochodom: Akosi vás netrápi, že okrem mierneho pásma, ktorému by hádam oteplenie aj prospelo, sú tu ešte pásma subtropické a tropické. Či kašľať na nich?

Odpovědět


Je to jinak

Adolf Balík,2010-03-30 22:07:54

Ono, když se otepluje, tak je v tropech pořád stejně teplo. Někdy se v některých oblastech ale mohou měnit vláhové poměry. Ale teplo se rozšiřuje do čím dál vyšších zeměpisných šířek. V mladších třetihorách např. byla Antarktida pokryta pokryta borovými lesy plnými hub. Na Špicberkách a v Grónsku žili primáti podobní těm, co jsou teď na Madagaskaru a aligátoři skoro stejní, jako jsou dnes na Floridě. Mezi klimatem většiny Evropy a klimatem rovníkových oblastí nebyl skoro rozdíl. Ona teplota se na této vodní planetě nemůže moc odlišit od trojného bodu vody a nad určitou teplotu to tu oceány přes fázové rovnováhy aj. prostě nepustí.

Oteplení, jaké jsme tu nedávno zažili, tu bylo každou chvíli a často prudší. Teploty, jaké tu máme teď nepatří v porovnání s minulostí vůbec k moc vysokým. Naposledy tu bylo tepleji během středověkého teplotního ptima. Zima z dob Maudredova slunečního minima byla nejchladnější klimatickou epizodou posledních 10 000 let, a oteplování, které od té doby probíhá, je v podstatě zotavení se z tohoto extrému.

Klima, pokud ho nevykolejily vulkanické erupce nebo výlevy ledovcových jezer, se nejméně po statisíce let řídí podle ukazatelů magnetického pole slunce čitelných z radioizotopů Be, Cl a C. Ve 20. století tato aktivita výrazně vzrostla, tak se muselo oteplit. Celý vlnovkovitý průběh teplot 20. století podle toho probíhal. Teď se bude zase podle všeho chvilku ochlazovat - jednak se otočilo PDO a AMO, ale hlavně přišlo Landscheidovo minimum sluneční aktivity, a to vyvolá zákonitě ochlazení. Naše tance deště s CO2 s tím nic nenadělají. Jejich skutečný smysl také spočívá v čemsi jiném - v ochraně privilegovaných monopolních postavení kapitálu kontrolujícího energetický průmysl. Pro monopolisty chráníme životní prostředí před svobodným trhem. Ne před klimatem, se kterým hýbe sluníčko a my jsme v tom mimo hru.

Odpovědět

Heliocentrismus vs tmářství

Adolf Balík,2010-03-28 23:27:23

Stejně jako počátkem novověku někdy za Koperníka a Galilea probíhal souboj mezi tmářstvím jako boj mezi heliocentrismem a antropocentrickým geocentrismem probíhá v současnosti souboj mezi dogmatickým politicky korektním tmářstvím a emancipující se přírodní vědou jako souboj mezi vědeckým klimatickým heliocentrisem a oficiálně nařízenou antropocentrickou klimatickou doktrínou AGW. Výhodou heliocentriků je zejména to, že celkem snadno mohou dokázat velice těsnou korelaci mezi proxinami sluneční aktivity a proxinami teploty v paleoklimatické minulosti a zrovna tak nedávné minulosti, z níž existují přístrojová měření jak teplot tak sluneční aktivity. Funguje jim to po tisíce let. Zatímco karbonářští antropocentrici mají s klimatickou minulostí problémy, musí její variabilitu zatajovat, protože jejich modelový konstrukt ji nedovede vysvětlit, heliocentrici se radují s vysvětlující síly svých jednoduchých korelačních modelů, které vysvětlují skoro veškerou variabilitu klimatu sluneční aktivitou – zejména trendy, s tím, že prakticky celou sezónní složku pak vysvětlí oscilace mořských proudů – zejména PDO a AMO – a na fluktuační zbytek pak v časových řadách zbývá jen nepatrné procentíčko, v němž musí být ukryt, pokud existuje, i vliv stopových plynů jako CO2.

V poslední době karbonáři začali připouštět určitý vliv Slunce, protože pochopili, že s úplnou hokejkou už neobstojí a určitou variabilitu taženou Sluncem musí přiznat. Při čemž vše nad touto variabilitou považují za jednoznačný důkaz účinku jejich svatého CO2. Připouští tedy jen účinek TSI, a protože pouhé TSI nezvládá vysvětlení veškeré energetiky změn klimatu, tvrdí, že to je důkaz, že veškerý zbytek je důsledkem CO2. Mají vybrané ukazatele komplikované sluneční aktivity, na kterých se snaží dokazovat nezávislost vzestupu teplot ve 20. století na sluneční aktivitě. Jenže to hlavní, co na sluneční aktivitě hýbe klimatem, je otevřený koronální magnetický tok – tedy hlavně to, co dělá meziplanetární magnetický tok a sluneční vítr a co je přímo tady patrné z indexů geomagnetické aktivity. A to nesedí úplně se všemi těmi ukazateli ze skvrn, flarů a různých dalších složek, ani se všemi ukazateli kosmického záření, které je na sluneční aktivitě závislé. Důležitý je ten koronální otevřený magnetický tok a jeho konkrétní hodnota jako meziplanetárního magnetického pole a slunečního větru přímo u Země. Z kosmického záření pak to zvláště tvrdé, co má sílu transmutovat molekuly vzduchu na radioizotopy berylia, chlóru a uhlíku. A s tím to sedí.

Je to známo dávno, viz tento starobylý článek:
http://www.mitosyfraudes.org/Calen/SolarWind.html

Na diskusi kosmoportálu na tématu Slunce a klima
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=index
lze na záložce 160 nalézt v jednom diskusním příspěvku i české překlad.

Odpovědět

Cyklus mešká

Milan Závodný,2010-03-25 20:32:26

Myslím si, že príznaky globálneho otepľovania sú nespochybniteľné, ale s meškaním slnečného cyklu sa v niektorých častiach sveta opäť ochladzuje. Ak sa slnečná aktivita vráti k normálu, teda bude opäť rásť, účinky na klímu môžu byť katastrofálne, a to počnúc už i týmto rokom. Kedykoľvek.

Odpovědět


To je dobře

Adolf Balík,2010-03-28 23:45:51

Během 20. století vzrostl otevřený magnetický tok Slunce obtékající Zemi 2,3-krát. Jako vždy v minulosti, když k něčemu takovému došlo, oteplilo se úplně stejně i ve 20. století. Až přišlot takové teplo, že tu nejspíš bylo skoro stejně dobře jako během Středověké teplé periody. Díky tomu vzrostla výrazně výnosnost polí, růst lesů i v těch polárních pustinách, kde nás pořád krmí neštěstnými ledními medvědy, výrazně přibylo živočichů včetně těch méďů.

Pořád je to ale pořád dost zima proti tomu jak fajn tu bylo za dob předchozích teplotních optim - např. doby neolitu a počátku doby bronzové. A i nejteplejší období holocénu jsou pěkně studená oproti mnohem teplotně přívětivějším předchozím dobám meziledovým, jako byla třebas ta předposlední. I přest toto příjemné oteplení žijeme v dost studené době extrémně studeného interglaciálu.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace