Dvě finské vědkyně Helmi Risku-Norja a Sirpa Kurppa z MTT Agrifood Research, spolu se svým kolegou Juha Helenius z University of Helsinki si dali práci a spočítali, jak je to s obhospodařováním půdy pro jednotlivé účely. Zajímalo je, jak moc škodlivých emisí vyprodukuje chovatelství a kolik rostlinná výroba. Z toho jim pak vyšly zajímavé závěry. Tak například kdybychom se všichni stali vegany (jde o přísnější formu vegetariánství při které se zříkáme kromě masa i vajec a mléčných výrobků ale i medu a odmítáme rybaření i myslivost), a jedli jen potraviny rostlinného původu, tak bychom snížili emise oteplovacích plynů. Ve srovnání s těmi, které pro zajištění potravin produkujeme dnes, by byl pokles jen asi o 7%.
Méně razantní přechod, kdybychom se všichni naráz stali „jen“ vegetariány, pak by se prakticky na celé bilanci nezměnilo nic, nebo jen nepatrně. Kdybychom se rozhodli všichni konzumovat jen takzvané „organické“ potraviny, tak by byl efekt dokonce opačný – vedlo by to ke zvýšení oteplovacích emisí. Podrobnosti zveřejní časopis Progress in Industrial Ecology.
Autoři vše dokumentují na případu Finska, kde běžná potřeba potravin v sobě zahrnuje emise z půdy, které representují 62% všech emisí. Plyny produkované skotem představují 24%, spotřeba energie a výroba hnojiv produkují každá po 8%.
To, co často bývá dáváno za vzor správného počínání a na což plynulo nemálo dotačních prostředků, je ono zmíněné „organické farmaření“, pro které se dokonce vžila nálepka „zelená alternativa“. Organické zemědělství je hospodaření, založené čistě na používání organických hnojiv (hnůj, kejda, kompost, atd.). Nepřipouští hnojiva minerální, průmyslová, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy. Je považováno za jeden z prostředků trvale udržitelného rozvoje a od roku 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie. Podporováno je také proto, že produkce plynů při tomto extenzivním způsobu hospodaření, je malá. Tento způsob hospodaření má ale nízkou efektivitu a výtěžnost a tak k zajištění stejného množství potravin potřebuje více plochy a to tuto jeho proklamovanou přednost zcela potírá. Z pohledu produkce škodlivých plynů je toto hospodaření kontraproduktivní.
Finský tým došel k závěru, že snažit se o snížení emisí při výrobě potravin je více než problematické. K dosažení minimálních efektů by byly potřebné rozsáhlé změny v přístupu k hospodaření u veškeré lidské populace. Místo snah měnit lidem jejich stravovací zvyklosti, bychom se podle Finů měli spíše zaměřit na všeobecnou výchovu k dlouhodobě udržitelné produkci potravin a hlavně jejich zdravotní nezávadnost. Měli bychom zavádět služby, které výrobcům potravin umožní záměny energeticky náročných materiálů, které se při produkci potravin spotřebovávají. Potraviny ničím nahradit nelze, ale jistý přínos by mohlo mít omezení plýtvání v domácnostech a lepší organizace v třídění a likvidaci odpadu.
Za nejdůležitější považují autoři efektivitu výroby a zpracování produktů, které spotřebu velkou měrou ovlivňuje. Výchovou mladé generace bychom se podle autorů měli pokusit o to, aby se ony větší měrou přinutily ke změně životního stylu a lépe se vypořádávali s udržitelností výroby potravin.
Když vše shrneme, tak se nám autoři snaží vysvětlit, že zelené alternativy, jako veganství, vegetariánství a organické hospodaření jsou z pohledu zachraňování planety před oteplením nesmysl. Jíst nás potřebuje čím dál tím více a klasické hospodaření západního typu na tom s efektivitou špatně není. Problémem finálních potravin jsou spíše energeticky náročné vstupy při zpracování. Šanci, jak na tom něco výrazněji změnit k lepšímu, mají až další generace. Proto investice do vzdělání a výchovy jsou tím nejlepším, čím můžeme přispět.
Prameny: Inderscience, AlphaGalileo,
The American Journal of Clinical Nutrition Online
Diskuze:
