Kdo by neznal děsivé jeskynní medvědy. Není ani nutné být členem fanklubu Lovců mamutů Eduarda Štorcha, vražedného půltunového vegetariána z jeskyň evropského pleistocénu si jistě velmi dobře představíme všichni.
Medvědi jeskynní (Ursus spelaeus, anglicky Cave Bear), kteří se lišili od svých příbuzných medvědů hnědých o třetinu větší postavou, vysokým strmým čelem a nápadnou zálibou ve speleologii, zanechali tak početné fosilní pozůstatky, že se během první světové války z jejich kostí ve velkém těžily fosfáty. Podle nedávných výzkumů odešli z jeviště dějin zhruba před 20 000 lety, čili v hloubi doby ledové, přičemž důvody jejich vyhynutí byly až doposud předmětem divokých sporů.
Je to stále stejná písnička, která se opakuje u všech nápadných zvířat čtvrtohorní megafauny, náhle vyhynulých kolem konce zatím poslední doby ledové. I medvědi jeskynní přežili několik drsných cyklů ledových dob. Podle molekulárních dat totiž došlo k oddělení linie jeskynních medvědů od medvědů hnědých před 1,4 až 1,2 miliony let. Přesto se z jistých nejmenovaných důvodů jako rozverné jojo neustále vrací názor, že za odchodem medvědů jeskynních stojí klimatické změny. Jakoby se z ničeho nic v průběhu jedné z mnoha ledových dob dobrovolně rozhodli se vším skoncovat a ukončit slibnou kariéru netvora z jeskyň.
Michael Knapp z německého Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology a jeho početný mezinárodní tým podle všeho příliš nedůvěřují klimatickým historkám a tak přišli s novou studií, která stěžejní roli klimatu ve vyhynutí medvědů jeskynních přesvědčivě odmítá. Badatelé získali a analyzovali 17 nových vzorků mitochondriální DNA z fosilních kostí jeskynních medvědů a následně je porovnali s odpovídající DNA medvědů hnědých. Celkem zpracovali 59 vzorků jeskynních medvědů z celé Evropy, starých 60 až 24 tisíc let a 40 vzorků medvědů hnědých, od fosilií z doby před 80 tisíci lety až po dnešní zvířata. Jejich výsledky přinesly překvapivé rozuzlení. Vypadá to, že se zásadní pokles genetické diverzity jeskynních medvědů rozběhl už před 50 tisíci lety.
V té době přitom podle autorů kupodivu neprobíhala žádná změna klimatu, která by stála za řeč. Odehrávalo se ale něco docela jiného – fascinující nástup populací moderního člověka. Přibližně před 35 tisíci lety přestali být tito medvědi v Evropě běžní. Klimatické strkanice před koncem doby ledové podle Knappa a spol. už jenom přiživily nevyhnutelný trend zániku medvědů jeskynních.
Jeskynní medvědi a naši předci směřovali k osudovému střetu. Pro společné soužití Ursus spelaeus a Homo sapiens nebylo v Evropě a především v evropských jeskyních místo. Medvědi hnědí dopadli o poznání lépe, protože nejsou tak moc závislí na jeskyních a mohou hibernovat i leckde jinde. Ve skutečnosti se jejich fosilní zbytky nalézají v jeskyních relativně vzácně. Z medvědů jeskynních nakonec zbyly jenom mocné vrstvy kostí a legendy o dracích, jednorožcích i jiných mýtických příšerách, které vymalovala fantazie potomků statečných lovců medvědů. Viník je tedy podle všeho, stejně jako v případě většiny dalších nedávno vyhynulých impozantních druhů čtvrtohorní megafauny, docela jasný – jsme to my.
Pramen: Molecular Biology & Evolution 27(5): 975-978, Wikipedia (Cave Bear).
Nejstarší důkazy lidské přítomnosti v severovýchodní Asii
Autor: Josef Pazdera (03.10.2004)
Diskuze:
Re:Vegetarián
Jiří Amler,2010-09-06 12:47:10
Ono by se to dalo zjistit z kostí. U nás žijicí medvěd hnědý brtník, taky je spíš všezravcem, který má rád maso, ale nerád loví. Ale rozhodně nebyl jeskynní medvěd ryzí vegetarián!;-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
