Mikrojehly s pumpou  
Ani ne měsíc stará novinka rozpouštějících se mikrojehel zastarala. Z Indiany hlásí „natlakované“ mikrojehly.

 

 

Zvětšit obrázek
Jeden ze starších typů jehly s kovovými hroty.

Mikrojehly mají řadu výhod. Jsou pro pacienta méně bolestivé, ale hlavně „rozprostřou“ dávky účinných látek, z nichž mnohé nejsou k našim buňkám ve vysoké koncentraci přívětivé, do větší plochy. To často stačí k tomu, že nevznikají záněty a následné vazivovatění tkáně v místě vpichu nezohavuje tělo. Klasické mikrojehly, jestli se tak nedávné novince dá říkat, jsou vlastně „náplastí“ ze které trčí hroty. Transdermální injekci si s nimi snadno provede i naprostý laik.

Zvětšit obrázek
Mikrojehla s rozpustnými hroty z polyvinylpyrolidonu. (Credit: Jeong-Woo Lee)

Zdálo se, že na jehle, kterou předvedl Mark Prausnitze z Emoryho univerzity v Atlantě před měsícem a něco, se již nedá nic vylepšit.  Jeho jehly se po vpichu do kůže rozpustí.  Výhody není třeba rozebírat. Aplikace vakcín nebo léčiva je snadná a rychlá a pro méně rozvinuté země, kde je nedostatek zdravotnického personálu, je taková „náplast“ kterou si do kůže může vtlačit každý sám,  přímo ideálním řešením. 


Rozpustné mikrojehly se vyrábí z polymeru polyvinylpyrolidonu (PVP), který je pro tělo neškodný. Vakcína nebo jiná látka se pro použití připravuje odpařováním ve vakuu. Její krystalky se pak smíchají s monomerem vinylpyrolidonu a dá se do formy. Směs se pak polymerizuje UV světlem. Vzniknou tvrdé jehličky se „zazděnou“ vakcínou.

Vše by bylo ideální, kdyby všechna léčiva šla lyofilizovat (vysušit). Jenže to nejde, celá řada účinných látek by tak nešetrným zásahem přestala účinkovat. Pro tyto případy tu byl starší typ kovových mikrojehel. U těch byl ale problém jak je napojit na injekční stříkačku. Ošetřujícímu personálu to spíše práci přidělávalo, než ulehčovalo. K tomu se přidal další problém. Mnoho nových léčiv jsou velké molekuly a často musí být obklopeny ochranným pouzdrem z jiných molekul, aby zůstaly aktivní, nebo aby se vstřebávaly postupně. Jsou to často husté látky , které jsou pro mikrojehly nevhodné. Většinou se to týká léků na nádorová onemocnění, nebo autoimunitní poruchy, případně se řeší akutní rejekce u pacientů po transplantacích. To všechno jsou případy, kdy o úspěšnosti léčby rozhoduje každá minuta a bylo by dobré, kdyby látku měl k dispozici sám pacient.
To vše by se nyní mohlo stát realitou. Nový typ mikrojehly má také jehličky z kovu, ale žádné nasávání látky do stříkačky, ani žádné tlačení na píst u ní potřeba není. Vše tu řeší integrovaná „pumpička“.

Zvětšit obrázek
Nová patentovaná mikrojehla vychází ze staršího typu s kovovými jehlami. Zlepšení spočívá v jejím dovybavení pumpou. Ta se aktivuje teplem těla a přitlačení prstem po dobu asi půl minuty by mělo stačit k tepelné aktivaci pumpy i protlačení léku do pokožky.

I když mikrojehly jsou tenké jen okolo 20 mikronů, zařízení uvnitř  vyvine dostatečný tlak na to, aby protlačilo léčivo něčím, co má průměr zhruba čtvrtiny lidského vlasu. Taková čerpadla jsou již nějakou dobu na trhu a používají se například pro automatické dávkování inzulínu.  Zatím šlo o  komplikované a drahé věcičky na principu elektromotorků a ty jsou pro praktické použití v kombinaci s mikrojehlami na jednorázové použití k ničemu.

 

Zvětšit obrázek
Babak Ziaie, tvůrce nového typu mikrojehly, která rozšiřuje spektrum látek, které lze touto technikou aplikovat. (Kredit: Mark Simons, Purdue University)

Vynález Američanů z Indiany spočívá ve spojení mikrojehel  se samo-tlakovacím zařízením. Autoři mu věří tolik, že si na něj již podali patentovou přihlášku. Principem je stěna z níž trčí mikrojehly. Je ztluštělá a tvoří miniaturní nádobku v níž je jak látka, kterou chceme aplikovat, tak jakási „gumová kapsle“ s kapalinou o nízkém bodu varu. Celé zařízení již nepřipomíná „náplast“, ale hranatého ježka o délce hrany necelého půldruhého centimetru. Ježatá ploška se prstem zatlačí do kůže. Styk s teplou pokožkou na jedné straně a prstem na straně druhé zvýší teplotu v krabičce a ta aktivuje náplň fluorovaného uhlovodíku. Z kapaliny uzavřené v roztažitelné polymerové fólii se stává plyn. Gumě podobný materiál na bázi polydimetylsiloxanu dovoluje kapsli se zvětšit a tlakem vytlačí léčivou látku přes mikrojehly. Patentovaná mikropumpa je schopna dostatek léčiva dopravit pod kůži během 20 – 30 vteřin. 
Funkční prototyp má rozměry 14 mm x 14 mm x 8 mm a byl úspěšně vyzkoušen se dvěma druhy fluorouhlíku FC-3284 a HFE-7000. Dosažené tlaky se podle použité látky pohybovaly okolo 15,4 kPa (kilopascalů) a 33,6 kPa.

 

Pramen: Purdue University


 
_____________________________________________________________________
Komentář osla: Otázkou je, kde takovou injekci, v níž kapsle exploduje již při teplotě 37 stupňů Celsia, nosit. Mít ji při sobě i v místech, kde se globálně otepluje, může být docela problém.

Datum: 02.09.2010 23:05
Tisk článku

Malý vědec 2 - Senćanski Tomislav
 
 
cena původní: 189 Kč
cena: 161 Kč
Malý vědec 2
Senćanski Tomislav

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni














Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace