Zvětšit obrázek

Domácí pěstírna lysohlávek Psilocybe cubensis. Kredit: Wowbobwow12, Wikimedia Commons.

Zní to jako pohádka z konce šedesátých let, ale podle všeho skutečně právě prožíváme překvapivou renesanci psychoaktivních substancí  ve službách oficiální vědy, především psychiatrie.

Zvětšit obrázek

Charles Grob nezapře optimismus. Kredit: Ch. Grob, UCLA.

Jak se asi dalo čekat, nejdříve ledy hysterických zákazů prolomila všudypřítomná marihuana, kterou postupně následují další zajímavé látky, dosud poněkud jednostranně označované jako „rekreační drogy“. Kromě psychologicky nesmírně slibné extáze to jsou i halucinogeny z okruhu relativně uživatelsky příjemných psychedelik. Jak jistě dosvědčí každý, kdo má za sebou tuto zkušenost, i v jejich případě je ale výraz „rekreační“ poněkud zavádějícím eufemismem.

Je to skoro k nevíře, ale v důsledku běsnění protidrogových válek uběhlo déle než 35 let, aniž by kdo publikoval odbornou studii o využití psilocybinu ke zmírnění stavu těžce nemocných pacientů. Až teď se do historie výzkumu psychiatrických aplikací halucinogenů nesmazatelně zapsal Charles S. Grob z Los Angeles Biomedical Research Institute (LA BioMed), který s týmem kolegů po mnoha letech odvážně uskutečnil experiment s pacienty v pokročilé fázi rakoviny. Šlo o nemocné, u nichž nezabíraly konvenční způsoby léčby úzkosti a depresí v důsledku jejich zdrcujícího zdravotního stavu. Celkem dvanáct dobrovolníků ve věku 36 až 58 let dostávalo 0,2 miligramu psilocybinu, slavného indolového alkaloidu z lysohlávek a stovek dalších druhů hub, na 1 kilogram tělesné hmotnosti anebo placebo. Jak už to u podobných projektů bývá zvykem, ani pacienti, ani badatelé ve dvojitě slepé studii nevěděli, kdy šlo o magickou látku z lysohlávek a kdy bylo ve hře placebo.

Experimentální sezení proběhla dvakrát, před druhým přitom uplynulo několik týdnů. Badatelé vždy po podání experimentálních látek dobrovolníky po šest hodin pečlivě monitorovali. Pacientům bylo doporučeno, aby klidně leželi na lůžku se stínítky na očích a poslouchali hudbu. Grob a spol. po uplynutí šesti hodin od podání psilocybinu a placeba s účastníky experimentu detailně pohovořili a po uplynutí šesti měsíců zhodnotili úspěšnost nasazení psilocybinu s pomocí speciálních psychologických testů.

Zvětšit obrázek

Zatím jenom mýtus. Psilocybin na předpis. Kredit: Ch. Grob, UCLA.

Psychiatři experimentovali s psychedeliky, včetně magických lysohlávek, už během 50-tých a 60-tých let. Již tehdy vyšlo najevo, že halucinogeny zlepšují psychický stav pacientů s těžkou rakovinou, kteří se pak nemusejí uchylovat k nesmírně problematickým opiátům.

Zvětšit obrázek

Vzorec psilocybinu. Jeho defosforylací vzniká psychoaktivní psilocin. Kredit: Cburnett, Wikimedia Commons.

Ani před padesáti lety nebylo tajemstvím, že halucinogeny nevyvolávají závislost a že lidé, co se druhý den po aplikaci dožadují nové dávky houbiček nebo LSD, existují jenom ve všeobecně vysmívaných protidrogových spotech. O opiátech se tohle bohužel říct nedá. Slibný výzkum ale nakonec zardousili protidrogoví inkvizitoři.

Tým Charlese Groba teď dospěl k velmi podobným závěrům. Jak pacienti, tak i jejich rodiny hlásili, že psilocybin úspěšně rozpouští smrtelnou úzkost která jako kyselina rozleptává osobnost lidí trpících těžkou formou rakoviny. Badatelům to potvrdily i psychologické testy. Podle testů „State-Trait Anxiety Inventory“ a „Beck Depression Inventory“ došlo v průběhu 6 měsíců ke statisticky průkaznému zlepšení úzkostných stavů a celkové nálady. I test „Profile of Mood States“ zaznamenal zlepšení nálady pacientů, nebylo ale průkazné. Přitom nejde jen o konkrétní data. Asi nejdůležitější je, že Grob a spol. názorně předvedli, že to prostě jde. Že je možné lidem v pokročilé fázi rakoviny bezpečně a smysluplně podávat přiměřené množství halucinogenní komponenty magických hub. Je to každopádně ohromná satisfakce pro všechny šikanované psychonauty a uživatele psychedelik a také veliký příslib brzkých projektů s podobně orientovaným výzkumem. Je velmi smutné, že za celá desetiletí protidrogové války zemřely milióny nemocných, kterým mohly halucinogeny alespoň ulehčit jejich odchod. Je jistě na místě se ptát, jestli to pravdu bylo nutné. Například houby s psilocybinem rostou prakticky všude a při troše snahy by tak byly dostupné pro každého nemocného, který by o to stál.

Zvětšit obrázek

Ve střední Evropě důvěrně známá lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata). Kredit: Dohduhdah, Wikimedia Commons.

Pochopitelně jde o poměrně skromnou pionýrskou studii, trpící snad všemi neduhy, které takový výzkum provázejí. Nezapře velmi omezený počet účastníků, problematické je samozřejmě i použití placeba, které je vůči halucinogenu poměrně snadno rozpoznatelné, jak pro pacienty, tak i pro experimentátory. Navzdory tomu všemu jsou ale ledy prolomeny a vzniklou trhlinou se valí inspirace a naděje pro trpící.

Prameny: Archives of General Psychiatry online 6.9. 2010, Wikipedia (Psilocybin).

Video:  Reportáž o výzkumu Charlese Groba