Bizarní mrchožravá moucha vstala z mrtvých  
Senzační objev ve španělské provincii La Rioja vrátil do hry kovově modrou mouchu s oranžovou hlavou, která si libuje v morku kostí velkých mršin. Byl to bohužel v celé Evropě jediný oficiálně vyhynulý druh dvoukřídlého hmyzu.

 

Zvětšit obrázek
Kresba tyreofory z roku 1888. Kredit: volně k použití kvůli stáří, Wikimedia Commons.

 

Je to skoro neuvěřitelné, ale série druhů, dlouho považovaných za spolehlivě vymřelé a pak zázračně nalezených, pokračuje ve velkém stylu. Teď se to přihodilo bizarní mrchožravé mouše, která vzhledem nijak nezapře divoký životní styl. Snad ani extrémisty posedlé zkázou přírody nemůže mrzet, že se po více než 160 letech vrátila z entomologických legend do světa živých.

 

Zvětšit obrázek
Tyreofora opět mezi námi. Kredit: Daniel Martín-Vega.

Jde o přibližně centimetrovou mouchu druhu Thyreophora cynophila, anglicky přezdívanou bone skipper, čili něco jako „hopsalka kostní“. Roku 1798 ji pro vědu nadšeně popsal německý přírodovědec Panzer jako Musca cynophila, v němčině pak coby „Hundefliege“, psí mouchu. Objevil ji totiž na mršině psa v německém Mannheimu. Její jméno poněkud irituje paleontology, protože ho používají pro linii ptakopánvých dinosaurů zahrnující ankylosaury a stegosaury. Tyreofory vypadají jako z jiného světa – velkou, jásavě oranžovou hlavu doplňuje kovově modré tělo a křídla se dvěmi černými skvrnkami. Podle některých starých pozorování dokonce jejich oranžová hlava světélkuje ve tmě. Odborníci považují nápadný vzhled těchno much za produkt pohlavního výběru a není prý vyloučeno, že samci tyreofor bojují o partnerky, aby získali jejich přízeň.

 

Časem se ukázalo, že se tyreofory neomezují jenom na pošlé psy, ale především na mršiny velkých zvířat, jako jsou jeleni. Od střední po západní Evropu provozovaly napínavý životní styl lovců mršin, po nichž pátraly v noci a výhradně během zimních měsíců. Stravu pro sebe i své larvy hledaly především v morku rozbitých kostí velkých zvířat, které byly v evropských lesích vždycky docela běžné, ať už díky medvědům, vlkům nebo lidem. V rámci much se řadí k sýrohlodkám (Piophilidae). Jejich známější a vzhledově méně výstřední příbuzné dodnes šokují turisty na Sardinii, kteří se přijdou podívat na výrobu slavného sýra Casu Marzu. Tento sýr je jenom pro opravdové labužníky, neboť zraje prolezlý larvičkami sýrohlodky drobné (Piophila casei) a pojídá se hodně rozložený, včetně živých osmimilimetrových larev.

 

 

Zvětšit obrázek
Casu Marzu, sýr pro náročné. Kredit: Shardan, Wikimedia Commons.

Tyreofory doplatily na extrémní specializaci, protože s poklesem počtu velkých šelem a s rozvojem technologií chovu dobytka v první polovině 19. století došlo k náhlému úbytku velkých mršin v krajině a s nimi zmizel i dostupný morek. Od roku 1850 byly považovány za spolehlivě vyhynulé a entomologové postupně zapomněli, jak vlastně tyreofory vypadaly. Kovově modré mouchy s oranžovou hlavou přešly do entomologických bajek. Lze sice připustit, že se na jejich zmizení významně podepsali lidé, bylo to ale zřetelně neúmyslné a snížení počtu mršin mělo nepochybně mnohé příznivé důsledky.

 

Zvětšit obrázek
Mršiny dnes zajišťuje především silniční provoz. Kredit: Djambalawa, Wikimedia Commons.

Klinická smrt druhu mrchožravých much trvala až do konce roku 2009, kdy amatérský fotograf v národním parku Sierra de Cebollera ve španělské provincii La Rioja nafotil podivnou mouchu. Byla tak zvláštní, že ji oslovení entomologové nejprve považovali za něco spolehlivě tropického. Nakonec jeden z nich ve výstředním hmyzovi odhalil desítky let zmizelou tyreoforu. Začátkem roku 2010 se na místo pořízení inkriminované fotografie vrátil entomologický tým vedený Danielem Martínem-Vegou ze španělské Universidad de Alcalá. Badatelům se podařilo pochytat šest tyreofor a neobyčejné mouchy definitivně vstaly z mrtvých. Podle Martína-Vegy unikaly dlouho pozornosti všetečných entomologů, kteří se mnohdy neštítí ani zapáchajících mršin, protože poletují za zimních nocí, kdy entomologové obvykle nefungují. Snad jim časem odpustí i autoři seznamů vyhynulých druhů, kteří tyreoforu v roce 2007 s velkou slávou zařadili jako jediného zástupce řádu dvoukřídlých (Diptera) na seznam totálně vyhynulých moderních evropských druhů.


Prameny: Systematic Entomology 35: 607–613, Wikipedia (Thyreophora cynophila, Cheese fly).


 

Datum: 24.09.2010 08:10
Tisk článku

Související články:

Podobá se to mořskému koníkovi, ale je to Phyllopteryx dewysea     Autor: Josef Pazdera (14.01.2017)
Druhohorní plazi v Čechách V     Autor: Vladimír Socha (03.08.2015)
Druhohorní plazi v Čechách II     Autor: Vladimír Socha (13.07.2015)
Blíží se revoluce v klasifikaci organismů?     Autor: Stanislav Mihulka (01.03.2014)
Nejstaršími „Brity“ jsou blešivci     Autor: Josef Pazdera (21.02.2014)



Diskuze:

Skládka

Adolf Balík,2010-09-26 19:58:37

Ve Španělsku v odlehlejších končinách donedávna bylo všude poměrně dost mršin. Nepovažovali tam za potřebné je odklízet a ekologicky likvidovat. Příroda si s tím poradila sama. Teď, když musí, je mršin pro přírodu nedostatek, tak by možná podobné opatření nemuselo být na škodu.

Proměna Španělska na Saharu je myslím trochu přehnaný alarmismus, protože španělská příroda si už mnohokrát poradila s daleko menšími srážkami. Teď je tu ale problém. Z dotací pro zemědělství včetně projektů EU, jsou financovány inundační projekty. Ty sice umožňují výrazně zvýšit zemědělské výnosy v různých aridních oblastech, ale pak nezbyde voda na normální hydrologický režim krajiny. Takže tato opatření uměle zvyšují vysychání oblastí, na které se voda už nedostane.

Je to krásná ukázka selhání současného environmentalismu a současných environmentálních politik. Dotují se nedomyšlené projekty vyvolávající umělou dezertifikaci a pak se bojuje proti imaginární hrozbě skleníkových plynů, na které se to svede.

Odpovědět

Druhé vyhynutí

Adolf Balík,2010-09-25 20:20:43

Tak teď, když ve Španělsku díky legislativě EU, dochází ke katastrofickému poklesu supů a dalších druhů kvůli nedostatku velkých mršin v krajině, by mohlo mouše hrozit další vyhynutí. Mohlo by se to připojit k různým druhům, které na některých stanovištích vyhynuly u nás v důsledku EU nařízeného obhospodařování některých pozemků.

Odpovědět


možné riešenie

Martin Smatana,2010-09-26 10:24:36

Myslíte si, že by bolo potrebné na odľahlom mieste vzdialenom od obývaných oblastí vytvoriť "skládku zvieracích zdochlín s veľkochovov", ktorá by supom slúžila ako jedáleň? Možno by to bolo lacnejšie aj ekologickejšie ako kafiléria. Teraz, keď sa Španielsko pomaly mení na Saharu, by sa tých neobývaných až neobývateľných území možno našlo aj celkom dosť.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz