Zvětšit obrázek

Modropláštník modrofialový (Malurus splendens). Kredit: Julia Gross, Wikipedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic license.

Modropláštníci jsou malí zpěvní ptáci, jejichž domovinou jsou oblasti Australie a Nové Guineje. Živí se hmyzem a protože samice našly zalíbení v modré, odpovídá tomu i šat jejich nápadníků. A nejen to. Aby u svých družek uspěli, trhají občas barevné okvětní lístky a nosí jim je ukazovat. I v dalších záležitostech jsou tak trochu jako my. Samečci se samičkami tvoří páry, ale s oblibou se oba páří jinde. Ornitologové tomu říkají, že jsou sociálně monogamní, ale sexuálně promiskuitní. Nejzajímavější na těchto ptáčcích je jejich zpěv. Tak jak se na zpěvné ptactvo sluší, mají samečci repertoár kterým si chrání své teritorium. Mají i poplašný křik, kterým informují o nebezpečí. Na „hlasový projev druhého typu“ přeladí svůj normální zpěv tehdy, když jsou konfrontováni s hlasovým projevem svého úhlavního nepřítele - flétnáka.

Zvětšit obrázek

Pár modropláštníků z australského jihu. (Credit: Mitchell Walters/University of Chicago)

Místo toho, aby zpívající ptáček v přítomnosti predátora ztichl a vytratil se, ještě na sebe začne upozorňovat. V praxi to vypadá tak, že pokud si zpívající sameček flétnáka všimne, bleskově přeladí na jeho notu a zpívá s ním něco jako duet. S radostí ze života ale takové zpěvy toho moc společného nemají. V podstatě jde o risk, který se může malému střízlíkovi krvavě vymstít. Zprvu se soudilo, že tímto chováním ptáci varují ostatní příslušníky svého druhu aby se měli čas schovat. Vědci z Cornell University ale zjistili, že důvod, proč tito ptačí borci pohrdají svým životem, je zcela jiný. Samičky jejich „varování“ k žádnému úprku ani snaze se schovat, nepřiměje. Opak je pravdou. Zpozorní a vydávají se směrem, kde se takový koncert pořádá.

Aby se vědci vyznali ve fungování ptačího mozku, udělali na ptáky malý podfuk. Pouštěli jim stejnou nahrávku ve třech upravených verzích a zjišťovali, jak budou samičky reagovat. V první nahrávce byl jen obyčejný zpěv samečka bránícího si své teritorium (zpěv typu I). Druhá nahrávka byl pouze pokřik predátora a třetí nahrávka obsahovala jak nahrávku klasického zpěvu (typ I), tak hlasový projev jeho úhlavního nepřítele i následné „přeladění“ z normálního zpěvu do zpěvu typu II. Ptačí samičky modropláštníka se chovaly pokaždé jinak. Když jim přehrály samotný hlas predátora, kvapně odlétaly pryč. Zpívající modropláštník hájící si své teritorium (zpěvem typu I) je ale vábil a když nebezpečí ze strany flétnáků pominulo, přibližovaly se. Jakmile ale samičky zaslechly třetí nahrávku s přeladěním samčího zpěvu z typu I do typu II, přesto že současně slyšely i pokřik  flétnáka (stejně intenzivně jako předtím), projevila se jejich povaha v celé své nahotě.

Zvětšit obrázek

Flétnák černý. Více jeho chování odráží anglické označení „Butcherbird“ (řezník), je totiž hlavním predátorem malých ptáků v Australii. Hlas predátora zde.  (Kredit: Kredit: David Armbrust)

Zvědavost byla silnější a nerozprchly se. Naopak se slétaly a jakoby si řekly „holky jdeme se podívat, bude mela“. Riskantní naparování samců jim imponovalo a vzrušovalo je. Samečci svůj krk evidentně nasazovali jen pro jejich zábavu. Když se divačkám  „hororové“ představení líbilo a hrdina zůstal naživu, občas jej odměnily trochou sexu.

Zvětšit obrázek

Spektrogram hlasu ptačího zpěvu na němž je vyznačen okamžik, kdy sameček modropláštníka zaregistruje hlas predátora “BB” (butcherbird). Během jedné a půl sekundy zpěvák “přeladí” do tóniny II typu. (Kredit: Emma I. Greig