Proč modropláštníci zpívají duet se svým úhlavním nepřítelem?  
Australský ptáček paroduje svého predátora, aby se zavděčil samičám. Pořádá pro ně vystoupení, které si nezadá s hororem, jde mu přitom o život.


 

Zvětšit obrázek
Modropláštník modrofialový (Malurus splendens). Kredit: Julia Gross, Wikipedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic license.

Modropláštníci jsou malí zpěvní ptáci, jejichž domovinou jsou oblasti Australie a Nové Guineje. Živí se hmyzem a protože samice našly zalíbení v modré, odpovídá tomu i šat jejich nápadníků. A nejen to. Aby u svých družek uspěli, trhají občas barevné okvětní lístky a nosí jim je ukazovat. I v dalších záležitostech jsou tak trochu jako my. Samečci se samičkami tvoří páry, ale s oblibou se oba páří jinde. Ornitologové tomu říkají, že jsou sociálně monogamní, ale sexuálně promiskuitní. Nejzajímavější na těchto ptáčcích je jejich zpěv. Tak jak se na zpěvné ptactvo sluší, mají samečci repertoár kterým si chrání své teritorium. Mají i poplašný křik, kterým informují o nebezpečí. Na „hlasový projev druhého typu“ přeladí svůj normální zpěv tehdy, když jsou konfrontováni s hlasovým projevem svého úhlavního nepřítele - flétnáka.

Zvětšit obrázek
Pár modropláštníků z australského jihu. (Credit: Mitchell Walters/University of Chicago)

Místo toho, aby zpívající ptáček v přítomnosti predátora ztichl a vytratil se, ještě na sebe začne upozorňovat. V praxi to vypadá tak, že pokud si zpívající sameček flétnáka všimne, bleskově přeladí na jeho notu a zpívá s ním něco jako duet. S radostí ze života ale takové zpěvy toho moc společného nemají. V podstatě jde o risk, který se může malému střízlíkovi krvavě vymstít. Zprvu se soudilo, že tímto chováním ptáci varují ostatní příslušníky svého druhu aby se měli čas schovat. Vědci z Cornell University ale zjistili, že důvod, proč tito ptačí borci pohrdají svým životem, je zcela jiný. Samičky jejich „varování“ k žádnému úprku ani snaze se schovat, nepřiměje. Opak je pravdou. Zpozorní a vydávají se směrem, kde se takový koncert pořádá.


Aby se vědci vyznali ve fungování ptačího mozku, udělali na ptáky malý podfuk. Pouštěli jim stejnou nahrávku ve třech upravených verzích a zjišťovali, jak budou samičky reagovat. V první nahrávce byl jen obyčejný zpěv samečka bránícího si své teritorium (zpěv typu I). Druhá nahrávka byl pouze pokřik predátora a třetí nahrávka obsahovala jak nahrávku klasického zpěvu (typ I), tak hlasový projev jeho úhlavního nepřítele i následné „přeladění“ z normálního zpěvu do zpěvu typu II. Ptačí samičky modropláštníka se chovaly pokaždé jinak. Když jim přehrály samotný hlas predátora, kvapně odlétaly pryč. Zpívající modropláštník hájící si své teritorium (zpěvem typu I) je ale vábil a když nebezpečí ze strany flétnáků pominulo, přibližovaly se. Jakmile ale samičky zaslechly třetí nahrávku s přeladěním samčího zpěvu z typu I do typu II, přesto že současně slyšely i pokřik  flétnáka (stejně intenzivně jako předtím), projevila se jejich povaha v celé své nahotě.

Zvětšit obrázek
Flétnák černý. Více jeho chování odráží anglické označení „Butcherbird“ (řezník), je totiž hlavním predátorem malých ptáků v Australii. Hlas predátora zde.  (Kredit: Kredit: David Armbrust)

Zvědavost byla silnější a nerozprchly se. Naopak se slétaly a jakoby si řekly „holky jdeme se podívat, bude mela“. Riskantní naparování samců jim imponovalo a vzrušovalo je. Samečci svůj krk evidentně nasazovali jen pro jejich zábavu. Když se divačkám  „hororové“ představení líbilo a hrdina zůstal naživu, občas jej odměnily trochou sexu.

 

To, že ze sebe dělají samečci šašky pro obveselení partnerek podpořily i testy jejich zdravotního a fyzického stavu. Samečci, podstupující provokující koncerty spolu s predátorem, nepatří k těm nejzdatnějším. Možná tedy chování, které považujeme za vysoce riskantní, ve skutečnosti takovým ani není. Všichni samečci totiž reagují stejně a predátorovi „sekundují“ bez ohledu na to jak jsou zdatní, barevní, nebo staří. Z toho, že zareagují změnou hlasu vyplývá, že o predátorovi dobře vědí a uvědomují si odkud jim případný útok hrozí. Vyloučit zatím nelze ani to, že v hlase predátora dokážou vycítit, že není zrovna na lovu a že je zaměstnán vlastními „srdečními“ záležitostmi, které jej přivedly do stavu, kdy mu je do zpěvu. Možná že to samečci modropláštníků na své vyvolené jen tak trochu filmují. Závěr z toho ale udělat můžeme. Pokud v roli porotce budou samičky, nezbude nám než se dál fintit a naparovat a za sladké chvilky i život nasazovat. 


Pramen: The University of Chicago Medical Center




Datum: 19.01.2011 12:57
Tisk článku

Struktura chování - Merleau-Ponty Maurice
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 295 Kč
cena: 262 Kč
Struktura chování
Merleau-Ponty Maurice
Související články:

Spánek nebo sex?     Autor: Josef Pazdera (02.08.2017)
Zelená je v pořádku, to jen naše myšlení z ní dělá rizikovou     Autor: Josef Pazdera (28.05.2017)
Houslista bubeníkem     Autor: Josef Pazdera (22.03.2017)
Proč jsme všichni nadprůměrní piloti?     Autor: David Melechovský (11.03.2017)
Kukuřičná dieta dělá ze samiček kanibaly     Autor: Josef Pazdera (31.01.2017)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace