Unavení řidiči řídí stejně špatně, jako ti opilí  
Tříhodinová jízda v noci má na organismus podobný účinek, jako když sedáme za volant pod vlivem alkoholu. Z testů vyplynulo, že i pouhé dvě hodiny mohou být ekvivalentem několika drinků.

Výzkumníci z Utrecht University v Nizozemí se rozhodli zjistit, jak se únava projevuje na schopnosti řídit auto. Do testu zlákali 14 zdravých mužů ve věku 21 až 25 let. Jejich úkolem bylo řídit auto v noci. Pod dohledem nepřetržitě jezdili po dobu dvou, čtyř a osmi hodin. Jezdilo se v časných ranních hodinách po dálnici rychlostí 130 km. Při krátkém testu to bylo od tří hodin do pěti. Delší z testů představoval brázdit dálnice od jedné do pěti a v nejnáročnější variantě dobrovolníci trávili řízením čas od devíti hodin odpoledne do pěti hodin ráno.
Když vědci pod vedením Jorise Verstera získané výsledky vyhodnotili a porovnali je s účinky alkoholu na řízení, zjistili, že po dvou hodinách jízdy se stáváme stejně chybujícími, jako když máme v krvi 0,05 procenta alkoholu (to je něco přes polovinu povolené hladiny pro řidiče ve Velké Británii). Po třech hodinách jízdy řidičovy chyby odpovídají výkonu podnapilých s 0,08 procenty alkoholu v krvi a po čtyřech a půl hodinách unavení střízliví řidiči jezdí jako opilci s 0,1 procentem alkoholu v krvi.

 

Foto: Joris C. Verster


Závěr studie nemohl dopadnout jinak, než vyústěním ve varování: Únava je jednou z hlavních příčin nehod na dálnici a řidiči by si měli být vědomi toho, že jim snižuje schopnost řídit auto. Pouštění hlasité hudby a otevírání oken ke zlepšení výkonu přispělo jen nepatrně. V článku, který vyšel v časopise Journal of Sleep Research vědci dospěli k závěru, že doba nepřetržité noční jízdy by neměla přesáhnout dvě hodiny a doporučují vládním institucím, aby tato maximální dvouhodinová hranice byla uzákoněna. Tímto opatřením by se podle vědců výrazně snížil počet nehod a úmrtí způsobených únavou. Autoři studie ale připouštějí, že jejich doporučení bude obtížné prosadit, protože neexistuje žádný přesný způsob měření míry únavy řidiče. 


Ve prospěch uzákonění dvouhodinové hranice, kromě výsledků jejich testů, hovoří i policejní statistiky. V průmyslově vyspělých zemích již připisují na vrub ospalosti z únavy, dlouhé doby za volantem a požití prášků tlumících pozornost řidiče až dvacet procent všech dopravních nehod. Jak se k takovým argumentům postaví legislativci, je nyní obtížné předpovědět. I když výzkumníkům nelze upřít snahu o objektivitu, dá se s jejich závěry i polemizovat.  Otázkou například je, zda odchylky od středové čáry jsou totéž, co je nebezpečná jízda. Také si lze představit, jak by zavádění takového opatření narazilo u samotných občanů. Žijeme ve společnosti, kde abychom důstojně přežili, musíme pracovat 8 až 16 hodin denně. Většině z nás to trvá do práce 30 – 90 minut a jinou volbu, než jezdit autem mnoho lidí ani nemá. Jakékoliv opatření, které by od řidičů vyžadovalo, že nesmějí řídit unavení, by zůstalo jen planou literou na papíře. I kdyby nad řidiči nějaký takový pokroucený paragraf začal viset, nebude v jejich silách jeho dikci dodržovat. Nehledě na možnosti represivních orgánů něco takového kontrolovat a postihovat. A co nejde objektivně kontrolovat, je vodou na mlýn korupci a šikaně. Je to sice smutné, ale únava a mikrospánek si dál budou vybírat svojí daň a to i na těch, kteří v tom budou zcela nevině.


Práce Holanďanů by přesto neměla zapadnout. Budiž jim ke cti, že se pustili do něčeho o čemž dopředu věděli, jak to dopadne i to, že touto prací nemohou získat žádný výsledek, který by jim vydavatelé  prestižních časopisů trhali z ruky. Stejně tak se tímto počinem nedoberou nehynoucí slávy na poli vědy. Snad se ale najde dost těch, kteří na jejich poznatky budou upozorňovat, aby se nakonec dostaly i k těm unaveným řidičům. Pojďme v tom být nápomocni. Je totiž jen jediná cesta – posilovat povědomí o tomto riziku a trvale jej vštěpovat všem členům rodiny. Všichni v autě se musí naučit, že je i na nich, aby unavený řidič neusnul. Házet všechno jen na ty, co kroutí volantem, je nefér.

 

Prameny:  Journal of Sleep Research, DOI:10.1111/j.1365-2869.2010.00901.x

Datum: 22.01.2011 16:37
Tisk článku

Démon alkohol - London Jack
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 245 Kč
cena: 210 Kč
Démon alkohol
London Jack

Diskuze:

Přěesně ! A ještě ...

Petr Gejdoš,2011-01-24 23:56:17

Přesně ! A ještě k tomu dodám osobní poznatek.

Já jsem řidič amater, který toho nejvíce najezdil snad cestou k moři s rodinou na dovolenou. A jsem řidič, pro kterého samotné řízení je již součástí té dovolené, jezdím totiž rád, řízení vozu mě baví, excituje a já si za volantem jakoby odpočívám.

Čili, naprosto nelze zevšeobecňovat a taková de facto represe by byla trestem za kolektivní vinu. Za svou řidičskou karieru mám najeto zhruba lehce přes milion km s motorovými vozidly všech možných typů včetně motorek - doposud BEZ NEHODY !!

Jako příklad, na kterém bych chtěl demostrovat, o čem mluvím je moje zatím nejdelší cesta. Byla to cesta nonstop z Prahy do Cartageny ve Španělsku, celkem cca 2500 km. Tuto cestu jsem ujel za skutečně skoro na minutu přesně 24 hodin, čili to byl docela fofr, přičemž se mi kousek za Rozvadovem porouchala navigace a dál jsem jel podle (vlastní) paměti, neboť jsem se sebou papírovou mapu neměl.

Projel jsem celou Francii a Španělsko, aniž bych zaplatil byť jediný cent za dálnice - jel jsem mimo dálnice ! Za celou cestu jsem neměl krizi, že bych se po cestě motal jak "pod vlivem". Pro pořádek - v době jízdy mi bylo 56 roků.

Tedy jsem živoucí příklad toho, že generalizovat v tomto případě je naprostý nesmysl.

Mimochodem - jel jsem odtamtud odstěhovat "bebechy" své dcery, která ve Španělsku 5 roků žila. Ona sama tuto trasu jezdívala za zhruba 30 hodin, jenže ona je o celou generaci mladší. A vždy si v půli cesty na dvě tři hodky dáchla. Vždy jsem jí to záviděl a myslel jsem si, že bych to nezvládnul. A zvládnul !

Na druhou stranu mám přítele, který se z cesty, kterou dokonale nezná z paměti vždy strašně děsí. Průměrně dvakrát do roka máum alespoň drobnou havarku, z cesty delší nad 100 km se vrací smrtelně unavený.

Cesta by tedy byla - kromě běžné praktické jízdy v autoškole by žák měl absolvovat třebas i na trenažeru "dálkovou cestu" a takový řidič, který by neobstál, by měl dostat do řidičáku příslušné omezení. Ale omezovat všechny - to je skutečně až nemravné !

Nicméně - stejně si neumím představit, jak by to chtěl někdo kontrolovat. To by snad musely mít povinně z výroby auta černou skříňku a ješgtě by tto nebylo jasné, ještě by muselo být v autě zařízení, jetž by nesporně identifikovalo řidiče. Nu nevím nevím.

Odpovědět

Je zde pár problémů:

Jan Šimůnek,2011-01-24 10:45:16

1. Strašně malý soubor, věkově i podle pohlaví homogenní - lze vůbec výsledky zobecňovat na celou populaci?
2. Jak moc velký podíl má únava na vzniku dopravních nehod? Obávám se, že např. v našich oficiálních statistikách velice malý. Pokud se zde něco sníží, promítne se to měřitelně do dopravní nehodovosti jako takové?
3. Jezdilo se jen v noci. Uhýbání z linie vytyčené čarami na vozovce může být dáno i mnoha jinými faktory než únavou jako takovou (např. jejich viditelnost za nočního osvětlení) a hlavně nemusí být relevantní vůči chybám vedoucím k dopravní nehodě.
4. Hrozí značné riziko, že řidiči budou v časovém tlaku, daném povinnou maximální délkou jízdy, jezdit rychleji a budou i ochotnější k riskantním manévrům (předjíždění pomalého vozidla v nepřehledných místech apod.), případně budou vůči "zdržovačům" vykazovat vyšší míru agresivity (je rozdíl, když vás "zdržovač" připraví o pět minut, a když kvůli němu budete nucen pár kilometrů od bydliště "nuceně přestávkovat" desítky minut nebo hodiny).

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace