Vy se v Geofyzikálním ústavu zabýváte inerciálním pohybem Slunce. Anglicky SIM (Solar Inertial Motion). Můžete říci, co to je?

To je pohyb Slunce kolem těžiště (barycentra) slunečního systému, který je dán proměňujícím se rozložením planet, především planet obřích.
Už Sir Isaac Newton napsal, intuitivně, ve svých PRINCIPIÍCH (1687) tuto větu: „Jelikož těžiště slunečního systému je neustále v klidu, musí se Slunce vlivem proměňujícího se rozložení planet neustále pohybovat, ale nikdy se od těžiště systému příliš nevzdálí.“ Tento jev není zanedbatelný, Slunce se pohybuje v oblasti o průměru 4,3 slunečních poloměrů, tj. 0,02 AU nebo 3 milionů km. Je zajímavé, že průměrná rychlost Slunce je kolem 50 km/hod. Jako auta v obci. První práci na téma SIM napsal P.D. Jose v roce 1965.

Vy jste autorkou jednoho zásadního objevu v tomto oboru. Jakého?

V roce 1987 jsem si po periodicitě začala všímat i geometrie pohybu a podařilo se mi rozdělit pohyb Slunce na dva základní typy, na uspořádaný v trojlístku podle jupitersko-saturnského řádu a neuspořádaný (chaotický). Tím vznikla přesná, homogenní základna, vůči níž začalo být možné studovat solárně-terrestrickou i klimatickou proměnlivost. Uklidňující je, že ať se Slunce motá jakkoli, vrací se na trojlístkovou dráhu vždy za 179 let. A důležité je, že období chaotického pohybu Slunce souhlasí s dlouhodobými minimy ve sluneční aktivitě jako bylo např. minimum Wolfovo (1270-1350), Spörerovo (~1430-1520), Maunderovo (~1620-1710) nebo Daltonovo (~1790-1840). Během trojlístků jsou ST-jevy stabilní - sluneční cykly mají délku 10 let, vulkanická aktivita je utlumena, uprostřed trojlístku je teplotní maximum.
Později jsem našla v pohybu Slunce i cyklus 2 402 let. S tímto krokem  Slunce vchází do intervalu, kdy se po dobu necelých 370 let pohybuje stále po trojlístkové dráze. Naposledy tomu bylo v letech 158 BC. až 208,5 AD. V tomto období byly přírodní poměry stabilní, bylo dlouhodobé teplotní maximum. Symetrie pohybových trojlístků  je  v roce 25 AD. Vědci z NASA pojmenovali cyklus 2 402 let jako „Charvátová cycle“. Pohyb Slunce lze vypočítat do budoucnosti (nebeská mechanika), tím se otevřely a využívají předpovědní možnosti. Zatím předpovídáme na základě stejného chování jevů při stejném pohybu Slunce. (Předpověď výšky slunečního cyklu 23 vyšla z celého světa jenom mně.) Vlastní fyzikální mechanismy nejsou dosud známy.

Zvětšit obrázek

      Wolf   Spörer   Maunder   Dalton.
Dráha středu Slunce rozdělená na dva základní typy: uspořádaný v trojlístku podle JS-řádu (nahoře) a neuspořádaný (chaotický) (dole). Slunce se vrací na trojlístkovou dráhu, která trvá 50 let vždy za 179 let. Chaotické úseky pohybu odpovídají dlouhodobým minimům ve sluneční aktivitě (viz nahoře). Kruhy v horní části obrázku představují Slunce.

Jak jste se k tématu pohybu Slunce vůbec dostala?

V osmdesátých letech byl ředitelem našeho ústavu akademik Václav Bucha. Na nějaké konferenci v zahraničí se potkal s významným americkým geologem a klimatologem Rhodesem W. Fairbridgem, který se v té době pohybem Slunce spolu s J.H. Shirleym z JPL (Jet Propulsion Laboratory, NASA, Pasadena) už zabýval. Akademik Bucha má nos na  nosné tematiky a tak jsme se tím začali zabývat také.

Všimli si ve světě Vašeho objevu?

Poprvé se ozval ještě před mým hlavním objevem sám Prof. R.W. Fairbridge poté, co jsem publikovala ještě pod jménem Jakubcová periodicitu SIM v Paříži. V tomtéž čase publikoval on spolu s J.H. Shirleyem článek v Solar Physics. R.W. Fairbridge mi napsal krásný, pochvalný dopis. Poštu ze Západu nám kontrolovali. Jistě si umíte představit ten povyk okolo dopisu. Nejenže byl v obálce hlavičkované NASA, ale Prof. Fairbridge se v něm zmiňoval o tom, že zná Prahu, protože tu byl v roce 1968 na Geologickém kongresu a viděl „eastern visitors“, tedy ruské tanky. Byli spolu s Jimem Shirleyem nadšeni z mých trojlístků, dokonce tak, že když počátkem 90. let spolu editovali Encyclopedia of Planetary Sciences, pozvali mne, abych do ní napsala hlavní článek „Solar Motion“. V té Encyklopedii jsem jediná autorka ze zemí bývalého Východu. A nejvíc citovaná.

Setkali jste se někdy osobně?

Ne, nesetkali jsme se, jenom jsme si čile dopisovali. Posílal mi tady nedostupné články. Pozval mne také k napsání článku do Sborníku k jeho 80. narozeninám (Vyšel v Journal of Coastal Research).

Dalším známým vědcem, který se zabýval pohybem Slunce je Theodor Landscheidt. Znáte se?

Neznáme a myslím, že již zemřel. Shodujeme se v tom, že v první půli 21. století by sluneční aktivita mohla být nižší a i teploty by mohly jít dolů. On necituje mne a já jen jednu jeho práci.

Vědců, kteří vysvětlují klimatické změny jinak než jen vlivem CO₂ je zjevně spousta. Průměrný Čech zná jen jediného klimaskeptika, a to je Václav Klaus.

Ach jo. To bych zatím nechala bez komentáře. Jeho knihu jsem si v knihkupectví lehce pročetla.
Klimaskeptiků je po světě hodně, organizují se, zvláště na univerzitách amerických, kanadských. Kontaktovala mne odtud řada profesorů, např. Prof. O. Manuel, bývalý hlavní výzkumník projektu Apollo. Vydali tam dokonce knihu „Slying the Sky Dragon“, kde dokladují nepravosti ve výzkumu klimatických změn a tím nejistoty v teplotních řadách za posledních asi 40 let.

Klimatický panel OSN, který Klaus tak kritizuje, měl poslední dobou řadu průšvihů. Slyšela jste o aféře Climagate?

Ovšem. Musel odstoupit šéf CRU (Climatic Research Unit) P.D. Jones.

Co o pohybu Slunce vlastně píše Čtvrtá zpráva klimatického panelu OSN (IPCC)?

Nic. Jsou na to až alergičtí. Celý jejich výzkum vůbec nebere do úvahy ani solárně-terrestrické jevy (tedy sluneční, geomagnetickou, vulkanickou aktivitu, atd.) A berou v potaz jen teploty od roku 1860. V Evropě máme řadu souvislých instrumentálních teplotních řad, které sahají až do poloviny 18. století. Zorganizovali to jezuité. Ty řady jsme s kolegou zpracovali, ukázali na jejich vztahy k pohybu Slunce a publikovali o tom článek v časopise Climatic Change, Stanford University. Teplota v polovině 18. století byla stejně vysoko jako v roce 1940 (obojí uprostřed trojlístku). Kde byl tehdy jaký průmysl, zplodiny? Neberou v úvahu ani rekonstrukce klimatu (teplot, proxy data) ze šířek letokruhů, isotopů ¹⁸O nebo ¹⁰Be v ledových vrstvách, atd., které už jsou k disposici velmi hluboko do minulosti, v dobré kvalitě nejméně za Holocén.

Jak tedy vysvětlují, proč je na Zemi zhruba každých 180 let dlouhodobé maximum teplot? Jak vysvětlují značné teplotní maximum kolem roku 1000 AD., kdy se osídlovalo Grónsko (Greenland)? Jak vysvětlují dlouhodobá minima?

Nijak. Jako by to nebylo.

Vysvětlovat změny klimatu jinak než skleníkovými plyny, to je dnes vlastně kacířství. Uvědomovala jste si to, když jste objevila svoje trojlístky?

Když se mi v roce 1987 vylouply z pohybu Slunce trojlístky (máme je i na gotických katedrálách), zamrazilo mne v zádech, došlo mi rázem, že to souvisí s kdečím, že to za mne nikdo neudělá a že si užiju neskutečná protivenství. Vylétly mi ruce k nebi a téměř jsem zakřičela „Proč já?“ A ještě k tomu to bylo právě 300 let poté, co Sir Issac Newton zformuloval ve svých PRINCIPIÍCH svoji intuitivní větu o pohybu Slunce.

Vy jste z křesťanské rodiny. Asi jste měla za minulého režimu kádrové problémy, nebo se mýlím?

Jsem rozená Kryšpínová. Bratr mého dědečka, ředitele škol, byl slavným konstruktérem parních lokomotiv ČKD a i generálním ředitelem ČKD. V našem domě bohužel bydlela i rodina Mohoritových. Matka Vasila Mohority byla všemocnou tajemnicí KSČ na Praze 7. Když jsem končila základku, zazvonila u nás, zařvala na mne, že jako příbuzná tak strašného nepřítele lidu, tedy strýčka Ing. Vojtěcha Kryšpína, na střední školu nikdy nepůjdu! Dnes se o strýčkovi Vojtovi učí na Dopravní fakultě ČVUT jako o konstruktérovi světového významu, má svou ulici, svoje dopisnice, atd.

Jak jste to vyřešili?

Strýček Vojta poradil rodičům, aby mne dali k druhým prarodičům do Jilemnice. Tamní dědeček byl dřevorytec-tiskař látek, tedy skoro dělnická třída, že bych tam mohla projít. Prošla jsem, dokonce jsem měla předem podporu ředitele tamního gymnázia. To gymnázium bylo skvělé, mělo skvělý profesorský sbor, včetně odejitých ze škol vysokých. To gymnázium s českou vyučovací řečí existovalo už za monarchie, studovali na něm pak např. Jiří Šlitr, herec Stanislav Zindulka, fotograf Zdenko Fejfar nebo režisér Karel Palouš. Představte si, že se teď našel snad přímo šílenec, který chce toto skvělé gymnázium zrušit. To si dovolil jenom Adolf Hitler. Protestuje se, demonstruje se, zatím nic platné.

Režim Vás nechal studovat i na vysoké?

Šla jsem na ČVUT, na Stavební fakultu, tatínek byl stavební inženýr. Technické obory se tolik nehlídaly. První ročníky mne až tak nebavily, to byly meliorace, stavby silnic, geodézie, ale ve vyšších ročnících byly specializace - vyšší matematika, už počítače, kartografie, mířila jsem na astronomii. V budově staré Techniky na Karlově náměstí vedl skvělý pan Prof. Emil Buchar „Ústav astronomie a základů geofyziky“. Bral si vždy jen pár studentů, byla jsem první žena mezi jeho studenty. Letos v srpnu bude 110. výročí jeho narození.

Nyní pracujete v Geofyzikálním ústavu AV ČR. Jak jste se tam dostala?

Jednou pozdě večer ke konci studia zazvonil u nás doma telefon. Volal pan Prof. Buchar, abych se druhý den ráno sebrala a šla do Geofyzikálního ústavu, že od 9 hodiny tam je konkurz a že už mne na ten konkurz sám přihlásil. Dopadlo to a od té doby tu pracuji.

Nemrzí Vás, že uběhlo více než 20 let a SIM stále není v učebnicích pro ZŠ? Že se klimatické změny stále vysvětlují jenom vlivem CO₂, jako by jiné faktory na klima nepůsobily?

S otištěním mých (našich) článků byly a jsou značné potíže. Některé redakce vrátily článek bez recenze, že jejich čtenáře nebude zajímat. Jiná redakce sdělila, že u nich se o SIM prostě psát nebude! Přišel mi i recenzní posudek o jedné větě: „Články o pohybu Slunce by se měly zakázat!“ Přes všechna protivenství se podařilo články o SIM a ST-souvislostech publikovat ve významných světových časopisech, s vysokým impakt faktorem (např. v  New Astronomy (Harvard University, IF 2.2), Surveys in Geophysics (IF 3.1) nebo v Climatic Change (Stanford University, IF 4.)
A moje výsledky jsou uvedeny v prestižní učebnici fyziky pro americké univerzity – „Fundamentals of Physics“.

Jak pohyb Slunce přijímají vědci u nás?

Ti osvícení, a je jich řada, to přijímají velmi dobře a pomáhají mi. Ti druzí se často po tématu rádi přímo vozí. Mrzel mne Dr. Grygar, leckde trousí, že dělám astrologii. Že ho to stále baví! A naši klimatologové? Zastupuji náš ústav v Národním klimatickém  programu. Tam se „bádá“ jen o skleníkovém efektu, oteplování. Říkám jim „zahřívači“. Připadám si tam jak husita – proti všem. Vlivy Slunce, natož celého slunečního systému neuznávají. Většina z nich se mnou nemluví, většina mne nezdraví. Přitom řada světových časopisů už nějaký čas úvahy o vlivu Slunce na klima publikuje. Asi musí dozrát doba, řada objevů si přece musela počkat, i velmi dlouho. Nevysiluju se narážením do zdi, nechala jsem to Pánu Bohu.

Zvětšit obrázek

Ivanka Charvátová

A co česká média? Jak se stavějí k pohybu Slunce? Byl v televizi nějaký dokumentární pořad na to téma?

Asi před dvěma lety za mnou přišli z ČT2, natočili se mnou tak půlhodinový záběr do nějakého magazinu. Byla jsem skeptická. Opravdu to odvysíláte? Jistě, už je to v programu. Pak ale tak 2 hodiny před vysíláním přišel „odkudsi“ zákaz to vysílat.
Jediným „počinkem“ bylo moje vystoupení v zábavném pořadu televize PRIMA „Hádej, kdo jsem“. Bylo to veselé, vsunula jsem při tom do své řeči popis pohybu Slunce, trojlístků.

Ale v zahraničí je Vaše práce známá a citovaná.

Jistě. Nejvíce mne citují Američané (včetně jižních), Kanaďané, citují mne Němci, Italové, Australané, Seveřané, v poslední době i Číňané. Jsem citována i v jiných oborech, např. v časopise Nuclear Physics, Neutron Repulsion Journal, ... V roce 2009 se při zasedání Evropské Geofyzikální Unie pořádal Velký panel o Slunci a klimatu. Měla jsem na tom panelu pozvaný referát. Pozvaný referát jsem měla i na zasedání Americké Geofyzikální Unie v roce 2010 v Brazílii.

Prý Vás citují i experti na exoplanety. Jak to souvisí?

Ano, citují mne Němci, astronomové z Univerzity v Heidelbergu.  Nabízí se, že barycentrický pohyb existuje i u hvězd, které mají proměnnou „svítivost“. Tedy že tyto hvězdy mají zřejmě kolem sebe planety. To jsem napsala pro CTS (Centrum Teoretických Studií) v roce 1995, kdy exoplanety nebyly známy, dnes je jich známo přes 400.

Zvětšit obrázek

Obr.2 To nejsou návrhy šperků, ale čtyři ukázky barycentrických drah hvězd

Kdybyste měla čtenářům něco vzkázat, co by to bylo?

Když jde o dobrou věc, je třeba to nevzdat, vytrvat všemu navzdory. Jsem také z rodiny skautské, tatínek byl zakládající člen 5. oddílu vodních skautů. Vítal T.G. Masaryka už ve skautském při jeho návratu do Prahy. Dokázal vytrvalostí prosadit bolševiku navzdory ledacos. A mám i osobní příklad. Abych za bolševika zůstala při rozumu, překládala jsem po večerech velikou ruskou básnířku Annu Achmatovovou. Moje překlady mohly vyjít až v nové době, až ke stému výročí básnířčina narození (viz Modrý večer, ODEON, 1990, překlad Ivanka Jakubcová). Paní Anna prožila přetěžký život. Byla za Stalina pronásledovaná, nesměla desítky let publikovat své verše, zavřeli jí syna do Gulagu na téměř 20 let. A dnes čte její poezii celý svět.

Otázky kladl Mgr. Vítězslav Kremlík

Profil:

narozena 3. 12. 1941 v Jilemnici

vystudovala: ČVUT, Stavební fakultu, obor geodetická astronomie a geofyzika
                    
doktorát:  CSc. 1991

Působiště: Geofyzikální ústav AVČR od 1963

Seznam publikací

Bucha, V., Jakubcová, I. and Pick, M. 1985 Resonance frequencies in the Sun’s motion, Studia Geophys. et Geod., 29, 107-111.
Jakubcová, I. and Pick, M., 1986a  The planetary system and solar-terrestrial phenomena, Studia Geophys. et Geod., 30,  224-235.
Jakubcová, I. and Pick, M., 1986b Is there any relation between the Sun´s motion and global seismic activity? Studia Geophys. et Geod., 30, 148-152.
Jakubcová, I. and Pick, M.: 1987 Correlation between solar motion, earthquakes and other geophysical phenomena, Annales Geophysicae, B, 135-142.
Charvátová-Jakubcová, I., Křivský, L. and Střeštík, J., 1988 The periodicity of aurorae in the years 1001-1900, Studia Geophys. et Geod., 32, 70-77.
Charvátová, I., 1988 The solar motion and the variability of solar activity, Adv. Space Res., 8, 7, 147-150.
Charvátová, I. 1989 On the relation between solar motion and the long term variability of solar activity, Studia Geophys. et Geod. 33, 230-241.
Charvátová, I., 1990a The relations between solar motion and solar variability, Bull. Astr. Inst. Czech., 41, 56-59.
Charvátová, I., 1990b On the relation between solar motion and solar activity in the years 1730-1780 and 1910-60, Bull. Astr. Inst. Czech., 41, 200-204.
Charvátová, I., 1995a Solar-terrestrial and climatic variability during the last several millennia in relation to solar inertial motion, J. Coastal Res., 17, 343-354.
Charvátová, I., 1995b Solar-terrestrial variability in relation to solar inertial motion, Center for Theoretical Study, CTS-95-04, March 1995.
Charvátová, I., 1995c Solar-terrestrial variability in relation to solar inertial motion, Center for Theoretical Study, CTS-95-08, 2nd Edition, November 1995.
Charvátová, I., 1997a Solar-terrestrial and climatic phenomena in relation to solar inertial motion, Surveys in Geophys., 18, 131-146.
Charvátová, I., 1997b Solar motion (main article), in: Encyclopedia of Planetary Sciences, (Eds. J.H. Shirley and R.W. Fairbridge), Chapman & Hall, New York, 748-751.
Charvátová, I., 2006 Solar motion (main article), in:  Encyclopedia of Planetary Sciences, (Eds. J.H. Shirley and R.W. Fairbridge),  Springer, Berlin, 748-751.
Charvátová, I., 2000 Can origin of the 2400-year cycle of solar activity be caused by solar inertial motion?, Annales Geophysicae, 18, 399-405.
Charvátová, I., 2000 The cycle of  2402 years in solar motion and its response in proxy records, Geolines, 11, 12-14.
Charvátová, I., 2007 The prominent  1.6-year periodicity in solar motion due to the inner planets, Annales Geophysicae, 25, 1-6.
Charvátová, I., 2009 Long-trm predictive assessments of solar and geomagnetic activities made on the basis of the close similarity between the solar inertial motions in the intervals 1840-1905 and 1980-2045, New Astronomy 14, 25-30, doi: 10.1016/j.newast.2008.04.005.
Charvátová, I. and Střeštík, J., 1991 Solar variability as a manifestation of the Sun’s motion, J. Atmos.Terr. Phys., 53, 1019-1025.
Charvátová, I. and Střeštík, J., 1995 Long-term changes of the surface air temperature in relation to solar inertial motion, Climatic Change, 29, 333-352.
Charvátová, I. and  Střeštík, J., 2004 Periodicities between 6 and 16 years in surface air temperature in possible relation to solar inertial motion, J. Atmos. Solar-Terr. Phys., 66, 219-227
Charvátová, I. and Střeštík, J., 2007 Relations between the solar inertial motion, solar activity and geomagnetic index aa since the year 1844, Adv. Space Res., 40, 7, 1026-1031, doi: 10.1016/j.asr.2007.05.086.
Paluš, M., Kurths, J., Schwarz, U., Novotná, D. and  Charvátová, I., 2000 Is the solar activity cycle synchronized with the solar inertial motion?, Int. J. Bifurcation and Chaos, 10, 2519-2526.
Paluš, M., Kurths, J., Schwarz, U., Seehafer, N., Novotná, D. and  Charvátová, I., 2007  The solar activity cycle is weakly synchronized with the solar inertial motion, Physics Letters A, 365, 421-428, doi: 10.1016/j.physleta.2007.01.039.
Charvátová, I., Klokočník, J., Kolmaš, J. and Kostelecký, J., 2011 Chinese tombs oriented by a compass: evidence from paleomagnetic changes versus the age of tombs, Studia Geophys. et Geod. 55, 159-174.