Nejstarší fosílie blahovičníku nejsou z Australie  
S rostlinami, kterým se také říká eukalypty, se setkáváme v mnoha koutech světa, není to ale přirozené, neboť se o to přičinil člověk. Původní porosty, jak se dočteme v encyklopediích, se vyskytují jen v Austrálii a na několika okolních ostrovech. Jejich paleontologický nález v Jižní Americe je velkým překvapením, hlavně proto, že pochází z doby před více než padesáti miliony let.

 

Obrázek v PLOS ONE
Nejstarší zkamenělý list blahovičníku nepochází z kontinentu, který je považován za jejich domovinu, nýbrž z Patagonie – levá polovina obrázků, vpravo je dnešní australská realita. (Kredit: Maria A. Gandolfo Cornell University) Obrázky ve větším rozlišení zveřejnil časopis PLOS ONE, ke stažení zde a zde)

Z pohledu prostoročasu jde o dobu po rozpadu Pangey na Laurasii a Gondwanu. Poté, co se postupně Laurentie oddělila od Eurasie a vznikla Severní Amerika. Kdy se z Antarktidy odštěpila Austrálie a Indie narazila na Asii, tedy dobu vzniku pohoří Himaláj. Stromovité rychle rostoucí rostliny, o kterých zde bude řeč, se na americkém kontinentu vyskytovaly již v době jeho vzniku v podobě, jakou má dnes (viz připojené video). Pro botaniky jsou dřeviny s nekvalitním dřevem rostliny, které již mají semena krytá a řadí je do vyšších rostlin, kterým říkají dvouděložné. Nalezené otisky rostlin v kameni jsou tak dokonalé, že i po milionech let je lze zaškatulkovat do rostlin myrtovitých, konkrétně blahovičníků.

 

Fosílie rychle rostoucích, silice uvolňujících dřevin byly nalezeny na místě zvaném Laguna del Hunco v severozápadní provincii Chubut v Patagonii. První kameny s rostodivnými obrazci připomínajícími listy rostlin z těchto míst přinesli již v roce 1932 naftaři, kteří zde prováděli zkušební vrty. Se systematickým paleontologickým vzkumem se začalo ale až nedávno. Doktorandce Elizabetě Hermsenové se před dvěma roky podařilo nashromáždit dost artefaktů na to, aby na nich byly poznat květy, poupata ale i plody na rozvětvených výhoncích. Vznikla z toho publikace v časopisu Public Library of Science One a pokračuje to vzrušenými diskusemi na paleontologických fórech. Vědci z Cornellovy University popisem nalezených zkamenělin dokazují, že dnešní oblast Jižní Ameriky byla pro blahovičníky zemí hojnosti. Podařilo se jim dokonce určit i o jaký podrod blahovičníku šlo - Symphyomyrtus. Prozradily ho dlouhé tenké listy s hladkými okraji a další charakterisitcké znaky. Například tečky na listech, které kryjí žlázky - shluky buněk specializovaných na produkci éterických olejů. A také typické jizvy po opadaných listech.

O evoluční historii eukalyptů se toho moc nevědělo. Jisté nálezy byly v Americe již i dříve, ale novými metodami je nikdo nezkoumal a tak se o nich dost pochybovalo. Zkamenělé rašící pupeny eukalyptů nyní poskytly další důležité informace do mozaiky poznatků a spolu s počítačovým programem na analýzu morfologie rostlin se podařilo vytvořit obraz fylogeneze, mezidruhové vztahy a diagram vývoje eukalyptů. Štěstím tohoto nálezu je, že se geologům podařilo vrstvy, ve kterých se fosilie našly, přesně datovat a že paleobotanici dokázali zařadit rostliny do fylogenetického kontextu s dnes rostoucími druhy.


 

Obrázek v PLOS ONE
Květy eukalyptu se skládají z mnoha tyčinek, které jsou zpočátku pevně uzavřeny v obalu. Odtud také pochází botanický název: eu-calyptus = dobře-kryté. Ty dnešní jakoby těm z před více než padesáti miliony let „z oka vypadly“. Srovnání s těmi z Patagonie z před 51,9 mil let přináší PLOS ONE, ke stažení zde a ve vysokém rozlišení zde. (Kredit: Maria A. Gandolfo, Cornell University).

Nález mezi odborníky nevzbudil tak velkou odezvu kvůli tomu, že to před desítkami milionů let v Americe vonělo jako dnes v Austrálii, typickou esencí, jíž si léčíme zánět průdušek, nosních dutin, kašel a nachlazení, ale protože nalezené fosilie lze považovat za referenční bod k prověření dnes tak oblíbené metody molekulárního datování. Ta podle odlišnosti genomů (daných nárůstem mutací) stanovuje, jak jsou si jednotlivé druhy příbuzné, případně kdy se na své fylogenetické pouti druhově rozešly. Je pravděpodobné, že v této souvislosti se budeme s nálezem patagonských eukalyptů setkávat často.   

 

Prameny:
Cornell University news
Maria A. Gandolfo, a kol.: „Oldest Known Eucalyptus Macrofossils Are from South America“, PLOS ONE

 

___________________________________

Superkontinent Pangea. Byl obrovský a v jeho vnitrozemí bylo málo srážek a extrémní sucho. Pod Pangeou bylo tehdy dost horko (hotspot) a tak se její střed vyvyšoval. Ještě dnes to je poznat na Africe, která je o několik desítek metrů vyšší než ostatní kontinenty. V druhohorách se rozpadla na menší kontinenty - Laurasii a Gondwanu a i ta se nakonec rozdrobila, Austrálie od ní odplouvá a odděluje se i Jižní Amerika. A to je doba ze které pocházejí dosud nejstarší blahovičníkové fosilie. V Patagonii zvedaly své koruny ke slunci rostliny, které jsou prakticky k nerozeznání od těch dnešních, již před dvaapadesáti miliony let.

 

Datum: 20.07.2011 14:59
Tisk článku

Lživé kameny z Marakéše - Gould Stephen Jay
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 319 Kč
Lživé kameny z Marakéše
Gould Stephen Jay
Související články:

Historie prvního dinosaura     Autor: Vladimír Socha (11.09.2017)
Capinatator - bizarní tvor z doby, kdy ještě nebyli dinosauři, měl místo hlavy ostnatý hřeben     Autor: Josef Pazdera (05.08.2017)
Nejstarší žampión - Gondwanagaricites magnificus     Autor: Josef Pazdera (10.06.2017)
Jurský park nebude     Autor: Josef Pazdera (08.06.2017)
Identifikován další opeřený gigant     Autor: Vladimír Socha (26.05.2017)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace