Dinokuře s čenichem odhaluje bouřlivou minulost ptáků  
Dinosauří čenich je stále ještě ukrytý hluboko v ptačí DNA. Stačí jenom správně pozměnit hru molekul řídících embryonální vývoj a objeví se kuře s čumákem, jako ozvěna pradávných časů a elegantní důkaz evoluční historie.

 

Zvětšit obrázek
Každé kuře má v sobě dinosauří čenich, stačí ho jen správně přičarovat. Kredit: Alamy, Rex, sott.net.

Vymření v dávné minulosti je definitivní konec. Anebo není? Ponecháme-li stranou fascinující, ale zatím poměrně neuchopitelnou možnost použití stroje času, zůstává kupodivu ještě další alternativa, kterou nabízí intenzivní pokrok v oblasti evo-devo, tedy evolučních souvislostí (evo) kolem vývojových mechanismů u organismů (devo).

Zvětšit obrázek
Arhat Abzhanov prožívá Galapágy. Kredit: A. Abzhanov, Harvard University.

Jak se stále víc ukazuje, minulost živého světa není jen zkamenělá ve fosilních vrstvách, ale také v mnoha případech zůstává po miliony a miliony let skrytá ve spirálách DNA. Stačí jenom objevit způsob, jak znaky a tvary dávného světa vyvolat zpátky na světlo. V tomto směru se otevírá prostor pro molekulární paleontologii, která si nijak nezadá se snažením bájných alchymistů.

 

Této molekulární alchymii se věnuje i evoluční biolog z Harvardu Arhat Abzhanov, který si pohrál se slepičími vajíčky, aby v nich našel stopy pradávných dinosaurů. Kur domácí, jakož i všichni ostatní dnešní ptáci jsou prakticky jistě přímými potomky dinosaurů, čili de facto to jsou dinosauři a jako takoví nepochybně zdědili nefalšovanou dinosauří DNA, takže by to rozhodně nemělo být nemožné. Abzhanov nejprve zručně vyřízl čtvercový otvor do skořápky vajíček s vyvíjejícími se embryi, pak dovnitř vložil želatinové kapsulky s experimentálním lektvarem, který ovlivnil několik klíčových genů, zúčastněných ve vývoji příslušné oblasti hlavy a ponechal embrya dalšímu vývoji. 14 den se jim namísto klasického zobáku kurů vytvořilo něco mnohem podobnějšího čenichu, který se v linii moderních ptáků ztratil nejspíš někdy v křídě.

 

 

Abzhanov před samotným experimentem analyzoval hrátky molekul, které řídí embryonální vývoj kuřat i aligátorů a vytipoval si dvě z nich – rozverně pojmenovaný Sonic hedgehog a pak Fibroblast growth factor 8. Právě tyto proteiny se ve vývoji embrya projevují v inkriminované oblasti před vytvořením zobáku i čenichu. U aligátorů ale fungují jen po stranách „obličeje“, kdežto u kuřat pracují jak po stranách, tak i uprostřed vznikajícího obličeje. Abzhanov samozřejmě nemohl odolat a svým výzkumem vyzkoušel to, co se očividně nabízí, totiž vypnutí řídících proteinů uprostřed „obličeje“ kuřecích embryí. Vytvořil za tím účelem želatinové kapsulky, obsahující proteiny schopné dostat se doprostřed obličeje kuřecího embrya a deaktivovat tam řídící molekuly Sonic hedgehog a Fibroblast growth factor 8. Fungovalo to a Abzhanov vyrobil pozoruhodná dinokuřata, která ale bohužel s odkazem na jakési etické regule oficiálně nenechal vylíhnout.

 

Zvětšit obrázek
Jack Horner doufá v kuřesaura. Kredit: Jack Horner, Museum of the Rockies.

Dotyčný vědec si tím alespoň částečně splnil sen o přeměně kuřat v dinokuřata, tedy co nejvěrnější kopie původních maniraptorů - dinosaurů, z jejichž linie povstali dnešní ptáci. V tomto snění není sám, na vytvoření dinokuřete pracuje i slavný John „Jack“ Horner, prý předobraz paleontologa Alana Granta z filmů o Jurském parku a autor provokativní knížky How to Build Dinosaur (2009). Pokud Abzhanov, Horner a další nadšenci uspějí, tak bychom se v dohledné době mohli studovat „neptačí“ dinosaury na živých modelech. Podle vývojového biologa Craiga Albertsona z University of Massachusetts v Amherstu se až doposud dramatické změny v evoluci, jako například vznik ptačího zobáku, vysvětlovaly „buď studiem fosilního materiálu, který je hrubě děravý anebo matematickým modelováním, které je nudné“.

 

Zároveň nejde jenom fantasticky zajímavé hrátky s dinosaury, molekulární paleontologie může inspirovat zásadní objevy v lidské medicíně. Kupříkladu rozštěp patra a celá plejáda dalších poruch vývoje lidské embrya vznikají na úrovni interakcí řídících molekul a nebylo by vůbec od věci těmto záležitostem důkladně porozumět. Jestli přestaneme žít v mentalitě středověku, tak se jednoho dne naučíme embrya spravit podobnými kouzly, jaká použil Abzhanov. A kdo ví, co všechno se ukrývá v naší vlastní DNA?


Prameny: New Scientist 17.8. 2011, The Telegraph 18.8. 2011.

 

Datum: 25.08.2011 21:45
Tisk článku

Související články:

První japonský tyranosaur     Autor: Vladimír Socha (10.10.2017)
Ve stopách posledních gigantů     Autor: Vladimír Socha (25.09.2017)
Objeven další opeřený zabiják     Autor: Vladimír Socha (28.07.2017)
Sopky možná vynesly dinosaury na vrchol     Autor: Vladimír Socha (26.06.2017)
Představuje se Daspletosaurus     Autor: Vladimír Socha (09.03.2017)



Diskuze:

A čo rastliny?

Martin Smatana,2011-08-26 05:40:06

V prípade rastlín odpadajú etické problémy, hoci keďže by išlo o GMO, bolo by aj okolo nich rachot. Ale celkom zaujímavé by mohlo byť napríklad zo šidlatiek (Isoetes) vyrobiť Sigilllariu alebo Lepidodendron (alebo aspoň Pleuromeiu) tak, že by sa v ich genóme oživil gén pre tvorbu kmeňa, samozrejme za predpokladu, že sa v ňom uchoval. Zaujímavé by mohlo byť aj pohrať sa s kvitnúcimi rastlinami a dozvedieť sa niečo viac o ich vzniku - znovuvytvoriť nejaké tie archaické triasové alebo jurské praangiospermy. Alebo ihličnany so strapcami plodolistov miesto drevnatých šišiek.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace