Falcon Hypersonic Technology Vehicle 2 (HTV-2) je výsledkem mnohaletého výzkumného programu, jehož cílem bylo zhotovení prostředku umožňujícího dlouhotrvající hypersonický let.
Rychlost takového letadla je dvacetkrát větší než úsťová rychlost kulky vystřelené z pistole a to s sebou nese tři okruhy problémů, které vývojoví pracovníci museli řešit – aerodynamický tvar, materiál který by odolal vysokým teplotám, navigaci a řízení. První z úkolů byl nejlehčí. Stačilo zapojit výkonné počítače a modelováním zjistit optimální parametry pro rychlost 22x vyšší, než jakou létají dopravní trysková letadla. Počítačem vygenerovaný tvar podobný hrotu šípu byl pro jistotu ověřován ve vysokorychlostním vzduchovém tunelu. Větší problém představovaly vysoké teploty, které zahřívají povrch tělesa na asi 1900 stupňů Celsia. To je více než kolik je v pecích, kde se taví ocel. Pod skořepinou vnějšího pláště je přitom potřeba, alespoň po určitou dobu, udržet teplotu proti níž nic nenamítají elektrotechnické součástky ovládající navigaci a systém řídících trysek. Tento úkol se konstruktérům podařilo vyřešit použitím kompozitních materiálů na bázi uhlíkových vláken. Na způsob vypořádání se s posledním úkolem – navigací v průběhu letu, jsou technici DARPA nejvíce skoupí na slovo a uchylují se k nicneříkajícímu přirovnání o řízení monopostu na trati plné výmolů při rychlosti přes dvacet tisíc kilometrů v hodině.
První zkušební let šípovitého kluzáku se uskutečnil 22. dubna loňského roku a trval devět minut. HTV-2 se při něm po dobu 139 sekund pohyboval rychlostí v rozmezí 17 - 22 machů. Cílem bylo ověřit trajektorii pro další plánovaný let, udržet po celou dobu s kluzákem kontakt a řídit jeho sestup. Druhý z plánovaných pokusných letů, který měl být posledním zkušebním, se uskutečnil před několika dny. Startovalo se ze základny Vandenberg Air Force Base v Kalifornii a protože se v podstatě jedná jen o tryskami směrované křídlo, asistovat při tom musel Minotaur 4.
Raketa stroj vynesla do výšky okolo sta kilometrů nad zemský povrch. Sestupu této střely z hranice vesmíru kam je vynesena raketou, musí nejprve napomoci pomocný modul opatřený raketovým motorem. Po jeho odpojení se kluzák vrchní vrstvou atmosféry již prodírá jen díky gravitaci. Při nynějším pokusu ale něco selhalo a místo toho, aby kluzák nějakou dobu klouzal a pokračoval v řízeném letu, po třech minutách neslavně skončil ve vlnách oceánu. Tam údajně navedl neřízené těleso destrukční mechanismus.
Podle vyjádření Reginy E. Duganové, ředitelky společnosti DARPA, kluzák při sestupu dosáhl rychlosti dvaceti machů a předal řídícímu středisku důležitá data, která bude možno využít při případných dalších hypersonických letech. I když se střela nechovala podle představ a odmítla se nechat řídit, totálním nezdarem to představitelé DARPA neoznačují.
Duganová ospravedlňuje nezdar tím, že jde o novátorství ve zcela neprobádané fyzikální oblasti, kde každý poznatek je světovou novinkou. Pokud se hovoří o testech hypersonických letů (což je každý let nad 5 machů), vždy se prý jedná o časový úsek v řádech sekund až minut. Chris Schulz, manažer projektu HTV-2 také hovoří o tom, že tři minuty supersonického letu je výsledek odpovídající nákladům. Ne všichni jsou ale téhož mínění jako paní ředitelka a její mluvčí. Lid prostý se vyjadřuje sprostě a jen zřídka lze na sociálních sítích najít lichotivější hodnocení. Ty z přívětivějších komentářů oceňují, jak rychle se nejrychlejšímu letadlu, jaké kdy člověk vyrobil, podařilo za jásotu válečníků přesunout z kapes daňových poplatníků miliardu dolarů na dno Pacifiku.
Pramen: DARPA
Porovnání rychlostí přepravního letounu C-5 (0,6 Machů), stíhačky F-18 (1,5 Machů) a kluzáku HTV-2 (20 Machů).
Amatérské video zachycující test kluzáku dne 11. srpna 2011.
Diskuze:
