Král je mrtev, přichází megavirus  
Acanthamoeba polyphaga mimivirus, který od roku 2003 držel mediálně slavný titul Největšího viru na světě, teď sestupuje na druhou příčku. Novým králem virů se stává mořský megavirus chilensis.

 

 

Zvětšit obrázek
Megavirus chilensis. Kredit: Ch. Abergel, Wikimedia Commons

Když v roce 1992 během výzkumu legionelózy ve vodě chladících věží lidé poprvé spatřili gigantický mimivirus, shodou okolností obarvený Gramovým barvením, tak ho vcelku pochopitelně považovali za gram-pozitivní bakterii a pojmenovali ho "Bradfordcoccus". Takhle nedůstojně se mu říkalo až do roku 2003, kdy ho tým Didiera Raoulta z University of the Mediterranean v Marseilles odhalil jako veliký virus, tak veliký, že šokoval celý odborný svět. Průměr kapsidy, proteinového obalu mimiviru a velmi podobného mamaviru činí 390 nanometrů a jejich genom o délce 1,181,549 (a 1,191,693) párů bází kóduje 979, respektive 1023 proteinů. Svou velikostí tak předstihují desítky buněčných organismů, což by před mimivirem asi nikdo nečekal.

 

Zvětšit obrázek
Okolí chilské výzkumné stanice Las Cruces. Kredit: chelseawood, Flickr.

Rekord mimiviru a mamaviru z chladících věží teď ale padl. Jean-Michel Claverie a Chantal Abergel z laboratoře Structural & Genomic Information, kteří byli namočení už v rozpoznání mimiviru z roku 2003, oznamují nového rekordmana, příznačně pojmenovaného megavirus chilensis (MGVC). Je to příbuzný mimiviru s mamavirem , s kapsidou o průměru celých 440 nm a genomem o délce 1,259,197 párů bází, obsahujícím odhadem 1120 proteinů. Megavirus našli ve vzorku mořské vody, odebrané v dubnu 2010, u pobřeží poblíž chilské mořské stanice v Las Cruces. Claverie s Abergelovou použili lstivou technologii izolace vnitrobuněčných parazitických bakterií, kdy mořskou vodu kultivovali s několika sladkovodními laboratorními kmeny akantaméb (Acanthamoeba) a dívali, co v akantamébách vyroste.

 

Někteří komentátoři se teď poněkud slabomyslně ujišťují, že megavirus neohrozí lidské zdraví. Jejich jistotu ovšem poněkud nahlodává souvislost mezi mimivirem a zápaly plic, která se v posledních letech několikrát objevila, například když onemocněl laboratorní technik, pracující právě s mimiviry. Ne že by to byl kdovíjaký důvod k panice, ale je jistě fajn vědět, že i extrémně zajímavé viry mohou mít drápy.

 

 

Zvětšit obrázek
Nahoře zárodky replikačních továren megaviru a mimiviru, dole replikační továrny v provozu. Kredit: Popsci, PNAS.

Vzhledem k okolnostem objevu megaviru zatím nevíme, kde vlastně žije a kdo je jeho obvyklým hostitelem. Bude to nejspíš nějaký mořský anebo brakický dravý prvok, ale na to si ještě musíme počkat. Rozhodně je dalším přírůstkem do podivuhodné skupiny velkých nukleocytoplazmatických DNA virů (nucleocytoplasmic large DNA viruses, NCLDV) s dvouřetězcovou DNA. Stejně jako mimivirus, megavirus a virus kafeterie CroV, i megavirus staví v buňce hostitele replikační virovou továrnu, která funguje jako parazitická organela. Pokud jde o genomy, 258 genů megaviru (čili 23%) nemá v genomu mimiviru žádné homology. 594 genů mají naopak megaviry a mimiviry minimálně z 50 procent shodné.

 

Zvětšit obrázek
Mimivirus. Král je mrtev. Kredit: Xanthine, Wikimedia Commons.

Badatelé našli v genomu megaviru celkem 7 aminoacyl-tRNA syntetáz, což je také rekord. Čtyři z nich, specializované na aminokyseliny tyrosin, arginin, methionin a cystein, mají v genomu i mimivirus a mamavirus, aminoacyl-tRNA syntetázu pro isoleucin vlastní kromě megaviru i virus CRoV a syntetázy pro tryptofan s asparaginem známe zatím jenom u megaviru. Tyto enzymy působí archaickým dojmem a když se proženou fylogenetickou analýzou, tak se zařadí někam do hloubi ranné historie eukaryot. Mimivirus, mamavirus i megavirus sdílejí i geny podílející se na opravách poškozené DNA, například velmi zajímavou variantu genu mutS. Nedávno vyšlo najevo, že ji gigantické viry sdílejí s příbuznými fykodnaviry, epsilon proteobakteriemi a mitochondriemi osmičetných korálů.

 

Podle šťastných a asi i nepříliš kritických objevitelů Claverieho s Abergelovou nově objevený rekordní megavirus zásadně podporuje představu, že gigantické DNA viry nebo také „giry“ nevznikly zlodějnami předků, kteří by kradli geny hostitelům horizontálním přenosem genů, ale odštěpením od linie ranných eukaryot, asi zjednodušením buňky blízké eukaryotům. Svědčí o tom ostatně i donedávna netušená existence virofágů, subtilnějších virů napadajících tyto veliké viry. Virofága megaviru ještě nenašli, ale velmi pravděpodobně ho někde v moři trápí. Linie příbuzenstva megavirů a mimivirů může být velice stará, možná i starší, než je vznik jádra eukaryot, na kterém se eventuálně mohla podílet. Anebo to přece jenom jsou výteční zloději a mají z nás legraci? Zároveň se zdá, že jsme ještě stále nenarazili na horní strop velikosti genomu virů a že ještě můžeme objevit podivuhodné věci, hlavně asi ve vodním prostředí. Pozoruhodné giry jistě žijí i na našem území, stačilo by se jenom dobře podívat. Megavirus určitě nemusí kralovat navždy.

 

Prameny: Wired Science 11.10. 2011, PNAS online 10.10. 2011, Wikipedia (Megavirus, Nucleocytoplasmic large DNA viruses).


 

Datum: 14.10.2011 13:03
Tisk článku


Diskuze:

objevy

Jan Konečný,2011-10-16 18:43:51

"ještě můžeme objevit podivuhodné věci, hlavně asi ve vodním prostředí" - no ještě aby ne, když oceánské hlubiny tvoří půlku oceánu, a kolik toho o nich víme?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace