Hypnóza existuje  
Švédsko-finský kolektiv neurologů zveřejnil důkazy existence hypnotického stavu jako zvláštního stavu našeho vědomí. Za jeho průvodní znak označili skelný pohled vytřeštěných očí.



Někdo na hypnózu věříme a jiný ne. Obdobně rozhádané tábory najdeme i mezi psychology, psychiatry a neurology. Dohodnout se jim nedaří už celé století. Podle mnohých vědců hypnóza nebyla nikdy přesvědčivě prokázána a jde jen o představy probíhající v bdělém stavu. Označovat to za zvláštní hypnotický stav je prý jen populární mýtus psychogů. Kolektiv pěti výzkumníků ze švédské university v Skövde a tří finských výzkumných institucí si vzal do hlavy, že to prověří. Seveřané naverbovali dobrovolníky, podrobovali je hypnóze a snímali jim při tom činnost mozku. Z elektroencefalografických záznamů vyplynulo, že ve stavu hypnózy se vnímavým osobám mění jinak charakteristický vzor vln elektrického napětí snímaného elektrodami z povrchu lebky. Největší změny vykazují oblasti čelních mozkových laloků. Podle „rozhození“ frekvence a amplitudy vln z neuronových sítí různých mozkových oblastí se dá vyčíst, že zatímco levá hemisféra ztrácí aktivní funkční spojení se zbytkem mozku, pravá si ho udržuje i po dobu trvání hypnotického stavu.
Kromě snímání mozkových biopotenciálů si na kognitivní strategii mozku v bdělém a hypnózou navozeném stavu mysli, vědci posvítili ještě jinak, téměř primitivně. Sledovali reflexní pohyby očí, které při testu nelze vůlí oblafnout.

Zvětšit obrázek
Normální a hypnotický pohled. (Kredit: Kallio a kol., PLoS ONE)

Jako pokusný králík jim i při těchto experimentech asistovala 43letá úřednice, pravačka s normálním zrakem, bez známek nějaké choroby. Jedinou její zvláštností je, že do hypnotického stavu přichází snadno a v hypnóze si na pokyny hypnotizéra lehce vybavuje vizuální a zvukové halucinace. Právě na ní se vědcům již dříve pomocí EEG podařilo odhalit převahu pravé hesmiféry v době hypnózy. V bdělém stavu mozek žádnou dominanci neuplatňuje. V nových pokusech zaměřených na pohyb očních bulv, dostávala žena jednoduché úkoly. Jednou je vykonávala v bdělém stavu, podruhé v tranzu. Kamera odhalila v reakcích velké rozdíly, zvláště při plnění pokynů, které nějak komplikovaly vůlí těžko zvládnutelné reflexní reakce. Změna ve fungování našeho mozku ve stavu bdělém a hypnózou ovlivněném je výrazná a podařilo se jí potvrdit dvěma  nezávislými metodami. Na dohady okolo existence hypnózy proto vědci odpovídají jednoznačně - existuje a její další zpochybňování neobstojí!

 

Video: V hypnóze se do široka otevírají oční víčka, oko téměř přestává mrkat, zrak se nezaměřuje na žádný konkrétní bod - osoba skelným zrakem jakoby hleděla skrze vás.


 

I když v běžné populaci asi není jedinců se schopností navodit si tento kvalitativně odlišný stav vědomí mnoho, hodlají vědci ve svém výzkumu pokračovat. Myslí si, že objasní příčiny poruch, jakými jsou například synestézie či Capgrasův syndrom, při němž se postiženým pletou známé obličeje a pokládají je za nastražené dvojníky. Chtějí také přispět k pochopení stavu umělců a virtuózů, kteří se v extázi dovedou maximálně soustředit a zcela odfiltrovat rušivé vlivy okolí. A možná prý dají i odpověď na otázku, jak je to se zneužíváním hypnózy k páchání kriminálních činů.

 

 

   
 Hypnotizovaná osoba dostala pokyn sledovat na obrazovce objevující se a mizející bílý terč. Zaměření očí ukazují modré terčíky. Plnění úkolu vykazuje systematický postupný „plíživý“ postup k cíli.  Záznam stejného úkolu – sledovat zrakem bílé terčíky - jen s tím rozdílem, že osoba je v bdělém stavu. Oči se nezaměřují na cíl postupně (jako v hypnotickém stavu), ale skokem. Předchozí „plíživost“ není v našich schopnostech napodobit, ani kdybychom se o to vědomě snažili.
   
 Záznam pohybu očí v zhypnotizovaném stavu po udělení pokynu udržet pohled ve středu obrazovky. Úkol je ztížen pohybujícim se pozadím. Růžový terčík ukazuje, kam v daný okamžik směřuje zrak. Pohyb terčíku je minimální, což ukazuje na soustředěnost, hypnotizované osobě se daří úkol splnit precizně.  Tentýž pokus v bdělém stavu. Přes veškerou snahu udržet pohled požadovaným směrem se to nedaří. Posouvající se pozadí navozuje reflexní okulomotorické pohyby – terčík poskakuje z místa na místo. Pohled je roztěkaný a při veškeré snaze se úkol daří plnit s nevalným výsledkem.

 

Pramen: PLoS ONE

 

Datum: 27.10.2011 16:14
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz