Lidé se snadněji vyslovitelnými jmény jsou oblíbenější  
Proč je v anglofonní zemi lepší jmenovat se Sherman a ne Colquhoun, Vougiouklakis anebo Leszczynska?

 

Zvětšit obrázek
Vyslovitelnost předpokladem úspěchu? Kredit: Dave Mosher, Wired Science.

Příjmení nám dnes přijdou jako něco naprosto nezbytného a také neodmyslitelného. Přitom je to v historii lidstva zbrusu nový vynález. V evropském prostoru vznikaly kolem 9. až 10. století, odvozováním od šlechtických přídomků. Mnoho století byl v jejich užívání nesmírný chaos, ze něhož by úředníci 21. století nejspíš okamžitě a s barevnými efekty explodovali. V českých zemích zavedla povinná příjmení až Marie Terezie, vládnoucí, jak známo, v 18. století. Pro odborníky jsou přitom jména překvapivě bohatým zdrojem informací. Mohou z nich usuzovat na pohlaví, etnický anebo třeba příslušnost k sociální vrstvě.

 

Ani to ale ještě není všechno. Populární rčení „nomen omen“ sice platí jen vzácně, ale ačkoliv to zní bláznivě, ze jména lze do jisté míry odvodit i charakter jejich nositelů. V několika dílčích experimentech to ověřil psycholog Adam Alter z New York University, který spolu se dvěma dalšími kolegy tvrdí, že z míry obtížnosti vyslovitelnosti příjmení můžeme odhadnout oblíbenost majitele. Ve skutečnosti to není úplně nový koncept. Už před časem vyšlo najevo, že lidé mohou do jisté míry odhadnout příjem a vzdělání jiných lidé podle jejich jmen. Také se zdá, že chlapci s žensky znějícími jmény jsou častěji vyhazováni ze škol. Pokud jde o výslovnost jmen, Alter před pár lety zjistil, že výslovnost jmen firem ovlivňuje jejich úspěšnost na burze. Společnosti s jednoduššími a snadněji vyslovitelnými jmény si vedou lépe, než jejich obtížněji vyslovitelné protějšky. Alter pochopitelně připouští, že takové vztahy velmi závisejí na mnoha dalších souvislostech, jsou ale prý reálné, měřitelné a neměli bychom je opomíjet.

 

A jak je to s příjmeními? V první dílčí studii Alter a spol. angažovali 19 studentek a 16 studentů univerzity a požádali je, aby seřadili 50 vybraných příjmení podle jejich vyslovitelnosti a vyjádřili se, jak je mají či nemají rádi. Ve druhé studii se badatelé zeptali 17 studentek a 7 studentů, jak by vybírali politiky, když znají jenom jejich příjmení. Třetí studie se zúčastnilo 55 studentek a 19 studentů, kteří si měli zvolit politiky podle jmen a také podle jejich politických názorů. Nakonec se ukázalo, že bez ohledu na délku či cizost použitých příjmení, rozhoduje o jejich oblíbenosti do určité míry právě vyslovitelnost.

 

Zvětšit obrázek
Lidé s hendikepem. Znak klanu Colquhounů. Kredit: Celtic Jackalope.

V laboratoři to podle všeho funguje. Jak to ale vypadá v syrové realitě světa venku? Alter si s kolegy náhodně vybral 500 právníků a nechal studenty ohodnotit vyslovitelnost a oblíbenost jejich jmen. Tyto údaje pak autoři porovnali s akademickými úspěchy, dosaženými platy a společenským postavením dotyčných právníků. Nakonec zjistili, že vyslovitelnost jmen odpovídá za zhruba 1,5 procenta úspěšnosti právníků. To sice není závratně mnoho, ale Alter a spol. i tak měli radost.

 

 

Zvětšit obrázek
Marie Terezie. Vděčíme jí za stabilní příjmení. Kredit: J.E. Liotard, Wikimedia Commons.

Výslovnost jmen je samozřejmě poněkud obtížně uchopitelnou záležitostí a do značné míry souvisí s kulturním kontextem té které společnosti. Mezi jednotlivými kulturami se může její vnímání velice lišit. Problém může být i v použité statistice a závěrech nepříjemně blízko statistické chyby. I přesto jsou ale výsledky Alterova týmu zajímavé a samotný Alter se jimi hodlá řídit i v soukromém životě. Jména svých dětí by rád viděl co nejsnadněji vyslovitelná.


 

Prameny:

Journal of Experimental Social Psychology 48: 752-756, Wired Science 24.2. 2012, Wikipedia (Family Name).

 

 

Datum: 11.03.2012 08:58
Tisk článku

Úvod do teorie a metodologie měření chování - Martin Paul, Bateson Patrick
 
 
cena původní: 309 Kč
cena: 263 Kč
Úvod do teorie a metodologie měření chování
Martin Paul, Bateson Patrick
Související články:

Sadismus všedního dne     Autor: Petr Houdek (16.09.2013)
Moudrost psychopatů     Autor: Jaroslav Petr (26.10.2012)
Budete-li k sobě upřímní, zúročí se to v romantičtějším vztahu     Autor: Josef Pazdera (06.04.2010)
Second Life jako mocný simulátor problémů reálného světa     Autor: Stanislav Mihulka (29.09.2009)
Populární Twitter použit k psychologickému experimentu     Autor: Stanislav Mihulka (19.07.2009)



Diskuze:

Jsem toho názoru,

Jan Šimůnek,2012-03-12 10:50:46

že vyslovitelnost bude do určité míry podmíněná etnicky, a že se do úspěšnosti nebo neúspěšnosti těch lidí může klidně promítat i úspěšnost nebo neúspěšnost lidí odlišného etnického původu v dané společnosti.
I to zmíněné častější vyhazování "chlapců se žensky znějícími jmény" ze škol je etnicky silně podmíněné. U nás je muž se jménem "Marie" asi dost za exota, ale třeba ve Francii je to poměrně běžné mužské jméno (a Slováci mají Mariana).

Odpovědět

Re: Jan Turoň

Štěpán Bahník,2012-03-11 17:19:17

1,5% tu neznačí podíl lidí, ale část variability vysvětlenou prediktorem (vyslovitelností jména). 1,5% vysvětlené variability odpovídá korelaci 0,12 (tj. odmocnině z 0,015). Odpovídající beta koeficient lze nalézt v článku, který je dostupný na internetu: http://ppw.kuleuven.be/okp/_pdf/Laham2012TNPEW.pdf . Velikost efektu vyjádřeného jako korelační koeficient jde poněkud těžko představit, tak lze pro ilustraci použít BESD Rosenthala a Rubina. Pokud by bylo rozděleno 100 lidí na dvě poloviny - ty s nevyslovitelným jménem a ty s vyslovitelným jménem - a na další dvě poloviny podle úspěšnosti, tak korelace 0,12 odpovídá tomu, že z těch, kteří mají dobře vyslovitelné jméno, je 56 úspěšných a 44 neúspěšných, a z těch, kteří mají špatně vyslovitelné jméno je 44 úspěšných a 56 neúspěšných (56-44=100*0,12). Je vidět, že 1,5% vysvětlené variability nemusí být vůbec triviální efekt (je třeba dodat, že BESD má své mouchy, nicméně snad posloužil k vyvrácení představy 7,5 lidí z 500).
Jinak z autorů článku není již na Princetonu aní jeden (a v publikaci nemá nikdo Princeton jako afiliaci uvedený). Nejde také o žádné studentíky. Např. Alter je assistant professor na New York University.

K samotnému článku S. Mihulky - "Problém může být i v použité statistice a závěrech nepříjemně blízko statistické chyby." - U posledního experimentu je p hodnota spjatá s koeficientem beta 0,008, což podle mě rozhodně není nepříjemně blízko statistické chyby. Problém s poslední studií je především v tom, že nelze nikdy odstranit všechny možné proměnné, které jsou spjaté s vyslovitelností jména a úspěšností právníků. Tj. je možné, že efekt může být způsobený něčím, co má vztah s vyslovitelností jména a zároveň může ovlivňovat pracovní úspěšnost. Laham a kol. se snažili tento možný vliv kontrolovat (např. vliv toho, nakolik zní jméno jako cizí), ale samozřejmě je možné, že existuje jiná proměnná, kterou nekontrolovali. ... nicméně z tohoto důvodu měly smysl první 4 laboratorní studie, kde lze ovlivňovat pouze vyslovitelnost jména bez ohledu na další proměnné.

Odpovědět


Tedy, co se dnes považuje za vědu...

Radim Dvořák,2012-03-12 02:37:58

nad tím zůstává rozum stát.

Odpovědět


Re: Radim Dvořák

Marek Fucila,2012-03-12 08:30:04

Mysslím, že všetko, čo sa dá skúmať vedeckými metódami.

Odpovědět

Daniel Konečný,2012-03-11 10:38:33

nema to spis neco spolecne s pameti na jmena? osobne v nove spolecnosti radsi zajdu za tim, koho si pamatuju, nez za tim, jehoz jmeno jsem zapomel a musel se trapne znovu ptat:)

Odpovědět


to Jan Turoň

František Kříž,2012-03-11 14:07:13

Napadlo mne, pokud vyslovím jméno špatně a ostatní mne opravují, nemám z toho dobrý pocit a tento pocit je spojen s tím člověkem. Ohledně uvedené studie, nepíše se jak došli k uvedené 1,5%-ní lepší úspěšnosti jednoduchých jmen u 500 právníků, ale statistická chyba 1/odmocnina(500) je 4% ...

Odpovědět

Co je tohle za výzkum?

Jan Turoň,2012-03-11 10:37:15

Nějaký studentík si mezi studentíky vybere pár kamarádů, hrají si se jmény a říkají tomu experimentální sociální psychologie? 1.5% z 500 je 7.5 lidí: přece nelze usuzovat na výsledek, když 247 nevyhovuje a 254 vyhovuje. Když si napíšu program, který náhodně hází ano nebo ne, po 500 pokusech bývá odchylka větší. Beru to jako očerňující článek na Princetonskou univerzitu.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace