Pěstování zubů  
Pokud patříte mezi ty, kterým schází zub a vadí vám to, ať již z estetických důvodů, nebo při kousání, máte naději na brzké vyřešení svého problému.

„ Do dvou let budou ke koupi implantáty nových živých zubů, vypěstovaných z vašich vlastních buněk“ prohlašuje  vědec z Velké Británie, který za tímto účelem již založil firmu Odontis Ltd.

Tím, kdo oznámil, že tuto metodu může v krátké době nabídnout dentistům jako alternativu syntetických nebo keramických implantátů, je Paul Sharpe. Je to jen bláhový snílek? Možná je, ale možná také ví o čem mluví. Je totiž vysokoškolským profesorem, a členem Královské koleje v Londýně.  K argumentům, že by se to mohlo podařit patří fakt, že dnes již lze přinutit kmenové buňky k tomu, aby tvořily zubovinu.  U myší  lze tyto buňky pěstovat tak, aby z nich vznikl vyvinutý zub. Biologická cesta k regeneraci zubů  se tedy u myší již  do značné míry stala realitou.

Profesor Sharpe rozvířil diskuse na toto téma, když nedávno vystoupil na American Association for the Advancement of Science, které je prestižním každoročním setkáním odborníků v Seattlu. Sharpe shodou okolností hovořil  následně po vystoupení  korejského vědce, který zde šokoval momentálním vědeckým hitem, který je úspěšné naklonování  lidských kmenových buněk za účelem tvorby nových orgánů.

Sharpeho vystoupení takový rozruch nezpůsobilo, ale za povšimnutí rozhodně stojí. V Seattlu  referoval o tom, jaké jeho tým biokonstruktérů  dosahuje výsledky a jak pracují se dvěma typy embryonálních buněk, které formují zub: epiteliální (tvořící vnější vrstvu) a mezenchymální (které jsou zdrojem pojivové a krevní tkáně). Největším problémem se zatím jeví to, jak přinutit tyto dva druhy buněk ke spolupráci. Další věcí, která ještě není dořešena je dostatečné poznání klíčových genů, které vývoj zubů řídí. Jejich poznání je důležité proto, abychom mohli funkci těchto genů imitovat, aby se nám buňky sestavily do zubu o správném tvaru, velikosti a ne třeba do jiných orgánů. Protože kmenové buňky mohou vytvořit celou škálu tkání, pokud obdrží patřičné signály.
Pokrokem je, že výzkumníci  již dokáží vypěstovat kmenové buňky v tkáňové kultuře z buněk dospělých myší. Tyto buňky potom používají v tkáňové kultuře, aby nahradily mesenchym. Dospělé kmenové buňky se spojují s embryonálními epitelovými buňkami. Sharpeho tým jde cestou přípravy kmenových buněk z dospělých buněk proto, že se chce vyhnout odmítavému přístupu společnosti, která  do značné míry zavrhuje  kontroverzní alternativu, při které se získávají kmenové buňky z lidských embryí.
Sharpův optimismus vychází z úspěšných pokusů na myších, kde se zdá „pěstování“  zubů  poměrně jednoduché. Z kultivační misky se vezme arteficiální tkáň, ta se vloží  do ledviny. Musí se ale říznout do živé dospělé myši, protože  ledvina, ve které se pak tvoří normální zubní tkáň (včetně skloviny), musí být funkční, tedy součástí živého organismu, kde slouží jako inkubátor buněk tvořících zub. Ledvina je pro tyto účely nejvhodnější, protože její bohaté krevní zásobení poskytuje dostatečný přísun živin i kyslíku.

Problémy s celými orgány
Jak už jsme si řekli, aby se Sharpeho tým vyhnul konfliktu s veřejným míněním, experimentuje s kmenovými buňkami dospělých jedinců a snaží se obnovit jejich funkce, které měly v čase, kdy byly embryem. A to je ten problém. Je to zároveň úskalí pro celou regenerativní medicínu od které chceme, aby umožnila provádět náhradu celých orgánů. Embryo a dospělec jsou dvě zcela odlišná prostředí. Mají odlišně vyvinuté tkáně, jiný způsob zásobování živinami, … Jako ukázku nedořešeného problému v tomto směru  Sharpe připomíná: „ Neznám žádný případ, kde by nějaký základní orgán z embrya, který byl transplantován dospělému, dorostl v orgán dospělý.  I přesto zůstává Sharp optimistou a věří, že pěstování zubů zvládne.
Schůdnost jím nastoupené cesty do jisté míry podporuje občasný výskyt útvarů nazývaných teratomy. Teratom je, svým způsobem, přirozeně se vyskytující zhoubný tumor zárodečných buněk, ve kterém lze někdy najít vlasy, svaly nebo i kosti. U tohoto zvláštního tumoru se zuby mohou vyvinout uvnitř cyst na vaječnících. Je to příklad něčeho, co se u lidí občas vyskytuje a co je prakticky to, o co se nyní výzkumníci snaží dosáhnout v laboratoři - aby  embryonální proces  probíhal i v prostředí dospělého organismu. Patologický proces se tak paradoxně stává příslibem cesty, na jejímž konci je pěstování našich vlastních náhradních orgánů.


Paul Sharpe. Je výzkumný pracovník, který se ve vědeckém světě prosadil bádáním  v oblasti genetikého řízení vývoje zubů.  V současné době vede oddělení specializované na vývoj obličejové části hlavy.  Ještě předtím, než v roce 2002 založil společnost Odontis Ltd, která se specializuje na tkáňové inženýrství, tak vyučoval na School of Biological Sciences, přednášel na Univerzitě v Manchestru, výzkumně pracoval na univerzitách v Cambridge, Wisconsinu a v Scheffieldu.
Datum: 21.02.2004
Tisk článku

Víš to? Zajímavosti ze světa přírody -
 
 
cena původní: 160 Kč
cena: 139 Kč
Víš to? Zajímavosti ze světa přírody

Související články:

Mléčné zuby surovinou?     Autor: Josef Pazdera (10.05.2003)



Diskuze:

vyskum / Paul Sharpe

januska,2006-02-03 17:10:17

kedy podla Vas pride tato metoda tretiaj na Slovensko???

Odpovědět

No jo, ale jak se docílí toh, aby narostl ten sprá

Pavel Brož,2004-02-23 18:57:03

Předpokládám, že např. stolička narostlá na místě řezáku by jejího nositela až tak moc nepotěšila. To tam bude muset být nějaká matrice, na které to proroste do správného tvaru? A je pak zaručeno, že ten tvar nadále správným zůstane, že se dalším růstem nebude deformovat? Úžasné je to, že první a druhé zuby narostou většinou správně bez jakýchkoliv forem, čert ví, jaké všechny mechanismy způsobují, že ten zub "ví", jaký má mít nakonec tvar a velikost. Co když uměle rostlý zub bude třeba příliš malý nebo příliš velký?

Odpovědět

forsyth institute

Jarda Petr,2004-02-21 11:13:58

Sharp není zdaleka jediný, kdo se o něco takového snaží. Před rokem dosáhla velkého úspěchu skupina vědců z britského Forstyh Institute, která nechala narůst na speciálním polymerové matrici ze zubních kmenových buněk korunku prasečího zubu v těle potkana. S kořenem měli vědci problémy, ten se jim nevedl. Prozatím se ale zdá být schůdnější náhrada ztraceného zubu umělým implantátem. I tam je ale co zlepšovat. Naši předci nám v tom mohou být inspirací. Před několika lety byla objevena ve Francii lebka z doby římské, jejíž vlastník za svého života zdárně kousal pomocí zubního implantátu vyrobeného ze železa. Každý stomatolog vám řekne, že náhrada zubu železem je blbost, protože železo se nevhojí do dásně. Římané to zvládli. Je zřejmé, že naše dásně "skousnou" ledacos. Podle některých expertů se dá vhojení implantátu a dokonce i regenerace čelistní kosti významně povzbudit "kašičkou" z jemně namleté perleti. Výsledky klinických testů byly skutečně překvapivě dobré. Lidský organismus nevnímá perleť jako cizí hmotu a poté, co jí prorostou kostní buňky, se perleť beze zbytku vstřebá. Dá se předpokládat, že až dostanou zastánci terapeutického klonování od odpůrců téhož do zubů, nebudou si pěstovat nové zuby v laboratoři. Ještě hodně dlouho zůstanou odkázáni na klasickou stomatologii - můstek nebo implantát.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace