Největší Zemi monitorující kosmická sonda ztichla  
Krátce po desátých narozeninách Envisatu se s ním nedaří navázat spojení.

Zvětšit obrázek
Envisatu byla dvakrát prodloužena pracovní smlouva. V letech 2006 a 2009. Rok 2013 byl však nad jeho síly. Kredit ESA

 

Zvětšit obrázek
Envisat krátce před zapouzdřením a přesunem na nosnou raketu. Kredit: ESA

Z jediného francouzského kosmodromu u jihoamerického městečka Kourou ve Francouzské Guyaně před desetiletím, 1. března 2002, startovala nosná raketa Ariane 5, aby na polární oběžnou dráhu vynesla Envisat, velkou, osmi a půl tunovou průzkumnou kosmickou sondu Evropské vesmírné agentury ESA. Na 26 metrů dlouhé palubě satelitu se nachází deset přístrojů, z nichž devět ještě před několika dny poskytovalo různé informace o atmosféře i zemském povrchu z nadhledu - z výšky téměř 800 km. Monitorovaly například míru znečištění nad průmyslovými oblastmi, obsah různých plynů a aerosolů v troposféře i stratosféře, rozsah mořského ledu, stav mořského planktonu nebo teplotu oceánů i povrchu souší. Kvalitní mapy s vysokým výškovým rozlišením spolu s dalšími údaji skýtají vynikající podklad pro studium a modelování různých environmentálních rizik. Obrovská databáze změřených dat se stala zdrojem pro více než 2 000 odborných publikací. Ve čtyřech tisících projektů byli a jsou zapojeni vědci více než sedmdesáti zemí.


První problémy v komunikaci se sondou se objevily 8. dubna, kdy s ní ztratila spojení pozemní stanice v Kiruně, nejsevernějším městě Švédska. Navzdory mobilizaci celého týmu a snahy všech Envisat sledujících pozemních stanic se nepodařilo kontakt obnovit. Sonda tak mlčky dál každých asi 101 minut obletí Zemi rychlostí 7,45 km/s po téměř kruhové dráze orientované v poledníkovém směru, s průměrnou výškou 790 km.n.m. Celý cyklus oběhů zajišťující zmapování celého povrchu planety uzavře každých 35 dnů (po 1002 obězích). V průběhu deseti let svého fungování zvládla přes 50 tisíc cest okolo Země a z charakteru její dráhy vyplývá, že nejpodrobněji sledovala polární oblasti.


Envisat plnil spolehlivě své úkoly dvojnásobnou dobu, než měl určenou projektem. Náklady na vývoj, konstrukci a prvních pět plánovaných let provozu představovaly 2,3 miliardy eur.

 

Zvětšit obrázek
Mapa koncentrace oxidu dusičitého nad průmyslovými oblastmi v období mezi lednem 2003 červnem 2004. Měřítko je v 1015 molekul NO2 na centimetr krychlový (měří se průmět na horní povrch vertikálního sloupce). Kredit: S. Beirle, U. Platt, T. Wagner/Universita v Heidelbergu

Přes úspěšné „přesluhování“ sondy v ESA doufali, že vydrží až do startu svých nástupců – satelitů Sentinel, jejichž starty v rámci evropského projektu Global Monitoring for Environment and Security (GMES) jsou naplánovány na toto desetiletí. První tři sondy z řad Sentinel 1, Sentinel 2 a Sentinel 3, kterých posláním bude monitoring aktuálního počasí (1), rozsahu a stavu vegetace, půdy a hydrosféry (2) nebo topografie mořské hladiny a teploty povrchu moří i souše (3), by měly zahájit svou misi až příští rok, přičemž se původně počítalo již s letoškem. Selhání Envisatu tak umožňuje Volkerovi Liebigovi, řediteli programů ESA pro pozorování Země, tlačit v dnešní neutěšené ekonomické situaci na pilu: “Přerušení činnosti Envisatu poukazuje na naléhavost startu GMES satelitů Sentinel, které by podle plánů měly Envisat nahradit.”



Na počest desetiletí věrné a spolehlivé služby Envisatu

 

 


Původně měl první ze satelitů řady Sentinel - Sentinel 1A - startovat již letos. Dnes ESA uvádí rok příští.

 


 

Zdroje: ESA - Envisat , ESA – Sentinel

Datum: 13.04.2012 10:31
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz