Nejstarší impaktní kráter objeven v Grónsku  
U grónského města Maniitsoq leží skrovné pozůstatky dopadu kosmického tělesa, které tu před 3 miliardami let vyhloubilo kráter o průměru 100 kilometrů.

 

Zvětšit obrázek
Jak asi vypadal dopad meteoritu Maniitsoq. Kredit: CE Thuesen, GEUS.

 

Zvětšit obrázek
Městečko Maniitsoq v roce 1890. Kredit: J. Møller, Wikimedia Commons.

Kdykoliv se někdo ze Země podívá na planety či měsíce s pevným povrchem, ale bez počasí, eroze a intenzivního pohybu kontinentů, nezbývá mu, než závidět. Těch kráterů. Je fascinující pozorovat tyhle kosmické střelnice a představovat si všechny děsivé dopady velikých i malých balvanů, které se kdy do nich strefily. Tady dole na Zemi si podobnou zábavu moc neužijeme. Naše planeta je velmi neklidné místo, kde svižně mizejí i ty nejvýraznější pozůstatky dávných katastrof. Jako by se Země snažila co nejrychleji zapomenout. Proto k dnešnímu dni známe na Zemi jenom nepříliš oslnivých 180 dopadových kráterů rozličných velikostí. Stopy po mnoha dalších už jistě odvál čas a nemilosrdné geologické procesy. Vzhledem k této nepříznivé situaci je každý nový objevený kráter vítán s jásotem, tím větším, čím je dotyčný kráter starší.

 

Nynke Keulen z Geological Survey of Denmark and Greenland (GEUS) a její kolegové z univerzit v Cardiffu a Lundu teď rozhodně mají pořádný důvod k oslavám. Nedávno totiž publikovali objev velikého kráteru v Grónsku, který se zároveň pyšní primátem nejstaršího známého impaktního kráteru na Zemi. Poblíž západogrónského města Maniitsoq s necelými 3 tisíci obyvateli našli oblast o průměru přibližně 100 kilometrů, která velmi nápadně připomíná kráter po dopadu kosmického tělesa, k němuž zřejmě došlo před asi 3 miliardami let.

 

 

Zvětšit obrázek
Poloha kráteru Maniitsoq v Grónsku. Kredit: AA Garde, GEUS.

 

Zvětšit obrázek
Pohled z vrchu Fossilik Hill na východní okraj bývalého kráteru. Kredit: GEUS.

Najít kráter Maniitsoq nebylo vůbec snadné. Od doby jeho vzniku totiž eroze odnesla asi 25 kilometrů hornin a obnažila tím pádem místa, která byla v okamžiku dopadu velmi hluboko pod povrchem. Je to tak hluboko, že jsme zatím neměli s pozorováním důsledku dopadu kosmického tělesa v takové hloubce žádnou zkušenost.

 

Badatelům to trvalo skoro 3 roky usilovné práce, než dali dohromady potřebná data, která by přesvědčila nedůvěřivé akademiky. Všechny vnější části tohoto impaktového kráteru nenávratně zmizely, ale i tak po kosmické ráně zůstalo pár indicií, takže se ji nakonec podařilo vystopovat. Jak Keulen a spol. poznamenávají, jejich výzkum byl tak trochu jako případ Sherlocka Holmese, osvíceného zájmem o impaktové struktury. Postupně vyloučili všechny možné příčiny pozorovaných jevů a nakonec jim jako jediné rozumné vysvětlení zbyl právě impaktový kráter. Tohle je pochopitelně zároveň možná slabina jejich výzkumu, záleží totiž na tom, jak přísní ve skutečnosti byli ve vylučování alternativních vysvětlení. Také je potřeba mít trochu štěstí, aby badatelé nenarazili na nějaký podivný geologický proces, který v dnešním světě neznáme. U objektů starých miliardy let to není nikdy zcela vyloučeno.

 

Až do teď byl nejstarším a zároveň největším jakžtakž spolehlivě doloženým kráterem Vredefort v Jihoafrické republice. Jeho průměr je 250 až 300 kilometrů a vznikl téměř přesně před 2 miliardami let, tedy v období starohor (proterozoika). Vědci se už celá desetiletí snaží najít kráter z období prahor (archaika) a pokud se Keulen a spol. nemýlí, tak se jim to konečně podařilo. Pokud jde o samotný zásah kosmickým tělesem, který vytvořil kráter Maniitsoq, můžeme jenom velmi mlhavě odhadovat, jaký vliv to mohlo mít na život před 3 miliardami let. Život tehdy už prakticky jistě byl a byl v nejlepším případě bakteriální, což je skoro všechno, co o něm můžeme rozumně říct. Jak těžce mohl být zasažen kosmickým úderem, kdo ví.

Zvětšit obrázek
Nesmírný kráter Vredefort. Kredit: Júlio Reis, NASA, Wikimedia Commons.

Maniitsoq je o necelou polovinu menší, než slavný kráter Chicxulub (s průměrem cca 180 km), jehož vznik se podílel na konci období křídy, v biologickém i geologickém smyslu slova. Asi to tedy před 3 miliardami let nebylo tak zlé, jako před 65 milióny let, ale i tak to musela být pořádná rána.


Maniitsoq není jen kráter




 

Prameny:

ScienceDaily 28.6. 2012, Earth and Planetary Science Letters 337/338: 197–210, Wikipedia (Impact crater, Vredefort crater).

Autor: Stanislav Mihulka
Datum: 04.07.2012 15:47
Tisk článku

Íkaros - Asteroid Android
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 177 Kč
Íkaros
Asteroid Android

Diskuze:

Asi to tedy před 3 miliardami let nebylo tak zlé?

Zdeněk Jurčík,2012-07-14 00:13:57

Ovšem pokud byla původní šířka 600 km, bylo to asi o hodně horší, než 180 km Chicxulub (přepokládáme že z něj za 65 mil. let bylo odneseno erozí daleko míň horniny).

Odpovědět

Jen Dejf,2012-07-05 20:51:30

nebo spise eroze odkryla to, co pri dopadu bylo v hloubce 25 km

Odpovědět

25 km

Stanislav Kaštánek,2012-07-04 23:39:09

Článek píše :"eroze odnesla asi 25 kilometrů hornin".
Odnesla to 25 km daleko, 25 km2 na povrchu nebo 25 km3 objemu?

Odpovědět


když dva píší totéž

Stanislav Kaštánek,2012-07-07 19:23:56

http://21stoleti.cz/blog/2012/07/02/nejstarsi-impaktni-krater-je-v-gronsku/
"Vědci odhadují, že jeho původní hloubka byla asi 25 km a šířka kolem 600 km. V současné době je však jeho šířka „pouhých“ 100 km – zbytek stačila smýt eroze. "

Odpovědět

"téměř přesně před 2 miliardami let"

Josef Straka,2012-07-04 21:39:56

to se mi libi, takovahle presnost pres miliardy let ...

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni