Pyl geneticky modifikovaných plodin chrání včely

Boj včelařů se škůdcem úlů zavíječem voskovým by mohlo rozhodnout pěstování geneticky modifikovaných plodin.

Nedávno byla v České republice za velké nevole odpůrců geneticky modifikovaných organismů povolena pro testy k odrůdovým zkouškám (tedy pro pěstování na několika pečlivě vybraných a bedlivě střežených „pidipolíčcích“) kukuřice, jež díky genetické modifikaci produkuje Bt-toxin a je odolná proti zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis). Možná z ní dostali strach i včelaři. Co to udělá se včelstvy, když si nanosí do úlu pyl geneticky modifikované rostliny s obsahem Bt-toxinu? Stejnou otázku si položil americký entomolog Walter Pett z Michigan State University a rozhodl se hledat odpověď důkladně provedenými experimenty.

Tady musíme udělat malou odbočku a představit si Bt-toxin. Ten je produktem bakterie Bacillus thuringiensis, jež je už po desetiletí celkem hojně používána jako ekologický insekticid při ochraně polních porostů i lesů. V zásaditém prostředí střeva hmyzu se bílkovina rozkládá na účinnou toxickou látku, jež se váže na střevní buňky a následně ničí střevní stěnu. Hmyz hyne na „proděravění“ střev. Bt-toxiny jsou relativně úzce specifické na vybrané skupiny hmyzu. Například Bt-toxiny spolehlivě likvidující housenky motýlů neúčinkují na larvy brouků nebo dvoukřídlého hmyzu.

Kukuřice odolná k zavíječi kukuřičnému produkuje typ Bt-toxinu, který včelám ani jiným zástupcům blanokřídlého hmyzu nijak neškodí. Walter Pett to jasně prokázal, když krmil včelí larvy pylem z Bt-kukuřice. Ani larvy ani z nich vyvinuté dělnice neměly sebemenší problémy. Petta ale napadlo, že na pyl z Bt-kukuřice nanošený včelami do úlu by mohl být „alergický“ významný škůdce včel zavíječ voskový. Ten je „cílovému“ zavíječi kukuřičnému blízce příbuzný.

Udělejme v našem „Bt-storry“ druhou odbočku a představme si zavíječe voskového (Galleria mellonella). Ten škodí především tím, že jeho housenky žerou v úlu vše, co včely postavily z vosku. Za určitých podmínek ohrožuje i včelí plod. Zabránit průniku zavíječů do úlu je prakticky nemožné, protože se shromažďují v okolí úlů a dovnitř pronikají v noci, kdy nejsou česna strážena včelami. Samička zavíječe naklade v úlu vajíčka, z kterých se za 5 až 6 dní vylíhnou housenky. Ty dorůstají délky až 2,5 cm a celou dobu vyžírají plásty, přičemž si vyhlodané chodbičky vystýlají vláknitým předivem, po kterém se jim snáze leze. Nevadí jim nižší teploty a jsou proto aktivní od časného jara až do pozdního podzimu.K likvidaci zavíječů se využívá řada chemických prostředků, o jejichž ekologičnosti lze s úspěchem pochybovat.

Pokusy potvrdily Pettův předpoklad, že konzumace pylů s některými variantami Bt-toxinu má pro housenky zavíječe voskového smrtelné následky. Chcípaly ve 100% případů.

Pett ze svých experimentů vyvozuje, že chov včel v oblastech, kde se pěstují geneticky modifikované plodiny chráněné před hmyzími škůdci produkcí Bt-toxinu, nebude touto skutečností nijak postižen. Naopak, včelstva budou díky nasbíranému pylu obsahujícímu Bt-toxin účinně chráněna proti invazi zavíječe voskového.

Bohužel, včelaři nebudou chráněni před hysterií zákazníků, kteří by se asi pominuli, kdyby se v medu našly byť jen stopy pylu z geneticky modifikovaných rostlin. Už v roce 2000 vypukl v Británii skandál poté, co zástupci ekologické organizace Friends of the Earth zjistili v několika vzorcích medu koupeného od britských včelařů stopové množství pylu z geneticky modifikované řepky. Pyl se zřejmě dostal do medu z pozemků, kde probíhaly pokusy s touto geneticky modifikovanou plodinou. Co naplat, že takový med neohrožuje na zdraví ani včely ani lidi. Co na tom, že by nemusel být dokonce ani značen jako potravina obsahující materiál z geneticky modifikované rostliny, protože v něm podíl pylu nepřesáhl hranici 0,9%, nad kterou je značení v EU povinné. Sdělovací prostředky si na celé „kauze“ skutečně smlsly.