Kolik lidí ještě zabije havárie ve Fukušimě?  
Nejnovější analýza amerických vědců odhaduje následky fukušimské havárie. Proč nahání Fukušima strach, když nás jiná mnohonásobně vyšší rizika nevzrušují?



 

Zvětšit obrázek
Na obyčejnou lenost ročně zemře 5,3 milionu lidí...

Havárie atomové elektrárny v japonské Fukušimě vyprovokovala některé politiky k bombastickým prohlášením i k razantním krokům. Některé země v reakci na devastující zemětřesení, ničivou tsunami a následné poškození reaktorů v japonské jaderné elektrárně uzavřely své vlastní atomové elektrárny. Bez ohledu na to, že se nacházejí v seismicky poklidných lokalitách a tsunami se musejí obávat asi jako devítihlavé saně. Na své sousedy, kteří nepropadli protiatomové hysterii, tlačí, aby atomové elektrárny buď rovnou zavřeli anebo je zabezpečili na 101 % proti všem myslitelným i zcela nesmyslitelným hrozbám.


 

Spustit video
... 5,3 milionu lidí má na svědomí i kouření tabáku.

Evropský protijaderný účet se uzavíral dříve, než mohl ve Fukušimě kdokoli sečíst skutečné škody. Teď je k dispozici první kvalifikovaný odhad obětí fukušimské havárie. Nabízejí ho na stránkách vědeckého časopisu Energy nad Environmental Science vědci ze Stanfordovy university John Ten Hoeve a Mark Jacobson. Spočítali, že na rakovinu vyvolanou radiací uniklou z havarovaných japonských elektráren zemře na celém světě minimálně 15 a maximálně 1 100 lidí. Dalších 24 až 1800 onemocní v důsledku ozáření radiací z fukušimských elektráren rakovinou, ale ta je o život nepřipraví. Takže následky fukušimské havárie tvrdě zasáhnou do osudů minimálně 39 a maximálně 2 900 lidí.


Nabízí se otázka: To opravdu nelze určit následky fukušimské havárie přesněji? Jak vysvětluje na webových stránkách vědeckého týdeníku Nature Geoff Brumfiel, lépe to opravdu nejde. John Ten Hoeve a Mark Jacobson odhadují, že se při havárii ve Fukušimě dostalo mimo uzavřené prostory 6,5 x 1016 becquerel izotopu jódu 131 a k tomu ještě 1,7 x 1016 becquerel izotopu cesia 137. Kolik bylo radioaktivních izotopů doopravdy, už nikdo přesně nezjistí, protože většinu měřících přístrojů v okolí elektrárny zničilo zemětřesení a tsunami. Údaje jsou vypočítány z měření na přístrojích v globální monitorovací síti a chyba výpočtu je proto dost velká.

 

Zvětšit obrázek
Bogotská Ciclovia (Kredit: MacAllenBrothers)


Další problém tkví v tom, že se nedá určit, kdo byl jaké dávce ozáření vystaven, protože po zemětřesení, tsunami a havárii zavládl ze zcela pochopitelných důvodů zmatek. Nikdo nemůže se stoprocentní jistotou garantovat, kdo byl kde v jakou chvíli a s jakou dávkou záření se tam střetl.


V neposlední řadě není jasné, co mohla dávka radiace u lidí způsobit. Úroveň radiace byla na drtivé většině území velmi nízká. Vědci vědí, že když člověk dostane dávku více než 100 milisievert, pak čelí sice velmi malému, ale přeci jen postižitelnému nárůstu rizika nádorového onemocnění. Co se děje s lidským organismem při menších dávkách, není známo. Prakticky nikdo v okolí Fukušimy nedostal dávku radiace vyšší než 50 milisievert.

 

John Ten Hoeve, Stanford University: „Na rakovinu vyvolanou radiací uniklou z havarovaných japonských elektráren zemře na celém světě minimálně 15 lidí.“

Nelze jednoznačně říct, co může tak nízká dávka způsobit. Dá se to ale spočítat ze známých účinků vyšších dávek. Výsledek takové kalkulace však může být absurdní. Důvod je celkem prostý. Demonstrovat jej lze na hypotetickém příkladu. Když donutíme stát skupinu lidí na dně bazénu, do kterého napustíme 190 centimetrů vody, utopí se po dostatečně dlouhé době všichni, s výjimkou basketbalového pivotmana s výškou přes dva metry. Když napustíme jen 170 centimetrů vody, přežije mnohem více lidí. Z toho můžeme spočítat, kolik lidí se utopí ve vodě hluboké 30 centimetrů. Získáme „exaktní“, ale zcela nesmyslný údaj. Výsledek výpočtu neodpovídá realitě, protože v tak mělké vodě se neutopí nikdo.


John Ten Hoeve a Mark Jacobson počítali jak s nejoptimističtějšími tak i nejpesimističtějšími scénáři. Vyšlo jim, že v tom nejlepším případě „utone“ ve „fukušimském radiačním bazénu“ 39 lidí a v tom nejhorším případě to bude 2 900 lidí. V ekonomicky vyspělých zemích včetně Japonska onemocní rakovinou asi 40 % populace. I když budou následky havárie ve Fukušimě skutečně ty nejhorší, jaké John Ten Hoeve a Mark Jacobson ve své studii nabízejí, epidemiologové je na pozadí „přirozeně" se vyskytující rakoviny vůbec nezaznamenají. Bude to kapka v moři pacientů s nádorovým onemocněním.


Druhá otázka, kterou Ten Hoevova a Jacobsonova analýza vyvolává, zní: „Jsou následky havárie opravdu tak děsivé, aby kvůli nim bylo nutné přistupovat k drakonickým opatřením, jako je razantní omezení či dokonce zákaz jaderné energetiky?"
Není pochyb o tom, že každé těžké onemocnění je tragédií nejen pro pacienta, ale i pro jeho blízké. A jistě by bylo dobře, kdybychom dokázali lidskému utrpení zabránit a tragédiím předejít. Jenže lidstvu je drtivá většina lidských tragédií a utrpení zcela lhostejná. Výmluvně to dokládá studie zveřejněná v předním lékařském časopise The Lancet týmem harvardské epidemioložky I-Min Leeové. Z té vyplývá, že každý rok umírá na světě na nemoci vznikající v důsledku nedostatku fyzické aktivity 5,3 milionu lidí. To znamená, že obyčejná lenost má na svědomí stejný počet mrtvých, jaké padá za oběť kouření tabáku.


Lidé, kteří lenoší a nemají dostatek pohybu, umírají nejčastěji na čtyři civilizační choroby: kardiovaskulární onemocnění, cukrovku druhého typu, rakovinu tlustého střeva a rakovinu prsu. Pokud bychom zvedli své líné zadky z měkkých pohovek a věnovali se sportu aspoň dvě a půl hodiny týdně, pak by počet všech obětí kardiovaskulárních chorob klesl celosvětové o 6%, počet všech úmrtí v důsledku cukrovky druhého typu by se snížil o 7 % a obětí rakoviny tlustého střeva a rakoviny prsu by ubylo o desetinu.


 

 
Mark Jacobson , Stanford University: „ Na rakovinu vyvolanou radiací uniklou z havarovaných japonských elektráren zemře na celém světě maximálně 1 100 lidí“.

Hromada mrtvol zabitých leností by do dvou let vylidnila celou Českou republiku. Pokud by měla Evropská unie reagovat na tuto hrozbu úměrně razanci reakce na fukušimskou havárii atomových elektráren, musela by zahájit velmi rázné akce. Evropské směrnice a nařízení by mohly například uzákonit povinné nošení náramků registrujících tepovou frekvenci. Každý z nás by byl dálkově sledován a ústřední evidenční systém by registroval, jestli jsme ten který týden strávili aspoň 150 minut lehkým klusem, jízdou na bicyklu nebo jinou přiměřenou fyzickou aktivitou. Kdo by limit nesplnil, byl by odsouzen k pobytu v tréninkovém táboře. Tam už by mu prohnali faldy.


Tento tělovýchovný despotismus by nemělo být těžké obhájit. Každému lenochovi visí nad hlavou Damoklův meč závažného onemocnění a hrozí, že bude čerpat z fondu zdravotního pojištění nemalé částky. A jak známo, Evropská unie se nachází v ekonomické krizi a musí šetřit. Tělovýchovný teror by se Evropě vyplatil mnohem více než omezení jaderné energetiky. Uzavření atomových elektráren bude stát miliardy. Investice do dálkového sledovacího systému a do založení a provozu trestných tréninkových táborů by se obratem zcela jistě vrátila v úspoře za léčbu, nemocenskou a v ziscích ze zvýšené ekonomické aktivity zdravím kypícího obyvatelstva.


Je zřejmé, že tak razantní krok země Evropské unie na ochranu zdraví svých občanů nepodniknou. Zatímco zákazem atomových elektráren lze získat lacinou popularitu a hlasy voličů, zavedením systému nutícího občany Evropské unie k zdravějšímu životu by si politici pod sebou podřízli větev. A tak se budeme draze sichrovat proti riziku, které přinejhorším jednou za čtvrt století postihne 2 900 lidí a necháme klidně plavat rizika, která budou mít za stejně dlouhou dobu na svědomí více než 130 milionů lidských životů.


Paradoxně bychom mohli zachránit spoustu lidských životů i bez dálkového sledování občanů a trestných tělovýchovných táborů. Pro inspiraci stačí zajít za Atlantik – do kolumbijské Bogoty. Tam už třicet let funguje zajímavá akce zvaná Ciclovia. V kolumbijské metropoli se při ní celkem na 72 dní v roce uzavírá pro motorová vozidla asi stovka kilometrů městských ulic. Lidé jsou nucení pohybovat se vlastní silou. V průměru tak stráví týdně 140 až 180 minut aktivním pohybem. Asi sedmina všech lidí tím splní minimální požadavek na 150 minut aktivního pohybu týdně.


A co na to protiatomová Evropa? Určitě se tu najde dost takových, kteří v reakci na Ten Hoevovu a Jacobsonovu studii prohlásí: "I kdyby to byl jen jeden jediný život, za zákaz atomových elektráren to stojí." A to v situaci, kdy Evropa jako jeden muž a jedna žena zasedá k televizním obrazovkám, otevírá pivečko, na talíř si nakládá třeba vepřové koleno, k tomu si zapálí cigárko a s napětím sleduje sportobní klání londýnské olympiády. Bohužel, nehrozí, že by nás „svátek sportu“ ponoukl ke sportování a my bychom se zpotili a zadýchali. Studie australských vědců prokázala, že olympiáda v Sydney nezvýšila chuť Australanů ke sportování ani o klokaní chlup.



 

VIDEO: Japonská apokalypsa

 

Datum: 20.07.2012 23:42
Tisk článku

Chodiaca katastrofa - McGuire Jamie
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 358 Kč
cena: 286 Kč
Chodiaca katastrofa
McGuire Jamie

Diskuze:

modrásci z Fukušimy

Petr Ba,2012-08-14 11:24:37

Zase jedna nevyzdrojovaná zpráva
http://www.denik.cz/ze_sveta/nasledky-radiace-ve-fukusime-zakrsla-kridla-a-zdeformovane-oci-u-motylu-20120814.html
neviděl někdo zdroj s údaji o dávkách?

Odpovědět

Další hrůza z Fukušimy

Petr Sanov,2012-07-30 09:22:53

- http://www.outsidermedia.cz/K-zapadnimu-pobrezi-USA-miri-nebezpecna-radiace-z-Fukusimy-1.aspx
něco mi říká že tahle "zpráva" už před nějakou dobou kolovala - má k tomu někdo bližší informace opravdu odpovídající skutečnosti?

Odpovědět


Napsal jsem

Vladimír Wagner,2012-08-01 17:30:18

pod odkazovaný článek vysvětlení.

Odpovědět

Aby to tu nebylo tak poklidné

Petr Sanov,2012-07-24 14:40:30

tak si odskočte na článek i debatu tady:
http://www.denikreferendum.cz/clanek/13615-houfovani-projadernych-fanatiku

Odpovědět

Jak už tu psal pan Wagner

Petr Ba,2012-07-24 08:47:30

jedná se o statisticky zanedbatelné počty. Ale vysvětlujte nemocnému rakovinou nebo jeho příbuzným, že jeho nemoc mohly způsobit plíživé uniklé radioaktivní látky pouze statisticky zanedbatelně. Ignorovat tento podstatný psychologický aspekt může vést k politickým rozhodnutím, jakých jsme svědky u západních sousedů.
>>Eman Vanek : neznám. Možná je znáte lépe než já.
p.s.: ještě k výběru použitého příkladu s bazénem - ono utopit se lze za určitých nešťastných okolností i v kaluži hluboké několik cm.

Odpovědět


toto patřilo do vlákna

Petr Ba,2012-07-24 08:48:19

Absurdní příklad, Petr Ba 23.07.2012 v 00:06

Odpovědět

Bezprahove davky a nizka voda v bazene

Radoslav Porizek,2012-07-23 14:59:04

Pri popise ucinkov na ziarenia sa orientujeme podla statistiky. Do urcitej vysky ziarenia mame statisticky vyznamne udaje o zvysenom vyskyte rakoviny.

Pre nizsie davky ziarenia (bezprahove davky) su uz ucinky take slabe, ze ak nejake su, tak ich uz nevieme statisticky zachytit. Nevieme teda povedat, ci taketo davky (ktore su uz porovnatelne s davkami od prirodzenej radioaktivity) cloveku mozu uskodit velmi malo, alebo mu nemozu uskodit vobec. Nevieme teda povedat, ci cloveku ublizuje lubovolne mala davka ziarenia, alebo je to ako s tym bazenom - cloveku ublizuju davky ziarenia az nad nejakou hranicou.

O vplyve ziarenia na ludske zdravie vieme toho povedat naozaj celkom dost (vid napriklad: http://www.nuc.elf.stuba.sk/lit/doz/skripta2008.pdf
), preto verim, ze v clanku uvadzana studia moze poskytovat naozaj relevatne udaje pocte obeti Fukusimi, ktory je niekde medzi 20 az 1000, t.j. zanedbatelne maly.

Odpovědět


Low dose study.

Daniel Das,2012-07-23 20:42:15

Myslim, ze o tom uz jednou zde bylo psano, ale pripomenu studii z MIT ohledne nizkych davek radiace. http://www.world-nuclear-news.org/RS_Low_dose_study_finds_no_effects_1605121.html

Odpovědět

Absurdní příklad

Petr Ba,2012-07-23 00:06:06

Za absurdní a bagatelizující považuji váš příklad výpočtu důsledků nízkých dávek na napuštěném bazénu s dovětkem, že v nízké vodě se neutopí nikdo. To protože v oné vodě hluboké 30cm žijeme vpodstatě všichni a přesto dost významné procento obyvatel v civilizovaném světě dostane rakovinu.
Kardinální otázka : co přesně ji způsobilo? Jedinné čím dokážeme postihnou příčiny vzniku rakovin je statistika. Protože pravou příčinu dokáže současná lékařská věda "chytnout při činu" málokdy.
Který radioaktivní prvek nebo částice uniklá z Fukušimi co (ne)způsobila? Nemožné, nepostihnutelné. Právě tento aspekt neznáma považuji za příčinu silné emocionální reakce obyvatelstva a z ní plynoucí politické důsledky. Ono snažší žít s jistotou infarktu v hospodě u piva s wurstem, než že se okolo plíží něco neznámého a záludného.
Bagatelizaci a arogantní ujišťování odborníků (co říkali o Fukušimě před?) proto považuji pro JE za stejně nebezpečné ne-li nebezpečnější než aktivistickou propagandu.

Odpovědět


A Vaše výpočty jsou jaké?

Eman Vanek,2012-07-23 06:24:43

Na kolik mrtvých to spočetli naši zelení přátelé?

Odpovědět


Xenocida

Enders Xenocida,2012-07-23 17:55:54

Mě to vyšlo zhruba na Tokio 300 mrtvých ročně navíc.
Odhaduji že 100 000 jich v Tokiu zemře na rakovinu i bez havárie.
Takže po havárii jich zemře 100 300.
Pro někoho je to málo, pro někoho moc.

Apropo - co tu statistiku udělat tak ,že přirozené zárení z hornin a vesmíru může za 30% ůmrtnost na rakovinu...

Odpovědět

15 až 1100 ?

Marek Hrabčák,2012-07-22 20:06:35

Ročne zahynie na zemi 150 ľudí len kvôli istému I. Newtonovi !

( spadne im proste na hlavu kokosový orech )

Odpovědět

K tomuto a dalším podobným

Miroslav Gretschelst,2012-07-22 10:01:55

článkům apelujícím na používání rozumu lze napsat jen, že pokud devatenácté a dvacáté století lze nazývat stoletími vědy a techniky, tak jedenadvacáté století si vyslouží označení století renesance idiotství. Nicméně děkuji autorovi za tento a další články, protože (parafrázuji Wericha) boj s blbostí se nedá vyhrát, ale nesmí se ani na okamžik přestat bojovat, neboť pak blbost vyhraje na celé čáře.

Odpovědět

Jiří Kocurek,2012-07-21 14:59:53

Dlužno dodat, že cyklistů zemřelo za rok 2009 a 2010 celkem 66, z toho 40 vlastním zaviněním. Pouze v ČR.

Odpovědět

Strach z radiace

Bohumil Tříska,2012-07-21 13:23:31

Když se na vás řítí skála, zločinec nebo náklaďák, jedná se obvykle o nebezpečí viditelné, nebezpečí, kterému můžeme čestně čelit - sice podlehneme, ale v poslední vteřině víme, co se stalo. Oproti tomu nebezpečí radiace je plíživé, neviditelné.

Nejhorší byla situace za komunismu, kdy člověk mohl počítat s tím, že i když se něco stane (jako že se v roce 1986 stalo), tak to oficiální místa budou tutlat a my budeme proti tomuto nebezpečí absolutně bezmocní. Dnes je situace aspoň o to lepší, že si vážný zájemce může za pár tisícovek koupit detektor záření, dokonce v Praze amatér už objevil ztracený zářič na dětském hřišti. Přesto hrůza přetrvává a je to tak správné - je potřeba, aby lidé s radioaktivitou zacházeli velmi opatrně.

Osobně si myslím, že nebezpečí plynoucí z velkých centrálních zdrojů radioaktivity (elektrárny) je dosti malé. Že daleko horší je nebezpečí pocházející z drobných zářičů (jaké se používají v nemocnicích apod). Dostane-li se třeba v rozvojové zemi zářič do rukou dětem na hraní (už se nejednou stalo), nebo do kovošrotu (také se už stalo), je to strašidelnější než jaderná elektrárna hlídaná s německou důsledností.

Odpovědět


Zářič v rozvojové zemi:

Pavel Hudecek,2012-07-21 14:26:16

13. září 1987
GOIÂNIA, BRAZILIE

Koncem roku 1985 se jedna soukromá klinika pro radioterapii v městě Goiânia
(asi 180 km na jihozápad od hlavního města Brazílie Brasilia) přestěhovala do nové
budovy. V původní budově byl zanechán přístroj pro radioterapii, který pracoval
s cesiem 137, aniž by byly informovány příslušné úřady. Pak byla budova částečně
zbourána a za dva roky vstoupili na pozemek dva muži a pokoušeli se přístroj rozebrat
v domnění, že by ho mohli prodat obchodníkovi se starým železem. Přitahováni
lesknoucím se krytem z nerezového kovu, který obepínal zdroj záření, naložili stroj
na kolečko a odvezli ho nedaleko do domu jednoho z mužů. Takto začala jedna
z nejhorších radiologických nehod, které se kdy udály.
Kryt schraňoval vysoce radioaktivní chlorid cesia, což je lehkorozpustná sůl.
Ještě v ten den, kdy si přivezli přístroj, oba muži začali zvracet. Jeden z nich dostal
průjem, měl pocity závratě a napuchla mu ruka. Jeho lékař určil alergickou reakci
na zkažené jídlo a doporučil mu zůstat týden doma.
O pět dní později, 18. září, jeho partner násilím schránku otevřel. Přitom
rozsypal cesiovou sůl. Jeho dům a pozemek byly tak silně kontaminovány, že dům musel
být později zbourán a vrchní vrstva pozemku musela být odstraněna.
Radioaktivní schránku pak prodali muži jménem Ivo Ferreira, který spravoval
šrotiště a bydlel hned vedle něj. Jeden z Ferreirových zaměstnanců odvezl schránku
na šrotiště na kolečku. Když Ferreira šel té noci do dílny, všiml si, že kryt se zdrojem
radiace vyzařuje modrou zář. Protože se mu modrá zář líbila a protože jej napadlo, že by
prášek mohl být cenný nebo mít nadpřirozené síly, vzal si pouzdro k sobě domů. V příštích
třech dnech prohlédl se svou ženou detailně prášek a pozval různé sousedy, příbuzné
a známé, aby jim ukázal tu podivuhodnou věc.
Jeden Ferreirův kamarád oddělil šroubovákem od hrudky cesia kousky o velikosti
rýžového zrna, dal jich pár svému bratrovi a zbytek vzal s sebou domů, kde je rozdal
rodině. Někteří členové rodiny si sůl rozetřeli po pokožce.
V té době trpěla Ferreirova žena také zvracením a průjmem. Její lékař zjistil
alergickou reakci na potraviny a poslal ji domů, aby si odpočinula. Krátce nato zemřela.
Její matka u ní byla dva dny, aby o ni pečovala. Když se vrátila domů, i ona dost silně
kontaminovala svůj dům.
Zatím dva zaměstnanci na šrotišti pracovali na vyjmutí olova ze zbytku přístroje.
Oba brzy potom zemřeli. Olovo a zbytky schránky se zdrojem záření byly prodány jinému
obchodníkovi se starým železem. Bratr tohoto obchodníka vzal několik kousků cesia s sebou
domů a nechal je ležet na stole při jídle. Jeho šestiletá dcera se jich dotkla, když
jedla rukama. I ona potom umřela.
Mezitím onemocněl značný počet lidí. Žena obchodníka se starým železem byla
přesvědčena, že lesknoucí se prášek byl příčinou zla. Spolu s jedním pracovníkem dala
zbytky přístroje do tašky a jeli autobusem na „Vigilancia Sanitaria“ (záchranná služba),
kde žena vypravovala jednomu z lékařů, že prášek "zabíjí její rodinu".
Ještě týž den byli žena a její průvodce posláni z lokálního zdravotnického
centra do nemocnice tropických chorob, kde již bylo prohlédnuto více jiných lidí
se stejnými symptomy. Jeden z lékařů měl podezření, že zranění pokožky u pacientů
by mohlo být způsobeno zářením.
Jeden místní fyzik po poradě s jinými odborníky provedl testy s vypůjčenými
měřiči radioaktivního záření a rychle odhalil, že velká část města byla zamořena.
On a jeho kolegové přesvědčili nevěřící úředníky na ministerstvu zdravotnictví státu
Goiás, že se jedná o katastrofu. Konečně byl vyhlášen poplach pro policii, požárníky,
záchranné služby a nemocnice. Nejvíce zamořené oblasti byly opět zkontrolovány,
evakuovány a uzavřeny. Byly vypracovány plány prohlédnout zamořené osoby na olympijském
stadiónu města; ještě té noci bylo u 22 osob zjištěno zamoření.
Celkem byla zjištěna kontaminace vnější i vnitřní u 249 osob, čtyři z nich zemřely.
Zdroje záření byly hledány se speciálně upraveným vrtulníkem a s auty vybavenými měřiči
radioaktivního záření po celém městě a bylo lokalizováno sedm nejhorších oblastí.
Celkem bylo odvezeno 3500 kubických metrů slabě a středně aktivního odpadu - přes
275 nákladních vozů - do provizorního skladu pro jaderný odpad 20 km od města. 550 osob
pracovalo 11 týdnů s vypětím všech sil na přezkoumání a dekontaminaci těžce zamořených
míst. Trvalo jim další tři měsíce, než si poradili s dekontaminací 45 veřejných budov
a 50 vozidel.
Ve zprávě o nehodě, kterou vydala IAEA v roce 1988, se píše: "Nehoda v Goiâanii
měla silný psychologický účinek na brazilské obyvatelstvo, protože byla dávána
do souvislosti s havárií v Černobylu... Mnoho lidí mělo strach, že budou kontaminováni,
ozářeni a že utrpí újmu na zdraví; ba co víc, báli se nevyléčitelných, smrtelných nemocí...
Některým obyvatelům Goiânie se dokonce vyhýbali i jejich příbuzní a prodej dobytka, obilí
a jiných produktů, jakož i lněných a bavlněných výrobků - nejdůležitějších hospodářských
výrobků státu Goiás - klesl v období po nehodě o čtvrtinu."
"Při pohřbu dvou obětí došlo k pouliční bitce. Pětisetčlenný dav házel na smuteční
průvod kameny a pokusil se zastavit pohřební vůz. Obyvatelé tamějšího kraje se obávali,
že by kontaminované mrtvoly mohly způsobit další zamoření. Úřady to popřely a poukázaly
na to, že obě těla byla pohřbena v rakvích o váze 640 kg, vyložených olovem. Olověné
rakve byly umístěny v cementových hrobech se stěnami o síle 18 cm.
(citát z jinak dost šílené protijaderné knížky)

Odpovědět


Pískoviště

Enders Xenocida,2012-07-23 21:05:10

Docela by mě zajímalo co by se stalo kdyby ten zářič co se našel nedávno na pískovišti v Praze někdo rozemlel a hodil do přehrady která zásobuje Prahu pitnou vodou.
Kolik bekerelů na litr by to hodilo ?
Byla by ta voda ještě pitná ?

Odpovědět


Pavel Hudecek,2012-07-24 11:11:16

Obvykle se používají prakticky nerozpustné sloučeniny, obzvláště u zářiče určeného k přímému kontaktu s tělem pacienta. Takže vysypání rozdrcené rádiové jehly do přehrady by si možná ani nikdo nevšiml.

Odpovědět


Hmm

Enders Xenocida,2012-07-24 12:27:23

Uvnitř toho nalezeného válečku bylo radium.
Nepodařilo se mi ale nikde zjistit kolik gramů.

Odpovědět

smiech ci plac

Rastislav Marko,2012-07-21 07:39:41

Tak konecne som sa tu aj zasmial. Netrvalo mi to ale dlho, lebo hned na to som si uvedomil velku pravdu tohoto clanku. Skutocne je casto politicka reakcia na udalosti len gestom, namiesto realneho riesenia problemu. Napriek tomu ma predstava "sportovej" spolocnosti pobavila. Mozno je to namet na nejaky nizkorozpoctovy sci-fi (nieco ako film "idiokracia" :)

Odpovědět

Statisticke riziko jenom

Jiri Hasek,2012-07-21 06:35:39

slabe koreluje se subjektivnim strachem. V pripade medializace zalezi jak je riziko fotogenicke a jak pusobi na sledovanost podobne jako jine zpravy. Kdysi dramaturgie zprav ze sveta indukovaly predstavu ze za 2SV Americani prepadli temer nevinne Japonce na jejich ostrovech a dokonce na ne hodili dve atomove bomby. Americky stab tenkrat podle cerstvych zkusenosti s Japonskou vojenskou doktrinou "do posledniho muzer" provedl odhad americkych ztrat cca milion vojaku. Jake by v tom pripade byly na strane Japoncu? Japonci ztraceli posledni velke lode, letadla a na malem ostrove byla dulezita sidla na dostrel. V Evrope uz valka skoncila a Americani uz nemuseli spechat. Kolik by padlo Japoncu? Deset milionu? Dvacet milionu? Vice milionu? Kolika Japoncum zachranily atomove bomby zivotu? Atom je zkratka spatny a basta fidly.

Odpovědět


Slaviboj Ošćěpić,2012-07-21 08:52:20

Naprosto s vámi souhlasím i ohledně amerických plánů na svržení a to přesto, že jsem přesvědčen, že to s Japonským vedením tehdá ani nehlo. Zkusit se to muselo a zas až taková tragédie to nebyla. Protiatomoví věřící z nějakého slušnému člověku nepochopitelného důvodu dávají přednost konvenčnímu bombardování Tokia.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace