Robotický průzkumník Curiosity sotva dosedl na Mars a už se objevila ožehavá informace, která závažně kompromituje představy o dávné historii Rudé planety s velkolepým oceánem a vůbec spoustou vody. Na první pohled by se mohlo zdát, že vozidlo NASA a dávný oceán Marsu spolu zase tak moc nesouvisejí, jenže to tak úplně není. Hypotéza Oceánu Marsu, podle níž byl před miliardami let na Marsu ohromný oceán, přezdívaný Oceanus Borealis a zabírající možná více než třetinu povrchu planety, byla až doposud silným motorem výprav na Mars. Když by na Marsu bylo v minulosti tolik vody, tak by už v ní nějaký ten život eventuelně mohl vzniknout. A pokud by náhodou nepřežil do dnešních dnů, tak může Curiosity nebo nějaký další robot objevit v marsovských horninách jeho pozůstatky.
Jenže, teď je tu nepříjemný problém. Významná část argumentace ve prospěch velkoryse a stabilně zavodněného pravěkého Marsu stála na objevech jílů, které měly vznikat pouze v jednoznačně vodním a pro život přívětivém prostředí. Teď to všechno zhatil Francouz Alain Meunier z Université de Poitiers, který s týmem kolegů ve Francouzské Polynésii zkoumal suchozemské lávové proudy, obsahující železo a hořčík. Dělali to na pamětihodném místě, důvěrně známém všem fanouškům pokusných jaderných výbuchů, čili atolu Mururoa v souostroví Tuamotu.
Celý ten průšvih s Marsem je v tom, že Meunier a spol. našli nepříjemně podobné jíly přímo na pacifické lávě a zdá se, že vznikají při tuhnutí lávy bohaté na vodu. Přitom prý rozhodně nepotřebují trvale kapalnou vodu, takže se nedá říct, že by vznikaly v době klimaticky příznivé pro život našeho typu.
Objevené lávové jíly z Francouzské Polynésie také obsahují deuterium a vodík v podobném poměru, jako jsou v jílu meteoritů z Marsu. Atol Mururoa navíc není jediným místem, kde jsou takové procesy k vidění. Podobné je to například v údolí brazilské řeky Páraná, i jinde. Ve skutečnosti naznačoval podobné problémy i samotný odhadovaný věk Oceánu Marsu. Ten totiž činí kolem 3,8 až 3,7 miliardy let, v marsovském období Noachianu, což se velmi nepříjemně shoduje se slavným Pozdním těžkým bombardováním (Late Heavy Bombardment), které tehdy zasypalo vnitřní planety Sluneční soustavy bezpočtem meteoritů. A co je asi pravděpodobnější na povrchu Marsu, právě zasahovaného obrovskými meteority? Poklidně chladný oceán anebo dramatické výlevy lávy?
Jestli nejde o omyl, tak je to opravdu hodně studená sprcha, hlavně pro optimisticky naladěné operátory Curiosity. Tak jako před měsícem všichni čekali na jejich radostné skotačení, po zveřejnění zprávy o lávových jílech by je nechtěl potkat asi nikdo, leda snad s přáním upřímné soustrasti. Projekt Curiosity šlape na plné obrátky, všichni se těší na průzkum sedimentů dávných vod a najednou se pokazí něco, co nikdo z nich nemohl ovlivnit. Věda není vždycky jenom o slávě. Teď je minimálně možné, že jíly nemusejí vznikat v kapalné vodě a mohou vykrystalizovat přímo z lávy. Otázkou je, jestli se to na nich dá nějak poznat. Odborníci snad časem na něco přijdou. V tuhle chvíli je nicméně docela dobře možné, že na Marsu vlastně nikdy žádná pořádná povrchová voda nebyla. A my nesmírně namáhavě posíláme důvtipné roboty na trvale vyprahlý a nejspíš mrtvý svět, kde mohou nalézt tak maximálně vypadlý šroub z nějakého předcházejícího pozemského průzkumníka.
Snad ještě není vše ztraceno. Meunierův tým se mohl zmýlit, stává se to. Curiosity a také její starší a menší sourozenec Opportunity se teď jistě na jíly z povrchu Marsu hodně důkladně podívají a třeba se ukáže, že se v detailech od pozemských lávových jílů liší. I to se stává. Kdyby ani tohle nevyšlo, na Marsu eventuelně mohl prosperovat život, který moc vody nepotřebuje. Ostatně, nějaká voda na povrchu Marsu stále je, i když asi nebývá příliš kapalná. No a nakonec, i kdyby se ukázalo, že Mars byl a je jenom vyschlá koule, plná prachu a balvanů, představy o vzniku pozemského života se už alespoň nebudou komplikovat divnou oklikou přes Mars.
Prameny:
Nature Geoscience 9.9. 2012, Universe Today 10.9. 2012, Wikipedia (Water on Mars, Mars ocean hypothesis).
Jak vznikla kamenná marsovská kobliha?
Autor: Dagmar Gregorová (30.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o životě na Venuši (část druhá)
Autor: Tomáš Petrásek (04.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o hledání života na Marsu (část první)
Autor: Tomáš Petrásek (02.06.2023)
Proč je Venuše žlutá a jak hledáme život na Marsu
Autor: Jan Špaček (09.03.2023)
Hledání života na Marsu 1 Úvod série
Autor: Jan Špaček (19.01.2023)
Diskuze:
voda a tlak
Vladimír Němec,2012-09-12 13:07:56
Nevím, ale zdá se mi, že přítomnost oceánu na Marsu má ještě jednu trhlinu. Tlak vzduchu je tu tak malý, že kapalná voda se "rychle" vypaří. A mohl být někdy v historii Marsu tlak větší? Není pro tlak (kromě složení atmosféry a teploty) určující gravitační síla - ta ale byla stále stejná! Kde je v úvaze chyba?
Odpověď na otázku
Mojmir Kosco,2012-09-12 15:12:57
odpověď na otázku Vám dá http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda_na_Marsu#Minulost
Problém tohoto článku a výzkumu je v tom že výzkumník se domnívá že na marsu se nemohla vyskytovat voda z důvodu její nepřítomnosti jako sloučeniny při utváření současného marsovského povrchu .Je to obdobné jako když na zemi při dostatečném ochlazení by voda nevznikla a činí tak na zakladě vyzkumu vyvřeleho zemského magmatu kdy kolem má vody dost a dost .Mars má při tom obdobné složení jako země a v počátku prošel i obdobným vývojem až do a tady jde o laicky odhad kdy na zemi vznikl život ,který začal zemi přizpůsobavat a regulovat
Odpověď?
Vladimír Němec,2012-09-13 06:50:19
Možná špatně hledám, pane Kosco, ale odpověď jsem tam nenašel. Ale asi jsem se blbě zeptal.
Mně připadá, že velikost gravitace na povrchu udává velikost energie (potenciální + pohybové), kterou musí mít molekula, aby gravitaci unikla. Z této energie vychází, jaký tlak atmosféry MŮŽE na planetě být. Samozřejmě, jde o dynamický proces (uvolňování plynu do atmosféry, unikání do kosmu), takže tlak by měl kolísat kolem "správné" hodnoty. Je-li tomu tak, potom Mars nikdy v minulosti NEMOHL mít vyšší atmosférický tlak. Předpokládám, že měl zhruba stejné složení atmosféry (hmotnost molekul). Vyšší teplota znamená sice vyšší tlak, ale také vyšší kinetickou energii - snazší unik molekul do kosmu.
Má otázka tedy zněla, mám-li v této úvaze někde chybu.
Marek Fucila,2012-09-13 12:48:51
Pán Němec, nie som síce astronóm, ale nedávno som sledoval nejaký dokument o Marse. Riešili tam rozdiel medzi Zemou a Marsom v absencii magnetického poľa. To by malo chrániť planétu pred kozmickým žiarením. Keďže na Marse už magnetické pole nie je, atmosféru postúpne odfúkol slnečný vietor. Vaša úvaha nemusí byť zlá, len nepočítate s tým, že nejde o uzatvorený systém a existujú sily, ktoré na tie molekuly pôsobia zvonku.
odpověď II
Vladimír Němec,2012-09-13 23:41:50
Pene Fucila, máte pravdu, že s tímto efektem moje úvaha nepočítá. I když v okolí Marsu už není tak "silný", budou energie částic slunečního větru vysoké - možná vyšší, než energie potřebná k odtržení molekuly z atmosféry.
Plyne z toho obráceně ale, že atmosféru mohl mít Mars až po vzniku magnetického pole.
Stálost
Mojmir Kosco,2012-09-14 19:01:58
Planeta prošla vývojem a počas ochlazovaní měla dostatečný tlak do doby než o atmosferu příšla .Předpokladám že je to podobné jako když vařím bez pokličky. V jednu chvíli nastala situace kdy se Mars začal ochlazovat atmosfera měla dostatečný tlak a voda mohla vytvořit kapalné skupenství to období asi bylo krátke ale stejně mohlo čítat desitky či stovky mil let
Rád
Mojmir Kosco,2012-09-12 06:50:59
jsem rád že jim rovněž nevyšlo že na zemi není voda a nikdy nebyla ......
Klid
Vít Výmola,2012-09-11 09:08:54
Ztraceno není rozhodně vůbec nic. Že na Marsu byla, a dokonce ještě i je, voda je zřejmé z více poznatků než jenom z jílů. Samozřejmě zůstává otázkou, kolik té vody bylo.
Curiosity.
Jarda Pešek,2012-09-11 07:57:12
Zrovna jsem četl, že cílem Curiosity rozhodně není nalezení vody. Naopak se snažili pro přistání vybrat oblast, kde na ni s největší pravděpodobností nenarazí, protože se bojí kontaminace pozemskými bakteriemi.
voda
Tomáš Kohout,2012-09-11 07:37:58
Vzhledem k tomu, že sonda Phoenix narazila po odkrytí povrchové vrstvy přímo na vodní led, Opportunity i Spirit našly hydroxilové materiály na různých místech a sopečná činnost na Marsu se díky neexistující deskové tektonice omezovala jen na pár míst, (to nepočítám některé další důkazy o hustější atmosféře v minulosti či vyšší teplotě na povrchu) neměl bych o existenci tekuté vody v minulosti velké obavy. Je možné, že část jílů mohla vytvořit láva, ale jak uvedl i tým Alaina Meuniera, i ta musí být bohatá na vodu, jinak k danému efektu nedojde. No, necháme se překvapit výzkumnou laboratoří Curiosity, i když netuším, jestli pro zkoumání stabilní tekuté vody je nejlepším místem kráter.
Detail
Milan Závodný,2012-09-11 05:28:35
V článku nie je ani slovo o iných dôkazoch vody - o bohatej vodnej erózii. Nemyslím, že by v NASA mali hlavy v uteráku kvôli objavu akéhosi geológa v Polynézii. Neskoré bombardovanie spôsobilo okrem vulkanickej činnosti i roztopenie vodných ľadov, to je asi samozrejmé. Iba si myslím, že život tam nikdy nebol, veď i na Zemi vznikol iba raz, hoci tu má podmienky priam ideálne už 4 miliardy rokov.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
