Co když na Marsu voda nikdy nebyla?  
Výzkum lávy na atolu Mururoa přinesl objev lávových jílů, které nepotřebují ke svému vzniku kapalnou vodu a obyvatelné prostředí. Pokud takhle narostly i jíly na Marsu, bude to rána pod pás optimistickému průzkumu Rudé planety.


 

Zvětšit obrázek
Údajné vrstvy s jílem v kráteru Antoniadi. Kredit: NASA/JPL/University of Arizona.


 

Zvětšit obrázek
Atol Mururoa. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Robotický průzkumník Curiosity sotva dosedl na Mars a už se objevila ožehavá informace, která závažně kompromituje představy o dávné historii Rudé planety s velkolepým oceánem a vůbec spoustou vody. Na první pohled by se mohlo zdát, že vozidlo NASA a dávný oceán Marsu spolu zase tak moc nesouvisejí, jenže to tak úplně není. Hypotéza Oceánu Marsu, podle níž byl před miliardami let na Marsu ohromný oceán, přezdívaný Oceanus Borealis a zabírající možná více než třetinu povrchu planety, byla až doposud silným motorem výprav na Mars. Když by na Marsu bylo v minulosti tolik vody, tak by už v ní nějaký ten život eventuelně mohl vzniknout. A pokud by náhodou nepřežil do dnešních dnů, tak může Curiosity nebo nějaký další robot objevit v marsovských horninách jeho pozůstatky.


Jenže, teď je tu nepříjemný problém. Významná část argumentace ve prospěch velkoryse a stabilně zavodněného pravěkého Marsu stála na objevech jílů, které měly vznikat pouze v jednoznačně vodním a pro život přívětivém prostředí. Teď to všechno zhatil Francouz Alain Meunier z Université de Poitiers, který s týmem kolegů ve Francouzské Polynésii zkoumal suchozemské lávové proudy, obsahující železo a hořčík. Dělali to na pamětihodném místě, důvěrně známém všem fanouškům pokusných jaderných výbuchů, čili atolu Mururoa v souostroví Tuamotu.

 

Zvětšit obrázek
Lávové jíly z atolu Mururoa. Kredit: Meunier-Riffaut.

Celý ten průšvih s Marsem je v tom, že Meunier a spol. našli nepříjemně podobné jíly přímo na pacifické lávě a zdá se, že vznikají při tuhnutí lávy bohaté na vodu. Přitom prý rozhodně nepotřebují trvale kapalnou vodu, takže se nedá říct, že by vznikaly v době klimaticky příznivé pro život našeho typu.

 

Zvětšit obrázek
Svět, který nebyl. Mars s oceánem. Kredit: Ittiz, Wikimedia Commons.

Objevené lávové jíly z Francouzské Polynésie také obsahují deuterium a vodík v podobném poměru, jako jsou v jílu meteoritů z Marsu. Atol Mururoa navíc není jediným místem, kde jsou takové procesy k vidění. Podobné je to například v údolí brazilské řeky Páraná, i jinde. Ve skutečnosti naznačoval podobné problémy i samotný odhadovaný věk Oceánu Marsu. Ten totiž činí kolem 3,8 až 3,7 miliardy let, v marsovském období Noachianu, což se velmi nepříjemně shoduje se slavným Pozdním těžkým bombardováním (Late Heavy Bombardment), které tehdy zasypalo vnitřní planety Sluneční soustavy bezpočtem meteoritů. A co je asi pravděpodobnější na povrchu Marsu, právě zasahovaného obrovskými meteority? Poklidně chladný oceán anebo dramatické výlevy lávy?


Jestli nejde o omyl, tak je to opravdu hodně studená sprcha, hlavně pro optimisticky naladěné operátory Curiosity. Tak jako před měsícem všichni čekali na jejich radostné skotačení, po zveřejnění zprávy o lávových jílech by je nechtěl potkat asi nikdo, leda snad s přáním upřímné soustrasti. Projekt Curiosity šlape na plné obrátky, všichni se těší na průzkum sedimentů dávných vod a najednou se pokazí něco, co nikdo z nich nemohl ovlivnit. Věda není vždycky jenom o slávě. Teď je minimálně možné, že jíly nemusejí vznikat v kapalné vodě a mohou vykrystalizovat přímo z lávy. Otázkou je, jestli se to na nich dá nějak poznat. Odborníci snad časem na něco přijdou. V tuhle chvíli je nicméně docela dobře možné, že na Marsu vlastně nikdy žádná pořádná povrchová voda nebyla. A my nesmírně namáhavě posíláme důvtipné roboty na trvale vyprahlý a nejspíš mrtvý svět, kde mohou nalézt tak maximálně vypadlý šroub z nějakého předcházejícího pozemského průzkumníka.

 

Zvětšit obrázek
Pustina Marsu. Kredit: NASA/JPL-Caltech/Malin Space Science Systems.


Snad ještě není vše ztraceno. Meunierův tým se mohl zmýlit, stává se to. Curiosity a také její starší a menší sourozenec Opportunity se teď jistě na jíly z povrchu Marsu hodně důkladně podívají a třeba se ukáže, že se v detailech od pozemských lávových jílů liší. I to se stává. Kdyby ani tohle nevyšlo, na Marsu eventuelně mohl prosperovat život, který moc vody nepotřebuje. Ostatně, nějaká voda na povrchu Marsu stále je, i když asi nebývá příliš kapalná. No a nakonec, i kdyby se ukázalo, že Mars byl a je jenom vyschlá koule, plná prachu a balvanů, představy o vzniku pozemského života se už alespoň nebudou komplikovat divnou oklikou přes Mars.

 

Prameny:

Nature Geoscience 9.9. 2012, Universe Today 10.9. 2012, Wikipedia (Water on Mars, Mars ocean hypothesis).


 

Datum: 10.09.2012 22:38
Tisk článku

Související články:

Jak vznikla kamenná marsovská kobliha?     Autor: Dagmar Gregorová (30.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o životě na Venuši (část druhá)     Autor: Tomáš Petrásek (04.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o hledání života na Marsu (část první)     Autor: Tomáš Petrásek (02.06.2023)
Proč je Venuše žlutá a jak hledáme život na Marsu     Autor: Jan Špaček (09.03.2023)
Hledání života na Marsu 1 Úvod série     Autor: Jan Špaček (19.01.2023)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz