Copak najdeme v genomu masového vraha?  
Vědci z University of Connecticut chtějí hledat stopy masového vraždění v DNA newtownského střelce. Otázkou je, zda by nebylo lepší zapracovat v oblasti péče o duševní zdraví.



 

Zvětšit obrázek
Newtownský vrah ze školní ročenky. Kredit: The Newtown High School yearbook, Wikimedia Commons.

Přestože jsou vědci většinovou společností vnímání jako podivíni, kteří si žijí ve vlastním světě a tam provádějí nepochopitelné a možná i nebezpečné věci, ve skutečnosti se i oni často zajímají o okolí a vnímají zásadní události, které se v něm odehrávají. Dokonce se stává, že se badatelé takovou událostí inspirují a spustí v souvislosti s ní výzkum. Týká se to i hrozných skutků, k nimž se asi jen málokdo chce v brzké době detailně vracet. Takový vědec musí s nemalou odvahou čelit vlně nevole a také často nepříjemné mediální pozornosti, odměnou mu ale zase může být pořádná porce prestiže, pokud ovšem bádání dovede ke zdárnému konci.

 

 

Paul Steinberg. Kredit: Paul Steinberg.

Jistě s velkou odvahou se teď do podobného výzkumu pustili genetici z University of Connecticut (UConn), kteří se jen pár dní po vraždění v Newtownu rozhodli analyzovat genom dvacetiletého vraha A.L.. Budou tak prý hledat biologické kořeny extrémního násilí. Možná ještě nezačali a už teď je každému jasné, že jejich práce bude hodně kontroverzní, i když z několika poměrně odlišných důvodů. Mluvčí dotyčné univerzity jistě dobře ví, proč je v téhle věci skoupá na slovo a proč se omezila na pouhé potvrzení takových plánů. A mnozí lidé z vedení teď určitě budou mít neklidné spaní.

 

Jak by výzkum genomu masového vraha mohl probíhat? Oslovení odborníci spekulují, že vědci UConnu budou kontrolovat veškeré jeho geny a hledat cokoliv neobvyklého. Takže přijde řada na duplikace anebo naopak delece jednotlivých genů, jakož i mutace uvnitř jednotlivých genů. Zřejmě se podívají i do rozsáhlých pustin genomu bez genů, kde bývají významné regulační sekvence. Bude-li jim přát štěstí, tak i něco zajímavého najdou. První ohromný problém je ale samozřejmě v tom, že lidskému genomu příliš nerozumíme. Pokud by newtownský vrah opravdu byl produktem nějaké odhalitelné genetické změny, není vůbec jisté, že ji pochopíme. Ba co hůř, není vůbec jisté, že ji poznáme. Každý z nás ukrývá v genomu spoustu změn, které více či méně ovlivňují naše fungování ve světě. Zatím ale nejsme s to přesněji odvodit vliv genomu ani na základní rysy chování, natož na něco tak bizarního, jako je střelba automatickou zbraní do dětí.

 

 

Zvětšit obrázek
University of Connecticut, Health Center. Kredit: Ragesoss, Wikimedia Commons.

Asi jenom blázen by si myslel, že ve vrahově DNA bude svítit zřetelný nápis „Baví mě střílet prvňáčky.“ Je ale docela dobře možné, že tam lidé z UConnu najdou nějaké podezřelé genetické změny a pak se ukáže, že je vlastní i další lidé, třeba celá procenta populace. Mnoho odborníků se bojí následků takového objevu. Budeme lidi s genetickým stigmatem vyšetřovat, zavírat anebo z nich rovnou vyrábět hnojivo? Anebo si zachováme špetku zdravého rozumu a provedeme další výzkumy, které nejspíš potvrdí, že prakticky nikdo s takovým genetickým profilem masově nevraždil? Může se stát, že vrah z Newtownu a další masoví vrazi sdílejí vzácnou a výraznou genetickou poruchu, komentátor by si ale na to rozhodně nevsadil.

 

 

Zvětšit obrázek
Barry Goldwate, 1962. Kredit: Marion S. Trikosko, Wikimedia Commons.

Ve skutečnosti je extrémně nepravděpodobné, že by k masovému vraždění vedla jedna či několik málo genetických změn. Charakter každého člověka utvářejí stovky a tisíce genů, které lze do jisté míry obvinit z výsledného chování, ale při odhalování potenciálních vrahů to moc nepomůže. Pokud si výzkumný tým UConn chce zahrát na Prekrim ze světa Minority Report Stevena Spielberga, s jeho schopností bránit budoucím zločinům, budou zklamaní. Historie biologie je plná podobných pokusů, jak mezi lidmi odhalit budoucí zločince, které obvykle skončily krachem. V posledních desetiletích se navíc k odborným neúspěchům ještě pravidelně přidávají obvinění z rasismu, jako skutečné motivace výzkumu souvislostí mezi geny a zločiny. Newtownský vrah byl „naštěstí“ bělošský synek z lepších poměrů, takže výtky ohledně rasismu by byly poněkud komické.

 

Psychiatr a publicista Paul Steinberg v New York Times varuje, že ať už na University of Connecticut zjistí cokoliv, bude jejich výzkum vlastně spíš škodit. Tím, že odvádí pozornost nesprávným směrem. Podle něj je nad Slunce jasnější, že A.L. i jiní masoví vrazi nedávné americké historie především trpěli hlubokými psychickými problémy. V USA si na to sami zadělali dlouhodobým podceňováním péče duševního zdraví Američanů, která je bezesporu na bídné úrovni. Steinberg připisuje velký díl viny takzvanému Goldwaterovu pravidlu (Goldwater Rule), které je etickým standardem Americké Psychiatrické Asociace (APA). Barry Goldwater v roce 1964 kandidoval za Republikánskou stranu na prezidenta USA s výrazně protikomunistickou a protisovětskou rétorikou a byl tehdy poražen demokratem Lyndonem B. Johnsonem. Časopis Fact v souvislosti s volbami publikoval nepříliš lichotivý článek o Goldwaterovi, v němž se oslovení psychiatři vyslovovali k jeho duševnímu zdraví. Od té doby APA zakazuje psychiatrům komentovat duševní stav lidí, které osobně nevyšetřili. Problém je podle Steinberga v tom, že se po každé masové vraždě objevují povídačky o násilných videohrách, zhoubné kultuře hédonismu a ztrátě náboženské víry, zatímco odborné názory psychiatrů zapadnou. Psychiatři prý ve skutečnosti docela dobře znají některé spouštěcí mechanismy zběsilého vraždění a vlastně ani tak moc nepotřebují genetické analýzy s nejistým výsledkem. Opravdový průšvih je, že v USA schází vůle potenciálně nebezpečné lidi vyhledávat a léčit.


Prameny:

New York Times, Science, News Analysis 24.12. 2012, io9 26.12. 2012.

Datum: 29.12.2012 17:12
Tisk článku

Související články:

DNA pistole označkuje podezřelé na týdny     Autor: Stanislav Mihulka (20.02.2013)
Sebevědomí lidoopi a jiná zvěrstva     Autor: Jan Lukavec (17.02.2011)
Vražda v dětství mění ptáky na celý život     Autor: Jaroslav Petr (02.10.2008)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz