Oživíme vyhynulé tlamorodky zázračné klonováním?  
Australští odborníci Projektu Lazar pracují na znovuvzkříšení fascinujících australských žab, které vychovávaly potomstvo v žaludku. Prozatím prý vytvořili jejich ranná embrya. Dočkáme se tlamorodek zázračných?


 

Zvětšit obrázek
Tlamorodka činila čest svému jménu. Kredit: Mike Tyler, University of Adelaide.


Navzdory obecnému přesvědčení, jak moderní civilizace deptá přírodu, je seznam druhů, které v posledních stoletích vyhynuly, pozoruhodně krátký. Dávní lovci sklonku nejmladší doby ledové podle všeho v tomto směru předvedli impozantnější výkon. Navíc, vymírání druhů je normální a čeká to každého, ať už lidskou rukou anebo ne. Nicméně, vymřelých druhů je samozřejmě škoda, přinejmenším ze sběratelského pohledu na věc. Lidé si dlouho mysleli, že vymření je navždy, ale s rozvojem technologií molekulární biologie a klonování to najednou tak definitivně nevypadá.

 

Mike Archer. Kredit: UNSW.

Žádný vyhynulý druh se sice ještě naklonovat nepodařilo a rozhodně to nebude nijak snadné, ale v různých laboratořích po světě se o to vědci snaží. Jejich projekty si už získaly četné zaryté odpůrce, kteří se mohou zbláznit z představy, že jim v zoo vesele pokyne chobotem mamut. Někteří odborníci se také obávají, že projekty klonování ohrožených či vymřelých druhů odčerpají prostředky, které by jinak byly k dispozici pro jiné postupy ochrany druhů a jejich prostředí. Mnozí další jsou ale možností přivést vyhynulé druhy zpátky fascinováni. Například, před pouhými pár dny se ve Washingtonu, D.C. odehrála ostře sledovaná konference TEDxDeExtinction, kde osobnosti vědy horlivě debatovaly právě o možnostech znovuvzkříšení vymřelých druhů a také o problémech, které se kolem toho točí.

 

Asi to nebude úplně náhodou, že se právě v době konání této konference objevila zpráva o výsledcích Projektu Lazar, kterému šéfuje Mike Archer z Univerzity Nového jižního Walesu v Sydney. Jeho cílem je oživit poměrně nedávno vyhynulý druh australských žab. K ospravedlnění takových snah by mohlo stačit už jenom české jméno dotyčného druhu, které zní tlamorodka úžasná (odborně Rheobatrachus silus). Dva druhy tlamorodek, blízce příbuzné čeledi paropuchovitých (Myobatrachidae), se totiž naprosto úchvatně staraly o své potomstvo. Svá oplozená vajíčka spolykaly a pak je nechaly vylíhnout v žaludku, kde pak pulci strávili dětství. Nakonec se přes tlamu matky narodily malé, ale kompletně vyvinuté žabky.

 

Zvětšit obrázek
Paropucha širokohlavá. Kredit: LiquidGhoul, Wikimedia Commons.

Tlamorodky žily u potoků v deštných lesích australského Queenslandu, bohužel pro ně ale každý ze druhů obýval jen malý areál, dohromady méně než 2 tisíce kilometrů čtverečních. Tlamorodka zázračná byla naposledy viděna živá v zajetí v roce 1983, tlamorodka větší (R. vitellinus) byla objevena v roce 1984 a už od roku 1985 je nezvěstná. U malých žab z deštného lesa samozřejmě nelze úplně vyloučit možnost, že ještě někde ve skrytu spokojeně žijí, oficiálně už jsou ale tlamorodky obvykle považovány za vyhynulé. V souvislosti s jejich zmizením se mluví o narušení prostředí, znečištění, patogenech či parazitech anebo dokonce o vysbírání milovníky přírody, ale o žádné přímé souvislosti mezi vyhynutím tlamorodek a lidmi se ve skutečnosti neví. Upřímně řečeno, ať už bylo bezprostředním důvodem jejich konce cokoliv, doplatily především na malé území, které je činilo zranitelnými.

 

Zvětšit obrázek
Areál tlamorodky zázračné zeleně, tlamorodky větší modře. Kredit: Froggydarb, Wikimedia Commons.

Mike Archer a Projekt Lazar by to teď mohli napravit. Po pěti letech intenzivního snažení se jim povedlo přenést jádra buněk ze tkání tlamorodek zázračných, které byly odebrány v sedmdesátých letech a poté zmraženy, do vajíček poskytnutých poměrně blízce příbuznými paropuchami širokohlavými (Mixophyes fasciolatus). Podle Archera se některá z těchto vajíček začala dělit a vytvořily se v nich ranné zárodky žab. Tlamorodky se sice bohužel nezrodily, protože embrya za pár dní zahynula, ale badatelé Projektu Lazar tvrdí, že buňky dotyčných embryí obsahovaly genetický materiál odpovídající tlamorodkám.

 

Jak velký to byl úspěch? Zatím jen těžko soudit, protože Archer a spol. své výsledky zatím ještě nepublikovali. Klonovači podle všeho dosáhli další metu na cestě ke znovuoživení, neboť oficiálně ještě nikdo embrya vyhynulého druhu nenaklonoval. Jednoduchá embrya ale ještě neznamenají hopsající žabky. Pomineme-li trable s růstem embrya, jistě nebude snadné uměle odchovat pulce, kteří se vyvíjeli v žaludku své matky. Na druhou stranu, tlamorodky zmizely před pár desítkami let a vědci mají k dispozici jejich buňky v použitelném stavu. To by Archerovi lidé mohli zvládnout. A kdo by nechtěl chovat žáby, které rodí tlamou?



Literatura

University of New South Wales News 15.3. 2013, Wikipedia (Cloning, Gastric-brooding frog).

Datum: 18.03.2013 16:05
Tisk článku

Žába Františka - Pohnerová PeadDr. Marta
 
 
cena původní: 49 Kč
cena: 41 Kč
Žába Františka
Pohnerová PeadDr. Marta

Diskuze:

problem pri medzidruhovom klonovani

Alexandra Zahradnikova,2013-03-19 12:06:42

Bude podla mna aj v mitochondrialnej DNA. Totiz vacsina genov ktore su dolezite pre cinnost mitochondrii je vacsina v jadrovej DNA, nie mitochondrialnej. Takze ked sa jadrova DNA meni v jednom druhu (mamut) a mitochondrialna v uplne inom druhu (slon, a pritom slon sa nevyvinul z mamuta, takze evolucia v oboch druhoch prebiehala paralelne dlhsie ako len od vymretia mamutov), tak cinnost genov nemusi byt spravne koordinovana. Geny malokedy pracuju samostatne, ale vzdy v konkretnom prostredi, a to prostredie je v zarodocnej bunke slona zakonite odlisne od prostredia v zarodocnej bunke mamuta. Mozno keby sa im podarilo najst mamuticu so zrelymi vajickami vo vajecnikoch, takze by sa im okrem jadra podarilo preniest aj mitochondrie...

Odpovědět


Alexandra Zahradnikova,2013-03-19 12:21:17

toto mala byt odpoved na Michala Lichvara...

Odpovědět


Diky

Michal Lichvar,2013-03-20 09:44:36

To som nevedel. Cize ono to z ozivovanim vymrelich druhov nebude take lahke.

Navyse, teraz som si spomenu na clanok co tu bol nedavno ... preco naklonovana macka nebude mat nikdy rovnaku farbu srsti ako "zdrojova" ... nieco s kuskami RNA v obale DNA. Takze dalsia premenna do rovnice.

Odpovědět


Alexandra Zahradnikova,2013-03-20 10:12:56

Ono to nie je lahke ani pri existujucich druhoch. To co na jednom druhu funguje, pri inom nemusi. Napriklad vyroba GMO mysi uz je velmi pekne zavedena, ale ta ista metoda u potkanov pokial viem nefunguje, hoci je to dost blizky druh. Holt veda nie je len o promenovani sa v bielom plasti, je to beh na dlhe trate kedy ma clovek na vyber niekolko variant a moze sa mu stat ze ked by sa uz mal blizit do ciela tak zisti, ze toto je slepa ulicka.

Odpovědět

Mamut

Michal Lichvar,2013-03-19 09:58:51

ja by som chcel mamuta :)

A nejak neviem pochopit, preco je to take tazke, ked vieme naklonovat ovcu, preco nemozeme vziat kus z mamuta a rovnakym postupom v nejakej slonici donosit male chlpate. Ved zmrznutych mamutov sa dari nachadzat.

Odpovědět


Marek Fucila,2013-03-19 10:07:53

Predpokladám, že to robia formou pokus-omyl, a kým nepríde úspešný pokus, tak ťažko určiť čo všetko zatiaľ robia zle.

Odpovědět


Daniel Konečný,2013-03-19 11:44:35

tam je oproti ovci, pokud vim, potreba poskladat spravne mamuti dna z mnoha zlomku rozpadajici se informace

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace