Roberto Ventura Santos, ředitel Brazilské Geologické služby (CPRM) oznámil, že 1500 km od Rio de Janeiro  se pod hladinou nachází deska, která bývala pevninou a do vln Atlantiku se ponořila v důsledku  rozestupu Afriky a Jižní Ameriky. Geologové na to přišli poblíž lokality známé jako "Rio Grande Elevation" a to již před dvěma lety když zkoumali vzorky mořského dna. V místech, kde  přechází brazilské pobřežní vody do vod mezinárodních se nachází vyvýšenina tvořená granitem.

 

Granit, neboli žula, je typu označovaného jako „A“. Ten je charakteristický pro stabilní kontinentální oblasti. To vědce poněkud mátlo a proto se zveřejněním svých dedukcí poněkud váhali. K formulaci, že se jedná o potopenou pevninu, se odhodlali až po vyhodnocení vzorků brazilsko-japonskéo výzkumného týmu, který opatřil více vzorků. Měl totiž k dispozici ponorné plavidlo Shinkai 6500.  Dnes už je jasné, že jde o pevninu, která se propadla následkem rozestupování  africké a americké pevninské desky. Objev začínají sdělovací prostředky skloňovat pod názvem  „brazilská Atlantida“. 

 

 

U adeptek na Atlantidu začíná docházet k tlačenici. O něco dříve než ta brazilská se v mediích začala zmiňovat „egyptská Atlantida“. Tu si v severní Africe připsali na své konto francouzští archeologové vedení Franckem Goddiem. Místo poblíž nilské delty je dnes vzdálené šest kilometrů od pobřežní čáry a nachází se v hloubce padesáti metrů.  Lokalita vydává stále nové a nové poklady a tak vychází na jevo, že zde kdysi byla kvetoucí a výstavní vstupní bránou do říše faraónů. Ze zachovaných nápisů se podařilo vypátrat, i její jméno. Městu říkali Thonis. Staří Řekové ho později překřtili na Heraklión, ale nedlouho poté se z map i povědomí lidí vytratilo. Vinu na tom má tamní nestabilní podloží. Asi v osmém století se propadlo o čtyři metry a tehdy kvetoucí město již definitivně zmizelo pod hladinou.

 

 

O Herakliónu pěl Homér jako o místu oplývajícím bohatstvím. Jen jsme mu, jako již tradičně, moc nevěřili. I francouzská expedice učinila objev pouhou náhodou. V oblasti totiž pátrala jen po potopených lodích z bitvy na Nilu. Až vyzvednuté sochy, šperky a další poklady všem otevřely oči a básníkovi, jehož chvalozpěv jsme považovali za uměleckou metafóru, daly zcela za pravdu.

   

 

Rozdíl mezi oběma nálezy nazvanými v poslední době termínem Atlantída, je ale dost propastný. Zatímco ta egyptská, byla v rozpuku mezi 6. až 4. století před naším letopočtem a k jejímuž potopení došlo v osmém století našeho letopočtu, u brazilské došlo podle Roberty Ventury Santose k jejímu ponoření před miliony let. V centru egyptské Atlantidy ještě nedávno stál chrám boha Amóna a kněží v něm bohatli vybíráním celních poplatků, v časech té brazilské se po pevnině proháněli dinosauři, ptáci ještě vykazovali celou řadu plazích znaků a savci měli na kahánku a jen stále čekali na svou příležitost - v podobě hromadného plazího vymírání. Je otázkou, nakolik je u brazilského nálezu slovo Atlantida vhodné uvádět. 

Pramen:  Brazil Geology Service

 

Egyptská Atlantida byl zřejmě egyptský přístav. Takto jej ztvárnil tým podmořských archeologů vedených Franckem Goddiem