Je tu jaro a s ním vykvétají jedny z nejkrásnějších a nejzajímavějších kvetoucích dřevin, jež zdobí mnohé z našich zahrad. Jsou to magnólie, spíše správněji (i když možná dnes už trošičku archaicky) nazývané šácholany. Za své české jméno vděčí našemu národnímu obrozenci a tvůrci spousty našeho vědeckého názvosloví nejenom z oblasti botaniky Janu Svatopluku Presslovi (1791-1849), který je nazval podle jejich charakteristického plodenství šištice neboli šáchu. (Pressl je například i autorem velké části unikátního chemického názvosloví například koncovky oxidů –ný, -natý, itý, -ičitý, -ečný, -ičný, -ový, -istý, -ičelý jsou též jeho dílo.) Šácholany daly název celé čeledi kvetoucích dřevin šácholanovitých, jež se sestává z asi dvou set druhů dvanácti rodů, vyskytujících se hlavně v jihovýchodní Asii, ale rostou i ve východní části USA přes Mexiko až do tropů Jižní Ameriky. Jeden z amerických zástupců této čeledi je v našich zámeckých zahradách velmi často pěstovaný statný strom liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera).

Šácholany dle druhů rostou jako keře až poměrně vysoké stromy. K nám se dostaly hlavně z Číny a Japonska. Některé druhy jsou v našich středoevropských podmínkách mrazuvzdorné, ale pokud přijdou pozdní mrazíky na kvetoucí rostliny, květy zhnědnou a za jedinou noc je po kráse. Magnólie, jak se dřevina vědecky nazývá je pojmenována na počest ředitele botanické zahrady v Montpeliere pana Pierra Magnola (1638-1715).

Magnólií je současné době vyšlechtěno spousty kříženců a kultivarů s rozličnými vlastnostmi, například různou velikostí, barvou a tvarem svých nápadných květů. Nejkrásnější, nejznámější a u nás nejčastěji pěstovaný je Šácholan Soulangeův (Magnolia x Soulangiana). Je to mezidruhový kříženec šácholanu obnaženého (Magnolia denudata) a šácholanu liliokvětého (Magnolia liliiflora). Své jméno nese podle zahradníka, z jehož zahrad tento opadavý keř pochází, pana Soulange Bodina. Poprvé vykvetl velikými narůžovělými květy někdy kolem roku 1820 ve Fromontu nedaleko Paříže. Listy tohoto keře jsou obvejčité až eliptické 10 – 20 cm dlouhé. Dříve než vyraší, objevují se nápadné oboupohlavné květy tvaru kalicha. Květ je svou stavbou velmi primitivní, nemá ještě například diferencovaný kalich a korunu. Uvnitř květu je uspořádána ve šroubovici spousta tyčinek a na vrcholu květního lůžka je stejným spirálovým způsobem uspořádáno množství pestíků. Po odkvětu se vytváří šišticovité souplodí měchýřků – šách.

Souplodí - šách

Díky paleontologickým nálezům zbytků pylových zrnek víme, že počátky kvetoucích rostlin můžeme klást do druhohor a první kvetoucí rostliny byly současníky posledních dinosaurů. Málokdo ví, že květy dřevin příbuzných současným magnóliím byly mezi těmi prvními, jež se na Zeměkouli objevily a že právě ony byly prvními rostlinami, jež pro své pohlavní rozmnožování začaly využívat pomoci hmyzu. V dávných dobách stejně jako dnes je opylují brouci. Díky té úžasné spolupráci magnólie nevyhynuly a my se jejich kráse můžeme obdivovat dodnes.

Žádný příspěvek nebyl zadán