Větrník na vánek  
Americká společnost SheerWind představila tunel s větrnou turbínou pod názvem INVELOX. Informaci otiskly snad všechny významnější agentury a periodika, včetně BBC. V materiálech se praví, že zařízení může produkovat až o 600 % více energie než tradiční větrné turbíny. V terénním testu INVELOX turbína měla "výrazně překonat tradiční turbínu". Nové řešení by mělo snížit náklady na instalaci zařízení na méně než 750 dolarů na 1kW výkonu.


 

Systém INVELOX funguje na principu zachycování větru něčím, co připomíná dělenou nálevku. Zužující se „rukávec“ rychlost proudění zachyceného větru urychluje, což vede k tomu, že zařízení zůstává v provozu i tehdy, kdy klasická řešení už stojí. Na rozdíl od jiných elektráren  má nové řešení minimalizovat vliv na životní prostředí a být šetrnější k ptactvu. K tomu, aby bylo ziskové, se má dokonce obejít bez státních subvencí. V oblasti získávání energie z obnovitelných zdrojů se má INVELOX stát převratnou záležitostí. 
 

Z materiálů SheerWind vyplývá, že turbína pracuje i při rychlosti větru jedné míle za hodinu, což jí v žebříčku využitelnosti má posunout na rekordních 72 %. Dr. Daryoush Allaei, generální ředitel společnosti prohlašuje, že "INVELOX výkonem převyšuje tradiční větrníky a stává se technologií konkurující hydroelektrárnám a paroplynovým elektrárnám spalujícím zemní plyn." Energie ze vzduchu v cenové relaci pod 10 dolarů na jednu megawatthodinu, bylo dosud u větrníků  povážováno za utopii. SheerWind by měl tuto hranici nyní pokořit. 


Systém INVELOX je prakticky takový trychtýř na vzduch s postupně se zužujícím potrubním, které ho přivádí k turbíně umístěné na úrovni země. Lepším využitím proudícího vzduchu má systém vyrábět elektřinu 0,4 m/s, kdy rotory klasických stožárových větrníků se zastavují.


Při testu nového zařízení vál vítr o rychlosti 4,5 m/s. Před vstupem do turbíny  tubusu jeho rychlost zvyšovala na 30 m/s. Po průchodu turbínou se vzduch „vracel do přírody“ rychlostí okolo 6,7 m/s.

Představitelé společnosti tvrdí, že porovnáním s turbínou konvenčního systému jejich řešení poskytuje zlepšení o 81 - 660 procent a že zařízení lze v případě potřeby sestavovat do malých větrných farem, ale stejně dobře že mohou fungovat jako samostatné kusovky a sloužit malospotřebitelům.

INVELOX má zabíjet méně ptáků a produkovat méně hluku. Na instalaci výkonu jedné kilowaty mají být pořizovací náklady nižší než 750 dolarů, přičemž výroba jedné kilowatthodiny má přijít na jeden cent.



 

 

Zvětšit obrázek
Z křivky závislosti výkonu klasické větrné elektrárny na rychlosti větru je dobře patrné, že snažit se vylepšit parametry pro nízké rychlosti větru, pro celkovou ekonomiku větrné farmy nemá téměř žádný význam.

Všechno to ale má jeden háček, údaje pochází jen od výrobce a nikdo nezávislý parametry  neměl možnost ověřit. Firmě záleží na prodeji a tak nemusí být všechno, jak se to tváří. Výhrady k projektu by jistě měli i pánové Pitot a Prandtl, jimiž vděčíme za poznatky chování proudících plynů a kapalin. Stačí si totiž představit situaci, kdy se směr větru se otočí a pak zařízení začne fungovat jako Pitotova a Prandtlova trubice. Pokud se bude měnit směr větru, k maximálnímu využití  funkce nálevky s tubusem nepřispěje ani nějaké ohýbání „husích krků“ za turbínou aby do ní nefoukalo z druhé strany a nesnižovalo to výkon. Šlo by to sice řešit pohyblivou plošinou, ale ať už by jezdila věž okolo turbíny, nebo naopak, připomínalo by to pak spíš nádraží s kolejištěm, než cokoliv jiného. Ani s vychvalovanou šetrností k životnímu prostředí to nemusí být tak slavné. V prostoru za turbínou, kde to bude foukat, se bude víc prášit. Nebeskému ptactvu, který se dostane do nálevky a vcucne ho to do tubusu, také nebude do zpěvu a lopatky opeřencům nebudou jen čechrat peří, stejně jako náběžné hrany lopatek klasických větrníků. Havní problém ale budou vícenáklady spojené s většími variantami testovaného prototypu. Vyšší účinnost za mírného vánku, kdy má toto zařízení ještě fungovat, a klasické vrtule už ne, by energetický zisk prakticky nevylepšilo. Tvůrci totiž poněkud zamlžují to nejpodstatnější, že výkon všech těchto zařízení stoupá s třetí  mocninou rychlosti větru.

Údaj o 600 % tedy vypadá na první pohled hezky, ale není dost dobře jané, vzhledem k čemu? Navíc průměr ukazované testované turbíny je malý, jen asi jeden metr a stačí si představit jak monstrózní stavbou by věže nálevek byly, kdyby pozemní turbína byla třeba jen dvakrát větší.  A jak technologicky komplikovanější by takové řešení, ve srovnání s klasikou třílisté vrtule s otočnou strojovnou na tenké „jehle“, bylo.

INVELOX se podle nám dostupným údajů nejspíš stane jen další variantou snah typu  FloDesign, WindTamer, Optiwind,WindCube, Innowind, Enflo a dalších, u nichž se ekonomické přínosy proti klasickým větrníkům také neprosadily. 


Pramen: SheerWind

FloDesign

WindTamer

Optiwind

Windcube


 

Datum: 16.05.2013 20:33
Tisk článku


Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace