Červená královna se nemýlila  
Jejími radami se v uplynulých 66 milionech letech přestalo řídit devatenáct skupin savců a všichni na to doplatili.


Pod pojmem zánik druhů si většinou vybavíme hromadná vymírání vinou  změněného prostředí a nějaké katastrofy. K vymírání druhů docházelo a dochází ale také „jen tak“. Dnes jsou na řadě různé žáby a mnohdy ani netušíme proč. Co je to, co odsuzuje organismy k záhubě? 

 

Zvětšit obrázek
Královna Alence: "Abys zůstala na místě, musíš stále běžet, jak jen to dovedeš.“ (Kredit: John Tenniel, ilustrace z knihy Lewise Carrolla, Through the Looking-Glass, 1871)

Už čtyřicet let zásluhou amerického biologa Leigh Van Valena víme, že vymření druhu, nezávisí na tom jak je „starý“.  Ať už jde o druh honosící se ve vitrínách miliony let starými fosiliemi předků, nebo o evolučního benjamínka, oba mají stejnou „šanci“ vymřít. Jakoby tu žádné zkušenosti „starých mazáků“ s již dříve natrénovaným přizpůsobováním se změnám prostředí, nehrálo žádnou roli. Tento poznatek nedává vědcům klid a stále se snaží do něj vnést jasno. Nyní se jím zabývali na University of California v Berkely. Šli na to tak trochu oklikou. Položili si otázku, jak velkou roli v tom hraje „štěstěna“.  Aby jejich výsledky nezkreslovaly banality, jako je vliv člověka, vzali to zeširoka a posvítili si na celé kenozoikum, tedy dobu, kdy se rozpadlá  Gondwana sunula na sever a kdy se při nárazu do Laurasie tvořily Alpy a Karpaty a na opačném konci zeměkoule zase Himaláje, Pamír a Hindúkuš. Jde o dobu krátce po masívním křídovém vymírání, v němž vzali za své mořští plazi a dinosauři a kdy při střídajících se dobách ledových a meziledových začali mít navrch savci a ptáci.


V článku, který vyšel předevčírem  v časopisu  Science Express Quental a kol. Popsali vymírání devatenácti skupin savců. Rozhodující kriteriem pro výběr zvířat bylo, aby měla bohatý fosilní záznam. Zda druh už vyhynul, nebo zda, jako je tomu v případě koní, slonů a nosorožců, kteří mají své „zlaté časy“ již za sebou, nehrálo roli. Na takto vybraném souboru pak ověřovali platnosti teorie „Červené královny“


Aby mi kolega Mihulka v diskusi za termín „červená“ nevyčinil, budu citovat něco z jeho dřívějšího článku, v němž uvedl „kolorování“ teorie na červeno, na pravou míru.  Nápad  pojmenovat hypotézu o stále stejné pravděpodobnosti vymření druhu termínem „Red Queen“ měl biolog Van Valen. Stal se tím  na poli vědy nesmrtelným. Zatímco „Law of Extinction“ (zákon vymírání, vycházející z pozorované četnosti vymírání vzhledem ke stáří druhů), nezná nikdo, pojem Red Queen zná prakticky každý. Snad nejlíp si ho pamatují překladatelé anglických biologických textů, je pro ně hodně tvrdým „oříškem“. Původně totiž jde o postavu z knihy Lewise Carrolla. Traduje se, že pohádku v níž vystupuje  postavička z šachové hry, napsal pro dívenku Alici Liddellovou, která se s ním plavila po Temži a poprosila ho, aby jí něco hezkého vyprávěl. Příběh o Alence a jejím dobrodružství Carroll doplnil kouzelnými ilustracemi a jako dárek ji poslal Alici k Vánocům. Kniha se šířila světem a dílko se dočkalo volného pokračování nesoucí název „Za zrcadlem a co tam Alenka našla“.
Red Queen je tedy průvodkyně Alenky, která jí radí, že v jednom podivném místě -  ve světě za zrcadlem (ke se pohybuje zem) musí běžet, aby zůstala na místě a nezaostala. A právě tuto pohádkovou scénu Van Valen použil jako paralelu toho, co mu vycházelo z dat jeho fosilních záznamů – že totiž tvorové se musejí neustále finišovat k novým a novým vylepšením, jinak z dané lokality mizí.  Malér Valenova přirovnání tkví pro ne-Angličany v tom, že pohádkový děj operuje s šachovou královnou z doby Viktoriánské Anglie, kdy se hrávalo s bílo červenými figurkami. Pro  zbytek světa je proto spojení červená královna zavádějící. Překládat Red Queen jako „Červená královna“ je tudíž nesmysl, protože u nás to znamená “Černá královna“, a nebo ještě lépe - „Šachová královna“.  Chybujících bylo a je tolik, že se všude píše již jen o královně červené. A protože proti větru ne radno cokoli činiti, i my zde budeme operovat s termínem teorie červené královny. 


Asi nejvíce jí proslavil Matt Ridley svým lapidárním podáním výhod sexu. Zní to jako vtip, ale sex je opravdu tím, co umožňuje živočichům širokou variabilitu a  větší schopnost odolávat atakům  parazitů a změnám životního prostředí. Jinak řečeno – sex jako nástroj široké možnosti kombinace vhodných genů, dovoluje pronásledovaným v závodě připomínajícím běh o život, zaspurtovat a své pronásledovatele na chvilku setřást. Pohlavní rozmnožování není vlastně nic jiného, než genetický „úprk“. A jako takový do teorie Červené královny také patří.

 

Za jedno z prvních potvrzení platnosti teorie se považují zvyklosti novozélandského sladkovodního plže druhu Potamopyrgus antipodarum. Je schopen jak pohlavního, tak nepohlavního množení. V lokalitách, kde ho masově týrají cizopasní červi, se uchyluje k sexu a množí převážně pohlavně. V bezpečných jezerech, kde ho motolice neohrožují, považuje sex za trapnou zbytečnost a množí se nepohlavně.

U pohlavně se rozmnožujících párů nejde jen o náhodné kombinace genů. Částečně to mají aktéři pod kontrolou. Než k aktu dojde, většinou se pozorují, posuzují a ke spojení dochází až „po zralé úvaze“ a posouzení  nějakého parametru, který jim připadne jako důležitý. 


Před třemi roky se jinému kolektivu anglických vědců podařilo platnost hypotézy Červené královny potvrdit i na nižších organismech. Pokusně nechali běžet evoluci v kolektivu bakterií a fágů. Obě strany se vzájemně napadaly a přizpůsobovaly svému protihráči. Stejnou evoluční hru pak nechali hrát i bakterie, které genetickou manipulací připravili o schopnost na strategii fágů reagovat. Čtením  DNA se následně podařilo zjistit, že evoluce mezi plnohodnotnými protihráči vedla ke geneticky pestřejším populacím. Pokud mohly hostitelské bakterie reagovat na fágy, tak se jejich genom  vyvíjel dvakrát rychleji, než u těch, kteří napadali bezbranné bakterie.

 

I když „šnečí sex a molekulární hrátky bakterií s fágy jsou považovány za dostatečné potvrzení platnosti teorie „Červené královny“ a  že tedy motorem evoluce je závod ve zbrojení, dalo se tušit, že se vědci budou pokoušet ověřovat, zda to platí i pro savce. A právě o tom je nejnovější článek  vědců z  University of California v Berkely. Zjišťovali, zda zvířata a rostliny mohou mizet „ze scény“ jen tak, dílem nešťastné náhody, nebo zda v tom má kromě zhoršujícího se životního prostředí, prsty i Červená královna.  I když konkrétní příčiny vymření druhů zůstávají nejasné, vědci dospěli k  závěru, že osud mizejících savců není jen záležitostí toho, co by šlo nazvat smůlou, nebo hloupou náhodou. Důležitým faktorem je schopnost populace dávat vznik novým formám. 

 

Charles Marshall a Tiago Quental z UC Berkeley to zjistili sondou do minulosti. Téměř dvě desítky skupin savců, z nichž některým jejich rodokmen sahal až do doby před 66 miliony let, a které vymřeli, nebo jsou na vymření, mají vždy něco společné. Jejich „ústup ze slávy“ je doprovázen  změnami prostředí, ale tomu vždy předcházelo zpomalení rozvoje jejich rozmanitosti. Zdá se, jakoby „zlatý věk“ diverzifikačního rozletu trval jen do doby, než druh dosáhne maxima využití úživné kapacity daného životního prostředí. Pokud se mu takové mety podaří dosáhnout, pak už jen stačí, aby se poněkud změnily podmínky prostředí a tyto, jakoby „úspěchem uchlácholené“ druhy v krátké době mizí v propadlišti dějin.

 

Pokud mají Kaliforňané pravdu, pak by se jejich poznatek dal interpretovat i tak, že si vlastně za všechno mohou organismy samy a patří jim to. Nemají na vrcholu své slávy lenošit a zanedbávat svou rozmanitost. Pokud to platí i pro největšího predátora ze všech predátorů...

 

Literatura:
T.B. Quental et al.: How the Red Queen Drives Terrestrial Mammals to Extinction, Science Express, 2013
Marshall and Quental: Evolution 2013,  Snowbird, Utah

Datum: 22.06.2013 10:03
Tisk článku

Evoluce - Cheshire Gerard, Holčák Petr
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 198 Kč
cena: 174 Kč
Evoluce
Cheshire Gerard, Holčák Petr
Související články:

Ankylosaurus reloaded     Autor: Vladimír Socha (19.10.2017)
Proč ptáci nemají zuby?     Autor: Josef Pazdera (04.10.2017)
V jižním Peru našli fosilii pravelryby, byla zubatá a nohatá     Autor: Josef Pazdera (14.05.2017)
Představuje se Daspletosaurus     Autor: Vladimír Socha (09.03.2017)
Blesková evoluce: Rybky se svižně přizpůsobují extrémně toxickému prostředí     Autor: Stanislav Mihulka (10.12.2016)



Diskuze:

protože

Milan K,2013-06-24 11:58:35

u nás máme svébytné překladatele :)

Odpovědět

alenka vs alice

Roman Gramblička,2013-06-24 11:41:44

docela by mě zajímalo, proč se jméno dívenky překládá do češtiny jako Alenka? Když v originále, ale i v překladech v SR a všude jinde je to Alice ???

Odpovědět


Překlad...

Vojtěch Kocián,2013-06-24 12:31:49

Asi proto, že Alice zní v češtině příliš formálně a nejspíš i proto to není moc obvyklé jméno. Český ekvivalent Alena je běžnější. Trpí sice stejným syndromem, ale zdrobnělý tvar už se pro mladou dívku hodí dobře. Taky je třeba brát v potaz dobu, kdy překlad vznikl. Tyhle nuance jsou výzvou pro všechny překladatele a dobrý překlad se od špatného pozná především podle nich.

Ke zmatení s Červenou královnou došlo ještě z jednoho důvodu. V Druhé knize o Alence (respektive chronologicky první a také známější) je postava Srdcové královny pro změnu z karetní hry. Plete se to i těm, co znají (jen) originál a v češtině se navíc srdcové barvě karet běžně říká "červená".

Odpovědět

otazka zní

Mojmir Kosco,2013-06-22 20:52:11

;zda je latimertie stejná jako před miliony let nebo se vyvíjí její chování. Nebo co já vím třeba termit.

Odpovědět


nabízí se odpověď

Pavel Brož,2013-06-23 00:57:24

že se v případě té latimerie třeba nezměnilo prostředí natolik razantně, aby to pro ni bylo osudné, resp. jestli se jí navzdory proběhlé globální změně podařilo přežít endemicky v malých lokálních oblastech, ve kterých se pro ni potřebné podmínky tak výrazně nezměnily. V jejím případě bych si tipl to druhé, protože kdysi dávno patřívala mezi běžné druhy, kdežto dnes je opravdu jen tou raritní živou fosilií.

V případě termitů či mravenců pak lze uvažovat i o schopnosti toho kterého druhu si své mikroklima aktivně ovlivňovat sofistikovanými stavbami, jako jsou termitiště a mraveniště. Ovšem třeba zrovna ti mravenci nejsou příkladem živočichů, kteří svou diverzitu zanedbávají, právě naopak.

Odpovědět

tak jestli tomu rozumím správně

Petr Novak,2013-06-22 13:18:32

tak to pro homo sapiens není zrovna potěšující zjištění

Odpovědět


Jiří Kocurek,2013-06-22 15:07:53

To jsme dva. Pokud tuto hypotézu rozvineme dál, tak nám vyjde, že snaha o smazání rozdílů mezi kulturami znamená sebedestrukci.

Odpovědět


Drahomír Strouhal,2013-06-24 10:44:56

Naopak. Integrace kultur do jedné velké má smysl, prootže zvětšuje diverzitu na globální úrovni. V případě, že by došlo k tomu, že jedna kultura převládne a zničí ostatní, to bude začátek konce.
Jinak co se týče vývoje naší DNA, můj osobní názor je ten, že jsme překonali běžný genetický vývoj intenzivním používáním mozku. Vytváříme nadstavby člověka - umělou intelogenci, nástroje a měníme prostředí. Byla by blbost vytvořit prostředí, které nás zničí, že?
Navíc člověk je posedlý soutěživostí sám proti sobě, takže nepředpokládám, že bychom vyhynuli kvůli takové prkotině, jako je stagnace.
Pokud jde o fatální katastrofu, jako je dopad Marsu na povrch Země apod., člověk má potenciál rozšiřovat se dál. Habitat člověka už dávno není Země, ale Vesmír. Prostor k rozšiřování tu tedy je.

Odpovědět


Tím, Drahomíre, že vezmu obsah ledničky

Jenda Krynický,2013-06-24 13:56:32

vysypu ho do kotle, povařím a rozmixuji, diverzitu rozhodně nezvýším. Naopak, dopracuji se k nepoživatelné, podivně chutnající, nevábně vypadající sr..ce.
Hlavně pokud ji ještě propláchnu desinfekcí, aby si náhodou nějaká (původně) potravina nezachovala původní chuť.

Odpovědět


Kultúrna vs. biologická evolúcia

Marek Fucila,2013-06-25 03:37:17

Páni Kocurek a Krynický, nikto vám neberie názor na kultúrnu uniformnosť ale to s článkom vôbec nesúvisí a pletiete hrušky s jablkami.

Ak ľudstvu hrozí v blízkej dobe nejaké nebezpečenstvo vyhynutia, tak mi napadajú len tri spôsoby: 1. veľká prírodná katastrofa (napr. dopad nejakého telesa), 2. infekcia, 3. ľudská blbosť (napr. jadrové či biologické zbrane). Tak ako pán Strouhal naznačil, proti tej tretej možnosti je spoločná kultúra naopak bezpečnejšia. S prvou možnosťou zatiaľ nedokážeme robiť nič, ale časom asi len človek bude schopný zabezpečiť si prežitie.

Našimi skutočnými súpermi na tejto planéte sú mikroorganizmy, a tá diverzita tu spočíva v rozdielnej imunite jedincov, nie v tom, ako sa rozhodnú pozerať sa na svet.

Implikácia sebedeštrukcie zo snahy o zmazanie rozdielov medzi kultúrami je presne v zmysle starého vtipu:

Hovorí jeden policajt druhému:
- Jožo, máš akvárium?
- Mám.
- A vieš, čo z toho vyplýva?
- Nie.
- Nuž, máš rád prírodu, máš rád všetko pekné, máš rád život a teda si pôžitkár. Sedí to?
- Nooo, sedí, fakt...
- Nuž, a z toho vyplýva, že máš rád ženy a nie si homosexuál.
Jožo úplne žiari nadšením:
- Geniálne! Aká skvelý myšlienkový postup! To si musím čím skôr vyskúšať!
Na druhý deň stretne kolegu a nedočkavo sa ho pýta:
- Počuj, Fero, máš akvárium?
- Nemám...
- A vieš, čo z toho vyplýva? Že si homosexuál!

Odpovědět


Väčší pool

Marek Fucila,2013-06-25 03:45:54

Ešte dopĺňam jeden postreh. Článok hovorí o tom, že sex je to, čo zvyšuje variabilitu. Čím rozsiahlejšia kultúra, tým väčší výber pri párení...

Odpovědět


Víte pane Fucila,

Jenda Krynický,2013-06-26 01:15:57

kultury v izolaci degenerují. Vždycky. Pokud bude jedna jediná celosvětová kultura, tak nemůže nezdegenerovat a hlavně, až vládě rupne v kouli, tak nebude kam emigrovat a s kým srovnávat. Nebude žádný katalog Quelle, žádný Tuzex, žádné pašované džíny. Jen předpisové uniformy, předpisová strava, předpisové myšlenky. A že to vede ke stagnaci? No a? Není za kým zaostávat, tak co na tom záleží?

Odpovědět


Marek Fucila,2013-06-26 05:59:54

biológia = hruška
sociológia = jablko

Množstvo oborov sa viac alebo menej prekrýva. Analógií je síce možné vytvoriť nekonečné množstvo, ale akokoľvek podobný sa Vám môže javiť vývoj kultúr, nie je to vývoj druhov. Mémy jednoducho nie sú a nikdy nebudú génmi. Podobné úvahy možno pred storočím mohli byť relevantné. Dnes ale presne vieme v čom spočíva tá biologická evolúcia a tá sociologická je len chabou metaforou. Ak teda niekto analýzou mutácií príde k ľubovoľnému záveru o vývoji druhov, nemá to vôbec žiaden vplyv na predstavy o kultúrach.

Zmixovaná kultúra má zjavne vplyv na prežitie jednotlivcov, rozhodne priamo nezabezpečí prežitie ani vyhynutie ľudstva.

Mám dojem, že máte predstavu, že ak všetci zlenivieme, čaká nás vyhynutie. Na to nie je dôvod.

Odpovědět

Dekuji

David Korinek,2013-06-22 10:52:35

Velmi hezky clanek, i diky popisu vzniku Cervene kralovny.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace