Podle toho, jak si představujeme historii našeho vesmíru, se po vzniku reliktního záření stal vesmír průhledným, ale zároveň také temným. V té době zářily jedině atomy neutrálního vodíku, na slavné vlnové délce 21 cm (HI line). Temný věk vesmíru (Dark Ages) se podle současných poznatků odehrál v době mezi 150 až 800 miliony let po Velkém třesku, možná i o něco déle. Není divu, že z Temného věku máme jen velice vzácné útržky informací. Každá nová taková zaručeně vyvolá velký ohlas.
Kdysi dávno v předaleké galaxii pravděpodobně vybuchla obří hvězda a odpálila mohutný gama záblesk. Došlo k tomu asi před 12,7 miliardami let, na sklonku Temného věku. Dotyčná galaxie je tak malá, tmavá a je tak daleko, že ji neuvidí ani Hubbleův vesmírný dalekohled. Normálně by jsme se o ní asi vůbec nedozvěděli. Jenže právě onen ohromující gama záblesk nakonec doletěl až k nám a my se mu můžeme podívat na zoubek. Pustil se do toho s kolegy Ryan Chornock z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA). Gama záblesk zachytila 6. června (2013) gama observatoř Swift. Trval déle než 4 minuty a odborníci ho tudíž zařadili mezi dlouhé gama záblesky, pod označením GRB 130606A. Je to jeden z nejvzdálenějších gama záblesků, jaké jsme kdy ulovili. Chornockův tým pohotově zorganizoval pozorování místa, odkud gama záblesk přiletěl, na teleskopech MMT v Arizoně a Gemini North na Havaji.
Vědcům se povedlo zaměřit na správné místo oblohy během pár hodin. Jejich pohotovost byla rozhodující pro úspěšné pozorování a analýzu dosvitu zachyceného gama záblesku. Dosvity gama záblesků vznikají podle všeho tehdy, když polární výtrysky exploze hvězdy vší silou udeří do okolního materiálu a rozpálí ho na nesmírně vysoké teploty. Záření materiálu zasaženého polárními výtrysky pozorujeme jako dosvit gama záblesku. Stejně jako gama záblesk, i jeho dosvit musí proletět vesmírem, který se rozkládá mezi zdrojem gama záblesku a pozemskými pozorovateli. Nejprve ze všeho musel proletět svou mateřskou galaxií a přitom se do jeho spektra otiskly stopy po chemických prvcích z místního mezihvězdného materiálu.
Chornock a spol. pečlivě analyzovali záření dosvitu gama záblesku GRB 130606A a zjistili, že se v materiálu jeho mateřské galaxie před 12,7 miliardami let oproti poměrům ve Sluneční soustavě vyskytovala jen desetina prvků těžších než vodík, helium a lithium, kterým astronomové poněkud bizarně říkají „kovy“. V takovém prostředí sice zřejmě mohly existovat kamenné planety podobné Zemi, život pozemského typu na nich ale nejspíš neexistoval.
Podle Chornocka tehdejší vesmír na život teprve čekal. V explozích supernov ohromných hvězd se ale už v té době tvořily nezbytné těžší chemické prvky, bez nichž by byl život našeho typu nemyslitelný.
Zachycení gama záblesku GRB 130606A a analýza jeho dosvitu zaujala i Gabriela Töröka z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Získali jsme díky němu informace o vesmíru v době, kdy mu byla 1 miliarda let. A nejspíš dokážeme ještě víc. Edo Berger z Chornockova týmu očekává, že s Obřím Magellanovým teleskopem, který roste na chilské observatoři Las Campanas, budou pozorovat ještě vzdálenější gama záblesky.
Literatura
Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics News 6.8. 2013, arXiv:1306.3949, Wikipedia (Chronology of the Universe).
Diskuze:
