V tomhle případě zní fráze „Pokud jste to zažili …“ docela děsivě, ale pokud jste opravdu zažili zkušenost blízké smrti, tak jste se jistě také důvěrně seznámili s opouštěním vlastního těla, setkávání s bílým světlem či méně abstraktními mýtickými bytostmi nebo zemřelými, které jste znali, nemluvě o rychlém přehrání videozáznamu vlastního života. Není divu, že prožitky blízké smrti nepřestávají fascinovat, vířit horlivé debaty, vyvolávat rozepře a přinášet velká očekávání nebo naopak mrazivou hrůzu. Jsou takové zážitky vůbec reálné nebo pacienti jen papouškují výmysly z červené knihovny? A pokud existují, kde se vlastně berou? Podobné zážitky nebývají zase tak vzácné, zdá se například, že mohou potkat řadu pacientů se zástavou srdce.
Teď možná přinesla do debat kolem prožitků blízké smrti zajímavý zvrat studie, kterou mají na svědomí fyzioložka a neuroložka Jimo Borjigin z Lékařské fakulty Michiganské univerzity a její kolegové. Zkoumali prožitek blízké smrti u laboratorních potkanů, které sice nemohou detailně vyzpovídat ohledně zážitků, ale zase jim, na rozdíl od lidských dobrovolníků, mohou vyvolat smrt uměle a v případě potřeby je rozřezat, aby se důkladně podívali dovnitř. Při řízeném usmrcování potkanů si všimli, že krátce po klinické smrti, když srdce umírajících potkanů přestane bít a krev už jim neproudí do hlavy, tak jejich mozky kupodivu vykazují aktivitu, která odpovídá vědomému vnímání.
Podle Borjiginové je to vůbec poprvé, kdy jsme se dozvěděli něco pořádného o neurofyziologii umírajícího mozku. Na jejich práci mohou navázat další studie lidských prožitků blízké smrti, které se teď jeví jako reálný příznak odumírajícího mozku. Uvádí se, že prožitky blízké smrti zaznamenalo mimo jiné zhruba 20 procent pacientů, kteří přežili zástavu srdce. Své zážitky často popisují jako reálnější než reálné, až do teď ale přitom nebylo jasné, jestli je umírající mozek takové aktivity vůbec schopen. Zdá se, že je.
Borjiginová s kolegy analyzovala elektroencefalogramy (EEG) devíti potkanů, které předtím uspali a pak jim experimentálně vyvolali zástavu srdce. To co uviděli, je prý docela šokovalo. Během prvních 30 sekund po zástavě srdce u všech studovaných potkanů pozorovali rozsáhlou vlnu vysoce synchronizované mozkové aktivity, která byla podobná jako u velice vzrušeného mozku. Autoři pak pozorovali takřka úplně stejný obrázek v mozku potkanů, které experimentálně zardousili.
Vedoucí výzkumné laboratoře a člen týmu George Mashour byl překvapen intenzitou pozorované aktivity umírajících mozků. Jejich aktivita dokonce předčila normálně fungují bdělý mozek. Jak se zdá, omezení dostupnosti kyslíku nebo i glukózy v mozku během zástavy srdce může stimulovat intenzivní mozkovou aktivitu, která se projevuje do vědomí. Pokud by to podobně fungovalo i u lidí, tak tím pohodlně vysvětlíme neobvyklé prožitky blízké smrti, aniž bychom museli zatahovat do hry nějaké nadpřirozené triky. Jistou nápovědu v tomto směru poskytují i halucinogeny, protože někdy vyvolávají velmi podobné zážitky, aniž by ovšem experimentátor umíral. I to prozrazuje intenzivní mozkovou aktivitu. Na druhou stranu, podobné zážitky mohou být pro nepřipravené lidi poměrně zdrcující, takže pro ně nebývá snadné se s nimi vyrovnat. Každý nechť si věří čemu chce, důležité je, že podobné zážitky nejspíš vysvětlíme přirozeným způsobem.
Literatura
University of Michigan Health System News 12.8. 2013, PNAS online 12.8. 2013, Wikipedia (Near-death experience).
Diskuze:
