Liposukcí ke zdraví  
Michael Stanford z univerzity v Kalifornii teď oznámil, že se jeho týmu jako prvnímu povedlo ukázat, že kmenové buňky izolované z tukové tkáně v oblasti břicha lze přímo použít k opravě poškozené kosti dárce…
 Poptávka po lékařských metodách se mění s tím, jaké zdravotní problémy momentálně sužují většinu společnosti. Dnes jen málokdy potřebujeme zkušené specialisty na rány mečem či rapírem a za ten, kdo prohlásí, že umí vyléčit syfilis nebo angínu, není považován za spasitele. Trápí nás choroby z nadbytku a z dlouhověkosti. Budoucnost patří výrobě náhrad tkání a opotřebovaných orgánů, stejně jako postupům, které vás zaručeně zbaví ozdobných tukových pásů a polštářů na těle. A nešlo by to nějak propojit, drazí výzkumníci? Když vám daruji kilo tukové tkáně (ne, nepotřebuji se jí zbavit, ale můžu se obětovat, když jinak nedáte), uplácáte mi z ní náhradní kloub?      

Odpověď možná někoho překvapí. Pravidelní čtenáři Osla, kteří už cítí ve vzduchu spojení „dospělé kmenové buňky“ překvapeni nebudou. Začínáme si všichni pomalu zvykat, že ze čehokoli asi brzy půjde cokoli. Je to tak. V tukové tkáni byly před časem nalezeny buňky, které můžeme za dospělé kmenové bez obav považovat. Nejsou to ovšem adipocyty, ty buňky z učebnic s velkou kapkou tuku, která vyplňuje skoro celý jejich vnitřní prostor  (fuj, beztučný jogurt a hlávkový salát na ně!).

To jsou ony, adipocyty vyplněné světlými kapkami tuku, tmavě obarvená jádra mají utlačovaná na okrajích. A někde mezi těmito buňkami jsou ukryty stromální kmenové buňky.

Kmenových buněk je v tukové tkáni jen málo a podobají se nezajímavým všudypřítomným fibroblastům. Abychom je od fibroblastů odlišili, zvykli jsme si takovým buňkám v různých tkáních říkat stromální. V kultivačních miskách a lahvích v laboratořích se už podařilo přinutit stromální buňky z tukové tkáně, aby se vyvíjely směrem k buňkám chrupavky, kosti, svalu i k neuronům.

      Michael Longaker ze Stanfordovy Univerzity v Kalifornii teď oznámil, že se jeho týmu jako prvnímu povedlo ukázat, že kmenové buňky izolované z tukové tkáně v oblasti břicha lze přímo použít k opravě poškozené kosti dárce. Pokusy byly provedeny na myších, kterým byly uměle vytvořeny 4 mm fraktury na lebkách a tato zranění byla vyplněna kmenovými buňkami nasazenými v plně degradovatelném materiálu s obsahem apatitu. Za dvanáct týdnů implantované buňky téměř vyplnily oblast defektu (z 70 až 90%) a nesly znaky běžných kostních buněk. Pro úplnost je třeba dodat, že myši v kontrolní skupině se nezmohly na víc, než na výplň pouhých 10% objemu díry v lebce. Pozoruhodné je zejména to, že buňky nemusely před implantací do rány být nijak poučeny o tom, jaká tkáň se od nich očekává a samy poznaly, kde jsou a co je potřeba.

Takže jestli si chcete vylepšit „do plavek“ postavu, zkuste se vašeho plastického chirurga zeptat, jestli by vám nedal slevu na nová prsa, když mu k tomu poskytnete tukovou tkáň z vlastních stehen. Zatím asi bude jen kroutit hlavou, ale v některé z příštích sezón se snad dočkáme.  

Obrázek ukazuje proměny adipocytů během ukládání tuku. Mimochodem, tuková tkáň patří také mezi ty, o kterých se tvrdilo, že mají konečný počet buněk a bytní jen tukem, kterým se buňky vycpávají.


Kdo z nich má lépe zaděláno na stáří ve zdraví?


 



 


 


 

Datum: 19.04.2004
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz