Neposkvrněné početí myši  
Myška Kaguya vznikla spojením dvou vajíček - má dvě mámy, zato tátu ani jednoho.

Tomohiro Kono z tokijské zemědělské university zboural jedno tabu. Donedávna musel mít každý savec dva rodiče – v jeho buňkách se musela spojit dědičná informace otce a matky. V Tokiu se narodila myš, jejímiž rodiči jsou dvě samice. Myška Kaguya má  mámy hned dvě, zato tátu ani jednoho.

Důvodů, proč nemůže u savců nastat „neposkvrněné početí“, je hned několik. Vajíčko musí oplodnit spermie. Jen tak se mohou zkombinovat vlohy otce a matky a to je pro vzniklý zárodek životně důležité. 
Když se ve škole při hodinách biologie dostane na Mendlovy zákony, dozvíme se, že je úplně jedno, jestli daný gen zdědíme od táty nebo od mámy. Například vlohu pro hnědou barvu očí nám předává otec i matka se stejným výsledkem – máme hnědé oči. Ale každé pravidlo má své výjimky. Tohle jich má v dědičné informaci  savců zhruba 200 až 300. Jde o geny podléhající  tzv. imprintingu. To je proces, při němž jsou některé geny ve vznikající pohlavní buňce „uspány“. V již zmíněné sadě 200 až 300 genů je „uspávání“ závislé na pohlaví. Gen „uspaný“ ve spermii je ve vajíčku „vzhůru“ a naopak. Při oplození se proto nemůže stát, že by zárodek zdědil dva „bdělé“ nebo naopak dva „spící“ geny. Vždycky dědí geny v kombinaci „jeden bdí, druhý spí“. Pokud by savec vznikal jen z vajíčka neposkvrněným početím bez spermie, zdědil by některé geny jen „spící“ a jiné jen „bdělé“ – a to je smrtící konstelace.

Tomohiro Kono ze zemědělské university v Tokiu tohle omezení obešel. Použil zralé vajíčko, které mělo geny „uspané“ a „probuzené“ tak, jak je to typické pro matku. Pak vzal druhé nezralé vajíčko, které se nacházelo ve stádiu přípravy imprintingu a mělo proto typické mateřské geny „uspané“. Vajíčko pocházelo navíc od geneticky modifikované myši, která zcela postrádá gen H19, jenž ve spermii „spí“ a ve vajíčku je naopak „vzhůru“.  V tomto případě nebyl tento gen „uspán“, ale byl přímo„zavražděn“. V konečném důsledku je to jedno. Absence „bdělého“ genu H19 vede k „probuzení“ genu Igf2. „Bdělost“ genu Igf2 je rovněž stav typický pro spermii. Z mnoha stovek genů mělo vajíčko upraveny po vzoru spermie jen pouhé dva geny, ale to stačilo, aby si jeho dědičná informace vajíčka mohla zahrát na dědičnou informaci otcovy spermie. Ze 460 zárodků vytvořených spojením dvou vajíček – obyčejného mateřského a zmanipulovaného „potatěného“ -  se narodilo jen 10 mláďat a z nich jen jediné – myška Kaguya – dožilo do dospělosti. Jméno dostalo podle holčičky, která se v jedné japonské pohádce „vylíhla“ v bambusovém houští.

Partenogenetického člověka ale jen tak mít nebudeme. Účinnost 1 ze 460 je ještě nižší, než s jakou se povedlo před lety naklonovat ovci Dolly (1 : 267). Zdaleka není jisté, že je Kaguya ve všech směrech normální, i když už je jí 16 měsíců a má své vlastní potomky počaté zcela klasickým způsobem – oplozením samcem. Můžeme se důvodně domnívat, že imprinting některých ze dvou či tří stovek genů je narušen. Myš s tím může celkem dobře žít, ale člověku by mohlo být v podobné situaci ouvej. Některé imprintované geny se podílejí na funkcích mozku a to je orgán, s nímž bychom si asi neměli moc zahrávat. Jednou ale bude partenogenetický vznik lidí technicky bezpečný a pak po něm možná sáhnou třeba homosexuální páry.

„Určitě se najdou dvojice, které by chtěly mít dítě touto cestou,“ tvrdí britský odborník na asistovanou humánní reprodukci Simon Fishel z Centra asistované reprodukce v Nottinghamu.

Kaguya se narodila aniž by byla počata spermií (na obrázku je se svými potomky).

Datum: 21.04.2004
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz