Planetární trosky s vodou u bílého trpaslíka  
V soustavě GD 61, 170 světelných let od Země, jsme objevili planetární hřbitov s pozůstatky asteroidu či planety, které z jedné čtvrtiny tvoří vodní led. V podobné situaci to je vůbec poprvé.

 

 

Zvětšit obrázek
Asteroid s ledem letí vstříc svému osudu, v soustavě GD 61. Kredit: NASA, ESA, M.A. Garlick (space-art.co.uk), University of Warwick,University of Cambridge.


Slunce je podle všeho pohodová hvězda, která si spokojeně spaluje vodík zhruba v polovině své hvězdné kariéry. V okolním vesmíru si ale můžeme prohlédnout hvězdy v bujarém mládí a také to, co ze hvězd podobných Slunci nakonec zbude. Je to jako poletovat si v Mléčné dráze strojem času. Obzvlášť atraktivní jsou pro nás hvězdné systémy s bílým trpaslíkem, kolem něhož tušíme kroužit trosky planet. Tak jako budou jednou kroužit i u bílého trpaslíka, který se zrodí z našeho Slunce.

 

Jay Fahiri. Kredit: University of Cambridge.

V souhvězdí Persea a ve vzdálenosti 170 světelných let od Slunce je bílý trpaslík GD 61, kterého podle všeho obklopují pozůstatky dřívějšího planetárního systému. Jay Farihi z Univerzity v Cambridge a jeho spolupracovníci tu nedávno s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu a Keckovy observatoře na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea pozorovali kyslík, spoustu kyslíku. Je ho tu tolik, že to odpovídá troskám tělesa, které bylo zhruba z jedné čtvrtiny tvořené vodou. Velmi pravděpodobně to nebylo jako na Zemi. Naše modrá planeta je ve skutečnosti z vody jenom ze 0,023 procenta.

 

 

Zvětšit obrázek
Keckova observatoř. Kredit: JPL/ Caltech, Wikimedia Commons.

Je to skvělý objev, protože do této chvíle jsme vodu z jiné planety našli jenom v atmosféře plynných obrů. Pokud se Fahiri a spol. nepletou, tak soustava GD 61 je první, v níž víme o pevné či snad kapalné vodě na kamenném objektu. Vědci se domnívají, že tato voda nejspíš pochází z asteroidu o průměru minimálně 90 kilometrů, možná i z mnohem většího tělesa. Zřejmě šlo o asteroid s velkým množstvím podpovrchového ledu, tak jako tomu je například u trpasličí planety Ceres. Právě Ceres svým složením docela odpovídá materiálu, který pozorujeme v soustavě bílého trpaslíka GD 61.

 

Zvětšit obrázek
Ceres, na snímku HST. Kredit: NASA, ESA, J. Parker, P. Thomas, L. McFadden.

A jaké drama asi předcházelo dnešní podobě systému GD 61? Fahiri s kolegy odhaduje, že tam před cca 200 miliony let bouřlivě zanikla hvězda o něco větší než Slunce. Její přeměnu na bílého trpaslíka některá tělesa přežila, mezi nimi i planetka či planeta z jedné čtvrtiny z ledu. Ta se pak ocitla na nové oběžné dráze, v těsné blízkosti bílého trpaslíka. Tam ji podle všeho gravitace trpaslíka rozemlela na prach a rozptýlila do disku suti. Doposud jsme měli možnost u bílých trpaslíků pozorovat 12 rozbitých planet, teď je to ale poprvé co jsme v takové suti vystopovali vodu.

 

 

 


Literatura

University of Warwick 10. 10. 2013, Science 342: 218-220, Wikipedia (GD 61, Ceres – dwarf planet).

 

Datum: 16.10.2013 05:24
Tisk článku

Naše planeta - Fothergill Alastair, Scholey Keith
 
 
cena původní: 599 Kč
cena: 479 Kč
Naše planeta
Fothergill Alastair, Scholey Keith
Související články:

Nadějná Pětka: Nejlepší známé exoplanety pro hledání cizího života     Autor: Stanislav Mihulka (22.04.2017)



Diskuze:

Martin Plec,2013-11-01 06:06:01

Oprava linku: https://en.wikipedia.org/wiki/Roche_limit

Odpovědět

Nejasnosti

Martin Plec,2013-10-16 10:35:57

1. Jakým mechanismem může gravitace planetu rozemlít na prach a vytvořit z ní prachový disk okolo hvězdy? Chápu, že slapové síly mohou planetu rozdrolit, ale aby ty trosky opustily gravitační potenciálovou jámu kolem planety, musela by tím být většina materiálu planety urychlena na rychlost v řádech km/s.

2. Množství vody na Zemi 0,023% se odvozuje z předpokladu, že naprostá většina vody na Zemi je na jejím povrchu. Nemůže být hlouběji v Zemi té vody víc? Voda se ve Vesmíru vyskytuje v hojném množství, proč by na Zemi bylo vody tak málo? Odfouknul ji sluneční vítr dříve, než Země vznikla?

Odpovědět


Odpověď na otázku č.1

Martin Plec,2013-11-01 06:04:56

je asi tady:

https://en.wikipedia.org/wiki/Roche_limit?oldid=156514652

Dle dostupných odhadů mi vyšlo, že by to těleso muselo obíhat hvězdu ve vzdálenosti menší než zhruba 1.25 miliónů km.

Na stránce http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2013/38/full/ však píší, že stávající nejlepší model, jak se planeta může rozpadnout, je stejný jako u našeho pásu asteroidů, který rozbil Jupiter.

Odpovědět


Martin Plec,2013-11-01 06:10:41

Oprava linku: https://en.wikipedia.org/wiki/Roche_limit

Dodávám, že 1.25 mil. km je asi třínásobek vzdálenosti Měsíce od Země.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace