Bude ISON sólokaprem dekády?  
Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON.


 

A o to víc se k tomuto úkazu upíná pozornost profesionálů i laiků po zklamání z přehnaných očekávání první letošní komety C/2011 L4 PanSTARRS. Tak se to totiž s kometami bohužel má. Čekáte s otevřenou náručí a ono nic. A naopak – z nepovšimnuté události se může za pár měsíců stát nádherná podívaná. Proradné vlasatice s nepravidelnými drahami nám často připravují nejedno překvapení. Pojďme se na ně teď společně podívat.

 

Nejprve charakteristika komet obecněji, ať je pro nás další příběh ISONu srozumitelnější. Zkusíme si i shrnout časový průběh jeho přiblížení ke Slunci a nastíníme některá fakta, která už jsme se z předchozích pozorování dozvěděli. Ve druhé části si pak přiblížíme konkrétní přístroje a observatoře, které budou kometu sledovat. Vzhledem k tomu, že bezpochyby půjde o nejmasovější kometární pozorovací program v historii vědy, vyčlenil jsem pro něj zvláštní díl. Pro začátek se podívejme na fenomén vlasatic obecněji.

 

Zvětšit obrázek
Hořkosladce poetické zachycení jedné z nejznámějších krátkoperiodických komet – Halleyovy komety s frekvencí průletu kolem Slunce 75-76 let. Zdroj: http://i.imgur.com/

Trajektorie a doba oběhu
Komety jsou nedílnou součástí našeho slunečního systému, na rozdíl od planet se pohybují po více či méně excentrických (výstředných) drahách ve tvaru protáhlých elips s periheliem u naší domovské hvězdy. Jejich dráhy se můžou s narůstajícím časem měnit na méně výstřední, ale i na hyperbolické, a mnohdy můžou naši sluneční soustavu úplně opustit. Dle dráhy se dělí na krátkoperiodické (s periodou několika desítek až stovek let) a dlouhoperiodické s dobou oběhu až několik stovek či dokonce milionů let – ty pochází zřejmě až z Oortova oblaku, vnější sférické slupky našeho planetárního systému, táhnoucí se zřejmě až kamsi na půl cesty k sousedním hvězdám. Většina komet má své dráhy v aféliu daleko za dráhou Pluta, některé z těch, co se dostanou blíže ke Slunci, jsou jím časem spolykány, rozdrceny gravitací Jupiteru a Saturnu či katapultovány do mezihvězdného prostředí nebo naopak – plynní obři jim změní dráhu z dlouhoperiodické na krátkoperiodickou.


Složení
Jádra komet jsou tvořena především z vodního ledu, tuhého oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, dalších zmrzlých plynů a prachových částic. Jde o pestrou škálu molekul, radikálů a iontů (např. OH-, NH2-, CO, CO2, NH3 CH4, CN, (CN)2). U většiny komet je prostorová stavba definována pojmy tří vrstev, ze kterých se skládají. Základem je kometární jádro o velikosti několika stovek metrů až kilometrů. Kolem něj se tvoří tzv. koma – kulová obálka obepínající jádro, tvořená z plynů. Při procesu přibližování se ke Slunci a s tím spojeného zahřívání se většina tuhého ledového materiálu začne přeměňovat na plyn (proces sublimace) a odpařuje se z jádra, tvoříce právě komu (latinský výraz pro „vlasy“).

 

Zvětšit obrázek
Dva pozorovatelné ohony měla například známá kometa Hale-Bopp Zdroj: http://www.tivas.org.uk/

Ta je tvořená jak prachovým, tak plynným materiálem. V důsledku srážek slunečního větru (nabité částice pohybující se rychlostmi většími, než je samotná rychlost komety) je spousta materiálu „odfouknuta“ z povrchu komety směrem od Slunce. Ionizované částice kometárního plynu opouštějí povrch pod vlivem magnetického pole hvězdy, proto někdy můžeme u komet pozorovat dva typy barevně odlišených „ohonů“ – první se skládá z ionizovaných plynných molekul, z nichž při znovuzachycení elektronů zvláště modře září oxid uhelnatý. Ten míří vždy přímo od Slunce. Světlejší (do běla) prachový ohon tvoří kousky prachu a štěrku z kometárního jádra, jež jsou vyráženy z povrchu tlakem slunečního záření. Takový ohon může mířit od Slunce pod úhlem.

 

Charakteristika C/2012 S1 ISON
Jde o dlouhoperiodickou kometu objevenou 21. září 2012 ruským astronomem Artjomem Novičonokem a jeho běloruským kolegou Vitalijem Něvským za pomoci 40cm zrcadlového dalekohledu patřícího k Mezinárodní vědecké optické síti (ISON) poblíž Kislovodsku v Rusku a automatizovaného programu k hledání asteroidů CoLiTec. Další pozorování provedl italský tým na observatoři Remanzacco v rámci pozorovací sítě iTelescope. Obě pozorování byla souběžně nahlášena do pracoviště Minor Planet Center, jež se zabývá sledováním tzv. meziplanetárního materiálu – zjednodušeně řečeno všemi objevy planetek a asteroidů – kusů skal a hornin na blízkozemních i vzdálenějších drahách, které se můžou v budoucnu stát rizikem pro Zemi.


To oznámilo oficiálně objev nového objektu 24. září loňského roku. Další pozorování americkou sondou SWIFT ukázala, že kometa má jádro velké až několik kilometrů. Na konci února sestavila NASA tým kometárních odborníků a astronomů pověřených organizací projektu CIOC (Comet ISON Observing Campaign), majícího za úkol vybrat jak pozemní, tak kosmické detektory a observatoře, zvolit jejich nejvhodnější pozorovací časy a synchronizovat jednotlivá vědecká pracoviště a vybrané univerzity mezi sebou.


Kometa se pohybuje po téměř parabolické dráze (výstřednost 1,000004) se sklonem 62° k rovině ekliptiky. Ke Slunci se přiblíží koncem letošního roku. Perihelium by mělo nastat 28. listopadu ve vzdálenosti 1,8 milionu km od centra Slunce (přibližně 0,012AU) – tedy více než milion kilometrů od jeho povrchu. Bohužel nikdo neví, jak takto blízké setkání s naší mateřskou hvězdou pro kometu dopadne, takže se velmi těžko dělají jakékoli předpovědi. Dva faktory, které nejvíc ovlivní další životnost ISONu, budou teplotní působení Slunce (které se odhaduje na něco kolem 3000 °C) a faktor gravitační – nakolik bude kometa soudržná pod vlivem silných slapových sil. To se nazývá Rocheova mez a udává nám matematicky hranici vzdálenosti, do níž je jedno těleso držené pohromadě vlastní gravitací schopno odolávat gravitačním silám tělesa druhého.


V případě tak nesouměrných párů, jako je hvězda–kometa, je narušení soudržnosti menšího objektu výrazně ovlivněno vzdáleností od tělesa hmotnějšího. Některé výpočty naznačují, že by se měl ISON dostat pod hranici Rocheovy meze, což může vést k jejímu rozpadu, ale každým dnem se čím dál víc astronomů při neustálém zpřesňování pozorovaných dat začíná klonit k názoru, že těleso bez problému oblet periheliem absolvuje. Rocheova mez navíc není absolutní hranicí, rozpad či soudržnost tělesa velmi závisí na pevnosti jeho vnitřní struktury. Například Marsův měsíc Phobos je uvnitř Rocheovy meze, ale slapové síly planety zatím rozpad malého měsíce nezapříčinily a Phobos úspěšně drží pohromadě.


Jasnost
V době objevení měla kometa magnitudu 18,8, což je daleko za hranicí pozorování nejen okem, ale třeba i obyčejným binokulárem, ale už tenkrát začal lov větších observatoří – a to jak pozemských, tak kosmických. Během srpna srpna a září se zjasnila tak, že ji mohly detekovat i menší observatoře a poté i amatérští astrofotografové, kteří pořídili desítky úžasných snímků. Okem a malými dalekohledy by měla být viditelná od konce října/začátku listopadu až do poloviny ledna 2014. V říjnu kometa procházela souhvězdím Lva poblíž jeho nejjasnější hvězdy Regulus a dále poblíž Marsu. Tyto jasné objekty napomáhaly lokalizaci komety.

 

Zvětšit obrázek
Na tomto snímku pořízeným HST je vyznačena jak orientace ke Slunci tak i měřítko. Zdroj: http://2.bp.blogspot.com/


V listopadu, když bude kometa jasnější, projde okolo další jasné hvězdy Spica v souhvězdí Panny a poblíž planety Saturn. Během toho kometa dospěje do perihelia 28. listopadu, přičemž by mohla dosáhnout velké jasnosti, a to i záporné magnitudy. Některé odhady zmiňují magnitudu -4 až -5, tedy přibližně jasnost planety Venuše. Naposledy měli pozorovatelé možnost sledovat takové divadlo, způsobené kometou Lovejoy,v roce 2011 – bohužel pouze na jižní polokouli. Snad se tentokrát dočkáme i my, obyvatelé polokoule severní.


Pojďme se teď blíž podívat na některá zajímavá data především pro astronomy a astrofotografy (i když začneme trochu epicky).
10 000 let tomu – V Oortově oblaku se gravitačním působením dostává ledový objekt do pohybu směrem do vnitřních oblastí slunečního systému. Pouť komety začíná.
21. září 2012 – dvojice ruských astronomů poprvé objevuje kometu ISON
17. – 18. ledna 2013 – sonda Deep Impact pořizuje první snímky
Přelom ledna a února – sonda Swift pořizuje snímky teleskopem pro ultrafialové a viditelné světlo (UVOT). Zkoumá obsah vody a prachu v kometě.
25. září – kometa se nacházela vůči pozorovatelům poblíž souhvězdí Lva
27. září – ISON se nacházel 2 stupně severně od planety Mars
4. října – při novoluní začala dvoutýdenní žeň astronomických pozorování
10. října – sonda STEREO pořídila první snímky kamerou SECCHI HI-2A
16. října – kometa byla viditelná 2 stupně severo-severo-východně od hvězdy Regulus, začala být pozorovatelná i menšími dalekohledy
26. října – ISON byl tři stupně od tria galaxií M95, M96 a M105 ve Lvu, tento termín horečnatě očekávali především astrofotografové
30. října – bude 6 stupňů od Měsíce
Počátkem listopadu by kometa měla začít být viditelná i pomocí malých dalekohledů, zřejmě však jen za dobrých pozorovacích podmínek (mimo města a světelné znečištění).
5. listopadu – poloha objektu se přemístí ze souhvězdí Lva do souhvězdí Panny
14. listopadu – ISON bude pozorovatelný v blízkosti galaxie NGC 4697 (desátá magnituda)
18. listopadu – kometa bude méně než půl stupně od jasné hvězdy Spica
23. listopadu – další zajímavé datum pro astrofotografy, kometu najdeme 4,7 stupně JJZ od planety Merkur a necelých 5 stupňů od Saturnu
25. listopadu – dráha ISONu se vizuálně zkříží s dráhou další krátkoperiodické komety 2P/Encke
27. listopadu – na objekt se zaměří koronograf sondy SOHO, která sleduje Slunce
28. listopadu ve 23:00 světového času nastane perihelium, kometa jej absolvuje při rychlosti 684 tisíc km/h.

 


 


Od tohoto data jsou veškeré další možné události zahaleny rouškou tajemství. Jestliže kometa „ve zdraví“ absolvuje průlet kolem Slunce, měla by být dobře viditelná na naší obloze den po Štědrém dnu (jak symbolické), kdy se bude nacházet něco málo přes 64 milionů kilometrů (0,429 AU) od Země. Poslední odhady jsou příznivé – jádro komety dosahuje podle současných odhadů 2 – 4 km a mělo by přiblížení přestát bez újmy a jako prozatímní odhad dnů, po kterých by nám kometa měla připravit silnou podívanou, se uvádí 6. – 15. prosince. Pro srovnání, kometa Lovejoy přečkala průlet kolem Slunce v r. 2011 v menší vzdálenosti než ISON, a i když došlo k částečnému rozpadu, přesto – a možná právě proto – se stala ještě větším astronomickým divadlem. Pokud ISON perihelium přečká, bude nejblíže Zemi 26. prosince letošního roku, a to ve vzdálenosti 64 milionů kilometrů. Od počátku prosince až do ledna 2014 by měl být vidět na obloze po celou noc.

 


„Katastrofický“ epilog
Naštěstí si široká veřejnost nepovšimla některých zajímavých skutečností. Jedna z nich byla, že se v půlce října nacházela kometa z našeho pohledu poblíž Marsu (pouze vizuálně), trojice objektů tak tvořila takřka přímku – oblíbený subjekt fanoušků všemožných konců světa, kteří si přijdou na své ještě v budoucnu, kdy dráha Země bude protínat předešlou dráhu komety. Žádných meteorických katastrof se však bát nemusíme, dokonce zatím trochu posmutněle můžeme konstatovat, že počítačové modely nepředpokládají ani silnější a vizuálně efektní meteorické roje z úběžníku dráhy komety (A. Sekhar, D. J. Asher – ISON’s Journey to the Sun).


U nás by kometa měla být viditelná pouhým okem, nicméně pomocí binokulárů a malých dalekohledů se jistě dočkáte příjemného překvapení a možná to bude výjimečná podívaná, na kterou budeme vzpomínat stejně dlouho, jako předchozí generace astronomů vzpomíná dodnes na úchvatné divadlo, které nám nadělila Halleyova kometa téměř tři dekády tomu.

 

Zvětšit obrázek
Průlet komety poblíž planety Mars z 16. října letošního roku. Zdroj: http://spaceweathergallery.com/

Nyní se podívejme blíže na samotný průběh pozorování, především na konkrétní přístroje, jejichž pomocí se budou astronomická pozorování realizovat. Jestli bude současné pozorování průletu v něčem revoluční, tak to bude především v počtu observatoří a detektorů, ať už pozemních či kosmických, amatérských či profesionálních, které se na ISON budou v různé době zaměřovat. O takové technické výbavě se vědcům při posledním přiblížení Halleyovy komety mohlo jen zdát. Pojďme se proto na tento výčet podívat detailněji a vezměme to hezky popořadě.

 


Pozemní detektory
Když začneme pozemními observatořemi, bylo by asi trochu nepraktické se pouštět do výčtu pracovišť, která budou na kometu zaměřena. Jednodušší by bylo vyjmenovat ta, která se z jakýchkoli důvodů pozorování účastnit nebudou. S trochou nadsázky by se to dalo shrnout tak, že zřejmě cokoli osazeno slušnější optikou bude dráhu komety sledovat. Jak profesionální, tak amatérští astrofotografové nás za poslední měsíce na webu zásobili takovým množstvím snímků, že jen pouhý výčet odkazů by objemem vydal za celý článek.


Prakticky všechny velké pozemní observatoře, ať už v optickém či rádiovém oboru, pomalu zveřejňují údaje pozorovacích časů věnovaných kometě ISON. Za ty největší jmenujme třeba observatoře na Mauna Kea (Keck I a II, Gemini North, VLBA či Subaru v optickém, infračerveném a rádiovém pásmu), tak i sousední Mauna Loa, VLT na Cerro Paranal v Chile, Large Millimeter Telescope v Sierra Negra, arizonský LBT, rádiový VLA (Very Large Array v Novém Mexiku), GTC, systém observatoří v arizonském Kitt Peaku. Astronomové na jižní polokouli se snaží vyčlenit pozorovací časy v rámci viditelnosti, a tak se počítá i s pozorováním na jiných než optických kmitočtech.


Ale nezapomeňme kvůli těmto gigantům třeba i na špičková česká pracoviště u nás na Kleti, nebo hvězdárnu v Ondřejově. Krátký výčet pozemních observatoří zakončeme sítí detektorů ALMA, a to hned ze dvou důvodů. Jednak pro ty, kteří přehlédli nedávnou novinku – poslední zářijový týden byla observatoř zkompletována, a to dopravením a zprovozněním posledních dvou z celkového počtu 66 antén. ALMA je jedním z největších současných projektů Evropské jižní observatoře (ESO) ve spolupráci s dalšími partnerskými státy a místní vládou, nachází se na náhorní planině Chajnantor v chilských Andách ve výšce pěti tisíc metrů a zkoumá hlavně studené vesmírné objekty na rádiových, submilimetrových a milimetrových vlnových délkách. A to je druhý důvod, proč s ní přehled pozemských pracovišť zakončit. Můžeme se přesunout k detektorům kosmickým a začneme tím, který pracuje na podobné frekvenci.

 

 

Zvětšit obrázek
Krásný snímek komety ISON (v horní části obrázku) při průletu kolem planety Mars a hvězdy Regulus pořízený 16. října naším astrofotografem Martinem Gembecem se dostal až na stránky http://www.spaceweather.com/ Autor fotografie: Martin Gembec. Zdroj: http://q3.cz/


Kosmické detektory
Spitzerův kosmický teleskop, společný projekt NASA a Caltechu, který před necelými dvěma měsíci oslavil dekádu v kosmickém prostoru a pohybuje se na heliocentrické orbitě (podobné zemské), se na kometu zaměřil už 13. června, kdy se nacházela skoro půl miliardy kilometrů od Slunce, a pořídil zajímavé snímky v infračervené oblasti, na kterých je jasně vidět formující se ohon, který byl už v té době přes 300 000 km dlouhý.
Tím se pomalu přesouváme do oblasti viditelného světla a blízkých infračervených vlnových délek.

 

Zvětšit obrázek
Snímek z HST ve viditelném světle z 9. října. Zdroj: http://imgsrc.hubblesite.org/


Hubbleův teleskop – společný projekt NASA a ESA – je naštěstí jedním z detektorů, které od počátku nebyly ohroženy hádkami politiků. První snímky pořídil 10. dubna letošního roku, když byla kometa 621 milionů kilometrů od Slunce. Astronomové pak vypočítali velikost komy na pět tisíc kilometrů (o něco větší než australský kontinent) a ohonu přes devadesát tisíc km (celková délka ohonu přesahovala zorné pole dalekohledu).


Jediným handicapem HST je nemožnost sledovat průlet komety periheliem – citlivou palubní fototechniku by tolik světla nenávratně poškodilo. Tak se po další sérii snímkování, které proběhlo ještě jednou od května do června, opět vrátí do hry na přelomu listopadu a prosince, pokud kometa přečká přiblížení ke Slunci.


Bohužel zcela jistě můžeme vyloučit dřívějšího horkého kandidáta na pozorování – misi EPOXI sondy Deep Impact, se kterou obslužný tým NASA ztratil kontakt mezi 11. a 14. zářím letošního roku (komunikace techniků se sondou probíhala jednou týdně a poslední přijaté informace sonda vyslala někdy kolem 8. září).


Na videozáznamu můžete vidět poslední záběry C/2012 S1 nasnímané detektorem Medium-Resolution Imager v rozsahu 36 hodin mezi 17. a 18. lednem 2013.

 

 

 

Jak bude vypadat situace u terestrických planet vnitřní části slunečního systému?

 

 

Zvětšit obrázek
Výřez oblohy pořízený MRO kamerou High Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE) o velikosti 256 x 256 pixelů. Zdroj: http://farm4.staticflickr.com/

Pozemní technický personál dlouho řešil příležitost pořízení snímků kamerou HiRISE na palubě úspěšné marsovské sondy Mars Reconnaissance Orbiter, která bohužel není uzpůsobena ke snímkování kosmického prostoru, nýbrž ke sledování povrchu našeho planetárního souseda. První zářijový pokus o zaměření komety dopadl neuspokojivě. Druhý pokus už byl úspěšnější, NASA dokonce využila menší rozlišovací schopnosti HiRISE a z důvodů špatné viditelnosti komy posloužila nasnímaná data jako zdroj v propočtech velikosti kometárního jádra. Oba místní rovery Curiosity i Opportunity se rovněž po prvním září snažily snímkovat, bohužel také (zatím) s nevalným výsledkem. Počátkem pozorování u marsovských družic a roverů byl stanoven 1. říjen.
Snímkovat budou rovněž dvě sondy agentury ESA – Venus Express a Proba-2, a to od listopadu do prosince.


A nezapomínejme na posádku ISS, která se chystá pořizovat snímky koncem října. Pozadu nemá zůstat ani sonda MESSENGER, umělý satelit Merkuru, která by své senzory na kometu měla zamířit nejdřív 16. až 19. 11. a poté ještě jednou ve dnech 21. až 26. 11. Vědce bude nejvíc zajímat stav, v jakém se bude kometa nacházet po průletu kolem Slunce. Nejblíže sondě MESSENGER se bude ISON nacházet devatenáctého listopadu. Krátce potom, koncem listopadu, se na kometu zaměří i sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) v době, kdy bude ISON dobře viditelný z povrchu Měsíce.

 

Zvětšit obrázek
Kontrolní systémy teleskopu podstupují simulované otřesy při startu umístěním na obrovské „otřesové desky“. Tyto desky,vibrující jako obří reproduktory, rychle pohybují nákladem ve všech třech osách. Zdroj: http://krieger.jhu.edu/

Ve dnech od 18. do 24. listopadu se otevře startovací okno pro sondu Fortis (Far Ultraviolet Off-Rowland Circle Telescope), která už – jak z názvu vyplývá – bude pořizovat snímky v oblasti vyšších UV frekvencí a měla by zodpovědět především otázku chemického složení komety. Osmimetrová sonda vyvinutá týmem na univerzitě Johnse Hopkinse je vybavena teleskopem a spektroskopem, který může snímat spektra až tří objektů o úhlové velikosti půl stupně najednou (přibližně velikost Měsíce). Nosič by měl vynést sondu Fortis na suborbitální dráhu do výšky necelých 280 km. Z celkového trvání mise 900 sekund stráví sonda asi 360 sekund snímkováním nad atmosférou, poté se její trajektorie opět skloní k zemskému povrchu a měřicí přístroje přistanou na padácích necelých 100 km od místa startu.


Samostatnou kapitolou je trojice, tedy vlastně čtveřice slunečních detektorů, které by měly převzít štafetu sledování komety koncem listopadu, kdy bude blízko u Slunce. Rozsah detekčních pásem senzorů sond se rozprostírá od viditelného až po blízké ultrafialové (SOHO), spodní UV pásmo (dvojice sond STEREO) až po vyšší UV/blízké rentgenové frekvence (SDO). Předběžný časový harmonogram pozorování slunečních detektorů je stanoven takto:


21. až 28. 11.: sonda STEREO-A zaměřuje na kometu přístroj HI1
26. až 29. 11.: STEREO-B snímá ISON koronografem
27. až 30. 11.: štafetu přebírá koronograf sondy SOHO
28. až 29. 11.: opět snímkování koronografem, tentokrát na sondě STEREO-A
28. 11.: po několik hodin bude provádět záznam sonda SDO


Koronograf je zařízení, které stíní nejjasnější část slunečního kotouče při přímém pohledu senzorů, tím je lépe pozorovatelná sluneční koróna a blízké okolí naší hvězdy. Dobře je to vidět na dalším obrázku, kde můžeme vidět překrytou centrální část Slunce, která umožňuje pozorovat děje blízko povrchu, zároveň je vyznačená dráha komety, jak ji SOHO zachytí: od pravé spodní části snímku, kde by se měl ISON objevit 27. listopadu, až po horní pravou část, která by měla být snímána 30. 11.

 

Zvětšit obrázek
Pohled sondy SOHO na Slunce s vyznačenou dráhou komety. Zdroj: http://sohowww.nascom.nasa.gov

STEREO je dvojice sond sledující Slunce po podobných heliocentrických drahách, ale s asynchronní dobou obletu (STEREO A s periodou 346 a STEREO B s periodou 388 dní). Ta jim umožňuje pořizovat různé typy snímků od stereoskopických až po 360° široké záznamy slunečního povrchu v oblasti rovníku. Budou zachycovat průlet po většinu času, ale jaké budou výsledky, na to si zatím musíme počkat; technický personál řeší problém datové komunikace. Sondy jsou velmi daleko od Země, a proto je potřeba těch nejsilnějších příjimačů DSN (Deep Space Network – síť radioobservatoří po celé zeměkouli využívaných ke komunikaci pozemních operátorů se vzdálenými sondami solárního systému), jejichž provoz je velmi nákladný. V současné době se ale programátoři snaží upravit komunikační protokoly tak, aby mohla NASA příjímat větší objemy dat i za pomoci slabších observatoří a neutrpěla by tím kvalita a objem dat. Na tomto gifu  je dobře patrná poloha a rozmístění sond kolem Slunce v době průletu komety periheliem, včetně zákrytů sond Sluncem, kdy je vzájemná komunikace omezená.


Další velmi úspěšný solární detektor se nazývá SOHO. Jeho primární mise měla trvat dva roky, ale bezchybně funguje už osmnáctým rokem, a za tu dobu zaznamenal v blízkosti Slunce přes 2 500 předtím neznámých komet! Palubní kamera LASCO/C3 bude sledovat kometu po několik dní v průběhu perihelia. I zde stojí za zmínku jedna technická zajímavost. Pokud by ISON byl jasnější než -5 mag., mohly by být snímky díky velké citlivosti fotosenzorů saturované a přeexponované. Stejně jako u sond STEREO zaměstnává v těchto týdnech řešení problému přenosu dat pozemní technický tým.

 

Zvětšit obrázek
Detail sondy SDO Zdroj: http://sdo.gsfc.nasa.gov/

Solar Dynamic Observatory (SDO) je posledním z řady solárních detektorů, který má kometu sledovat v ultrafialovém oboru. Jak budou snímky vypadat, rovněž závisí na vícero faktorech, především na velikosti a jasnosti komety. Určitě si mnozí z vás pamatují úžasné snímky, které sonda pořídila při průletu komety Lovejoy (C/2011 W3) periheliem koncem roku 2011, ta však byla Slunci takřka dva a půlkrát blíže než ISON, proto může být pozorovaný objekt příliš slabý pro palubní UV detektor.


Při popisu sondy SDO jsme se dostali až k rentgenovým frekvencím. Ani tam nezůstane výzkum pozadu. Počátkem prosince je plánovaná první série pozorování rentgenovým detektorem Chandra – dozajista spolu s HST další vlajkovou lodí NASA, která pořídila první snímky už v roce 1999. Obíhá po eliptické dráze kolem Země (16 000 – 133 000 km). V nejvzdálenějším bodu dráhy se od Země nachází v takřka třetině vzdálenosti Země–Měsíc a tato trajektorie jí umožňuje zaměřit některé objekty po dobu až 52 hodin, než zmizí z jejího zorného uhlu. Chandra bude studovat interakci částic solárního větru s kometou ISON za vzniku rentgenového záření. Druhé kolo pozorování je plánováno od půlky letošního prosince do začátku ledna příštího roku, kdy se bude kometa nacházet v oblasti, kde se mísí horký solární vítr tvořící se kolem rovníkových oblastí Slunce s chladnějším slunečním větrem z oblastí pólů.


The Swift Gamma-Ray Burst Mission (sledování vysoce energetických kosmických záblesků v oblasti gama záření) je program, který zahrnuje automatickou sondu Swift vyvinutou v Goddardově centru NASA ve spolupráci USA, Velké Británie a Itálie. Je vybavena třemi přístroji, jež pokrývají široké spektrum elektromagnetického záření – od viditelného přes ultrafialové, rentgenové až po gama obor. První pozorování ve viditelném světle provedla sonda počátkem letošního roku, kdy byla kometa 450 milionů kilometrů od Slunce, a prokázala, že se z ní uvolňuje 60 000 kg prachu a 60 litrů vody každou sekundu (takový nepoměr byl dán velkou vzdáleností objektu od Slunce, v dalších měsících se hodnoty zřejmě dramaticky změní).

 

 

Zvětšit obrázek
Detail rozšířené zadní části trupu 747SP s detektorem SOFIA. V pravé dolní části obrázku planeta Jupiter ve viditelném a infračerveném oboru. zdroj: http://www.dspace.com/

Ani nahá – ani oblečená

Na úplný závěr jsem si nechal dvě pozorovací mise, které je těžké zařadit do obou předchozích skupin. Nejde o pozemní detektory, ani sondy v kosmickém prostoru – jde totiž o pozorování z pozemské atmosféry. Prvním z nich je SOFIA (Stratospheric Observatory For Infrared Astronomy). Jde o leteckou observatoř vestavěnou do zadní části paluby letounu Boeing 747SP, osazenou 2,5m reflektorem. Pozorování probíhá tak, že po vzletu se dostane letoun do letové hladiny 12 km, pak dojde k otevření krytu zadní části trupu a následném snímkování oblohy výhradně v infračerveném pásmu. Zatím se mi nepodařilo najít bližší plány pro pozorování komety ISON, věřím však, že se jich dočkáme později. V případě tohoto projektu není zřejmě tak náročné plánovat pozorovací čas, jako je tomu třeba u největších pozemních observatoří, kde se často dlouho dopředu svádí boje o každou minutu (v případě pozorovacích frekvencí HST je situace ještě náročnější).

 

Zvětšit obrázek                
0,8 metrový teleskop projektu BRISSON vybaven dvěma kamerami (pro UV/viditelné a IR spektrum), snímky může v reálném čase pořizovat vždy pouze jedna z kamer.

Dost nejasná je rovněž situace kolem ambiciózního jednorázového balonového projektu NASA s názvem BRISSON (Balloon Rapid Response for ISON). Dvě a půl hodiny po zkušebním vypuštění v sobotu 28. září došlo k poruše palubního detektoru. Bohužel zatím pořád nejsou dostupné bližší informace.


Osmdesáticentimetrový teleskop uchycený pod gondolou obřího balonu naplněného heliem by měl sledovat ISON z horních vrstev atmosféry ve výškách kolem 40 kilometrů pomocí dvou kamer: jedné na viditelných a ultrafialových frekvencích, druhé infračervené s rozlišením 1,2 úhlové sekundy na pixel.
Pomocí kombinace těchto detektorů se vědci snaží při sledování ohonu komety ujasnit si rozdíly mezi objekty utvořenými v Kuiperově pásu a Oortově oblaku – domovské oblasti komety ISON. Na další osud této mise si bohužel budeme muset počkat. Doufejme, že i ta se bude moci podílet na bezesporu nejkomplexnějším pozorování komety v novodobé historii vědy a kosmického výzkumu.


A i kdyby ne, snad vás výčet programů i přes určitá technická omezení přesvědčil, že se můžeme bezesporu těšit na spoustu zajímavých informací nejen ze života vlasatic, ale potažmo i důležitých dat ohledně formování našeho slunečního systému.


Zdroje informací:
http://hubblesite.org/hubble_discoveries/comet_ison/blogs/ison-q-a-october
http://arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1310/1310.0552.pdf
http://astrobites.org/2013/10/17/isons-journey-to-the-sun-are-there-any-meteor-showers-in-store-for-us/
http://arxiv.org/pdf/1310.3171v1.pdf
http://www.universetoday.com/104818/comet-ison-a-viewing-guide-from-now-to-perihelion/
http://www.skyandtelescope.com/news/home/Comet-ISON-Recovered-and-Not-Looking-Good-219432571.html
http://hubblesite.org/hubble_discoveries/comet_ison/blogs/when-comets-crack
http://www.swri.org/9what/releases/2013/ison.htm#.UmwX1HC8B3a
http://newswatch.nationalgeographic.com/2013/10/11/comet-ison-plays-coy-with-astronomers/
http://www.astronomy.com/videos/daves-universe/2013/09/comet-ison-the-real-story?utm_source=SilverpopMailing&utm_medium=email&utm_campaign=ASY_News_nonsub_131011_Final&utm_content
http://www.universetoday.com/105199/comet-ison-and-mars-imaged-together-during-close-approach/
http://www.uahirise.org/releases/ison.php
http://earthsky.org/
http://www.nasa.gov/content/goddard/timeline-of-comet-ison-s-dangerous-journey/#.UnLEe3AyJ3a
http://www.esa.int/ESA
http://www.nasa.gov/mission_pages/spitzer/main/#.UnLFZ3AyJ3Y
http://www.sen.com/news/latest-hubble-image-of-comet-ison
http://sdo.gsfc.nasa.gov/
http://mars.jpl.nasa.gov/mro/
http://solarsystem.nasa.gov/missions/profile.cfm?MCode=FORTIS
http://stereo.gsfc.nasa.gov/
http://sohowww.nascom.nasa.gov/hotshots/index.html/
http://www.nasa.gov/mission_pages/SOFIA/#.UnKiHnAyJ3Y
Zdroje obrázků:
http://www.astrowatch.net/2013/10/comet-ison-appears-intact.html
http://spaceweathergallery.com/
http://cs.wikipedia.org/
http://udalosti.astronomy.cz/?p=3077
http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2013/42/image/a/
http://www.universetoday.com/105199/comet-ison-and-mars-imaged-together-during-close-approach/
http://krieger.jhu.edu/magazine/v10n1/it-really-is-rocket-science/
http://sohowww.nascom.nasa.gov/hotshots/index.html/
http://sdo.gsfc.nasa.gov/mission/spacecraft.php
http://www.dspace.com/en/ltd/home/news/sofia_telescope_2010.cfm
http://www.skyandtelescope.com/news/home/225356802.html
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz

Datum: 04.11.2013 14:02
Tisk článku

Kométa - Corte Justine del
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 174 Kč
cena: 163 Kč
Kométa
Corte Justine del
Související články:

V kometě je prokázána další klíčová ingredience pro vznik života     Autor: Josef Pazdera (29.05.2016)
Obří komety jako hrozba civilizace     Autor: Josef Pazdera (24.12.2015)
Odkud se vzala voda na Zemi?     Autor: Josef Pazdera (16.11.2015)
Na kometě je i molekulární kyslík, a je ho tam "hodně"!     Autor: Josef Pazdera (29.10.2015)
Velký den pro ESA a modul Philae     Autor: Vladimír Pecha (10.11.2014)



Diskuze:

Pane Grambličko

Pavel Foltán,2013-11-05 18:39:17

Pane Grambličko, možná by bylo dobré si uvědomit, že ne všichni čtenáři Osla jsou profesionálové jako vy, ale že se zde najdou i neználkové jako např. já, kteří si článek přečtou s chutí celý a jsou vděčni, že nemusí dílčí informace pracně shánět po celém webu.
Nic vám přece nebrání napsat sem článek dle vašich představ, nebo alespoň dokázat přeskočit pasáže které právě vás nezajímají, či jej, pokud je pod vaši úroveň, nečíst vůbec.
Pokuste se, prosím, o trochu shovívavosti.
Já za sebe autorovi děkuji.

Odpovědět


hm,

Roman Gramblička,2013-11-06 10:10:13

máte pravdu, omlouvám se, včera jsem měl trochu horkou hlavu. Nejsem profík, jen nadšenej obdivovatel vesmíru s obyčejným mysliveckým dalekohledem. Jen mně poněkud mrzí, že všude se píše jen o ISONke a ostatní jsou ignorována. Připomíná mi to denní správy, kde se vše furt točí jen kolem prezidenta a jeho party. Naštěstí jsou na netu informace i o dalších kometách a už jsem si je vyhledal. takže tak

Odpovědět

zbytečně dlouhý článek

Roman Gramblička,2013-11-05 11:26:39

V grafomanickém výtvoru o všem možném i nemožném, kolem komety ISON se autor neuráčil zmínit aktuální vývoj zdanlvé jasnosti komety, ba ani zmínka o tom, že na obloze jsou i další komety: Vedle Enckeovy také Linear a aktuálně nejjasnější Lovejoy. Lovejoy-ku jsem pozoroval dnes ráno. je vysoko na nebi v souhvězdí raka a zítra nebo pozítří by měla projet kolem krásné hvězdokupy jesličky (M44). Momentálně je Lovejoy-ka lehce pozorovatelná i triedrem (ja mám binokulár 80-tku). ISONKA je stále slabá ale dnes ráno jsem ji snad zahlédl, jistý si ale nejsem. je problém ji lokalizovat, pač kolem nejsou jasné hvězdy. Snad se to brzo zlepší. No a poslední, Linear, prošla nedávno zjasněním, ale už pohasla a line si to z Vlasů bereniky do pastýře, pro mně je ale příliš slabá.

Odpovědět


PS

Roman Gramblička,2013-11-05 12:48:02

já (a další aktivní obdivovatelé vesmíru)bych skutečně přivítal informace, které nám pomůžou při pozorování komety (mapky, vývoj jasnosti atd.). Příště bych doporučil, článek zhustit, vypustit vatu, ať se v tom čtenář nestratí.

Odpovědět


zbytečně dlouhý příspěvek do diskuse

Tomáš Kohout,2013-11-06 07:49:02

Myslím, že článek přináší množství zajímavých informací v ČR dosud nepublikovaných. Pokud vám činí problém přečíst větší množství textu, není to autorův problém. Ohledně dalších komet: článek je o kometě ISON, nikoliv o kompletním přehledu komet. Takže kdyby někdo psal o pozorování Venuše a musel přitom zmínit podle Vás i všechny ostatní planety?

Odpovědět

Dakujem autorovi za pekne citanie.

Daniel Fakla,2013-11-04 20:51:21

Odpovědět

No jen aby se při prúletu kolem slunce nerozpadla.

Karel Rabl,2013-11-04 20:47:37

I malý kousek, který by se z ní uvolnil by mohl způsobit katastrofu na zemi.Pokud by byl větší než 2 kilometry.....

Odpovědět


:-))))

Roman Gramblička,2013-11-05 11:28:21

poněvadž má kometa sama 2-3km, tak malý kousek z ní může stěží mít 2km :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace