Když se sopka postará

Zvětšit obrázek

První komerční geotermální výrobna metanolu „ George Olah Renewable Methanol Plant“. (Kredit: CRI)

Island je vulkanicky velmi aktivní ostrov. Jeho poloha na Atlantickém hřbetu z něj činí jedno z unikátních míst na světě, zemi ohně ledu, zemi sopek a ledovců. Islanďané mají dlouhou tradici ve využívání geotermální energie, díky ní dokáží vyrobit tolik elektrické energie, že se dokonce uvažuje o jejím vývozu skrze hodně tlustý podmořský kabel do zemí EU. V přepočtu stojí 1kWh na Islandu asi 4 eurocenty, což je cena, o které si evropský spotřebitel může nechat jenom zdát. Jenom si představe, jaké by to bylo platit za elektřinu kolem koruny za  kilowatt hodinu, tedy 5krát méně, než v průměru platíme dnes.

Zvětšit obrázek

Poněkud odlišný přístup, který rovněž může probíhat kontinuálně (nepotřebuje fotosyntézu), spočívá ve využítí mikroorganismu Metallosphaera Sedula. Ten mají vědci z hlubinných dolů, kde čerpá energii z chalkopyritu. Na obrázku je vidět jak původně černý substrát rozkložil za vzniku iontů mědi (zelená), oxid uželezitého (oranžová) a síry (žlutá). Organismus využívá sirné sloučeniny kovů za vzniku acetyl-CoA, což je základní energetická jednotka v buňkách, kterou geneticky upravené organismy dokážou převést například na butanol. (Kredit: MIT Technology Review)

Díky takto levné energii mohl vzniknout i projekt společnosti Carbon Recycling International (CRI), která u geotermální elektrárny Svartsengi postavila továrnu na výrobu metanolu. Má celosvětový primát, že je to první ekonomicky výhodný provoz, který z CO₂   a geotermální energie produkuje metanol za ceny, které i bez dotací mohou konkurovat tržním cenám této komodity. Bohužel tento provoz má několik  podmínek, které z něj činí světově neopakovatelný unikát. Především je to levná energie, ale ta sama o sobě nestačí. Ze sopečného podloží kromě vodní páry vyvěrá i oxid uhličitý. Pro porovnání, dosavadní pokus se zachycováním CO2 probíhaly především na provozech spalujících uhlí, kde kouře je plný oxidů dusíku a síry a separace oxidu uhličitého není jednoduchá. To u Svartsengi bublá čistý CO₂  přímo ze země. Je ho  sice méně, než v uhelném kouři, ale je poměrně koncentrovaný a  snadno zpracovatelný. Další komponentou, nutnou pro výrobu etanolu je vodík. Ten továrna získává disociací vody. Zní to šíleně, ale i tak díky levné energii je to ekonomicky výhodné. Společnost CRI plánuje v příštím roce najet na plnou výrobní kapacitu, která je 5 miliónů litrů Vulcanolu, což obchodní jméno pro sopkou produkovaný metanol. Kromě metanolu se společnost CRI poohlíží i po možnosti produkce kyseliny sírové, protože ze sopky uniká i nezanedbatelné množství sirovodíku, který by mohl sloužit jako základní surovina.

Zbytek světa může pouze závistivě pošilhávat a hledat jiná řešení. Především v oblasti katalyzátorů, které by učinily produkci etanolu z oxidu uhličitého méně energeticky náročnou, anebo používat různé biologické cesty, jako jsou například geneticky modifikované řasy. Jistým řešením by mohlo být místo levného metanolu produkovat podstatně dražší propanol, ovšem trh s touto látkou je jenom velmi malý.

Zdroje: 
CRI: http://www.carbonrecycling.is/
http://www.technologyreview.com/news/416622/making-diesel-from-co2-and-sunlight/