Jednou z velkých výzev pro pochopení původu suchozemských obratlovců je rozluštění evoluce pánve a zadních končetin během přechodu na souš. Pánev samotná je dávného původu a lze jí vystopovat až k nejstarším obratlovcům. Potíž je v tom, že pánevní pletenec a končetiny suchozemských obratlovců, čili čtyřnožců, jsou mnohem větší a mohutnější nežli u ryb a obsahují řadu kosterních a svalových struktur, podporujících držení těla a pohyb. Jak tedy mohlo dojít k přechodu z rybí anatomie pánve a ploutví na anatomii suchozemských čtyřnožců?
Vědci už delší dobu preferovali představu, podle níž se pohyb s „pohonem na přední kola“ typický pro ryby, změnil při přechodu na souš na pohyb „pohonem na všechna čtyři kola“, kterým se pohybují čtyřnožci. Zaběhnutý model se teď ale hroutí, díky neutuchající potřebě paleontologů vrtat se ve slavných fosiliích. Dobrý zásah si společně kolegy připisuje Neil Shubin z Chicagské univerzity, který se před časem stal slavným díky objevu úžasného tiktaalika.
Pro letmé připomenutí, Tiktaalik roseae je nozdratý obratlovec z pozdního devonu, který figuruje velice blízko počátku linie suchozemských čtyřnožců. Shubin pro tiktaalika a jemu podobné razí pojmenování rybonožci (fishapods). Ukázalo se totiž, že to je excelentní mezičlánková fosilie, která jako psychedelická mozaika v sobě míchá znaky ryb a čtyřnožců. Nevlastní samozřejmě půl nohy a půl ploutve, jak si ještě možná myslí zvlášť zavilí kreacionisté, ale od každého má něco a dohromady funguje, i když z našeho pohledu vypadá poněkud směšně. Jinými slovy, mezičlánek, který nechybí. Shubin a jeho spolupracovníci ho vykopali roku 2004, v Zemi pižmoňů, čili na velikém ostrově Ellesmere v arktické Kanadě.
Shubinovi zjevně nedalo spát, že popsal jen přední část tiktaalika, i když poměrně pěkně zachovalou. S kolegy tak dlouho zkoumal další bloky horniny z místa nálezu jediné známé fosilie tiktaalika, až nakonec našli ještě jeho zadní část, přesněji řečeno pánev a části břišních ploutví. A božský tiktaalik nezklamal. Jeho pánev a břišní ploutve, tedy vlastně zadní nohy jsou znovu šokujícím koktejlem rybích a čtyřnožčích znaků. Pánevní pletenec tiktaalika je očividně rybí, například stále ještě nerozdělený na tři části, jako tomu je u prvních čtyřnožců. Zároveň je ale nápadně větší, mohutnější a pohyblivější, nežli tomu je u ryb blízkých linii čtyřnožců. Je skoro stejně velký jako ramenní pletenec u předních ploutví/ nohou, což je typické pro čtyřnožce. Nápadný kyčelní kloub a zbytky břišních ploutví/ zadních nohou prý přesvědčivě naznačují, že tiktaalik měl tyto ploutve, z nichž vznikly zadní nohy čtyřnožců, minimálně stejně dlouhé a stejně komplexní, jako již dávno popsané prsní ploutve/ přední nohy. Vše nasvědčuje tomu, že se přechod na intenzivní používání zadních končetin a pohyb s pomocí pánve odehrál už ve vodě, mezi rybonožci. Suchozemští čtyřnožci tedy dostali do vínku už hotový pohon na všechna čtyři kola.
Literatura
University of Chicago News 13. 1. 2014, PNAS online 13. 1. 2014, Wikipeda (Tiktaalik).
Diskuze:
