Ničí monogamie inteligenci?  
Muškám octomilkám ano. Představa o jejím případném vlivu na společnost lidskou, jitří vášně.


 

Zvětšit obrázek
Octomilka obecná. Vědci jim říkají vinné mušky. Při optimální teplotě trvá jejich vývojový cyklus 8-10 dní. Z vajíček se larvy líhnou do 24 hodin, za 4 dny se zakuklí a za další 4 dny se již líhnou dospělci. Pro vysokou „obrátkovost“ jsou oblíbeným modelovým organismem populačních genetiků. Kredit: André Karwath, Wikipedia

Brian Hollis a Tadeusz Kawecki z University v Lausane zveřejnili v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society of London B výsledky svého pokusu. Vyplývá z něj, že když samce přinutíme žít v monogamii, jejich kognitivní schopnosti se zhoršují.

 

Co jsou kognitivní funkce?
Překládají se jako „poznávací“. U nás lidí představují hlavní oblast lidské psychiky. Víme o nich, že v mozku nesídlí na jednom místě a že právě díky jim vnímáme svět kolem nás, reagujeme na nastalé situace a vypořádáváme se s úkoly, které před nás život staví. Závisí na nich učení, schopnost si věci zapamatovat a přizpůsobovat se měnícímu se prostředí. U nás, lidí,  k nim kromě paměti rádi řadíme i schopnost se koncentrovat, řečové schopnosti, rychlost myšlení a chápání souvislostí. Politici na nich rádi vyzdvihují schopnost plánovat a organizovat.

 

 
Charles Darwin: „Pokud nebudou velké pokroky v medicíně vyváženy promyšlenou kontrolou populace, naruší to přírodní výběr a neschopní budou mít stejné šance na přežití jako ti silní.“

Autorům studie nejspíš došlo, že jejich poznatek by se dal interpretovat jako nepřímé osočení samotných základů organizace křesťanské společnosti a že přivodí rozruch. Šalamounsky proto vyzvali své kolegy z jiných laboratoří, aby jejich pokus zopakovali. Nejlépe prý i na jiných organismech. I to je poněkud „fikané“. I když se od podobné interpretace  svých výsledků distancují, těžko by pak šlo tvrdit, že člověk stojí stranou dění a že se nás podobné poznatky netýkají.   

 

Zvětšit obrázek
Gerald R. Crabtree, profesor patologie a vývojové biologie, Howard Hughes Medical Institute, Stanford: „O intelekt již nějakou dobu přicházíme. Lidstvo postupně hloupne, pomalu se z nás stávají bezcitní grobiáni. Od společnosti deprivantů nás mohou zachránit rychle se rozvíjející poznatky genetických manipulací.“


A co vlastně tvrdí?
Že za normálních okolností monogamní vztah bez možnosti přirozeného výběru, vede k menší kognitivní produktivitě. Prý proto, že ustává boj o vzájemnou nadřazenost a o co největší náklonnost samic, protože to samcům žádnou výhodu v reprodukci nepřináší. Vlastně nejde o nic jiného, než jen jinak formulovanou známou věc, že jen ti nejlepší, kteří to vyhrají u samiček, předají své geny. Evoluce k tomu vymyslela řadu fíglů a jak říkají klasikové, že v boji a lásce je dovoleno vše. Tentokrát  nejde o nějaké soupeření spermií s jejich propojováním v jakési vláčky, které pak nad sokem vítězí v rychlosti, ani o trestání promiskuitních partnerek vytvářením zátky z části ejakulátu, která pak brání tomu podstatnému. Tentokrát jde o dopad organizace partnerských vztahů na celé společenství.
Když za normálních podmínek dáte samečka octomilky do lahvičky s několika partnerkami z nichž jen jedna je vhodná a ochotná k páření, sameček je nejprve všechny oběhne a  pak se teprve rozhodne které se začne dvořit. Jak rychle si mušák uvědomí, která samička je ta nejvhodnější, se používá jako kriterium  mušího důvtipu.

 

Asi bychom o výsledcích tohoto pokusu nepsali, kdyby se v publikaci psalo jen o tom, že samečci o schopnost výběru po naordinované monogamnosti časem přišli. Na tom, že nepoužíváním "věci" zakrňují, nic světoborného není. Jenže samečci přišli o víc. Násilné zabránění polygamii u nich vedlo k tomu, že linie bez možnosti výběru se staly mnohem pomalejší v učení obecně. Přišli i o schopnost zapamatovat si vůni spojenou s nevhodným prostředím k létání (třepající se lahvička). Jinak řečeno, monogamie se nepodepsala poklesem jedné, ale kognitivních schopností obecně.

 

Brian Hollis, evoluční biolog
University of Lausanne, Switzerland: „Monogamie uplatňovaná dlouhodobě populaci neprospívá“.

Nabádání k promiskuitě?
Zjištěný vztah obecného poklesu kognitivních schopností dělá z monogamie zapeklitý oříšek. Tak trochu nastoluje otázku, zda z čistě genetického a evolučního hlediska odstranění hektické konkurence mezi samci by nevedl k útlumu kognitivního výkonu i u nás. Na to vědci odpovídají opatrně zamítavě. Jde prý o experiment na mušce, zaměřený na jejich specifickou „inteligenci“. Ať už to ale budou kamuflovat jakkoliv, představu, že s uplatňováním monogamie můžeme hloupnout, nastolili. A oklikou tak vrátili na stůl disputace nad tím, co vybředlo se zveřejněním  Darwinovy knihy O původu druhů přírodním výběrem s podtitulem „Zachování prospěšných plemen v boji o život“. Korunu tomu o něco později dala skupina evropských myslitelů označovaných jako sociální darwinisté a dali základ obhajobě rasovému inženýrství. Antropologové si přisadili vážením lebek a měřením nosů, což se nakonec zvrhlo v kladení  důrazu na barvu vlasů a očí...


I když již v poněkud jiné poloze, dodnes proti sobě stále stojí dva nesmiřitelné tábory. Jeden lze charakterizovat postojem vědce ze  Stanfordu Geralda R. Crabtree, bědujícího nad tím, jak lidstvo "téměř jistě" ztrácí své nejlepší intelektuální a emoční schopnosti a je potřeba s tím něco dělat. Na druhem konci je Katolická církev se svým stanoviskem vycházejícím z encykliky Casti connubii.  Myšlenky eugeniky zdaleka nejsou něčím mrtvým. I v civilizovaných zemích se s nimi operuje. Například u diagnostiky, která těhotným umožňuje odhalovat dědičné choroby a vady plodu. Omezeně se prakticky provádí při sterilizaci mentálně postižených a zločinců. Jen ale zřídka, protože Úmluva o lidských právech a biomedicíně (článek 5) ukládá, že sterilizovat osobu nelze bez jejího souhlasu. Ať už tomuto budeme říkat jakkoliv, s postupujícími znalostmi a rozvojem genetických metod bude cíleného odstraňování genetických vad a poruch rychle přibývat. 

 

Tadeusz Kawecki, evoluční biolog , University of Lausanne, Switzerland: „Zhoršuje samečkům jejich poznávací schopnosti“.


Úskalí interpretace nových poznatků z Lausane
I když na kognitivních schopnostech záleží řešení složitých úkolů, psychologové varují před jejich ztotožněním s pojmem inteligence. Slovíčkařením se ale nevyhneme tomu podstatnému, že kognitivní systém je ucelenou strukturou v níž jednotlivé funkce na sebe navazují, jsou vzájemně propojeny, takže jedna bez druhé nemohou samostatně fungovat. A pokud tedy nyní vyšlo najevo, že monogamie mušákům k rozvoji jejich schopností neprospívá, hned tak asi nezmizí ani legitimní otázka jejího dopadu na osud pánů tvorstva. Zatímco odborníci nás ubezpečují, že to co se vztahuje na primitivní organismy, pro člověka neplatí, stačí pohled na televizní noviny a hned je zřejmé, že od dob uplatňování  přirozeného výběru vlčí smečky jsme moc nepokročili. Od dob Platóna, podle něhož ideální potomstvo mělo vzejít z nejlepších mužů a žen, jsme se něčeho rozumného nedobrali. A teď k tomu ještě přibyla otázka možného dopadu monogamie. Přítrž dohadům by mohlo udělat statistické šetření přímo na lidech. Po vzoru drozofil by se analogický efekt měl projevit již po sto generacích. Otázkou je, zda se najde dost dobrovolníků. Pokračovatelé linie nastoupivší cestu monogamie by nesměli z cesty sejít a hřešit nejméně 2500 let.


Literatura
Journal reference:Proceedings of the Royal Society B

Datum: 10.03.2014 13:13
Tisk článku

Horká príchuť monogamie - Kaška Katarína S.
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 175 Kč
cena: 164 Kč
Horká príchuť monogamie
Kaška Katarína S.

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace