Zvětšit obrázek

Kredit: Vikupirves Heikki OY

Sekera je jedním z nejstarších lidských nástrojů. V archeologických vykopávkách byly nalezeny sekery z kamene, později byly vyráběny z bronzu a nakonec ze železa a ocele. To, co se někdy považuje za nejpůvodnější sekery,  jsou  pravěké pěstní klíny z doby paleolitu. První doložené topůrko je z doby před 8000 lety. Někdy jim říkáme sekeromlaty. I ve starověkém Římě se sekyrka těšila úctě, byla odznakem moci pro státní funkcionáře. Symbolizovala, mimo jiné, možnost uložit trest smrti. Jestliže k tomu úředník neměl oprávnění, ve svém svazku prutů sekyru neměl. Atributy moci byli tehdy těžké a bylo jich hodně, konzulům je proto nosili k tomu určení sluhové úřadu.

Zvětšit obrázek

Patentovaná sekyrka (Kredit: Vikupirves Heikki OY

Sekyrky byly tehdy poznávacím znamením, kterému se říkalo fasces. Tak ostatně vzniklo i slovo fascikl s kterým vídáme chodit dnešní potentáty.  Stejný základ má i "být fascinován", ale i neslavně proslulý  fašismus.  Dávní kováři vyráběli celou řadu typů seker. Z těch nejznámějších se do dnešních dob zachovaly dřevorubecké podtínací sekery, ty kanadské mají břit dvojitý, zato tesařské širočiny, křesačky, teslice upadly v zapomnění. Stejně jako halapartny. Snad ještě sekyry hasičské si zachovaly svůj glanc a místně i valašky a čakany.

Zatímco klasické sekyrky jsou klínovité s topůrkem uprostřed. Nová finská  je připojena k rukojeti ze strany. Po úderu dřevo rozštípne a oddělí  jako páka otáčející se okolo podélné osy.  Nejlepší je prý sekat s ní na špalku vysokém půl metru. Když si připravíte zásobu špalků pěkně do řady, máte prý šanci zvládnout i sto úderů za minutu.  Místo dlouhého vysvětlování bude lepší spustit video:

Finský zlepšovák nám má šetřit svaly i záda. O peněžence tvůrce taktně mlčí, přijde totiž o 193 Euro (bez dopravy).  Záběry na videu dávají tušit, že než se s inovovaným náčiním pořádně rozmáchneme,  bude dobré mít nějaké předchozí zkušenosti s klasickou sestřičkou. Může totiž být docela problém ji po dopadu udržet v dlaních. Na rozdíl od „klasiky“, rukojeť vylepšené sekyrky po dopadu sebou nepříjemně „migne“ -  jakoby se nám chtěla v ruce roztočit, aby vzápětí pohyb do strany zase ustal, jakmile se boční výstupek, který má sekyrka místo tradičního čepce, zarazí o zbytek nerozštípaného špalku.  Čert ví, co by to ale udělalo, kdybychom to popletli a do špalíku tnuli z té nesprávné strany. Výstupek by se pak o odseknuté polínko neměl šanci opřít. Nejspíš by to dopadlo ještě hůř, než když nám „klasiku“ vyvede z míry nějaká ta sukovitá nepravidelnost. I po ní ostří rádo sklouzne a vymrští sekeru do boku. V okresních špitálech se o tom vyprávějí legendy. Tvor zvaný chalupář většinou netuší, že jeho holeň vykazuje značné známky magnetismu. U praváků vždy prý jen ta levá.

Zvětšit obrázek	Pazourkový předchůdce sekyrky z paleolitu a je starý 300 000 let. Foto: Didier Descouens, Kredit: Museum Toulouse, Wikipedia
Zvětšit obrázek	Sekeromlat z Nekvasilovy cihelny (Kbely, Praha ) je z pozdní doby kamennée; 3800–3300 př. n. l., kultury nálevkovitých pohárů. (Kredit: Muzeum hlavního města Prahy)
Zvětšit obrázek	Sekyrky z leštěného kamene od Františka Vorla z Jilemnice jsou za 250 Kč.
V I D E O	Ve starověkém Římě byly sekyry odznakem státní moci a práva hrdelního. Konzulům tyto fasces nosili sluhové.
Zvětšit obrázek	Mnohé už vyšly z módy. (Kredit: Andrej Butko, Wikipedia)
	Ty obyčejné mají v Hustopečích u Brna kus za 140 Kč včetně DPH, tedy 5 Eur. (Kredit: všekolemdomu)
Zvětšit obrázek	Pokud někdo z našich čtenářů finský zázrak vyzkoušíte, rádi zde zkušenosti doplníme.
Zvětšit obrázek	Nápad dát na trh něco podobného a zbohatnout stejně jako Fin, není špatný. Musíte ale počítat se žalobou za zneužití jeho patentového vzoru. Možná, že by soud vzal v úvahu, že některé z našich únětických sekeromlatů se sedlovitým žlábkem také mají uchycení topůrka mimo svou osu. Dobře to je patrné například na tom prostředním, který je ze Stradonic. Našinci Fina předběhli už v době bronzové, jen místo kovu volili tehdy levnější porfyrit a nešli s tím na patenťák. (kredit: Stocký, 1927, pramen: www.kar.zcu.cz
DALŠÍ  VIDEA  ZDE	Dát ale za sekeru dvě stovky Euro je podle nás nekřesťanské. Už proto, že by pro mnohé z nás znamenalo chodit nakupovat nasekeru.

Ať už si nakonec zvolíte severskou dvouseteurovku, nebo zůstanete věrni té své za tři zlaté s topůrkem za tolar,  povšimněte si na videu pneumatiky na špalku. Je to nejspíš to nejlepší, co vám přečtení tohoto článku může dát.

Literatura:
Vikupirves Heikki OY
Jan Turek - Vladimír Daněček: Únětické sekeromlaty se sedlovitým žlábkem v Čechách