Nové technologie v kosmickém taxíku  
Využít nové technologie naplno, počítat s nimi už od samého počátku a dát tak kosmickým lodím konečně pořádný nádech 21.století se nyní snaží Boeing se svým připravovaným strojem CST-100 ve spolupráci s lídrem na trhu s mobilními telefony, firmou Samsung.


Spousta aplikací, které považujeme za běžné díky našim chytrým mobilním telefonům a tabletům, sice začíná pomalu pronikat i na Mezinárodní kosmickou stanici, ovšem kosmické lodě, které dokud brázdily či brázdí vesmír, jsou nepoměrně konzervativnější. Přestože u nich dochází k postupné modernizaci, stále připomínají v oblasti designu a IT spíše technologické dědečky. Využít nové technologie naplno, počítat s nimi už od samého počátku a dát tak kosmickým lodím konečně pořádný nádech 21. století se nyní snaží Boeing se svým připravovaným strojem CST-100 ve spolupráci s lídrem na trhu s mobilními telefony, firmou Samsung.

 

Myslíte, že by astronauti měli i v 21.století číst instrukce z objemných tištěných manuálů, mít spoustu i minimálně využívaných ovládacích prvků lodi neustále na palubní desce, která tak připomíná spíše velkosklad v továrně na tlačítka nebo vše, co se děje vně lodi pozorovat s tváří nalepenou na miniaturní průzor? Asi tušíte správnou odpověď.


Ovládání lodi
Kosmické lodě patřily dlouhou dobu k tomu nejmodernějšímu, co kdy lidstvo vytvořilo. A to platilo zejména o výpočetní technice. Vezměme si takové Apollo. Kdo z běžných smrtelníků měl v té době k dispozici počítač a to dokonce s mikroprocesorem a číslicovým displejem. Po vítězství v kosmických závodech se začalo sázet více na jistotu, podobně jako se hledí na spolehlivost více než na výkon v průmyslových aplikacích. Kokpity kosmických lodí a raketoplánů tak přestaly nakonec stíhat mohutný nástup a neuvěřitelný rozvoj počítačových technologií na konci 20.století a začátku 21. století. Technologické novinky si na paluby kosmických lodí hledaly cestu dosti těžce. Zejména finální rozhraní mezi strojem a kosmonautem stále obstarávala klasická tlačítka a joystick.

 

Jasně, i v nejmodernějších lodích bude třeba kvůli bezpečnosti mechanická tlačítka klíčových systémů zachovat. Joystick také léty prokázal své přednosti. Sloužit by však mohl i k ovládání robotického ramene nebo kamer. Inženýři si také uvědomili, že pro každou fázi letu, potřebujete trochu jiné informace.

 

 

Zvětšit obrázek
Interiér testovací verze CST-100 pro 5 členů posádky. Zdroj:commons.wikimedia.org

Při startu vás zajímá, jak se chová nosná raketa, zda se skutečná trajektorie neodchyluje od plánované, či zda dochází ke správnému oddělení jednotlivých částí. V kosmu pak potřebujete loď správně orientovat, vědět, kde se nachází cílová stanice nebo nad jakou částí světa momentálně letíte. Při dokování zase samozřejmě potřebujete sledovat a korigovat jeho postup. Takových situací bychom našli daleko více a pro všechny dnes mohou sloužit velké dotykové displeje, které potřebné informace zobrazí a umožní na ně reagovat.



Manuály a další tiskoviny
Displeje řídícího panelu by samozřejmě mohly zobrazovat i spoutu informací, které dnes bývají vytištěné na papíře a i když je papír lehký, ve větších objemech tiskovin užírá cenné kilogramy omezené nosnosti lodi, nehledě k tomu, že v elektronických dokumentech se lépe hledá a odkazy nebo animace klasický papír také neumí. Displej určitě nebude omezen pouze na hlavní panel. Každý z kosmonautů může mít svoji zobrazovací jednotku ať už ve formě běžného tabletu nebo integrovanou například do skafandru, což už se používá i dnes ve skafandrech pro výstupy do volného prostoru.


Okna už nebudou nutností
Okna kosmické lodi je nutné odmlžovat a čistit, jsou daleko náchylnější na poškození kosmickým smetím než kovový plášť lodi. Přesto kvůli možným závadám, výpadkům napájení nebo dokonce haváriím určitě bude nutné průzory zachovat. Ale nemusí být jediným prostředníkem pro sledování okolí lodi. Kamery na vnějším plášti, jejichž pohyb a transfokaci si bude moci kosmonaut ovládat, určitě budou neocenitelnou pomůckou nejen při rutinním provozu. Co by za podobnou techniku dali svého času astronauti v Apollu 13. Dalších případů z historie by bylo určitě mnoho.

 

Kromě obrazu ve viditelném spektru mohou zobrazovače nabídnout i specifické vlnové délky. Termokamera nebo radar jsou jen malým příkladem pro představu široké palety možností. Doplňkové informace nebo aplikace pro tzv. „rozšířenou realitu“ by mohly být dalším cenným pomocníkem.


Nejen profesionálové…
Kosmonauti tvořící posádku lodi nebudou v budoucnu jedinými lidmi na palubách lodí. Hodně nesměle se k nim přidávají i kosmičtí turisté, kteří by mohli nakonec získat větší početní zastoupení než profesionálové, vládnoucí kosmu dosud. Vytvořit jim pohodlí a vůbec je zabavit na jejich kosmické dovolené nebo jim umožnit pracovat (v případě vědeckých pracovníků, kterým pobyt zaplatila jejich mateřská instituce), to bude úkol pro konstruktéry a designéry nových kosmických lodí. Pomoci jim samozřejmě mohou výše zmíněné technologické novinky.

 

Jejich pobyt na palubě by zřejmě velmi připomínal vyhlídkový let pasažerů v dopravním letadle. Zvědavé oko turisty by určitě upoutal obrovský displej nabízející panoramatický pohled na Zemi. K němu by mohl na vlastním tabletu zoomovat vybrané části výhledu. Zobrazovaným místům by se mohly připojovat interaktivní popisky, kombinované se službami typu Streetview. Ukazovat polohu dalších objektů jako jsou ostatní lodě, kosmické stanice nebo družice by mělo být také možné. Součástí aplikace by bylo i upozorňování na průlety nad konkrétními lokalitami, jež by chtěl turista spatřit. Dlužno podotknout, že podobnou aplikaci měl na své palubě již raketoplán i ISS pod názvem World Map.

 

Pomocí tabletu si turista samozřejmě může vše fotit a natáčet. Obrázky, videa, ale také své potřehy a dojmy bude moci přidávat přes palubní wi-fi síť na internet. Internetové připojení, stejně jako další komunikační nástroje, zajistí radiové nebo laserové spojení na pozemní stanice, případně na přenosové družice umístěné na geostacionární dráze. Prakticky by se jednalo o komerční variantu stávající sítě TDRS.

 

Zvětšit obrázek
Design CST-100 laděný do nebeské modré s velkým panoramatickým displejem. Zdroj:space.com


CST-100
Aplikace, které jsme si v předchozích kapitolách popsali, by měly být na palubě nové lodi společnosti Boeing, CST-100. Některé by mohly sloužit hned prvním kosmonautům, ovšem plné nasazení určitě přijde až se skutečnými turistickými lety. Aplikace, které nebudou klíčové a nepředstavují tudíž přílišné bezpečnostní riziko pro posádku, by měly běžet pod systémem Android. Na vytváření některých aplikací už Samsung pracuje. Analogická aplikace World Map, která fungovala na raketoplánu, například pro prostředí Androidu převedena je. Design lodi by se měl také vymykat stávající praxi, kdy se na krásu a estetiku moc nehledělo a vše bylo podřízeno funkčnosti. CST-100 by měla uvnitř připomínat spíše nejmodernější dopravní letadla, nabízející pro své pasažéry maximální komfort. To je ostatně vidět i z publikovaných fotografií. Jak vidíme z předchozích představení lodí Orion a PPTS a zejména Dragona V2, začíná se podobný přístup stávat standardem a 21.století si konečně našlo cestu i do interiérů kosmických lodí.

 

Na závěr si nelze odpustit pár poznámek. I když displeje jsou skvělá věc, přecijen kosmičtí turisté určitě budou chtít vidět vesmír na vlastní oči skrz průzory. Dokážete si představit, že byste si koupili hodně drahou letenku do vesmíru a pohled ven z kosmické lodi by vám zprostředkovávala pouze kamera, třebaže se širokými doplňkovými službami navíc?

 

Také bude zajímavé, zda a jak na přítomnost systémů svého největšího rivala Googlu zareaguje společnost Apple. Zatím paluby vesmírných objektů zanedbává a tak se Android stačil usadit i na ISS, kde například obsluhuje robůtky SPHERES.

Abychom nekončili článek spekulacemi, nabízíme vám video, které uvolnila NASA v rámci programu komerčních pilotovaných letů.

 


Video je z testování padáků a airbagů, které mají zajistit CST-100 relativně měkké přistání na pevnině.

Zdroje informací:
http://www.space.com/25950-space-apps-boeing-cst-100-capsule.html
Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/Front_view_of_Nexus_7_%28cropped%29.png
http://airandspace.si.edu/webimages/highres/99-15227h.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/CST-100_mock-up.2.jpg/800px-CST-100_mock-up.2.jpg
http://i.space.com/images/i/000/039/022/original/boeing-spaceliner-cabin-design-blue.jpg?1399043257
Psáno pro Kosmonautix a osel.cz

Datum: 13.06.2014 17:02
Tisk článku

Živý vesmír - Kde jsme? Kdo jsme? Kam směřujeme? - Elgin Duane
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 257 Kč
Živý vesmír - Kde jsme? Kdo jsme? Kam směřujeme?
Elgin Duane
Související články:

Superpočítačové simulace podpořily chameleonskou gravitaci     Autor: Stanislav Mihulka (10.07.2019)
Umělá inteligence poprvé simulovala vesmír: Rychle, přesně a nikdo neví jak     Autor: Stanislav Mihulka (27.06.2019)
Ve 2D vesmíru by mohl existovat život     Autor: Stanislav Mihulka (25.06.2019)
Lovci civilizací poslouchali u 1 327 hvězd. Nezaslechli nic zvláštního     Autor: Stanislav Mihulka (23.06.2019)
Co se stalo před Velkým třeskem?     Autor: Stanislav Mihulka (28.03.2019)



Diskuze:

Apollo 13

Tomáš Štec,2014-06-15 18:57:30

Astronauti z Apolla 13 by dali čokoľvek za to, keby z bateriek zožrali čo najmenej energie, nie aby im výhľad na poškodený Service Module zabezpečovala UHD kamera…

Na druhú stranu, súčasné lietadlá (Airbus) lietajú už len na elektrické ovládanie a len s elektrickou zálohou, tak prečo by to nemali zvládnuť aj kozmické lode?

Odpovědět


Miroslav Nový,2014-06-15 19:51:12

Autor měl zřejmě na mysli navigaci podle hvězd a v tom by kamery opravdu pomohly.

Odpovědět


Airbus

Lvy Janáček,2014-06-15 22:28:36

Stále je tam ještě i hydraulická záloha.

Odpovědět


Apollo 13

Tomáš Kohout,2014-06-16 07:40:55

Máte pravdu v tom, že největší nebezpečí číhalo na konci cesty především ve ztenčujících se zásobách energie, zejména v omezení celkového odběru proudu pro finální operace.
Sice z telemetrie se postupně středisko v Houstonu dozvědělo, o jak velký problém se jedná, ale kamera, která by mohla bezprostředně celé místo výbuchu nasnímat, mohla urychlit rozhodnutí astronautů a střediska odpojit nekritické systémy lodi a ušetřit tak více cenné energie. Otázkou je, zda by kameře, podobně jako průzorům, nebránily ve výhledu unikající plyny.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace