Výsadková droptéra pro pohodová přistání na Marsu  
Úspěšné přistání Curiosity inspirovalo vývojáře ESA v programu výsadkové droptéry. Prototyp Skycrane už má za sebou první letové testy v simulovaném prostředí Marsu.


 

Zvětšit obrázek
Transportní kvadrikoptéra se cvičným robotickým průzkumníkem. Kredit: ESA, Airbus Defence & Space.

Když před dvěma pozemskými lety přistála na Marsu robotická laboratoř Curiosity, byl to triumf důmyslného přistávacího systému. Přistání na Marsu je přitom hodně obtížný kousek. Marsovská atmosféra je příliš hustá na použití klasických brzdících raket a zároveň příliš řídká na použití padáků. Lidem z NASA se to povedlo skvěle, i když dvě z fází přistání, manévrování během vztlakového průletu atmosférou a přistávání na raketovém jeřábu, byly použity vůbec poprvé. Jsou to machři a taky měli pořádné štěstí. Přistávání na Marsu ale nadále dráždí pozemské inženýry.

 

Zvětšit obrázek
Dropter Team. Kredit: ESA.


Evropská kosmická agentura ESA se při dobývání Marsu inspirovala v revoluci dronů, která právě cloumá planetou Zemí. V rámci její iniciativy StarTiger (Space Technology Advancements by Resourceful, Targeted and Innovative Groups of Experts and Researchers) běží program Dropter, v němž testují nový přistávací systém, zahrnující výsadek robotických průzkumníků Marsu transportní kvadrikoptérou, tedy droptérou. Během osmi měsíců vyvinuli plně automatizovaný prototyp droptéry jménem Skycrane, jehož hardware z velké části nezapře původ v komerčních kvadrikoptérách.


 

Iniciativa StarTiger. Kredit: ESA.

Stěžejní výzvou celého programu je vytvoření autonomního systému, který bude schopný zorientovat se a úspěšně přistát v náročném terénu Marsu, bez pomoci lidských operátorů. Mars sice není nijak zvlášť daleko, ale i tak je časová prodleva mezi zadáním příkazu na Zemi a jeho provedením na Marsu příliš dlouhá na to, abychom mohli ze Země účinně řídit stroje na Marsu v reálném čase. Proto musejí na Marsu přistávat autonomní systémy.

Zvětšit obrázek
Raketový jeřáb s Curiosity při misi Mars Science Laboratory. Body pro NASA. Kredit: NASA/JPL-Caltech.

Droptéra ESA se nejprve dostane do oblasti výsadku pomocí navigace založené na GPS. Pak droptéra přepne na vizuální navigaci a s pomocí laserových čidel a tlakoměrů najde místo s plochým terénem pro bezpečný výsadek. Když tam dorazí, tak ve výšce 10 metrů na povrchem Marsu začne šetrně spouštět robotického průzkumníka, který nakonec ladně dosedne na Mars. Jak je vidět, i vývojářům ESA se líbil úspěch raketového jeřábu mise Curiosity. Ale nakonec proč ne, proč se neinspirovat úspěšným systémem kolegů


Vývoj prototypu Skycrane završili v severoněmeckém centru Trauen divize Airbus Defence and Space, která má v korporaci Airbus Group na starost obranné a vesmírné technologie. Vývojáři tam vytvořili model povrchu Marsu o rozměrech 40 krát 40 metrů, na němž nechyběly záludné balvany. Výsadková droptéra v pohodě zvládla testy navigačního systému, při nichž vyletěla do 17 metrů, dopravila cvičný model robotického průzkumníka do vybrané přistávací zóny a vysadila ho na zem na pětimetrovém laně. Teď už zbývá jenom postavit realistickou droptéru, která by unesla doopravdové robotické vozítko a ESA s ní může vyrazit na Mars.

 

Video: Dropship offers safe landings for Mars rovers. Kredit: ESA.

 


Literatura

Gizmag 5. 6. 2014, Wikipedia (Mars Science Laboratory).

Datum: 06.07.2014 22:21
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz