Fukušima a japonská jaderná energetika v létě 2014  
V polovině července japonský úřad pro jadernou bezpečnost NRA schválil bezpečnostní opatření první dvojice jaderných bloků. Jde o reaktory elektrárny Sendai. Japonsko se tak vydalo na cestu k opětnému využívání jaderné energie, i když se nepředpokládá, že by tyto bloky zahájily provoz dříve než v říjnu 2014.


Podívejme se, jaká je situace ve Fukušimě a japonské jaderné energetice v polovině tohoto roku. Je třeba říci, že pokrok v současnosti probíhá díky dlouhodobějšímu a náročnému úsilí. Změny k lepšímu jsou tak pozvolnější a nedochází k dramatickým změnám. Nejdříve se zaměřme na situaci v samotné elektrárně.


Průběh vyklizení bazénů pro vyhořelé palivo jednotlivých bloků

 

Zvětšit obrázek
Ovládací panel systému, který odčerpává spodní vodu ze dvanácti studní a poté ji pomocí něj lze po kontrole případně vypustit do moře (zdroj TEPCO).

Jako zlomová událost bylo v předchozích částech cyklu (zdezde  zde,   zde  a zde)  označeno úspěšné zahájení vyklízení bazénu u čtvrtého bloku. To probíhalo v první půli roku 2014 velice úspěšně. Koncem června už bylo odvezeno celkově 1188 palivových souborů z celkových 1533. V bazénu tak zůstalo 165 vyhořelých a 180 nepoužitých palivových souborů. Od 1. července do začátku září bude přestávka, při které probíhá kontrola jeřábů využívaných na přepravu kontejnerů a palivových souborů.

 

Jeden problém se však objevil. Ve společném bazénu, kam se palivové soubory z bazénu čtvrtého bloku přepravují, není dostatek místa. Předpokládalo se, že se část starších palivových souboru, které produkují menší tepelný výkon, z něho přemístí do kontejneru a uloží se do suchého skladu. Zdrželo se však posuzování bezpečnosti příslušných kontejnerů a nepodařilo se tak uvolnit dostatek místa pro všechny palivové soubory ze čtvrtého bloku.


Nově vybrané náhradní řešení spočívá v tom, že nepoužité palivové soubory, které mají nízkou radioaktivitu a představují minimální riziko, se přemístí na šestý blok, který nebyl během cunami a následné havárii poškozen. Nepoužitých souborů je 180 a s jejich převážením se začne po vyklizení všech vyhořelých palivových souborů, Tedy s největší pravděpodobností v listopadu 2014. Bazén čtvrtého bloku by měl být prázdný nejpozději do konce roku.


U dalších bloků se jejich vyklizení připravuje. U třetího bloku se uklidila suť a odstranily trosky horní části budovy. Dokončuje se uklizení a vyčištění celého čtvrtého patra a vyklízí se vše, co popadalo do bazénu. Společnost TEPCO poslala na úřad pro jadernou bezpečnost NRA ke schválení konstrukci nové horní části budovy a systémů jeřábů, které by umožnily vyklizení bazénu. Budova bude posazena na původní dolní část a je navržena tak, aby byla oddělena od prostor nad zničeným reaktorem, kde je vysoká radioaktivita. Musí se také řešit problém s kontaminací, která je zde mnohem vyšší než u čtvrtého bloku. Stejně jako u čtvrtého bloku se kontejnery po naplnění palivovými soubory v bazénu dopraví do míst, které i původně sloužily k dopravě těžkých předmětů z reaktorové budovy i do ní. Jeřáb pro přepravu kontejnerů dokáže manipulovat s objekty s hmotností až 50 tun. Jedná se o novou konstrukci, stejně jako u systému, který bude manipulovat s palivovými soubory a umisťovat je do kontejneru. V případě tohoto bloku se bude používat menší kontejner, než u čtvrtého bloku. Vleze se do něj pouze sedm palivových souborů. Po schválení plánu vyklizení bazénu úřadem NRA bude zahájeno budování konstrukce a instalace jeřábů.


 

Zvětšit obrázek
Vyklízení bazénu s vyhořelým palivem u čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

V tomto měsíci by se mělo zahájit rozebírání provizorní lehké horní části budovy prvního bloku a likvidace trosek zničené původní horní části těžkou technikou. Uvnitř budovy se provedla řada opatření, která zabraňují přesunu radioaktivních látek mezi jednotlivými patry. Po dokončení odstranění trosek by se podobně jako u čtvrté a třetí budovy postavila nová pevnější horní část budovy a instalovaly jeřáby potřebné pro transport.

 

Je však otázka, zda a kdy bude tato operace zahájena. Objevila se totiž podezření, zda právě demolice horní části budovy třetího reaktoru a odklízení vysoce radioaktivních trosek nevedlo ke zvýšení kontaminace cesiem 137 ve městě Minami Soma. Tam se u některých rýžových polí sklidila v minulém roce rýže s aktivitou cesia 137 překračující limit 100 Bq/kg. Nyní se objevily úvahy, zda to nebyl vliv úniku radioaktivity během likvidace trosek z horní části budovy třetího bloku, která kulminovala právě v létě minulého roku. Je sice značně nepravděpodobné, aby tak masivní únik, který by se projevil v desítky kilometrů vzdáleném Minami Soma, nezaznamenaly dozimetrické systémy v elektrárně, ale je třeba vše důkladně prověřit. A hlavně zajistit, aby při pracích na odklízení trosek z prvního bloku žádné nebezpečí kontaminace nehrozilo.

 


 

Zvětšit obrázek
Pohled robota při kontrole komory potlačení prvního bloku pořízený v polovině června 2014 (zdroj TEPCO).

Práce uvnitř reaktorových budov

Práce uvnitř bloků má několik klíčových úkolů. Prvním je zajištění přístupů do místností a prostor, odkud se dá kontrolovat stav kontejnmentu a tlakové nádoby. Jde například o TIP (Transverse In-core Probe) místnosti, odkud se dá intenzivně kontrolovat stav uvnitř tlakové nádoby reaktoru. Obsahuje totiž sondy a propojení, které vedou přímo do ní. Další jsou prostory prvního patra, odkud je možné zajistit zkoumání silně kontaminovaného suterénu, kde se nachází toroidální komora potlačení. Důležitá je také dostupnost místnosti, kde se kontrolují a ovládají důležité ventily umožňující manipulaci se systémem reaktoru, která se označuje jako MSIV (Main Steam Isolation Valve room). Je třeba zajistit, aby v těchto prostorách mohli pracovat nejen roboty, ale i lidé. Je tak potřeba provést jejich dekontaminaci.

 

Dalším úkolem je zjistit stav komory potlačení a hlavně propojení této mokré části kontejnmentu se suchou částí kontejnmentu. Zde je největší pravděpodobnost výskytu netěsností a poškození, kterými se může dostávat radioaktivní voda z kontejnmentu ven. Jak bylo zmíněno, vyskytuje se komora potlačení v suterénu a je velmi silně kontaminována Pro její průzkum v různých blocích se tak používá řada různých robotů.

 

Zvětšit obrázek
Schéma budovy reaktoru s jednotlivými patry, čtvrté a páté patro pak bylo v lehké horní konstrukci, která byla u prvního, třetího a čtvrtého bloku z velké části zničena při vodíkové explozi.


Dva nové podvodní roboty začali v této době využívat v suterénu s komorou potlačení na blocích 1 a 2. Jedná se o roboty plovoucí a podvodní, protože suterén je vyplněn vodou a je potřeba prozkoumat i části komory potlačení, které jsou pod vodní hladinou. Roboty vyrobila firma Hitachi/GE ve spolupráci s mezinárodním ústavem pro výzkum likvidace vysloužilých jaderných zařízení IRID (International Research Institute for Nuclear Decommissioning), který je v Tokiu. Do suterénu s komorou potlačení se dostávají dírou vyvrtanou v podlaze prvního patra. Plovoucí robot je vybaven kamerami, které vizuálně kontrolují stav komory potlačení a potrubí, které ji spojuje se suchou částí kontejnmentu. Podvodní robot, který se pohybuje po dně pod vodou, využívá i ultrazvukovou sondu, která dovoluje získat dodatečné informace o poškozeních a netěsnostech.

 

 

Zvětšit obrázek
Nové roboty se využívají pro průzkum suterénu s komorou potlačení vyvinuté firmou Hitachi a výzkumným ústavem IRID (zdroj IRID).

Na nových robotech, které bude možné použít ve Fukušimě, pracují se zmíněným ústavem IRID i další firmy. V současnosti ústav vyvíjí s firmou Toshiba čtyři roboty, které bude možné při práci uvnitř zničených budov použít. Robot SC-ROV (ROV – Remote Operated Vehicle) by měl pracovat na vnější straně toroidu komory potlačení a hledat netěsnosti, které v ní mohou být. Může pracovat i pod vodou. Robot VT-ROV má schopnost se dostat i do velmi stísněných prostor a kontrolovat tak i velmi těžce dostupná místa, kde jsou spojení mezi komorou potlačení a suchou částí kontejnmentu. Robot DL-ROV je konstruován pro kontrolu speciálních potrubí a hledání netěsností v nich. Robot dokáže vypouštět do vody stopovač a kontrolovat průniky vody do různých míst. Speciální manipulátor pak lze použít pro práce v různých místech komory potlačení. Je vidět, že řada robotů, které vyvíjejí různé firmy nebo se už ve Fukušimě používají, má podobné vlastnosti. Je zde jistý překryv a zároveň variabilita, které by měly umožnit dostat ty nejefektivnější nástroje pro průzkum a likvidaci zničených reaktorů.

 

 

Zvětšit obrázek
Schéma pracovních míst, kde bude možné nasadit roboty z ústavu IRID (zdroj IRID).

Právě pomocí robotů se rozvíjí podrobný průzkum komor potlačení a hledání netěsností v kontejnmentu. Při podrobné prohlídce komory potlačení prvního bloku se našla vysoká radioaktivita netěsností v blízkosti potrubí sloužícího k havarijnímu vypouštění páry. První poškozená místa se v dubnu našla na třetím bloku, kde roboty identifikovaly zdroje pronikání vody z kontejnmentu. Je však třeba určit jejich přesnou polohu. Netěsnosti se našly i na parovodech. V květnu se pak našla netěsnost u potrubí, které spojuje kontejnment a komoru potlačení u prvního bloku. Robot, který komoru potlačení prvního bloku prozkoumává, měří i radioaktivitu. A zjistil zde skvrnu s jednou z největších aktivit. Dávkový příkon zde dosahuje až 2,4 Sv/hod, tedy 5-10krát více než v jiných místech na povrchu komory potlačení.


U třetího bloku se navíc podařilo v dubnu dokončit prohlídku místnosti MSIV, která je určena k ovládání důležitých ventilů. Zjistilo se u ní daleko vyšší poškození než u stejné místnosti prvního bloku. Je to známkou toho, že místnost byla vystavena po delší dobu působení velmi horké páry. Zároveň se zjistila řada netěsností.

 

Zvětšit obrázek
Testy robota SC-ROV pod vodou (zdroj IRID).

Pomocí endoskopu a dalších zařízení se podařilo znovu prozkoumat vnitřní prostory kontejnmentu druhého bloku. Do něj se podařilo nahlédnout už v lednu 2012 (zde) a při pozdějším průzkumu (zde)  se podařilo odhadnout výšku hladiny chladící vody v kontejnmentu zhruba na 60 cm. Nynější průzkum tuto výšku upřesnil na 30 cm, tedy na nižší hodnotu. To je výška, u které je potrubí propojující suchou část kontejnmentu s komorou potlačení. Voda se tak dostává poškozenými částmi do komory potlačení. Zjištěná teplota vody je okolo 35oC, což naznačuje, že chlazení je účinné. Stále se však neví, kam všude se roztavené palivo v kontejnmentu dostalo. A nenašla se také všechna poškození, kudy se dostává voda z kontejnmentu. Všechna poškozená místa kontejnmentu bude potřeba opravit, pokud by se měl kontejnment vyplnit vodou, jak se plánuje.


V současnosti začíná být otázkou, zda se podaří u kontejnmentů najít všechna poškození a opravit je tak, aby se daly vyplnit vodou. Voda by pak odstínila radiaci a ulehčila práci na likvidaci zničené aktivní zóny. Pokud by se to nepodařilo, musely by se hledat jiné, náročnější metody na odstranění roztaveného paliva z kontejnmentu. Jejich hledání se začala zabývat řada institucí včetně už zmíněného ústavu IRID.

 

Zvětšit obrázek
Robot DL-ROV (zdroj IRID).

Efektivní zkoumání stavu kontejnmentu není možné bez intenzivnější práce lidí uvnitř reaktorových budov. Proto je potřeba provést pomocí robotů dekontaminaci jejich vnitřních prostor a snížení vysoké úrovně radiace. Právě na intenzivní dekontaminaci prvního podlaží se začalo v červnu pomocí robotů pracovat na třetím bloku. Roboty jsou schopné frézovat a čistit povrchy. Již od listopadu minulého roku se využívá lehký robot s přezdívkou mýval. V červnu se pak k němu přidal mnohem větší robot. Jde o modifikaci švédského robota Husquarna DX-140. Intenzivní prací robotů by se tak mělo dosáhnout významného zlepšení radiační situace. Další zlepšení by pak přineslo nanesení stínící vrstvy a vybudování stínících stěn okolo silně kontaminovaných částí. I to je krokem na cestě k možnosti intenzivní práce lidí uvnitř budov a budoucí likvidaci zničených bloků.

 

Zvětšit obrázek
Robot VT-ROV (zdroj IRID).

 

Jak na radioaktivní vodu?

Vyřešení problému s velkým objemem radioaktivní vody v areálu je postaveno na třech klíčových krocích. Prvním je nutnost zabránit pronikání podzemní vody do oblasti se zničenými reaktory, kde se kontaminuje. K tomu má pomoci jednak odčerpávání podzemní vody pomocí studní ještě předtím, než se dostane do areálu. Dalším krokem je vytvoření ledové stěny, která vznikne pomocí trubek umístěných v zemi, kterými protéká kapalina s nižší teplotou, než je teplota tání ledu. Voda v zemině okolo nich pak zamrzne a brání jak pronikání spodní vody do míst s budovami se zničenými reaktory tak i pronikání radioaktivní vody z budov a jejich okolí pryč.


Klíčovým zlomem v řešení situace se spodní vodou je, že se v březnu 2014 podařilo získat souhlas rybářských družstev s vypouštěním zkontrolované odčerpané spodní vody do moře. Spodní voda nad areálem se tak může odčerpávat a po důkladné kontrole se v případě, že splní velice přísně nastavené limity, může vypouštět do moře. Podmínkou je, že kontrolu budou provádět nezávislí odborníci. Vláda také musí nahradit škody, které rybářům vzniknou v případě, že zvěsti o tomto vypouštění ovlivní přístup zákazníků k mořským produktům z oblasti. Čerpání začalo počátkem dubna z dvanácti studní vyhloubených nad areálem ve směru k horám. Nejdříve se testovaly metody a kontrolovala kontaminace odčerpávané vody. Voda se zatím skladovala v nádržích.


Nezávislé kontroly se ujalo Japonské centrum pro chemické analýzy. V polovině května ukázaly nezávislé analýzy odborníků této organizace aktivitu cesia 137 na hodnotě 0,039 Bq/l a tritia 230 Bq/l, což souhlasilo s hodnotami naměřenými pracovníky společnosti TEPCO. Ti ze vzorků získaných z 600 tun odčerpané vody zjistili hodnoty pro aktivitu cesia 137 podobnou, 0,047 Bq/l, a tritia 220 Bq/l. Obojí hodnoty jsou řádově nižší, než jsou hygienické limity. Limit pro vypouštění vody do moře pro cesium 134 a 137 je 1 Bq/l, což je desetina limitu pro pitnou vodu. V druhé polovině května tak začalo vypouštění zkontrolované odčerpané podzemní vody do moře. Nejdříve přerušovaně a v omezeném množství, později stále pravidelněji a ve větším objemu. V ideálním stavu by se mělo denně odčerpat 1000 tun spodní vody a objem vody pronikající do areálu se zničenými reaktory by se ze 400 tun za den zmenšil na pouhých 100 tun denně.

 

Zvětšit obrázek
Vypouštění zkontrolované spodní vody odčerpané nad elektrárnou do moře (zdroj TEPCO).

Koncem května odsouhlasil japonský jaderný regulační úřad NRA zahájení prací na ledové stěně, která by izolovala silně kontaminovaná místa okolo bloků jedna až čtyři. Její budování bylo zahájeno v červnu a nejdříve se začalo se stěnou ve směru k horám, která má zabránit pronikání podzemní vody do silně kontaminovaných oblastí. Postupně se vybudují i části směrem k moři, které naopak zabrání pronikání kontaminované vody s reaktorových budov. Celková délka stěny bude 1,5 km. Trubky s mrazící kapalinou o teplotě -30oC, kterých má být zhruba 1550, pronikají do hloubky 30 m. První úspěšný test se v květnu uskutečnil na ploše 10 m2. Dokončení se plánuje v březnu 2015.

 

Zvětšit obrázek
Nádrže, ve kterých se skladuje čerpaná podzemní voda předtím, než se po kontrole vypustí do moře (zdroj TEPCO).

Jako jisté ověření této metody lze považovat vytvoření menší ledové stěny, která by zabránila pronikání podzemní vody a hlavně radioaktivní vody ze suterénu druhého bloku do servisních tunelů. Aby ji pak bylo možné odčerpat, stěny tunelu utěsnit a vyloučit je jako možné zdroje pronikání radioaktivity do okolí. Ukazuje se však, že v tomto případě nastávají problémy a nedaří se dosáhnout potřebného promrznutí a utěsnění stěn. U tohoto projektu tak dochází ke zdržení a dostatečného zmrazení se už několik měsíců nedaří dosáhnout. To není dobrá zpráva pro projekt, který by měl podobnou stěnou utěsnit servisní tunely u třetího bloku. Společnost TEPCO chce všechny servisní tunely zbavit vody, které je v nich nyní odhadem okolo 11 000 tun do konce roku 2014.


Důležitým dopadem zpoždění prací na omezení pronikání spodní vody do areálu je zvětšování objemu vody, který je potřeba uskladnit do nádrží. Nádrže v současné době obsahují zhruba 480 000 tun vody. Pracuje se na instalaci dalších nádrží, které by do března roku 2015 vytvořily využitelnou kapacitu až pro 830 000 tun vody. To by zajistilo takové rezervy, které by ani při nejhorším scénáři nehrozily nedostatkem skladovacích kapacit a přetečením nádrží. Zrychlení instalace nádrží se dosáhne i tím, že se budou přepravovat už hotové na lodi do přístavu u elektrárny.


 

Zvětšit obrázek
Zahájení vrtání děr, ve kterých budou umístěny trubky zmrazující zeminu a vytvářející ledovou stěnu (zdroj TEPCO).

Kruciálním problémem je však spolehlivé a efektivní fungování zařízení ALPS na dekontaminaci radioaktivní vody. To by mělo odstranit všechny radionuklidy kromě tritia. Až do 22. června se v elektrárně neustále potýkali na tomto zařízení s problémy. Ze tří linek, které ALPS obsahuje, byla pokaždé alespoň jedna kvůli opravám odstavena. Do začátku června tak zařízení dekontaminovalo pouze 85 000 tun kontaminované vody. Teprve od zmíněného červnového dne konečně začaly po dlouhé době pracovat opět všechny tři. Bez toho, aby všechny tyto linky pracovaly na plný výkon a postavily se další, není možné problémy s radioaktivní vodou s konečnou platností vyřešit.

 


Dekontaminace a likvidace zničené elektrárny

Důležitým úkolem je i intenzivní postup při dekontaminaci elektrárny a odstraňování radioaktivních trosek, které se nyní přesunuje z areálu dovnitř jednotlivých bloků. Pro tuto práci je třeba zajistit dostatek prostoru pro ukládání radioaktivního odpadu. Předpokládá se, že ho bude okolo 560 000 m3. Předpokládá se, že spálením dřeva a dalších hořlavých složek ve speciálních spalovnách, které nedovolí únik radioaktivních látek, bude možné tento objem snížit na 220 000 m3.


Pro budoucí likvidaci zničených reaktorů, jejich budov a celé zničené elektrárny by mělo přispět výzkumné centrum, které bude na tento úkol zaměřeno. Mezinárodní výzkumný ústav by měl být založen v dubnu příštího roku a měl by hledat zatím neexistující postupy. Velkou výzvou bude zvláště likvidace zničených aktivních zón v případě, pokud se nepodaří opravit netěsnosti v kontejnmentech a zaplavit je vodou. Potřebné roboty by měli vědci vyvíjet v plánovaných výzkumných centrech, která by se měla vybudovat v zakázaných oblastech. Předpokládají se další moderní výzkumná střediska věnovaná nejen potřebám likvidace zničené elektrárny, ale také vývoji obnovitelných zdrojů a automatizaci v zemědělství. To by mělo přilákat inženýry a jejich rodiny, kteří by přispěli k obnově místních komunit.

 

Zvětšit obrázek
Při dekontaminaci vnitřních prostor bloků se provádí pomocí robotů i odstranění zbytečných věcí, trosek a znečištění. Výsledky čištění a dekontaminace prvního patra u třetího bloku z pohledu robota. (Zdroj TEPCO).

Podrobnější plán byl uveřejněn začátkem června. Předpokládá se, že by se budování potřebných výzkumných ústavů a potřebného servisu pro něj využilo k rekonstrukci při pobřeží zničených cunami. V městě Naraha, u kterého by se měla začátkem příštího roku zrušit veškerá omezení, by se mělo vybudovat výzkumné centrum s modelem zničeného reaktoru v reálné velikosti. Z města Naraha se naopak přesune centrum firmy TEPCO pro revitalizaci Fukušimy ještě blíže k elektrárně do města Tomioka.


Výstavba města pro zhruba pro 3000 obyvatel by se měla uskutečnit v části Ogawara města Okuma. Zde by se mělo nacházet zázemí pro pracovníky pracující na likvidaci elektrárny. Jeho výstavba by mohla být zahájena v roce 2018. Projekt počítá s nemocnicí, obchody, restauracemi a veškerou potřebnou infrastrukturou. Místo více než 20 km by byli pracovníci do deseti kilometrů od elektrárny. V tomto městě by se měl postavit ústav pro studium vlastností roztaveného jaderného paliva.


Zatím se nerozhodlo přesně, kde bude stát středisko pro vývoj robotů potřebných pro dekontaminaci a likvidaci zničených reaktorů, výzkumné středisko pro mořské hospodářství a hlavní nemocnice oblasti. Celkově by tato zařízení i s potřebným zázemím měla poskytnout okolo 15 000 pracovních míst, velká část z nich pro vysoce kvalifikované profese.

 


Postup prací v kontaminovaných oblastech

Japonsko zvolilo nejnižší limit doporučený pro evakuaci Mezinárodní organizací pro radiobiologickou ochranu (IRCP). Ta doporučuje nastavení limitu pro evakuaci v rozmezí mezi 20 a 100 mSv roční efektivní dávky. V dlouhodobém horizontu je pak třeba směřovat k dosažení příspěvku k roční dávce z umělých zdrojů menší než 1 mSv. Podmínkou pro návrat do evakuovaných oblastí je tak roční efektivní dávka nižší než 20 mSv. A pochopitelně další průběžná dekontaminace a snaha o dosažení příspěvku z umělých zdrojů nižšího než 1 mSv.

Jak už bylo popsáno v předchozím článku  cyklu o Fukušimě, došlo 1. dubna 2014 k úplnému odvolání všech omezení u první oblasti v zakázané zóně. Jednalo se o část čtvrti Miyakoji města Tamura. Celkově 355 lidí ze 116 obydlí se může vrátit natrvalo a bez omezení domů. Obyvatelé se sice začínají vracet, ale pouze pozvolna. Hlavně mladší s dětmi váhají z obav před radiací. Problém je, že hlavně v lesních oblastech se pořád vyskytují místa s vyšší radioaktivitou. To ztěžuje situaci hlavně třeba při obnově lesního průmyslu v oblasti. Jak se psalo již dříve, někteří farmáři už zahájili pěstování rýže. Příkladem je také farmář Hisao Tsuboi. Ten už měl první úrodu minulý rok. Daří se mu obhospodařovat pole takovým způsobem, že jeho rýže splňuje přísné hygienické limity. Farmáři, kteří ještě s prací na rýžových polích nezačali, se spíše obávají, že kvůli různým fámám a obavám zákazníků svou úrodu neprodají. I to ukazuje, že stejně důležitým úkolem jako dekontaminace je obnova infrastruktury a pracovních míst v oblasti. Ta probíhá už od minulého léta, kdy se území otevřela pro návštěvy během dne. O obnově života svědčí i znovuotevření základní školy v této oblasti, ke kterému došlo začátkem dubna. Na zahájení se sešlo 60 žáků a rodičů. Počet žáků je nyní jen dvě třetiny počtu před havárií a někteří musí dojíždět, protože se ještě se svými rodiči do svých původních obydlí nevrátili. Otevřely se i turistické atrakce, jako je Nebeský palác Tokiwa nebo Zelený park. Byly zde vyhlášeny daňové prázdniny, aby se přilákalo podnikání. Je však třeba také připomenout, že značný počet rodin se nevrátil ani do oblasti města Tamura, které leží dále než 20 km od elektrárny a byla zde oblast dobrovolné evakuace. Jejich návrat by mohlo urychlit právě zlepšování infrastruktury a znovuotevírání dalších obchodů, zdravotních zařízení, škol a dalších důležitých zařízení.

Ve stejné době bylo také vyhlášeno, že dekontaminace byla dokončena v dalších třech částech zakázané zóny. Jednalo se o města Naraha a Okuma, a také vesnici Kawauchi. Ve zbývajících sedmi městech z jedenácti, které leží v zakázané zóně, se tyto práce zpozdily. Kromě města Futaba, které je kontaminováno nejvíce, by měla být v těch zmíněných sedmi dokončena kontaminace nejpozději do tří let. V současné době tak probíhá příprava na úplné otevření a zrušení všech omezení u města Naraha a vesnice Kawauchi. Vláda vyhlásila, že dekontaminace zajistila dozimetrické podmínky, které úplné zrušení omezení umožňují.


Dekontaminace města Naraha byla dokončena v březnu. Z města se evakuovalo zhruba 7 500 obyvatel. Obyvatelé města Naraha zorganizovali v dubnu několik shromáždění ve městě Iwaki, kde se s vládními představiteli diskutovaly podmínky a termín trvalého návratu do evakuovaných oblastí. Představitelé města žádají, aby před trvalým návratem obyvatel byla nejen dokončena dekontaminace, ale i obnovena infrastruktura a zajištěny pracovní příležitosti.

 

Zvětšit obrázek
Těžký na dálku řízený mechanismus ASTACO-SoRa využívaný pro čištění a dekontaminaci vnitřních prostor na prvním patře třetího bloku (zdroj TEPCO).


Spíše symbolickou součástí vytváření podmínek pro návrat obyvatel do města Naraha bylo vypouštění mladých lososů do řeky Kido. Tuto akci provedli členové rybářských svazů v dubnu 2014 poprvé od cunami a havárie elektrárny. Zatím vypustili zhruba deset tisíc kusů lososího potěru o velikosti tří až čtyř centimetrů. Řeka Kido patří k těm, do kterých se lososi pravidelně vracejí. Populace však byla značně zdecimována právě cunami, které se dostalo hluboko do vnitrozemí. Akce tak zahájila období její obnovy v těchto místech.


Daleko důležitějším krokem k trvalému návratu je přenesení úřadů města Naraha do původních budov v tomto městě z města Iwaki, kam byly evakuovány. V původním místě začaly pracovat v červnu, prozatím se zhruba dvaceti úředníky. Druhým krokem pak je povolení obyvatelům pobývat ve městě Naraha dlouhodoběji, aby nemuseli svá obydlí tam opouštět na každou noc. A dalším krokem postupné otevření nemocnic a obchodů, Velmi důležité je i obnovení provozu na 8,5 km dlouhém úseku Jobánské železniční trati mezi stanicemi  Hironono ve stejnojmeném městě a stanicí Tatsuta ve městě Naraha. To proběhlo začátkem června a umožňuje dopravu mezi městy Iwaki, kde je řada evakuovaných z Narahy a samotným městem Naraha. Ulehčí se tak jejich cesta do jejich domovů, kde pracují na jejich rekonstrukci. Vlak zatím bude do Narahy jezdit devětkrát denně.

 

Zvětšit obrázek
Vnější část sacího zařízení, které slouží k odsávání kontaminovaného prachu a částic (zdroj Mitsubishi).

Představitelé města také ustavili skupinu, která by se snažila podporovat návrat obyvatel, pomáhala s údržbou nemovitostí, zajištění informování a podporu vzájemné pomoci v komunitě. Předpokládá se, že úplné odvolání omezení a trvalý návrat bude vyhlášen na jaře příštího roku.


Oficiální otevření vesnice Kawauchi vláda navrhovala 26. července 2014. Oficiální zrušení omezení na evakuovaném území je spojeno i se změnou v kompenzacích. I proto obyvatelé vyžadují, aby nebyl tento akt svázán pouze s radiačními podmínkami, ale také s úrovní rekonstrukce oblasti, možností návratu zemědělství, průmyslu a zajištění standardních podmínek života v daném regionu. Právě stav rekonstrukce silnic a komerčních zařízení byl hlavním důvodem, proč obyvatelé Kawauchi žádali o odložení oficiálního vyhlášení úplného návratu. Aby jim vláda vyšla vstříc, rozhodla se na setkání 12. července 2014, že přistoupí k oficiálnímu zrušení všech omezení až po schválení a stanovení termínu představiteli komunit z daného místa. Je však třeba říci, že i názory v komunitě se mohou i značně různit. Pro co nejrychlejší návrat jsou hlavně staří lidé, mladší jej podmiňují právě možností zaměstnání.


Na návrat se připravují i obyvatelé evakuovaných částí města Minami Soma. Obyvatelé mohou navštěvovat svá obydlí a pracovat na svých nemovitostech. Podílejí se také při obnově infrastruktury a rozjíždějí své podniky v evakuované oblasti. Jedním z kroků, které urychlí tyto činnosti, bylo znovuotevření první městské nemocnice v této oblasti. Zařízení ve čtvrti Odaga zatím bude poskytovat pouze ambulantní péči během několik dnů v týdnu. Umožní se tak postupný návrat lékařů, zdravotního personálu a zlepšení podmínek pro postupný návrat obyvatel. 


Jednou z příčin, proč někteří obyvatelé váhají s návratem z evakuace, je i obava ze zhoršení situace v elektrárně. To je jedním z důvodů, proč se v polovině dubna uskutečnila první autobusová exkurze představitelů obyvatel měst z okolí elektrárny v areálu Fukušimy I. Mohli si prohlédnout budovy reaktorů, zařízení, které se využívají k dekontaminaci zamořené vody a studny, kde se čerpá podzemní voda. Exkurze byla zakončena diskuzí.

 

Zvětšit obrázek
Robot MEISTeR využívaný také při dekontaminačních pracích na prvním patře třetího bloku (zdroj Mitsubishi).

To, že návrat neprobíhá úplně jednoduše, ukazuje i situace ve městě Hirono. Odtamtud se evakuovali všichni, i když leží ve vzdálenosti větší než 20 km. Celé totiž je do vzdálenosti 25 km od elektrárny a podléhalo tedy velmi silným omezením fungování infrastruktury. Místní samospráva tak rozhodla o úplné evakuaci. I když už je tato oblast otevřena více než dva roky, zatím se z 5200 obyvatel vrátilo pouze 1200 a z 256 žáků druhého stupně základní školy pouze 50.  Samospráva se tak snaží právě i zlepšováním situace na školách a přesným sledováním i informováním o dozimetrické situaci přispět k návratu dalších původních obyvatel.


Dalším drobným krokem při úplném návratu k normálu bylo i otevření části obecních pastvin Shibayama ve městě Iwaki. Tyto pastviny byly od havárie uzavřeny. Nyní po vyčištění a důkladné kontrole jsou postupně část po části otevírány. Farmáři zde mohou za nízký poplatek pást svůj dobytek. Krávy tak nebudou muset zůstávat v uzavřených prostorách a zlepší se podmínky jejich chovu.


Zvětšit obrázek
Celá evakuovaná zóna je nyní rozčleněna do tří oblastí podle stupně kontaminace. Každá z nich pak má jiný režim. Zeleně jsou vyznačeny oblasti, kde roční dávka nepřekračuje 20 mSv. Lze tak postupně připravovat brzký návrat obyvatel. Oranžově pak oblasti s roční dávkou mezi 20 až 50 mSv. Zde se pracuje na dekontaminace, aby se roční dávka dostala pod 20 mSv a mohlo se začít s návratem obyvatel. Červeně pak jsou vyznačeny silně zasažené oblasti, kde celoroční dávka překračuje 50 mSv a dekontaminace tak bude značně náročná. Vesnice Tamura už od prvního dubna 2014 do zakázané zóny nepatří.



Dekontaminace silně zasažených oblastí
 
Zahájení intenzivní dekontaminace silně zamořených oblastí závisí na tom, kdy se podaří dohodnout vybudování přechodných úložišť radioaktivního odpadu. Výběr míst se ustálil na dvou nejvíce postižených městech Okuma a Futaba. Vládní představitele včele s ministrem životního prostředí uskutečnili v květu a červnu řadu setkání s představiteli komunit těchto měst a snažili se je přesvědčit, aby výstavbu těchto zařízení ve svých městech schválili.


V silně kontaminovaných částech zakázané zóny zatím proběhly první testovací projekty dekontaminace. Testy na vybraných šesti různorodých plochách ve městech Futaba a Namie, kde kontaminace vede k hodnotám roční efektivní dávky převyšující 50 mSv, ukázaly snížení kontaminace po dekontaminačních pracích na 30 až 20 % původní hodnoty. To je docela slibné, i když v řadě míst se tak nepodařilo dostat k hodnotám umožňujícím návrat. Na základě toho lze udělat první odhady efektivity dekontaminace a odhadnout termíny možného otevření těchto oblastí. Odhaduje se, že v oblastech, kde kontaminace má takovou úroveň, že vede k roční efektivní dávce přesahující 100 mSv by se mělo pomocí dekontaminačních prací do roku 2021, tedy do deseti let po havárii, dospět k roční efektivní dávce mezi 9 až 20 mSv. To znamená k hodnotám, které umožňují zahájit návrat do těchto oblastí. V oblastech, kde nyní roční efektivní dávka překračuje hodnotu 50 mSv, ale nedosahuje hodnoty 100 mSv, pak v té době bude možné dosáhnout hodnot roční efektivní dávky mezi 6 až 11 mSv. Příslušné odhady jsou spíše konzervativnější a v realitě by mohly být dosažené hodnoty mnohem blíže cíli, kterým je hodnota 1 mSv. Připomeňme, že hodnota, od které lze zahájit návrat do dané oblasti, je 20 mSv.


Popsané silně kontaminované oblasti jsou na mapě označovány jako červené a vyskytují se v sedmi z jedenácti samosprávných celků v zakázané oblasti. Ovšem u měst Tomioka a Minami Soma i vesnic Iitate a Katsurao je to jen velmi malá část zasažených území. Velkou část území pokrývají u měst Futaba, Okuma a Namie. Dohromady se to týká v uvedených sedmi samosprávných celcích zhruba 9100 obydlí a 24 500 obyvatel. Je tak pozitivní, že i zde by se mohly nejpozději do deseti let od havárie vytvořit podmínky pro návrat. Ovšem konkrétní plán dekontaminace celé oblasti se teprve vytváří. Je třeba najít co nejefektivnější způsoby dekontaminace a také takové, které by co nejméně ohrožovaly pracovníky, kteří se budou na dekontaminaci podílet. Náklady na tuto dekontaminaci se odhadují na 6,6 miliardy dolarů. Je jasné, že část obyvatel nebude čekat a zařídí si nový domov jinde. Je tak nutné, aby na to dostali jako kompenzaci dost prostředků a příslušnou podporu. O některých návrzích revitalizace těchto regionů se psalo v části o dekontaminaci a likvidaci elektrárny.

 

Odhad finančních nákladů na likvidaci následků havárie

Více než tři roky po havárii se náklady na likvidaci následků havárie odhadují na zhruba 108 miliard dolarů. Částka 24 miliard dolarů bude potřeba na dekontaminaci zasažených území, 11 miliard dolarů pak na stavbu přechodných úložišť pro nashromážděný radioaktivní odpad i trosky a nakládání s ním. Pro likvidaci zničené elektrárny a vyřešení problémů s kontaminovanou vodou pak 19 miliard dolarů. Kompenzace, které společnost TEPCO zaplatí postiženým obyvatelům, překročí 48,5 miliard dolarů. Zhruba 5,5 miliardy se zaplátí na výstavbu náhradního ubytování, lékařské studie a celoživotní zdravotní sledování obyvatel v oblasti a pracovníků elektrárny. Reálně budou náklady nejspíše vyšší, protože do nich zatím nejsou započteny náklady na trvalé uložení silně a dlouhodobě radioaktivního odpadu a náklady na činnost vládních úřadů, které práce organizují. Úplná likvidace zničené elektrárny a všech škod potrvá zhruba 40 let, takže je jasné, že náklady se určitě budou měnit a upřesňovat.

 

Zvětšit obrázek
Nové kontejnery na vodu dopravené do přístavu Fukušimy I (zdroj TEPCO).

Situace japonské jaderné energetiky

Zatímco provozovatelé jaderných elektráren se snaží u jednotlivých bloků splnit podmínky, které stavují nová bezpečnostní pravidla, nový regulační úřad NRA pracuje na posouzení žádostí o spuštění bloků, které už byly jeho úředníkům předány. Úřad pracuje rozdělený do dvou týmů. Jeden analyzuje maximální možné, nejen přírodní, katastrofy, druhý kontroluje, jaká jsou bezpečnostní opatření proti nim. Týmy pak uskutečňují veřejná zasedání, kde posuzují bezpečnostní parametry komplexně.


Nejdále se v tomto směru postoupilo u dvojice bloků elektrárny Sendai. I u ní je však jasné, že bloky nezačnou pracovat dříve než na podzim. Japonsko tak poprvé prožije letní sezónu, která je zde vzhledem k velmi horkému a vlhkému počasí náročná na klimatizaci a produkci elektřiny, bez jaderných bloků v provozu. V dubnu navštívili elektrárnu Sendai pracovníci NRA a konstatovali, že nevidí zásadní problémy, které by bránily v pokračování posuzování. Elektrárna se tak stala první, která se dostala do poslední etapy posuzování. Jeho součástí bylo intenzivní posouzení veškeré dokumentace, výsledkem kterého byla žádost o doplnění chybějících opatření. Jedním z nich byl popis reakce na požár způsobený pádem velkého letadla na elektrárnu. Celkově úřad požádal o upřesnění 42 položek. Je třeba poznamenat, že něco podobného se dalo očekávat. Jedná se o nová pravidla a provozovatelé jaderných zařízení s nimi nemají zkušenosti. I toto zdržení byl důvod, proč začalo být jasné, že nelze dokončit posuzování před letní sezonou.


Provozovatel elektrárny vypracoval upřesnění dokumentů. Pracovníci NRA provedli několik inspekcí na místě a intenzivně posuzovali všechna bezpečnostní opatření hlavně proti zemětřesení a cunami. V polovině července pak vydal úřad předběžné hodnocení, které schvaluje bezpečnostní opatření u dvou bloků elektrárny Sendai. Konstatuje, že bloky splňují nové podmínky pro bezpečný provoz nastavené po havárii Fukušimy I. Důležitým faktorem také bude, zda provozovatel elektrárny získá podporu u místních komunit v okolí elektrárny. Před konečným rozhodnutím bude úřad ještě diskutovat s občany okolních měst a konečné rozhodnutí chce učinit po 30 dnech veřejných slyšení. Ta začala ve čtvrtek 17. července 2014. Jednou z forem budou městská shromáždění pro obyvatele žijící ve vzdálenosti 30 km od elektrárny. Celkově se zdá, že se Japonsko opravdu vydalo na cestu k opětovnému využívání jaderné energetiky. I když je jasné, že i provoz reaktorů v Sendai nebude zahájen dříve než v říjnu. Dalšími nejrozpracovanějšími bloky v posuzování jsou třetí a čtvrtý v elektrárně Takahama.


Podívejme se na situaci u dalších japonských jaderných elektráren. Jednou z podmínek pro povolení provozu jaderné elektrárny je vypracování plánu evakuace obyvatel z jejího okolí v případě havárie. Toto vypracování je závislé na místních samosprávách okolních měst. A i z průběhu jejich přípravy je poznat, jak se k provozu elektrárny staví místní komunity. Koncem května souhlasili představitelé prefektur Shimane, Hiroshima a Okayana s plánem efektivní evakuace obyvatel v okolí Jaderné elektrárny Shimane. Prefektura Shimane bude evakuaci zajišťovat a prefektury Hiroshima a Okayana přijmou část případných evakuovaných. Postoj prefektur je pozitivním signálem pro druhý reaktor v elektrárně Shimane, jehož žádost o svolení k provozu je posuzována regulačním úřadem NRA.

Nejdůležitější podmínkou pro každé jaderné zařízení je to, aby se u něho nevyskytoval aktivní geologický zlom. Případné geologické zlomy nesmí vykazovat aktivitu z posledních několika stovek tisíc let. Proto se dělají u všech elektráren velmi pečlivé geologické průzkumy. V květnu a červnu prováděl úřad NRA geologický průzkum poloostrova Shimokita v Aomori. Zde se nachází kromě elektrárny i závod na přepracování vyhořelého paliva a obohacování paliva i přechodné úložiště jaderného odpadu.


Kritický bude geologický průzkum u elektrárny Higashidori ve stejné prefektuře, která si poda
la žádost o posouzení možnosti znovuobnovení provozu nedávno. Provedla už řadu vylepšení bezpečnostních opatření. Problémem však je podezření, že místní geologický zlom je aktivní.


 

Zvětšit obrázek
Elektrárna Sendai by se mohla rozběhnout už v říjnu (zdroj World Nuclear News).

Žádost o posouzení už podalo 19 bloků ze 12 elektráren z celkového počtu 48 japonských bloků u 16 elektráren. Předposledním by druhý blok elektrárny Tokai. Šlo o zatím nejstarší blok, u kterého se o posouzení žádá. Po elektrárně Onagawa jde o druhou, která byla zasažena vlnou cunami v roce 2011.

 

Ekonomické a ekologické dopady nevyužívání jaderné energie

Odstavení jaderných bloků má na Japonsko značné ekonomické i ekologické dopady. Zatímco ve fiskálním roce 2010 bylo z dovezených fosilních paliv vyrobeno pouze 62 % elektřiny, ve fiskálním roce 2012, kdy bylo minimum využití jaderných bloků, to bylo 92,2 % a ve fiskálním roce 2013 pak 88 %. V roce 2012 Japonsko vyrobilo pouze 6 % elektřiny z domácích zdrojů, převážně vodních. Před havárií dodávaly jaderné elektrárny zhruba 27 % japonské elektřiny. Dodatečné náklady za fosilní palivo, které nahrazuje jaderné zdroje při výrobě elektřiny, jsou 35,2 miliardy dolarů ročně. To má velice dramatické dopady na cenu elektřiny. Cena pro spotřebitele stoupla mezi léty 2010 až 2013 o 19,4 % a pro průmysl pak o 28,4 %. Japonsko je exportní země a dodatečný dovoz paliv i zhoršení konkurenceschopnosti růstem ceny elektřiny se dramaticky projevilo v jeho obchodní bilanci. Zatímco v roce 2010 mělo přebytek 65 miliard dolarů, tak v roce 2011 mělo deficit 25 miliard dolarů, v roce 2012 pak už deficit 68 miliard dolarů a v roce 2013 pak dokonce 112 miliard dolarů. Jak si lze všimnout, je poslední hodnota srovnatelná s celkovými náklady na likvidaci škod po havárii. A to šlo o dopad využívání (tedy nevyužívání) jádra na japonskou ekonomiku za jeden rok. Lze tak vidět, že využití jádra bylo od sedmdesátých let do značné míry tvůrcem prosperity Japonska. A Japonsko se svými geografickými, geologickými a surovinovými podmínkami bez využití jaderných elektráren jen velmi těžko zůstane průmyslovou velmocí a udrží si životní úroveň, na kterou jsou Japonci zvyklí.

Růst emisí CO2 byl také dost dramatický. V roce 2010 elektroenergetika vyprodukovala zhruba 376,8 milionů tun CO2, v roce 2011 pak 439,25 milionů tun a v roce 2012 už 486,2 miliony tun CO2. Přičemž produkce elektřiny zároveň poklesla mezi léty 2010 a 2012 o 8 %, z 996 TWh na 916 TWh, většinou ne vždy dobrovolnými a někdy dost drastickými úspornými opatřeními, které se pochopitelně projevily i v exportní schopnosti japonských firem. 

 

 

Zvětšit obrázek
Polygon, kde se testuje využití ledové stěny pro zabránění pronikání vody (zdroj TEPCO).

Závěr

V předchozím textu jsem se snažil ukázat vývoj kolem Fukušimy I a japonské jaderné energetiky za poslední tři měsíce. Je vidět, že postup a změny jsou nyní zákonitě pomalejší a potřebují více času. Není už tolik dramatických zlomů a událostí. Navíc se japonské úřady snaží postupovat tak, aby věci neuspěchaly a co nejvíce vyšli vstříc svým obyvatelům. Přesto je vidět značný pokrok ve vyklízení palivových souborů z bazénů i řešení problémů s radioaktivní vodou. Rýsuje se i přesnější plán dekontaminace a rekonstrukce zasažených oblastí, který by mohl být z velké části dokončen do deseti let od havárie. Japonsko by na podzim mělo spustit první ze svých odstavených bloků a vrátit se k využívání jaderné energie. I z výsledků, které byly publikovány o dopadech odstavení jaderných bloků na ekonomiku i ekologii, je jasně vidět, že Japonsko se bez jádra nemůže obejít. Zvláště pokud chce zůstat průmyslově vyspělou zemí s vysokou životní úrovní.

Autor: Vladimír Wagner
Datum: 17.07.2014 22:12
Tisk článku

Fukušima I poté - Wagner Vladimír
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 398 Kč
cena: 354 Kč
Fukušima I poté
Wagner Vladimír
Související články:

Tajfun způsobil další zdržení v řešení situace s radioaktivní vodou u Fukušimy I     Autor: Vladimír Wagner (18.09.2016)
Revitalizace evakuované zóny kolem Fukušimy I postupuje     Autor: Vladimír Wagner (15.07.2016)
Černobyl třicet let poté     Autor: Vladimír Wagner (23.04.2016)
Strach má velké oči: Poprask kolem rakoviny štítné žlázy dětí ve Fukušimě     Autor: Stanislav Mihulka (10.03.2016)
Situace ve Fukušimě na konci roku 2015     Autor: Vladimír Wagner (20.12.2015)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni