Mariňáci secvičují robočluny  
Začaly s tím vzdušné síly. O tom, co jejich bezpilotní stroje tropí, slýcháme v televizi už delší dobu. Pozemní vojsko také nezůstalo pozadu a po robotických pohraničnících laškuje s autonomními chodícími mulami. Se svou troškou do válečného mlýna nyní přispěchalo i námořnictvo.


 

Zvětšit obrázek
Robotické čluny v útočné sestavě. (Kredit: U.S. Navy)

 
Na řece James River ve Virginii v srpnu letošního roku se konalo jedno z mnoha cvičení. Nic mimořádného, třináct hlídkových člunů kroužilo okolo mateřské lodi a jejich synchronizované tanečky poněkud  připomínaly spartakiádní cvičení.  Ti, kdož se dostali hodně blízko, to asi vyvedlo z míry, šlo totiž o lodě duchů, chyběly jim posádky.


 

Matthew L. Klunder. Začal na Hornetu až to přes činnost ve zpravodajské službě dotáhnul na šéfa výzkumu námořního loďstva s mimořádnými pravomocemi. Je osobou odpovědnou za řešení požadavků námořnictva včetně prověřování technologických novinek.

Akce měla jméno „CARACaS“, celým jménem Control Architecture for Robotic Agent Command a šlo o demonstraci synchronizace provozu rychlých útočných člunů s jinými plavidly, z nichž si každé plnilo svůj vlastní úkol.  Nejprve čluny kroužily jako sršni okolo vlastního plavidla, které dostaly za úkol strážit, posléze se odpoutaly a za podpory vrtulníků nad „hlavou“ se vydaly k něčemu, co by mohlo být hrozbou a co bylo potřeba zaměstnat, zastrašit nebo zajmout.  

 

Zvětšit obrázek
Robočluny, až na posádku,  mají vše co mají mít, včetně naježených hlavní velkorážných kulometů. (Kredit: U.S. Navy)


Čluny jsou do velké míry autonomní a jejich chování se hodně podobá chování včelího roje. Umožňuje jim to vzájemné propojení a sdílení údajů ze svých senzorů. Všechny prvky tak mají „oči všude“ a protože každé z plavidel také přesně „zná“ jak svou vlastní polohu, tak i všech okolních plavidel, dovoluje to přenést na jeho počítačová bedra i velkou míru autonomie. V případě ostrého boje je takové rychlé rozhodování velkou devízou. 
Admirál Matthew L. Klunder, spolu s Robertem Brizzolarou, dalším vysokým důstojníkem armády potvrdili, že i když svěřili plavidlům hodně pravomocí k samostatnému rozhodování, je to člověk, který musí vždy potvrdit případný souhlas k použití zbraní. 

 

Zvětšit obrázek
Protivníka v červeném bezpečně uhlídaly. (Kredit: U.S. Navy)

Video dává tušit, jak budou vypadat budoucí vojenské konflikty. Všech třináct plavidel měl v tomto případě pod palcem jediný voják a ten ani nebyl na člunu, ale vše „jistil“ nikým nevyrušován z bezpečí své kanceláře.  

 

 Doba  hrdlořezů u nichž byla prioritou tělesná zdatnost a jimž posléze drezúrou vygumovali pud sebezáchovy, aby se nezdráhali plnit mise v nichž jde o život, je ta tam. Na některé z nich ještě čeká kariéra strážných na ambasádách, než i tam je zastanou modrooké, vyvinuté blondýny obsluhující detektory, které vidí až do konečníku. Budoucí síla námořnictva se začíná odvíjet od toho s jakým předstihem ta která mocnost nasadí softvéráky na tvorbu autonomních programů pro robotické stroje na zabíjení. I velitelský kádr, který měl v popisu hlavně hodně hlasitě křičet rozkazy a dohlížet aby nedocházelo k dezercím, přijde hodně rychle o vysoké důchody. Doba géniů s jasnozřivou intuicí pro vybírání trasy kudy hnát muže úprkem vpřed, je pryč. K vytažení té poslední pomyslné závlačky bránící programu aby jel až do konce, netřeba urostlých junáků. Budoucí armáda je armádou dopravců a civilních seřizovačů a údržbářů.


 

 

Zvětšit obrázek
Za vznikem robočlunů prý námořnictvo vděčí Al-Káidě a sebevražednému útoku na USS Cole. (Kredit: U.S. Navy)

V předváděčce na východním pobřeží USA byl systém aplikován na plavidla, jejichž posádka běžně čítá čtyři až pět námořníků. Na třinácti plavidlech tak úspora lidského materiálu, který by v případě války musel svou kůži vystavovat vrtochům štěstěny, klesla o 40 - 50 mužů. Divadýlko pro potěchu těch s prýmkama na rukávech zvládl jeden anonym v kukani s obrazovkou. A kdyby si bývali přáli víc, mohli mít  podívanou i se symfonií velkorážních kulometů a jako přídavek  ještě účinnějších zbraní na principu blíže neurčených mikrovln.  

 

Zvětšit obrázek
Po atentátu musel torpédoborec na opravu do své mateřské loděnice Northrop-Grumman v Pascagoula. Od roku 2002 je znovu ve službě. Na přepravu poničené lodi z přístavu Adenu musela být povolána norská speciální loď Blue Marlin. (Kredit: U.S. Navy)

K počinu zavést do služby robočluny prý hrdé mariňáky popohnal pumový útok na torpédoborec USS Cole. Ten v říjnu 2000 zakotvil v jemenském přístavu aby natankoval.  Sebevrah v civilním člunu toho využil a u trupu se odpálil. Vzal tehdy s sebou na onen svět 17 amerických námořníků a 39 jich zranil. robočluny by napříště takovým excesům měly zabránit.  Bez odpočinku a poklesu obezřetnosti mohou nepřetržitě hlídkovat a nedovolit nikomu se přiblížit a v případě nutnosti se mohou obětovat a poslat útočníka ke dnu.  Prý je otázkou krátké doby kdy tato technologie bude aplikována i na civilní velké lodě. Tam má optimalizovat trasy a řízení přístavního kolotoče. A prý se již montuje i na větší válečná plavidla. O tom ale až to U.S. Navy odtajní.  

 

 

 

Datum: 12.10.2014 16:53
Tisk článku


Diskuze:

El Pudr,2014-10-12 19:36:46

Problém asi budou hackři,kteří by mohli způsobit útok na mateřskou loď.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz