93 % dětských potenciálních zlomenin je ošetřeno nesprávně  
Na právě probíhající národní konferenci pediatrů zaznělo zarážející obvinění.

Ze studie výzkumníků University of Maryland School of Medicine vyplynulo, že naprostá většina   podezření na zlomeninu je na pohotovostech a v centrech neodkladné péče, ošetřena špatně. Dlahy, které mají zlomeným končetinám umožnit co nejlepší zhojení, jsou přikládány tak nevhodně, že neplní svou funkci. Od Joshua M. Abzuga, prvního autora studie si toto obvinění museli vyslechnout účastníci konference Americké Akademie Pediatrů (AAP), která  se letos koná v San Diegu.

 

 
Více než devadesát procent kontrolovaných případů předpokládaných zlomenin lékaři dětem ošetřili špatně.

Tristního poznatku se dobrali ortopedičtí specialisté na University of Maryland tak, že si posvítili na 275 náhodných případů zlomenin u dětí a mladistvých. Dlahy, které jim měly zlomené kosti fixovat,  jim moc platné nebyly a mohly napáchat na jejich zdraví hodně škod. Podle zjištění Abzugova týmu k tomu dochází nejspíš často i jinde. Praktikujícím lékařům držícím pohotovosti v zařízeních neodkladné péče, jak ze zprávy vyplynulo, se v tomto směru evidentně nedaří. Ošetřené zlomeniny, které se specialistům dostaly pod kontrolu, měly dlahy v naprosté většině chybně a v některých případech dokonce tak hloupě, že se samy mohly stát příčinou dalších zranění. Joshua M. Abzug je zkušeným primářem dětské ortopedie na University of Maryland Medical Center a  nejspíš ví o čem mluví a asi má i dost důkazů, aby si to mohl dovolit mluvit. Dle jeho slov nejde jen o chyby mající za následek nějaké otoky, puchýře či kožní komplikace, ale o nedostatečné a nevhodné imobilizace zlomenin. I když dlahy na pohotovostních odděleních a v centrech neodkladné péče používají lékaři rádi a často, neumí to. I v případech dočasné stabilizace zlomenin s cílem snížení bolesticosti by pacienti měli být před jejich nasměrováním na specialistu, prováděny správně. Ortopédova důvěra v péči kolegů je tak „velká“, že ve všech případech požaduje, aby specialisté dlahu sejmuli a provedl kontrolu s případnými korekcemi, eventuálně zajistili další potřebnou nápravu.

 

Joshua M. Abzuga, pachatel neuctivého vyjádření o schopnostech kolegů z branže.
(Kredit: UM)

Kontroly ošetřených pacientů odhalily celou škálu prohřešků. Od těch banálních, kdy  elastický obvaz, kterým se má fixovat dlaha ke končetině přes bandáž, motali doktoři pacientům přímo na kůži končetin (v 77 procentech případů), až po ty závažnější, které se týkaly více než poloviny případů (52 %) a jednalo se o použití nevhodné dlahy. Nejde ani tak o kožní infekce a traumatizování měkkých tkání, které následkem chyb lékařů postihlo 40 procent dětských pacientů.  Nejhorším na tom všem je, že v 59 procentech případů neměli pacienti správně znehybněné klouby. A to asi není dobré zjištění když si uvědomíme, že téměř polovina chlapců a čtvrtina dívek si do svých šestnáctých narozenin něco zlomí. I pacienti v této studii měli různé fraktury, od zlomených údů, přes články prstů, klíční kosti až po kůstky v kotnících a kolenech a tak poskytly docela slušný přehled o celé šíři chyb kterých se ošetřující personál dopouští.  Výsledkem je nelichotivý závěr: Lékaři na pohotovostech jsou znalostmi ošetřování zlomenin, poměrně nedotčeni a mělo by u nich dojít k nápravě. A rodiče, jejichž ratolesti se jim z takového zařízení dostanou domů s nějakou dlahou, by si z toho také měli vzít ponaučení a neměli nic ponechat náhodě. A už v žádném případě neignorovat fňukání ratolesti, často totiž souvisí s nesprávným ošetřením,  nedostatečně fixovanou zlomeninou a následky mohou být nejen vážné, ale i celoživotní. 
Studie se zabývala pacienty metropolitní oblasti Baltimore a Washington a šlendriánstvím lékařů mezi 38. a 40. stupněm severní šířky a 75. až 78. stupněm západní délky. Nás se proto špatná zpráva naštěstí netýká.

 


 

Literatura:
Joshua M. Abzug, Aaron Johnson and Brandon S. Schwartz: „Inappropriate Splint Application for Pediatric Fractures in the Emergency Department and Urgent Care Environment“, AAP National Conference and Exhibition, San Diego,  October 11, 2014

 

Datum: 14.10.2014 21:32
Tisk článku


Diskuze:

Pojištění

Krystna Mironicova,2014-10-19 12:03:11

Zdravotnictví tady v US je ponekud jine a je hodne tech, kteri nejsou pojisteni. Prave ti casto nechavaji specialistu bokem a tkzv. to risknou jen na tom zakladnim osetreni. A je jich hodne, proto tady vidite krive ruce ze zanedbane zlomeniny, ruzne poklesla ramena po zlomeninach klicni kosti... ti co na to pozdeji maji si to nechavaji spravit, ale prijde je to pak na hodne, zhruba cena auta (noveho).

Odpovědět

Doplnění o jiný pohled

Josef Pazdera,2014-10-16 22:34:04

Přišla mi e-mailem poznámka, která se tématu článku týká a neměla by zapadnout. Dává poněkud jiný pohled na prvotní ošetření zlomenin. Netroufám si posoudit na čí straně je pravda a kolik je v Americe případů, které končí jen tím nejnutnějším ošetřením a nedostane se jim toho řádného, u specialisty. Situace ani zdaleka nemusí být tak kritická, jak se jeví americkému specialistovi, který na úrazovce nejspíš nikdy ani nedělal. Pohled „z druhé strany řeky“, může být totiž blíže realitě a možná ještě více v zájmu pacienta. Mnohdy jde o víc, než jen narychlo fixovanou zlomeninu, která ani zlomeninou být nemusí. Jistá, řekněme „vědomá nedbalost“ ze strany ošetřujícího, může být z hlediska "času", pro pacienta rozumnou volbou a v jeho vlastním zájmu - v zájmu přežití. Pohled profesora z kliniky nemusí být tím nejobjektivnějším. Zde je přepis mailu:
Som internista, ale roky som slúžil na záchranke. Neohrozujúce úrazy tam vždy ošetrila sestra, fixácia končatiny sa dávala len tak, aby to vydržalo prevoz. Potom sme dostali hubovú od ortopéda, ak mal práve zlú náladu. Tak som sa, hlavá tvrdá, nasral a začali sme to obtáčať podľa predpisu - od kĺbu ku kĺbu. Potom začali pindať, lebo mali kopu rozbaľovania. A po pár službách bol pokoj - fixovali sme to zas len tak, aby to pár desiatok minút vydržalo na nosítkach. Samozrejme, dlhé prevozy a ťažké úrazy, to bolo iné kafe...

Najmúdrejší doktor je ten, ktorý videl pacienta posledný. Samozrejme, má aj najviac informácii. A býva to väčšinou ten profesor na klinike...

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz