Čestné medaile Vojty Náprstka

Akademie věd odměnila tři vynikají české popularizátory vědy.

Akademie věd udělila 3. června 2004 čestné medaile Vojty Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy triu mistrů v přibližování vědy vědychtivým davům. Z rukou docentky Helenny Illnerové medaili zaslouženě převzal Mgr. Ivo Budil, redaktor Českého rozhlasu. Většina milovníků vědy zná jeho nezaměnitelný hlas z rozhlasových přijímačů, odkud k nim každou sobotu ráno krátce po osmé promlouvá v roli autora populárního rozhlasového magazínu Meteor. Čtenáři Vesmíru si jistě pamatují jeho komentáře „Měsíc ve vědě“. V ještě rannějších ranních hodinách zaznívají ze stanice Praha českého rozhlasu jeho krátké rozhovory s předními českými vědci, z nichž jmenujeme alespoň doktora Jiřího Grygara nebo profesora Václava Pačese. Málo se zřejmě ví o tom, že je „kmotrem“ (ale spíše by se slušelo říci „otcem“) dalších popularizátorů vědy. Pokud je mi známo, má například významný podíl na tom, že se popularizací vědy začal intenzivněji zabývat MuDr. František Koukolník. Já osobně mám dodnes schované dva instruktážní dopisy, v kterých mi názorně vysvětlil, že tak, jak píšu, se psát nemá. Mnohem důležitější pro mě ale bylo, že mi zcela po lopatě nastínil, co musím se svými texty udělat, aby se to dalo použít. Myslím, že je nás takových víc a že nikdo nebude protestovat, když za všechny řeknu: „Děkuje mockrát a z celého srdce blahopřejeme!“

Také druhý držitel medaile Vojty Náprstka je všem, kdo mají rádi vědu a přírodu, dobře znám. Botaniku dostal Mgr. Václav Větvička zřejmě do vínku už s oním „rostlinným“ příjmením. Jeho knížky o stromech, keřích a bylinách zdobí nejednu knihovničku. I když slovo „zdobí“ asi není to pravé. Ty moje výtisky jsou notně ohmatané, protože si v nich dost často zalistuji. Můžeme ho slyšet v rozhlase, vidět v televizi. Pokaždé vypráví podmanivým hlasem a nezaměnitelným stylem. Jen pro dokreslení – myslíte si, že by se našel ještě někdo jiný, kdo by nádhernou úvahu o šípkových růžích zakončil výzvou: „Jděte k šípku!“? Jeho příspěvky jsou „protkány člověčinou“. Není v nich zdaleka řeč jen o listech, lupenech, květech či kořenech. Čtenář, divák či posluchač se vždycky velmi nenápadně dozví mnohé o lidech a i sám o sobě.

Třetího letošního držitele medaile Vojty Náprstka si já osobně kladu do jedné řady s Champolionem nebo Carterem. Ano, tušíte správně. Medaili po zásluze získal přední světový egyptolog profesor Miroslav Verner. Muž, kterému zřejmě nestačí, že do úmoru bádá a publikuje vědecké stati a monografie. Ve svém jistě nabitém programu si ještě dokáže vyšetřit pořádnou porci času a energie na to, aby nám, co si nejsme s to zapamatovat, ani kdy byla bitva u Lipan, zprostředkoval úchvatný pohled do dávné historie starého Egypta. Kdo nemá doma některou z knih pana profesora, jistě viděl některý z dokumentárních filmů, na jejichž přípravě se podílel. Pro mě bylo například sledování jeho posledního televizního seriálu Nové objevy ve starém Egyptě jednou z mála příležitostí, kdy jsem si celkem vážně kladl otázku, proč vlastně doma nemáme video.